alt=|náhled|Katedrála svaté Alžběty od západu|300x300pixelů náhled|Zvony z katedrály sv. Alžběty v Košicích (1936) Metropolitní katedrála svaté Alžběty Durynské je gotická katedrála v Košicích. Je hlavním chrámem Košické arcidiecéze a farním kostelem farnosti svaté Alžběty v Košicích. Je to největší kostel na Slovensku s celkovou plochou 1200 m² a kapacitou více než 5000 lidí. Vnější délka chrámu je 60 m, šířka 36 m, výška severní věže 59 m, hlavní lodě 24 m a bočních lodí 12 m. Stavba měla značný vliv na stavitelskou činnost v okolních městech Prešov, Bardejov, Sabinov, Rožňava a ovlivnila i výstavbu dalších chrámů v Polsku a Sedmihradsku (Sibiu, Brašov a Kluž).
Katedrála se nachází ve středu Hlavní ulice, přičemž ji formuje do tvaru čočky. Tvoří ji svatyně s pětidílným uzávěrem, dvě věže, poschoďová sakristie na severní straně a dvě kaple a předsíň na jižní straně. Jedinečná je vnitřní disposice chrámu, kde hlavní loď a čtyři boční lodě kříží v polovici jejich délky jedna příčná loď stejné výšky a šířky jako hlavní loď, se kterou vytváří řecký kříž. Tím ve středu katedrály vzniká objemný centrální prostor a v exteriéru tři rovnocenné štíty s bohatě dekorovanými portály, které patří k vrcholům středověkého kamenického umění ve střední Evropě. Komplex chrámu a přilehlých staveb kaple svatého Michala a Urbanovy věže byl vyhlášen za národní kulturní památku v roce 1970.
Dějiny náhled|Vnitřní klenbová disposice trojlodní katedrály před puristickou přestavbou chrámu z konce 19. století – schéma bez vyznačení postranních kaplí
Předchůdce chrámu Nejstarší kostel v Košicích vznikl pravděpodobně okolo poloviny 11. století a zasvěcen byl svatému Michalovi. Byl postaven v románském slohu na místě současného chrámu. Již jako farní kostel je zmíněn v nejstarší písemné zmínce o městě pocházející z roku 1230. Po usazení německých kolonizátorů v Košicích ve 40. letech 13. století, kdy se svatá Alžběta stala patronkou města, došlo i ke změně původního patrocinia kostela, který byl následně zasvěcen právě svaté Alžbětě. Při této příležitosti byl kostel ve druhé polovině 13. století upraven do podoby v gotickém slohu. Kostel si zachoval románskou věž, ale dostal gotickou klenbu a uzávěr svatyně. Listina papeže Martina IV. z roku 1283 už uvádí zasvěcení kostela svaté Alžbětě.
Základy tohoto románsko-gotického kostela se našly při velké rekonstrukci chrámu v letech 1882–1884. Svatyně orientovaná na východ měla 11,5 × 10,25 m a jeho hlavní loď 27,8 × 14 m. Celý prostor měl plochu 520 m². Tento farní kostel vyhořel okolo roku 1380, byl však opraven a udržován v provozu až do výstavby současného chrámu. Dodnes se z něj zachovalo několik románských artefaktů, jako např. soška lva, bronzová křtitelnice a několik náhrobních kamenů.Autor článku tehdy ještě neznal nejnovější výzkumy Štefana Eliáše citované výše a rozlišoval mezi kostelem románským a novějším gotickým z konce 13. století.
První etapa výstavby od konce 14. století do roku 1420 Požár starého kostela svaté Alžběty okolo roku 1380 byl vhodnou příležitostí ke stavbě nového, okázalého chrámu, který by odpovídal významu středověkých Košic. Obchod v Košicích a řemesla prožívaly po udělení početných privilegií městu Anjouovci období konjunktury. Bohatí měšťané financovali výstavbu gotické katedrály s aktivní podporou panovníka Zikmunda Lucemburského. Ten na ni věnoval značnou část peněz. Stavbu výrazně podporovala i papežská kurie. V roce 1402 vydal papež Bonifác IX. Odpustkovou bulu. Všem poutníkům, kteří přispěli na košický chrám, měli být odpuštěny hříchy v takovém rozsahu, v jakém byly odpuštěny návštěvníkům Chrámu svatého Marka v Benátkách a nebo kaple Porcinkule v Assisi.
Přesné datum začátku výstavby nového chrámu není známé, předpokládá se období mezi léty 1380 (požár starého kostela) a 1402 (první písemná zmínka). První fáze stavebních prací trvala do roku 1420. V této etapě byl kostel stavěný jako pětilodní bazilika. Výstavba probíhala za současné existence starého kostela svaté Alžběty systémem obstavování nové katedrály okolo původního objektu. Jižní polygonální apsidy bočních lodí se začaly stavět jako první. Následovala stavba jižní obvodové zdi, jižního portálu a západní stěny, kde rozestavěli první dvě poschodí obou věží zakomponovaných do půdorysu chrámu. Na stavbě chrámu pracovala v té době vyspělá stavební huť s vazbami na slezskou gotiku, která se už na konci 14. století podílela na výstavbě františkánského kostela v severní čtvrti města. Z roku 1411 existuje zmínka o mistru Mikulášovi a o Zikmundově dvorním architektu Petrovi z Budína.
Druhá etapa výstavby 1420–1440 upright=0.8|náhled|Sdružené točité schodiště upright=0.8|náhled|Schodiště v Zikmundově věži Výraznou změnu v koncepci výstavby katedrály přinesla nová stavební dílna (huť) po roce 1420. Pro nedostatek písemných pramenů zůstává vedoucí architekt huti anonymní. Pětilodní disposice bazilikálního typu se jevila v čase pozdní gotiky už jako zastaralá. Snaha o vertikálnost, odlehčené hmoty a prostornost chrámu vedly k vybudování třílodní katedrály, přičemž zásadní inovativní změnou plánu bylo přidání k hlavní lodi stejné, příčné lodě. Ta byla situovaná netradičně do středu délky hlavní lodě (v porovnání s obvyklým křížením na styku se svatyní), čímž se vytvořil unikátní centrální halový prostor.
Do druhé stavební fáze spadá sochařská výzdoba portálů hlavní a příčné lodě inspirovaná gotickými stavbami v Praze a Krakově, která představuje ukázku vrcholného gotického kamenického umění evropského formátu. Vliv Parléřovské huti působící u pražské katedrály svatého Víta ve druhé polovině 14. století se projevil i při tvorbě královského oratoria a na něj vedoucích sdružených točitých schodů. Motiv kruhového zábradlí oratoria a kamenné pavlače nad sakristií jsou též pražské. Dále se pokračovalo ve výstavbě severní obvodové zdi, polygonálních apsid severní boční lodě (paralely jižních apsid) a osmibokých horních poschodí Zikmundovy věže. Na konci druhé stavební fáze byla katedrála připravena na zaklenutí a starý kostel bylo třeba strhnout. Dočasnou funkci košického farního kostela převzal paralelně budovaný, ale už okolo roku 1400 dokončený kostel svatého Michala (dnes nazývaný kaplí).
Třetí etapa výstavby 1440–1462 Po zbourání starého kostela svaté Alžběty byl chrám zaklenutý hvězdicovou klenbou. Jednotlivé symetrické útvary klenbových polí byly navzájem odlišné a nepřekrývaly se z jednoho pole do druhého. Do této stavební fáze spadá i půdorysně nejmladší část – svatyně a sakristie. Dokončovala se Zikmundova věž, v roce 1453 v jejím pátém poschodí nechali vytesat nově udělený a polepšený znak města od krále Ladislava Pohrobka. Rok 1462 vytesaný nad vstupním portálem do věže je rok ukončení prací na věži.
Čtvrtá etapa výstavby 1462–1490 Po dostavbě Zikmundovy věže se veškerá pozornost soustředila na dostavbu jižní věže, která získala pojmenování po tehdejším vladaři a přispěvateli na stavbu věže Matyáši Korvínovi. Tato věž byla stavěna zdobněji a vertikálněji než severní věž chrámu, protože došlo ke změně stavební hutě. Zároveň se dokončoval jižní štít a portál, na kterém je patrno mnoho prvků připomínajících Matyášovu donační štědrost.
V období okolo roku 1464 do roku 1490 působil na stavbě chrámu kameník, jehož historické prameny uvádějí jako mistr Stephan Lapicidus či Maister Steffen Staimecz werkmaister zu Khassaw. Byl chráněncem krále Matyáše a ve městě vlastnil dílny s vlastními řemeslníky. Jeho vynikající pověst mu zaručila i zakázku na stavbě nového chrámu v Bardejově v letech 1464–1465. Mistr Štěpán vystavěl v košickém chrámu boční kaple, které původně na plánech nefigurovaly. Financovaly je bohaté měšťanské rodiny. V roce 1475 byla postavena kaple Svatého Kříže senátorem Augustem Cromerem, v roce 1477 kaple Panny Marie rodem Satmáryovců a ke konci stejného století i dnes již neexistující kaple svatého Josefa na severní straně chrámu.
