je druhé sólové studiové album velšského hudebníka Johna Calea, vydané v červenci roku 1972 prostřednictvím hudebního vydavatelství . Spolu s albem vydaném v následujícím roce jde o jediné Caleovo album vydané touto společností; později přešel k vydavatelství . Ve třech skladbách z alba Calea doprovázel pětaosmdesátičlenný orchestr . Jedna z písní z alba byla použita ve filmu Andyho Warhola; ten výměnou vytvořil obal pro toto album.
Před vydáním Po svém odchodu ze skupiny začal John Cale uvažovat o složení symfonie. Následně vydal písňové album , které však nemělo úspěch a tak se rozhodl, že realizuje nápad se symfonií. Nakonec však pro album nesložil symfonii, ale pouze několik orchestrálních skladeb. Sám také řekl, že styl hudby na tomto albu chtěl přiblížit stylu, který vytvářel na albech zpěvačky Nico.Cale & Bockris, s. 138 Skladby vznikaly improvizací na syntezátoru přímo ve studiu. Cale je následně přepsal a pozval orchestr. V roce 1974 v rozhovoru pro časopis řekl, že původní verze skladeb byly zajímavější než ty s orchestrem. Jako zvukový inženýr byl v bookletu alba uveden „Jean Bois“, což byl ve skutečnosti John Wood.
Některé skladby byly nahrány ve studiu a některé v Kostele svatého Jiljí v londýnské čtvrti . Skladby byly mixovány ve studiu v Londýně.
Vydání Album vyšlo v červenci roku 1972 prostřednictvím hudebního vydavatelství .Unterberger, s. 317 Na obalu alba, který vytvořil Andy Warhol, jsou různé fotografie Caleových očí. Na obalu se nachází celkem 25 fotografií. V roce 2014 album vyšlo v reedici na gramofonové desce u vydavatelství ; o jeho remastering se postaral Gary Hobish.
Skladby Album otevírá čtyř a půl minutová píseň „“ (jejíž pracovní název byl „“Mitchell, s. 84), ve které hraje na slide kytaru Ron Wood. Na druhé pozici se nachází bezmála sedmiminutová klavírní skladba „Brahms“. V druhé části skladby „“ vypráví . Smith tehdy žil nedaleko studia, v němž bylo album nahráno, a jednou se v něm zastavil. Text písně je improvizovaný. Cale Smithovi řekl, že nyní je režisérem televizního kanálu a ať říká to, co jej zrovna napadá. Dále je zde slyšet Caleova hra na violu. Následuje „“, skladba, která dala titul celém albu, v níž John Cale hraje pouze na klavír. Zatímco první polovina skladby je spíše minimalistická, ve druhé je již více dramatická.
Na šesté pozici se nachází dvouminutová píseň „“, která byla ještě v témže roce použita ve filmu popartového umělce Andyho Warhola. Ten se Caleovi odvděčil tím, že vytvořil obal pro toto album. Osmá „“ byla podle Calea první ze všech písní na albu, kterou po příchodu do studia nahrál. Rovněž o ní řekl, že byla inspirována reggae hudbou. V písní je slyšet mimo jiné xylofon, akustická kytara a trubka a její text je přednášen šeptáním. Album uzavírá bezmála osmiminutová skladba „“.
Během nahrávání tohoto alba byla nahrána ještě skladba „“, která v roce 1980 vyšla na propagační kompilaci společnosti nazvané a v roce 1994 vyšla na Caleově výběru .
Kritika Ned Raggett, který album ocenil čtyřmi z pěti možných hvězdiček, ve své recenzi pro server napsal, že Cale na tomto albu vytvořil soubor písní, který v době svého vydání pravděpodobně zmátl více než jednoho posluchače.
Seznam skladeb Autorem všech skladeb je John Cale.
Obsazení hudebníci John Cale – baskytara, kytara, viola, klávesy Adam Miller – zpěv v „King Harry“ Del Newman – bicí Ronnie Wood – slide kytara Legs Larry Smith – povídání v „“ Royal Philharmonic Orchestra technická podpora John Cale – producent Jean Bois – nahrávací technik Andy Warhol – obal Ed Thrasher – fotografie
Odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Alba Johna Calea Kategorie:Alba, která produkoval John Cale Kategorie:Alba Reprise Records Kategorie:Alba z roku 1972 Kategorie:Instrumentální alba Kategorie:Alba v angličtině