Josef „Jožko“ Hladký (* 18. června 1962 Praha) je bývalý československý a německý sportovní plavec. Účastník olympijských her 1992 v barvách Německa.
Osobní život Narodil se v Praze do rodiny prvoligového slovenského boxera Jozefa Hladkého. Po narození žil s rodiči a se staršími sestrami střídavě v Praze a v Piešťanech. V Piešťanech později trávil pravidelně prázdniny u prarodičů.
K závodnímu plavání přivedl svoji starší sestru Helenu, která se v roce 1976 stala první československou plavkyní, která zaplavala 100 m pod 60 vteřin v regulérním olympijském 50metrovém bazénu.
Vyučil se v oboru elektrikář na SŠT Zelený pruh. Později v Německu si dodělal maturitu.
Měl rád moře, ale měl z něho respekt. V případě vyvěšení černé vlajky by do vody nevlezl. Plavání v řece nebo jezeře se vyhýbal kvůli nekvalitní vodě. Také patřil mezi lidi, co preferují sprchu před vanou. Bazénová voda mu nechutnala, a že jí za svojí sportovní kariéru vypil. Byl schopný podle chutě rozeznat kvalitu bazénové vody. Radši se však napil dobře vychlazené coly.
V 10 letech unikl o vlásek smrti, když do stromu pod kterým se chvíli před tím schovával před bouřkou, udeřil blesk.
Jeho oblíbenou sladkostí bylo slazené kondenzované mléko (Salko). Po návratu ze soustředění nebo ze závodů ho doma vždy čekala maminčina bábovka nebo perník.
Byl fanouškem fotbalového klubu TJ Bohemians Praha.
Neměl typickou povahu závodního plavce, který rád trávil večery v tichosti s knížkou na pokoji nebo doma u televize. Chodil rád mezi lidi se slečnou. Dlouho randil s plavkyní Martinou Borovkovou. Jeho oblíbeným klubem byla pražská Amfora. Uměl si dopřát pěkné věci. Snad každá náctiletá dívka věděla, že ten Fiat 127 s poznávací značkou ACN 10-70, co stojí před plavečákem, patři jemu.
Patřil k sportovcům, kteří o sobě tvrdili, že se nikoho a ničeho nebojí. Zároveň však mezi řádky říkali, že se například bojí cokoliv zakřiknout.
Měl pověst závodníka, co se na řadu závodů přišel jen vykoupat. To nerad slyšel a na svou obranu uváděl, že důvod proč někdy viditelně zvolní tempo a odkoupe zbytek závodu je, že šetří síly třeba na štafetu, která ho čeká ještě ten den.
Od roku 1986 žil v Německu a v porovnání doma v Československu se mu líbilo, že mohl cokoliv zařídit, cokoliv podniknout. Když potřeboval byt v Československu, musel si najít známého na OPBH a podplatit ho. V Německu když chtěl byt, našetřil peníze a koupil si ho, neměl dostatek peněz, hledal byt v levnější lokalitě.
V roce 1994 se mu narodil syn Julius Fedor.
Sportovní kariéra Plavat ho naučil strejda na Slovensku v piešťanských lázních Eva. Strejdou nebyl nikdy jiný než známý plavec a olympionik Ladislav Bačík.
V Praze začal chodit do školy a po absolvování plaveckého kurzu pro základní školy byl v 7 letech vybrán do přípravky klubu Bohemians ČKD. V Bohemians se později pod vedením Jiřího Veselého začal specializovat na dlouhé tratě. Čím delší trať tím delší trénink a to ho nebavilo. Mezi ostatními plavci svými výsledky nevynikal. V 15 letech se dostal na zkoušku do střediska vrcholového sportu (SVS) při Rudá hvězda Praha. Rok trénoval po boku nejlepšího českého vytrvalce Daniela Machka. Chyběla mu však Machkova píle a tréninková kázeň. Osobní rekord 17:05,0 se mu nedařilo zlepšit a hrozilo, že v SVS skončí. Měl krásnou plaveckou postavu se širokými rameny a dlouhými pažemi a úspěšnou sestru plavkyni, sprinterku. Trenér Ladislav Špitálník mu dal ještě šanci ve své tréninkové skupině specializované na kratší tratě, sprinty. Během jednoho roku se výrazně zlepšil ve znaku a motýlku a to byl začátek jeho všestranné specializace k polohovým závodům. Technicky mu šel nejlépe znak, nejvíc ho bavil motýlek, v kraulu měl technické nedostatky a nejvíc se trápil v prsou.
V roce 1978 vybojoval na letním mistrovství republiky Praze–Podolí svoje první medaile v polohových závodech. Jeho výsledky však zůstaly ve stínu sestry Heleny, která na mistrovství vytvořila 5 nových československých rekordů.
Ze stínu své sestry vystoupil poprvé v olympijském roce 1980, když v červnu na velké ceně Slovenska v Bratislavě zaplaval polohový závod na 200 m v čase evropské špičky 2:08,80. Tehdy ho v tisku možná naposledy titulovaly přídomkem "mladší bratr". Navíc v závodě na 200 m volný způsob zaplaval výborný čas 1:56,13, který nedal spát reprezentačnímu šéftrenérovi Janu Vokatému. Vokatý již měl o nominačním složení reprezentace pro olympijské hry v Moskvě jasno. Silně však uvažoval o navržení Hladkého nominační komisi jako náhradníka pro štafetu 4×200 m – kdyby se náhodou Miloslav Roľko cítil po náročném programu unavený. Polohový závod na 200 m se v roce 1980 na olympijských hrách neplaval. U nominační komise ČSTV však jeho návrh donominace Hladkého neprošel.
Mistrovství Evropy 1981 a první velká medaile V roce 1981 pokračoval v nastaveném trendu. V březnu na zimním mistrovství republiky v Brně poprvé překonal československý rekord na 200 m polohový závod časem 2:07,88. Na letním červencovém mistrovství republiky v Bratislavě s přehledem ovládl oba polohové závody a dokonce na 100 m znak ve výborném čase 59,55 porazil ve finále trápícího se suveréna posledních let Miloslava Roľka. Potvrdil tak dříve avizovanou nominaci na mistrovství Evropy v jugoslávském Splitu. Závěrečnou přípravu absolvoval ve Strakonicích.
8. září ve své úvodní disciplíně mistrovství Evropy v polohovém závodě na 400 m skončil v B-finále na třetím místě v čase 4:32,21. Po dni volna ho čekala doplňková disciplína 100 znak, kde ze druhé rozplavby nepostoupil časem 59,44 do dalších bojů. Vyzkoušel si vak svojí rychlost pro polohový závod na 200 m, který ho čekal další den. V pátek 11. září nad Splitem hřmělo. Krátce před odpoledním finálovým program se přes plavecký bazén přehnala prudká bouřka a vypadly pojistky. Do A-finále se kvalifikoval dopoledne v novém československém rekordu 2:07,14. Odjel na hotel odpočívat. Na pokoji byl ubytovaný s Miloslavem Roľkem. Věděl, že má na 5. místo, ale cosi uvnitř mu našeptávalo, že má na medaili. Mezitím měl telefonát z Prahy. Matka a přítelkyně Martina mu popřály hodně štěstí. Matka mu navíc slíbila, že pokud získá medaili tak přestane kouřit. Před odpoledním finále odcházel na bazén klidný. Z koncentrace ho nevykolejily ani dva nepovedené starty. Po motýlkářském úseku obracel první a po znaku své vedoucí postavení udržel. Netrefil však dobře obrátku a do svého nejslabšího třetího plaveckého úseku prsou se prakticky neodrazil od stěny. Přišel o vedení a v závěrečném čtvrtém úseku doháněl ztrátu na medaili. V cíli dohmátl stejně s Polákem Leszkem Górskim jako třetí. To, že získal bronzovou medaili o dvě setiny, se dozvěděl až po zobrazení pořadí na výsledkové tabuli. Jeho čas 2:06,15 byl zároveň novým československým rekordem.
Pátý na mistrovství světa 1982 Přípravu v zimní sezóně si pochvaloval. V tréninku plaval lepší časy než minulý rok. Na zimním mistrovství republiky se chystal startovat v 5 disciplínách. Tato zátěž mu vyhovovala. Potřeboval se rozzávodit, aby mohl splnit s předstihem nominační limit pro start mistrovství světa. Na zimní mistrovství vyhrál obě polohovky s velkým náskokem před druhým v cíli. V dubnu byl účastníkem kontroverzního závodu družstev v německém Sindelfingenu, odkud se 5 reprezentantů Československa nevrátilo domů.
Přípravu na letní sezónu absolvoval poprvé tři týdny v arménském horském středisku Cachkadzor. Po návratu ze Sovětského svazu zaplaval na prvních mezinárodních závodech v Bratislavě 200 m polohový závod v novém československém rekordu 2:05,68. Vzápětí již mohl balit kufry na srpnové mistrovství světa v ekvádorském Guayaquilu.