Z vnitřního zařízení je dílem mistra Štěpána kamenné pastoforium a pravděpodobně i reliéf svaté Alžběty na stěně sakristie. Čtvrtá etapa výstavby katedrály spadá do období vlády Matyáše Korvína, které přálo rozvoji uměleckých děl. V této době byl chrám zařízen bohatým gotickým mobiliářem, ze kterého se dodnes mnoho nedochovalo. Zachoval se však hlavní oltář svaté Alžběty z let 1474–1477 od neznámého umělce.
Ukončení výstavby 1491–1508 Po smrti Matyáše Korvína nastaly v Uhrách boje o trůn, při kterých polsko-litevský regent Jan I. Olbracht v roce 1491 obléhal Košice. Ty byly poprvé v dějinách dělostřelecky ostřelovány. Chrám byl těžce poškozen. Jeho obnovou byl pověřen Mikuláš Krumpholz z Nisy. Asistoval mu přizvaný stavitel Václav z Prahy. Podle dochovaných nápisů na římse západního průčelí spadají opravné práce do let 1496–1498. V letech 1496–1497 opravili Zikmundovu věž, krov a štíty. Věž dostala navíc hodiny. Pod jejich vedením bylo dokončeno i presbyterium v roce 1508, který se pokládá za ukončení výstavby chrámu. Dokládá to pergamenový svitek s uvedeným rokem a jménem stavitele Krumholze nalezený v pilíři presbyteria po velké rekonstrukci chrámu v roce 1908.
Období reformace V roce 1556 zachvátil Košice rozsáhlý požár, který poškodil i chrám. Shořela střecha chrámu i s krovy a velká část vnitřního zařízení. Potřebné opravy uskutečnil stavitel Stanislav z Krakova, tesařští mistři Juraj a Gebriel a kameník Matyáš. Po tomto roce připadl chrám do rukou protestantů. Ti jej vlastnili až do roku 1604, kdy ho násilně obsadili katolíci a egerská kapitula, která našla ve městě útočiště od roku 1597. Incident se stal jednou z hlavních rozbušek následného protihabsburského povstání Štěpána Bočkaje, který věnoval chrám Kalvínům. Egerské kapitule se chrám vrátil až v roce 1671 rozhodnutím císaře Leopolda I. Tehdy vykonali v chrámu nevyhnutelné opravy a umístili do ní kapitulní poklad. V době povstání Imricha Tökölyho v letech 1682–1685 přešel chrám opět do rukou protestantů. Na Zikmundově věži nahradili katolický kříž pozlaceným kohoutem. V roce 1685 se chrám dostal natrvalo do vlastnictví katolíků. Egerská kapitula byla zmocněna potrestat ty košické měšťany, kteří v průběhu povstání oloupili katedrální pokladnici o monstrance, kalichy a jiné klenoty.
Období baroka V roce 1706 byl chrám poškozen po dobu obléhání Františkem II. Rákóczim. Nejvíc poškozena zůstala zejména jeho západní a jižní strana. Po získání města nechal Rákóczi chrám v držbě katolíků. V průběhu 18. století se průběžně opravovaly a zkrášlovaly jednotlivé části katedrály. Ve druhé polovině 18. století měl kostel 14 oltářů (v porovnání se současnými deseti). Barokně-rokokovou helmici s vyhlídkovým ochozem získala Zikmundova věž po požáru v roce 1775.
Fábryho rekonstrukce 1858–1863 náhled|Západní fasáda katedrály před rekonstrukcí (skica Imricha Henszlmanna) Po století náboženských válek a zanedbané údržby byla obnova chrámu potřebná už na počátku 19. století. V roce 1834 postihlo území města zemětřesení, v roce 1845 bylo zaplaveno, přičemž povodeň sahala až k chrámu, jehož dlažba se na několika místech propadla. Pod vlivem novogotického hnutí, šířícího se v souvislosti s dostavbou katedrály v německém Kolíně nad Rýnem, převzali iniciativu nad celkovou obnovou kostela biskup Ignác Fábry a zakladatel uměnovědy a památkové obnovy v Uhrách Imrich Henszlmann.