Bitva o Penzu byla jednou z bitev svedených československými legionář během ruské občanské války. Byla jednou z reakcí na zachycené výhrůžné telegramy komisaře AralovaPRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, a Trockého československým legionářům po Čeljabinském incidentu, v průběhu Prvního sjezdu Československého vojska na Rusi. Předcházelo jí dvojí dobytí Čeljabinska (velitel 3. pluku čs. legií Sergej Vojcechovský) a další první boje československých legií na magistrále s bolševiky útočícími na československé odzbrojené vlaky.
Průběh
Příčiny vlevo|náhled|Penza v roce 1918 (foto z legionářského archivu)|360x360pixelů Penza jako významný železniční uzel se stala místem plnění dohod mezi československým vojskem a bolševickou vládou o odevzdávání zbraní a techniky československého vojska na Rusi místnímu sovětu. Na oplátku docházelo k odesílání vlaků s legionáři do Vladivostoku. Ani jedna strana dohody zcela nerespektovala. Sovět po prvotních hladkých transportech nebyl schopen zajistit plynulé cesty do Vladivostoku a legionáři se snažili v ešalonech ukrývat zbraně nad dovolený limit. Od dubna 1918 se v Penze tvořil 1. česko-slovenský revoluční pluk pod velením bývalého novodružiníka Jaroslava Štrombacha a česko-slovenští rudoarmějci se agitací snažili působit na projíždějící ešalony a získávat další muže do své jednotky.
V rekci na tzv. Čeljabinský incident Čechoslováci od 23. května 1918 v Penze neodevzdávali zbraně a mužstvo se opět ozbrojilo. Místní Sovět vedený komisařem Kurajevem se snažil s Čechoslováky dohodnout a zároveň se dožadoval posil v širokém okolí. Legionáři z 1. střeleckého pluku a 1. záložního pluku pod vedením poručíka Jana Jiřího Švece plánovali obsazení města.
1. den bitvy – 28. května 1918 Bitva o Penzu začala 28. května okolo 9. hodiny ráno, když legionáři na nádraží přepadli vlak, který dovezl z Moskvy tři obrněné automobily. Vojáci 5. roty 1. střeleckého pluku se vlaku zmocnili, přičemž jednoho rudoarmějce smrtelně ranili. Kolem 14. hodiny naopak bolševici střelbou napadli neozbrojenou předsunutou hlídku praporčíků Hromady a Vršeckého. Pro legionáře 1. střeleckého a 1. záložního pluku to byl signál k zahájení útoku a během odpoledne obsadili pod palbou děl a kulometů pravobřežní část města, a především tamní nádraží a získali lokomotivy pro legionářské ešalony v Penze i východněji ležícím Rtiščevu. Sovět si vymohl odpoledne příměří. Doufal v příchod posil. V noci skutečně dorazily, ale především legionářům – ze Rtiščeva přijeli vojáci československého 4. střeleckého pluku vedení poručíkem Čečkem. Doplnili jendotky již rozestavené podle plánu poručíka Švece.
2. den bitvy – 29. května 1918 Samotný boj o město začal 29. května ve 4 hodiny ráno. Proti 3550 legionářů bránilo město asi 3000 rudoarmějců, z poloviny šlo o narychlo mobilizované nevycvičené tovární dělníky a místní občany. Hlavní silou obrany města bylo asi 500 internacionalistů, včetně asi 300 rudých Čechů a Slováků z 1. československého revolučního pluku. Boj zahájil klamný útok pod velením praporčíka Jezviny ve středním úseku. Poté vyrazily ze severu a jihu skupiny podporučíka Voženílka a podporučíka Hrůzy. Z jihu byla cílem Rudá kasárna německých a maďarských internacionalistů, ze severu Skolebovská kasárna českých a slovenských internacionalistů. Jendotky měly nakonec společně obklíčit město ze západu. Sovětská obrana se narychlo pokusila přeskupit, ale dobytí Skolebovských kasáren umlčelo dělostřeleckou podporu československých rudoarmějců. Vypukla panika a střed obrany polevil. Vážně míněný úder Jezvinovy skupiny přes řeku vedl k definitivnímu rozpadu sovětské obrany. Legionáři pronikali do města ze všech stran. Za silného děště se několik hodin bojovalo v ulicích. Obránci se stáhli na Soborné náměstí před budovou Sovětu. Kulomety rudoarmějců umístěné na věži katedrály Spasitele zpomalovaly legionářský postup. Střelbu z věže potlačil až v 11 hodin příjezd jednoho z ukořistěných obrněných automobilů. Ve 12 hodin bylo město dobyto.
Bitvy se zúčastnilo na sovětské straně asi 300 československých rudoarmějců z 1. česko-slovenského revolučního pluku. Plně bojeschopné části pluku ale odjely do Saratova, aby potlačily tamní povstání. Češi a Slováci, kteří na straně rudoarmějců bránili Penzu před útokem československých legionářů, však přesto tvořili podstatnou část bojové síly penzenského sovětu.
Oběti a jejich komemorace Během boje o město padlo 30 legionářů. Pomník odhalený dne 23. října 2015 u nádraží Penza 3 připomíná 67 padlých a zemřelých československých legionářů z boje o město a v okolí.
Padlí Češi a Slováci z 1. česko-slovenského revolučního pluku byli pohřbeni 4. června 1918 do mohyly na náměstí před budovou sovětu. Mohyla byla později doplněná dřevěnou řečnickou tribunou a 6. listopadu 1928 bylo odhaleno betonové sousoší s plaketou se šedesáti jmény. V roce 1972 nahradila betonové sousoší litinová kopie umístěná na pylonu z granitu. Pamětní deska se rozrostla na 66 a později na 67 jmen.
Odkazy
Reference
Literatura
PITRA, Rudolf. Z Penzy do Ufy: zápisky bratra Pitry (1. pluk 7. rota). Praha: Památník odboje, [mezi 1920 a 1922], s. 5. Dostupné online
Související články
Sibiřská anabáze
Externí odkazy Článek na pamatnik.valka.cz Vlastimil Křišťan: Rudo-bílá Penza – dobytí města 29. května 1918 Pavel J. Kuthan: Penza 1918
Penza Kategorie:29. květen Penza Penza Penza Penza Kategorie:Dějiny Penzenské oblasti Kategorie:Penza