Marc Ribot (* 21. května 1954, Newark, New Jersey, USA) je americký kytarista, zpěvák a hudební skladatel, dlouholetý spolupracovník Toma Waitse a Johna Zorna.
Kariéra náhled|Marc Ribot (2024) Narodil se do židovské rodiny v Newarku a vyrůstal v Orange. Zpočátku hrál na trubku, později přešel ke kytaře.
Začínal v 70. letech, doprovázel například Chucka Berryho, Wilsona Picketta a Rufuse Thomase. V 80. letech hrál ve skupině The Lounge Lizards. Své první sólové album Rootless Cosmopolitans vydal v roce 1990, následně koncertoval a nahrával další alba za doprovodu skupiny téhož názvu. V roce 1993 vydal album s hudbou haitského skladatele Frantze Cassea, sám sehrál významnou roli v uchování Casseova hudebního odkazu (Casseus byl přítelem jeho rodičů). Složil hudbu k několika filmům, často doprovází přímo jejich promítání.
Dlouhodobě spolupracoval se zpěvákem Tomem Waitsem, a to od jeho přelomového alba Rain Dogs (1985), dále například na albech Franks Wild Years (1987), Mule Variations (1999) a Bad as Me (2011), a doprovázel jej také při koncertech (koncertní album Big Time, 1988). Waits hostuje v jedné písni z Ribotova alba Songs of Resistance 1942–2018 (2018). Hrál na desítkách alb skladatele a saxofonisty Johna Zorna, prominentně je zastoupen na desce Masada Guitars (2003), a rovněž s ním hrál při koncertech. Byl členem Zornových kapel Bar Kokhba Sextet a Electric Masada.
Hrál s mnoha dalšími hudebníky, mezi které patří Elvis Costello, David Sylvian, Jack McDuff, Arto Lindsay, T-Bone Burnett, Medeski, Martin & Wood, Cibo Matto, Elysian Fields, Sam Phillips, David Poe, Allen Ginsberg, Foetus, Robert Plant & Alison Krauss, The Black Keys, Stan Ridgway, Vinicio Capossela, Hector Zazou, McCoy Tyner, Elton John, Madeline Peyroux a Marianne Faithfull.
Ovládá mnoho hudebních stylů, včetně experimentální, elektronické i kubánské hudby. Kubánskou hudbu hraje od 90. let ve skupině Los Cubanos Postizos. Od roku 2006 působí se Shahzadem Ismailym a Chesem Smithem v experimentálním rockovém triu Ceramic Dog. V roce 2023 vedl jazzové trio The Jazz-Bins s varhaníkem Gregem Lewisem a střídajícími se bubeníky Joem Dysonem a Chadem Taylorem. Od roku 2024 vede kvartet Hurry Red Telephone, ve kterém se vystřídalo více hudebníků, včetně bubeníka Chada Taylora, kytaristek Avy Mendozy a Mary Halvorson, kontrabasistů Hilliarda Greenea a Sebastiana Steinberga a saxofonisty Briggana Krausse.
V roce 2007 o něm byl natočen dokumentární film The Lost String. V roce 2021 vydal knihu Unstrung: Rants & Stories of a Noise Guitarist.
Výběr z diskografie
Sólová Rootless Cosmopolitans (1990) Requiem for What's-His-Name (1992) Marc Ribot Plays Solo Guitar Works of Frantz Casseus (1993) Shrek (1994) The Book of Heads (1995) Don't Blame Me (1995) Shoe String Symphonettes (1997) Yo! I Killed Your God (1999) Saints (2001) Inasmuch as Life Is Borrowed (2001) Soundtracks II (2003) Scelsi Morning (2003) Spiritual Unity (2005) Asmodeus: Book of Angels Volume 7 (2007) Exercises in Futility (2008) Silent Movies (2010) Live at the Village Vanguard (2014) Songs of Resistance 1942–2018 (2018) Map of a Blue City (2025)
Los cubanos postizos The Prosthetic Cubans (1998) ¡Muy Divertido! (2000)
Ceramic Dog Party Intellectuals (2008) Your Turn (2013) YRU Still Here? (2018) What I Did on My Long Vacation (2020) Hope (2021) Connection (2023)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Oficiální web
Marc Ribot na Discogs
Kategorie:Židovští hudebníci Kategorie:Američtí Židé Kategorie:Američtí kytaristé Kategorie:Jazzoví kytaristé Kategorie:Rockoví kytaristé Kategorie:Američtí zpěváci Kategorie:Rockoví zpěváci Kategorie:Američtí hudební skladatelé Kategorie:Skladatelé jazzu Kategorie:Američtí skladatelé filmové hudby Kategorie:Narození v roce 1954 Kategorie:Narození 21. května Kategorie:Narození v Newarku Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži