Syrská občanská válka je fakticky ukončený vnitřní ozbrojený konflikt v Sýrii. Konflikt začal 15. března 2011 demonstracemi v rámci tzv. arabského jara, které se syrská armáda snažila potlačit,http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/syrie-demonstrace-pokracuji-k-damasku-jedou-tanky/r~i:article:698430/http://zahranicni.ihned.cz/blizky-vychod/c1-53501040-do-ulic-syrskeho-homsu-opet-vyjely-tanky-demonstranti-mluvi-o-dvaceti-obetechhttp://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/231687-syrie-nasadila-proti-vzbourencum-tanky.html a rozvinul se do povstání části obyvatelstva. Později eskaloval do občanské války, jejímž výsledkem je faktické roztříštění země na velký počet oblastí, ve kterých mnoho navzájem nesourodých frakcí bojuje za rozličné cíle ve velmi nepřehledném konfliktu.
Nejvýznamnější stranou konfliktu byla do roku 2024 vláda prezidenta Bašára al-Asada, která se snažila potlačit povstání a udržet si nebo znovu získat kontrolu nad územím země. Na její straně stála velká většina obyvatel alavitského vyznání a většina příslušníků ostatních náboženských menšin. Vojenskou, finanční a materiální podporu ze zahraničí dostávala především od Ruska, Íránu a ší'itské organizace Hizballáh z Libanonu. Rusko mělo v Sýrii zhruba 5 000-10 000 příslušníků svých ozbrojených sil včetně leteckého personálu, kromě toho působil v zemi větší počet ruských vojenských poradců.HAUSNER, Joseph: Syrien: Wie viel Feuerkraft Trump und Putin haben (Sýrie: Kolik palebné síly mají Trump a Putin),. Focus, , 13. dubna 2018 (německy).
Na druhé straně konfliktu stojí větší počet skupin s různými cíli. Jsou to jednak rebelové, kteří požadují ukončení téměř pět desetiletí trvající vlády Socialistické strany arabské obrody a svržení vlády prezidenta Asada. Na jejich straně bojují především většinoví sunnité, kteří dostávají nebo dostávali podporu např. od Saúdské Arábie a Kataru, a to jak finanční, tak ve formě vojenské výzbroje. Některé skupiny jsou nebo byly podporovány také Spojenými státy, Tureckem a Francií.
Důležitou povstaleckou silou byli až zhruba do konce roku 2017 extrémní islamisté usilující o obnovení chalífátu či vybudování jiné pravé islámské říše. Tito jsou reprezentováni navzájem soupeřícími uskupeními Islámským státem (IS) a Al-Káidou. Al-Káida se postupem času přetvořila ve Frontu an-Nusrá. Na její straně bojují jednak místní radikálové, jednak mudžahedíni z celého světa, a podporu dostávají – na neoficiální úrovni od tamních radikálních kruhů – ze Saúdské Arábie, Kataru a dalších arabských států a z počátku také od Turecka.http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/erdogan-je-spojenec-islamskeho-statu-tvrdi-vudce-kurdu/r~3269f62a3f4511e5adcb0025900fea04/http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21534http://www.rozhlas.cz/plus/svet/_zprava/1391740http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/1528592-kdyz-clen-nato-spolupracuje-s-teroristy Islámský stát je terčem útoků ze strany celé řady zemí, počínaje Spojenými státy a Ruskemhttp://www.dailymail.co.uk/news/article-3226369/ISIS-crosshairs-Britain-carrying-daily-missile-strikes-Iraq-destroy-bunkers-trucks-boats-stockpile-deadly-weapons.html a v současnosti konče Tureckem. Jeho hlavní město Rakka bylo 16. října 2017 osvobozeno bojovníky Syrských demokratických sil pod kurdským velením a s podporou USA. Od roku 2017 je IS v Sýrii již téměř poražen, stejně jako v sousedním Iráku.
Dále se konfliktu účastní syrští Kurdové, kteří usilují o co největší autonomii až samostatnost svých zčásti roztříštěných teritorií. Ze zahraničí se jim dostává podpory mj. od Spojených států, které v březnu 2017 vyslaly do Sýrie kolem 950 vojáků za účelem boje proti Islámskému státuGIBBONS-Neff: U.S. military likely to send as many as 1,000 more ground troops into Syria ahead of Raqqa offensive, officials say. The Washington Post, , 15. března 2017 (anglicky) a zřídily zde základnu Al-Tanf. V roce 2024 zde bylo dislokováno asi 2000 příslušníků amerických ozbrojených sil. Kurdové jsou však od začátku roku 2018 terčem zesílených útoků ze strany Turecka, zvláště v oblasti města Afrín na západ od řeky Eufratu. Turecká armáda obsadila Afrín a okolí v březnu 2018. V určitých fázích ozbrojeného konfliktu spolupracovali Kurdové také se syrskou armádou, zvláště při dobývání Aleppa. V roce 2025 se Kurdové po dohodě s přechodnou vládou začleňují do nově vznikající syrské armády.
Dne 22. prosince 2016 se syrské armádě podařilo zcela obsadit ty části druhého největšího syrského města Aleppa, které byly do té doby kontrolovány opozicí. Bitva o Aleppo, která začala již v roce 2012, tím skončila. Byla doposud největší bitvou syrské občanské války. V říjnu 2019 byl zabit vůdce Islámského státu Abú Bakr al-Bagdádí ve vesnici Bariša, nacházející se asi 20 km západně od města Aleppo a 5 km od tureckých hranic.
Od roku 2020 pak byla frontová linie prakticky beze změn a konflikt se stal v podstatě zamrznutý, a to až do ofenzívy opozičních sil v prosinci 2024, po které došlo ke svržení režimu Bašára al-Asada a vzniku přechodné vlády.
Vývoj po roce 2024 V prosinci 2024 došlo ke kolapsu režimu prezidenta Bašára al-Asada. Kontrolu nad většinou syrského území převzala prozatímní vláda vedená Abu Muhammadem al-Džauláním, která uzavřela dohody o spolupráci s několika významnými frakcemi, včetně Syrských demokratických sil (SDF). Tyto dohody umožnily koordinaci při udržování bezpečnosti a základní správy na severovýchodě země.
Nová vláda obnovila provoz klíčových institucí, včetně bank, škol a veřejných služeb, a bezpečnostní složky přechodné vlády zasahují proti zbytkům Islámského státu, pašeráctví a kriminálním sítím s podporou USA a regionálních spojenců.
Rada bezpečnosti OSN vyjádřila podporu nové správě a jejímu úsilí o stabilizaci, a konflikt je v současnosti mnohými odborníky i médii označován jako fakticky ukončený.
Přestože hlavní boje ustaly, v zemi stále existují oblasti, které nejsou plně pod kontrolou nové vlády – například některé části severu a východu, kde působí autonomní nebo zahraniční ozbrojené skupiny. Také přetrvávají dvě hlavní výzvy: hrozba občasné aktivity Islámského státu a nevyřešené diplomatické vztahy se sousedními zeměmi, zejména Izraelem a Íránem.
V září 2025 se v zemi konaly částečně svobodné parlamentní volby. Po padesáti letech byly tyto volby vůbec první, které se neodehrály pod kontrolou režimu rodiny Assadů.
V lednu 2026 se odehrály významné střety mezi Syrskými demokratickými silami (SDF) a vládními jednotkami, přičemž jednotky SDF byly vytlačeny z několika měst.
Okolnosti a začátky nepokojů v Sýrii
náhled|vpravo|První měsíc protestů v Sýrii – situace ke 14. dubnu 2011. Modře jsou vyznačeny protesty, na kterých došlo ke ztrátám na životech Sucha, vyčerpání zásob spodní vody a velký nárůst počtu obyvatel přispěly ke zhoršení situace a vzniku nepokojů v baasistické Sýrii.http://www.armadninoviny.cz/chysta-evropa-pozemni-ofenzivu-do-syrie3f.html - Chystá Evropa pozemní ofenzívu do Sýrie? Role sucha se ale přeceňovala.https://phys.org/news/2022-04-role-drought-syrian-war-exaggerated.html - The role of drought in Syrian war was exaggerated
Od března 2011 usilovala politicky nesourodá syrská opozice o svržení prezidenta Bašára al-Asada, aniž by měla jasno, jak toho dosáhnout, vyjma těch skupin, které preferují ozbrojený boj. Na počátku protestů přislíbil Asad některé reformy, ovšem neuskutečnil je. Jediným, avšak dosti významným ústupkem bylo zrušení výjimečného stavu, který v zemi platil od nástupu levicové strany Baas v roce 1963 a odvolán byl al-Asadem 19. dubna 2011. Přesto však vládní armádní a policejní jednotky proti demonstrantům tvrdě zasáhly. Během pěti měsíců (od března do začátku srpna 2011) mělo podle nepotvrzených odhadů britské televizní stanice BBC při demonstracích zahynout více než 1600 lidí. Rada bezpečnosti OSN vydala 4. srpna 2011 prohlášení, které odsuzovalo útoky syrské vlády na civilisty a také porušování lidských práv a vyzývalo k zastavení násilí ze strany vlády, ale také ke zdrženlivosti a zdržení se odvetných akcí opozicí, především při útocích na státní instituce. Toto prohlášení však nemělo takovou váhu, jakou by měla její rezoluce, na které se ale Rada bezpečnosti nedokázala shodnout.
Občanská válka v Sýrii byla od počátku považována za hrozbu pro politickou stabilitu v sousedním Libanonu, kde byla syrská vláda patronem silného protiizraelského hnutí Hizballáh. Rovněž panovaly obavy, že by se mohla vystupňovat konfrontace na syrsko-izraelské hranici. Důležitým spojencem syrské vlády bylo právě libanonské hnutí Hizballáh. S Asadem také sympatizovala soudobá irácká vláda, která byla vedena příslušníky ší'itské většiny v zemi. Írán syrské vládě významně pomáhal vojensky i finančně. Hlavního spojence syrské vlády ovšem představovalo Rusko, které dodávalo zbraně syrským ozbrojeným silám a navíc jí pomocí svých v zemi rozmístěných leteckých sil poskytovalo vzdušnou podporu v boji s povstalci, označovanými za teroristy.
Všechny hlavní mocenské složky v baasistické Sýrii měly v rukou příslušníci alavitské komunity. Část syrských sunnitů také patřila mezi vládnoucí elitu, ale v ozbrojených složkách nebyly na rozhodujících postech.Přehledně o Sýrii: Proč vypukla před rokem revoluce
Průběh nepokojů v Sýrii v roce 2012 náhled|Protivládní protesty ve městě Banyas, 29. dubna 2011 náhled|Provládní protesty ve městě Latákie, 23. května 2011 náhled|Situace v Sýrii v srpnu 2012 V roce 2012 nepokoje pokračovaly. Podle šéfa syrské diplomacie, ministra zahraničí Valída Mualima, vláda byla připravena dodržet podmínky mírového plánu zmocněnce OSN Kofiho Annana. Asadův režim ale ignoroval stažení vojenských sil do 10. dubna 2012 z obydlených míst. V zemi začala působit skupina pozorovatelů OSN, která dostala za úkol dohlížet na dodržování klidu zbraní, nicméně stále probíhaly demonstrace, které mnohdy provázely velké násilnosti, střelba a ztráty na životech jak povstalců resp. demonstrantů, tak i vládních vojáků.Mise pozorovatelů OSN se přesvěduje o tom, jak křehké je v Sýrii příměří
V parlamentních volbách v květnu 2012, vyhlášených Asadovým režimem, vyhrála přesvědčivě jeho strana Baas. To však vyvolalo na Západě podezření, že výsledky voleb byly Asadem a jeho stoupenci výrazně zmanipulovány. Výsledky voleb byly uznány pouze Íránem, Ruskem a Venezuelou.
V polovině května připustil generální tajemník OSN Pan Ki-mun, že za nedávnými atentáty v Sýrii nejspíše stála mezinárodní islámská teroristická síť Al-Káida.Šéf OSN viní z atentátů v Sýrii teroristy Al-Káidy
Proti odpůrcům režimu bylo nasazeno i syrské letectvo. První důkazy o nasazení strojů Mil Mi-8/17 v roli vrtulníků palebné podpory u Azázu se objevily 22. března 2012. První nasazení bitevních Mil Mi-25 bylo zaznamenáno 10. června u Rastanu. Asadovy ozbrojené síly se setkaly i s případy dezerce: 10. června dezertoval 743. prapor protiletadlové obrany u Talbisehu severně od Homsu a 21. června dezertoval plukovník Hassan Hamada, který v letounu MiG-21 uletěl do Jordánska, kde požádal o azyl.
Masakr v Húlá