Robert Koldewey (10. září,1855 Blankenburg – 4. února 1925, Berlín) byl německý archeolog a architekt, který objevil starobylé ruiny města Babylón.
Životopis náhled|brána bohyně Ištar (Pergamon muzeum Berlín) Otec Hermanm Koldewey byl celníkem v Blankerburgu, kde Robert prožil dětství. Potom byl otec přeložen do Braunschweigu a v roce 1869 se rodina přestěhovala do Altony. Robert zde navštěvoval místní gymnázium, které zakončil maturitou v roce 1875. Potom studoval architekturu, archeologii a dějiny umění na univerzitách v Berlíně, Mnichově a ve Vídni. Teorie ho však příliš nenadchla, a tak vzdělávací instituce opustil dřív, než získal titul. Pracoval na stavebním úřadě v Hamburku, ale více se zajímal o antické památky. V roce 1878 s přáteli podnikl cestu napříč Evropou až do Řecka. Tam se připojil k německé archeologické expedici. Několik let pak trávil na různých archeologických nalezištích. Byl výborný kreslíř a jeho kresby starých chrámů a jiných staveb byly využity například pro publikaci o antických památkách ostrova Lesbos. V roce 1882 pomáhal při vykopávkách na místě starověkého města Assos (na území dnešního Turecka). Zúčastnil se archeologických expedicí v Mezopotámii (1887), jihovýchodním Turecku (1891 a 1894) a Sicílii (1892). Více než jednotlivé nalezené artefakty ho však zajímalo celkové architektonické řešení starobylých měst a osad.
V roce 1894 se vrátil do rodné země, aby zde několik let učil architekturu na univerzitě ve východoněmeckém Zhořelci. Podle vlastní dokumentace a nákresů vytvořil model slavného chrámu v Paestu pro berlínské muzeum. To mu v roce 1897 poskytlo prostředky pro vlastní expedici do Mezopotámie. Koldewey během dvou let prozkoumal sumerská a babylónská města Sippar, Nippur, Uruk, Larsu a Lagaš. Navštívil a popsal i města na severu Mezopotámie, například Samarru, Tikrit nebo Mosul. Zprávy s podrobnými popisy nálezů posílal do Berlína Německé orientální společnosti, založené v roce 1898. V prosinci 1898 ho po návratu do Německa přijal v Postupimi císař Vilém II. vlevo|náhled|Babylonské vykopávky (1975) Koldewey byl pověřen, aby jménem Německa našel starověký Babylón a začátkem roku 1899 přijel do Mezopotámie. Ještě netušil, že tu stráví celých 18 let svého života a během nich ruiny legendárního města opět spatří světlo světa. Vykopávky byly zahájeny na pahorku Kasr u arabských vesnic Hilla a Kovarješ v březnu téhož roku. Koldewey měl úspěch hned na začátku, když narazil na obrovskou babylonskou zeď z cihel. Postupně vykopal město obehnané systémem hradeb, které byly široké až 7 metrů, měly více než 300 strážních věží a byly odděleny vodními příkopy. Některé výkopy šly až do hloubky 24 m. Byly zde nalezeny také dva městské paláce krále Nebukadnezara I. a neobvyklá stavba s klenutými oblouky a zbytky studny s odvodňovacími šachtami. Hypotéza, že by se mohlo jednat o proslulé visuté zahrady Semiramidiny však nebyla prokázána.
Zbytky nádherně modré Ištařiny brány nebo zikkuratu, stupňovité věže Etemenanki, zasvěcené babylonskému bohu Mardukovi – to vše znovu vstalo z prachu díky Robertu Koldeweyovi. Díky němu se tak svět dozvěděl, jak vypadala skutečná předloha pro biblickou babylonskou věž, kterou zrekonstruoval podle nalezených základů a historických popisů. Vykopávky v Babylónu však v roce 1917 přerušila 1. světová válka a Koldewey se musel vrátit domů.
V Berlíně pracoval jako správce muzeí. Zůstal svobodný a bezdětný. O několik let později zemřel ve věku 69 let, aniž by se do místa, kde tolik triumfoval, ještě jednou vrátil. Náhrobek na hřbitově v Berlíně svým tvarem připomíná zikkurat.
Ocenění 1910 – stříbrná Leibnizova medaile Pruský řád červené orlice IV. třídy Řád pruské koruny III. třídy
Koldeweyova společnost Koldeweyova společnost byla založena 25. června 1926 v Bambergu, rok po Koldeweyově smrti, na podnět archeologa Armina von Gerkan a existuje dodnes.
Publikace Robert Koldewey: Die antiken Baureste der Insel Lesbos. Reimer, Berlin 1890. Robert Koldewey, Otto Puchstein: Die griechischen Tempel in Unteritalien und Sicilien. Asher, Berlin 1899 Robert Koldewey: Die Tempel von Babylon und Borsippa: nach den Ausgrabungen durch die Deutsche Orient-Gesellschaft. Leipzig 1911 Robert Koldewey: Das wieder erstehende Babylon. 4. erweiterte Auflage. Leipzig 1925 Carl Schuchhardt: Heitere und ernste Briefe aus einem deutschen Archäologenleben. Robert Koldewey. G. Grote, Berlin 1925.
Odkazy
Reference
Literatura Walter Andrae: Babylon. Die versunkene Weltstadt und ihr Ausgräber Robert Koldewey. Berlin 1952. Walter Andrae: Lebenserinnerungen eines Ausgräbers. Berlin, 1961 Robert Bennett: Koldewey – der Ausgräber Babylons. London, 1995 Joachim Marzahn/Kathleen Erdmann: Robert Koldewey – ein Archäologenleben. Berlin, 2005 Felicitas Noeske: Held von Babylon. Robert Koldewey. In: Christianeum, 60. Jahrgang, Heft 2/2005; S. 26–32 Eva Strommenger, Wolfram Nagel, Christian Eder: Von Gudea bis Hammurapi. Grundzüge der Kunst und Geschichte in Altvorderasien. Böhlau Verlag, Köln 2005, Kapitel 21: Anhang 1. Koldewey in Babylon. S. 208–214
Externí odkazy
Koldeweyova společnost Orientální společnost
Kategorie:Němečtí archeologové Kategorie:Němečtí architekti Kategorie:Narození v roce 1855 Kategorie:Narození 10. září Kategorie:Narození v Sasku-Anhaltsku Kategorie:Úmrtí v roce 1925 Kategorie:Úmrtí 4. února Kategorie:Úmrtí v Berlíně Kategorie:Muži Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Freiburské univerzity (Německo) Kategorie:Archeologové 19. století Kategorie:Archeologové 20. století