Na závěrečnou třítýdenní přípravu na mistrovství světa odjel s Marcelem Gérym v polovině června do Söldenu v rakouských Alpách. Denně naplaval až 14 km a celkově za tři týdny 220 km. Trenér Ladislav Špitálník byl s jeho výkony spokojený. Rozloženou hladkou dvoustovku zaplavala za 1:58,6 a to bylo podstatné zrychlení (2–3 sekundy) proti loňskému roku v závěrečné přípravě ve Strakonicích. Trenér Špitálník byl po návratu ze soustředění přesvědčený, že postoupí do A-finále.
Letní mistrovství republiky v Praze–Podolí krátce před odletem se mu nepovedlo podle představ. Něco špatného snědl a byl někdy rád, že vůbec doběhl na startovní blok. Do Ekvádoru odlétal s Marcelem Gérym a trenérem Špitálníkem přes New York 25. července, týden před začátkem mistrovství. Úvodní den plaveckých soutěží se představil v disciplíně 200 m volný způsob a časem 1:56,76 obsadil v rozplavbách konečné 33. místo. V polohovém závodě na 400 m zaplaval v B-finále čas 4:34,71 a obsadil celkově 12. místo. V závodě na 100 znak si spravil náladu z nepovedené dlouhé polohovky. V rozplavbách obsadil 15. místo časem 59,03 a v B-finále další den obsadil celkové 11. místo v čase 58,85. V sobotu 7. srpna byla na programu jeho královská disciplína 200 m polohový závod. V rozplavbách se pátým nejlepším časem 2:05,89 kvalifikoval do A-finále mezi nejlepších osm plavců a ve finále svojí pátou pozici obhájil v čase 2:05,97.
Úspěšné mistrovství Evropy 1983 a legendární český rekord V roce 1983 bylo poprvé z jeho rozhovorů znát, že na sobě pociťuje určitý tlak okolí na výsledky. Funkcionářům a trenérům především vadilo, že závody často vypouští. On na svojí obhajobu uváděl, že mu největší radost dělá vítězství o dohmat a ne o parník. Proto se na tuzemských a méně významných závodech se přizpůsobuje tempu svých soupeřů, aby si jako správný závoďák zazávodil. Lidé ze sportovního prostředí však namítali, že tento přístup vede k tomu se šetřit v rozplavbách i na velkých závodech se silnou konkurencí, kde je naopak nutné podat maximální výkon a zbytečně netaktizovat pro postup dalších kol. Ke všemu dřív či později se toto taktizování odrazí v jeho celkové přípravě, což on sám v jednom rozhovorů připustil, že se mu stává: "Kolikrát mi to v tréninku nejde, podvědomě si ulevím, potřeboval bych někoho, s kým bych se mohl honit. Snažím se kluky kolem sebe vyhecovat, abychom si navzájem pomohli. Když se to podaří, mám takovou tichou vnitřní radost."
V únoru zlepšil československý rekord v polohovém závodě na 200 m na čas 2:05,51. V dubnu na trojutkání reprezentačních družstev ve finském Turku zaplaval na 100 m znak nový rekord ČSR 57,76, jen dvě setiny za československým rekordem Miloslava Roľka. Těmito výsledky se zajistil nominaci na letní mistrovství Evropy v Římě. Přípravu na letní sezónu absolvoval v květnu s Marcelem Gérym a sovětskou reprezentací v arménském Cachkadzoru.
Po úspěšném vystoupení na červencovém letním mistrovství republiky startoval začátkem srpna na ve východním bloku prestižním podniku Spartakiádě národů SSSR. Svoji účast na Spartakiádě pojal jako jednu z fází přípravy na mistrovství Evropy. Potřeboval si zazávodit a vyzkoušet rychlost v individuálních disciplínách 100 a 200 m volný způsob a 100 m znak, prsa a motýlek. Po návratu měl odjet na 11 denní soustředění do Söldenu v rakouských Alpách, ale z osobních důvodů nejel. Absolvoval tak jen přípravu doma v Praze–Podolí za plného provozu s veřejností a v 25metrovém bazénu na Julisce, kde nacvičovali starty, obrátky a jiné technické prvky. Před odletem do Říma šéftrenér reprezentace Jan Vokatý věřil, že zaútočí na své osobní rekordy. V polohovém závodě měl útočit na čas pod 2:04,00.