Markéta Fialková (rozená Markéta Němcová, 27. března 1956 Praha – 23. srpna 2011 Tirana) byla česká diplomatka, v době komunistického režimu disidentka. Zabývala se humanitárními otázkami, lidskými právy a dodržováním demokratických pravidel v některých zemích Evropy.
Život
Za komunistického režimu Narodila se jako první ze sedmi dětí v rodině manželů Jiřího Němce a Dany Němcové. Její otec byl v 60. letech redaktorem časopisu Tvář a v období pražského jara patřil k zakládajícím členům Díla koncilové obnovy. Po roce 1977 byli manželé Němcovi představiteli Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, Jiří Němec ovšem v roce 1983 emigroval do Vídně.
V roce 1977 podepsala Chartu 77 a poté byla zbavena možnosti dokončit studium. Pracovala jako zahradnice v Botanické zahradě v Praze, prodavačka v antikvariátu, sanitářka v několika nemocnicích. Účastnila se aktivit Polsko-československé solidarity a Hnutí občanské sebeobrany. Jako pozorovatelka se účastnila procesů s disidenty a podávala o nich zprávy pro VONS. Opakovaně byla vyslýchána a krátkodobě zadržována policií. V roce 1985 se provdala za fotografa Přemysla Fialku. Jejími bratry jsou výtvarník David Němec a fotograf Lidových novin Ondřej Němec, nejmladší bratr Jakub tragicky zahynul při dopravním neštěstí. Jejími švagry byli manžel sestry Jany hudebník Mejla Hlavsa, nebo manžel sestry Pavly, diplomat a bývalý ředitel Knihovny Václava Havla Martin Palouš.
Po roce 1989 Po pádu komunistického režimu vstoupila na diplomatickou dráhu. Od března 1990 byla zaměstnankyní Ministerstva zahraničních věcí. Od května 1990 do března 1994 pracovala jako velvyslankyně ČSFR a České republiky v Polsku. Za zásluhy o rozvoj česko-polských vztahů ji polský prezident Lech Wałęsa vyznamenal Komandérským křížem Řádu zásluh o Polskou republiku. V letech 1994–1995 byla zaměstnána v odboru analýz a plánování MZV, od února 1995 byla dva roky osobní tajemnicí prezidenta Václava Havla. Počínaje únorem 1997 následujících deset let opět pracovala pro analytický odbor ministerstva zahraničí. Českou republiku v Albánii zastupovala od září 2007.
Kromě svého působení v diplomacii pracovala i jako poradkyně Výboru pro vztahy mezi státem a Radou České biskupské konference (1997–1999), členka Vládního výboru pro vězně a nápravná zařízení (1997–1999) a mezi lety 1995–2006 jako pozorovatelka Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě při volbách v Bosně a Hercegovině, Kosovu, Gruzii, Makedonii/FYROM a Černé Hoře. V letech 2002–2007 vystudovala Fakultu právnickou Západočeské univerzity v Plzni, kde na katedře mezinárodního práva obhájila diplomovou práci na téma Rozpad Svazové republiky Jugoslávie: vztah mezi mezinárodním a vnitrostátním právem.
Zemřela 23. srpna 2011 v budově české ambasády v Tiraně, podle tiskového mluvčího ministerstva zahraničí Víta Koláře si několik dnů před smrtí stěžovala na zdravotní potíže. V minulosti překonala rakovinu. Byla rozvedená, bezdětná, s místem trvalého pobytu v Praze. Pohřbena byla na hřbitově Malvazinky.
V roce 2026 ji Obvodní soud pro Prahu 1 posmrtně rehabilitoval v případu krátkodobého věznění, ke kterému došlo v době komunistického režimu během 80. let.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Věčný úsměv Dany Němcové. ČT, vyrobeno 2022. Dokumentární film, scénář a režie Ivana Miloševič Pauerová
Kategorie:Diplomaté Česka Kategorie:Velvyslanci České republiky v Polsku Kategorie:Velvyslanci České republiky v Albánii Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Absolventi Fakulty právnické Západočeské univerzity Kategorie:Úmrtí v roce 2011 Kategorie:Úmrtí 23. srpna Kategorie:Narození v roce 1956 Kategorie:Narození 27. března Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Ženy Kategorie:Úmrtí v Tiraně Kategorie:Pohřbení na hřbitově Malvazinky