náhled|Socha Rossbändiger (Krotitel koní 1926–1939) v Nordparku v Düsseldorfu náhled|Tři muži v lodi, Neu-Ulm

Edwin Scharff (21. března 1887, Neu-Ulm, Německo – 18. května 1955, Hamburk, Německo) byl německý sochař. V roce 1937 byla jeho díla spolu s mnoha dalšími vystavena na výstavě Entartete Kunst v Mnichově.

Životopis Ve svých patnácti letech Edwin Scharff opustil své rodné město Neu-Ulm a studoval malbu na Kunstgewerbeschule v letech 1903 až 1907 v malířské třídě Ludwiga von Hertericha a později na Královské akademii umění v Mnichově. V roce 1906 vznikly jeho první sochy a v roce 1908 první lepty na téma Sny a skici.

Poté, co strávil rok v Paříži v roce 1912/13, potkal Julesa Pascina. V roce 1913 se stal zakládajícím členem mnichovské Neue Secession. Pak se Edwin Scharff začal věnovat sochařství, což bylo začátkem jeho nejproduktivnější tvůrčí fáze. V roce 1919 si vzal herečku Helenu Ritscher (1888–1964) a z jejich manželství vzešly dvě děti. Výsledkem byly obrazy, sochy a grafika na téma milenců a po narození prvního dítěte také na téma matka a dítě.

V roce 1923 byl jmenován profesorem na Univerzitě výtvarných umění v Berlíně, kde získal řadu veřejných zakázek na památky, busty a medaile. V roce 1927 byl Edwin Scharff zvolen viceprezidentem Německé asociace umělců. V roce 1931 byl Edwin Scharff jmenován členem Pruské akademie uměnívgl. Archiv der Akademie der Künste: Bestand Preußische Akademie der Künste; PrAdK 1315 a zůstal jím až do roku 1945.

Po uchopení moci národními socialisty byl nejprve přeložen do Kunstakademie Düsseldorf.Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt am Main 2007, , S. 515. V květnu 1933 se stal členem nacistické strany, dokud nebyl v roce 1938 vyloučen.vgl. Persönliche Erklärung Edwin Scharffs in: Archiv der Akademie der Künste: Bestand Preußische Akademie der Künste; PrAdK I/208 Na říšské výstavě Schaffendes Volk 1937 v Düsseldorfu postavil za více než 100 000 říšských marek dvě sochy postav určené ke vchodu do parku Nordpark Düsseldorf.text=Projekt Die Rossehalter | url=http://www.schaffendesvolk.sellerie.de/6svtrip06a.html |wayback=20150924094947 |archiv-bot=2018-04-07 19:44:30 InternetArchiveBot, abgerufen 24. Juni 2015. Krátce nato však byl hanobený jako degenerovaný umělec, tři jeho práce byly zesměšněny v červenci 1937 na nacistické výstavě Entartete Kunst a 46 jeho prací nakonec bylo zničeno jako zvthlé umění. V roce 1938 byl donucen odejít z Kunstakademie Düsseldorf a byl vyloučen z říšské komory výtvarných umění.

Po druhé světové válce byl Edwin Scharff přijat zpátky do německé asociace umělců a pracoval jako člen poroty od roku 1951 do roku 1955.text=kuenstlerbund.de: Vorstände des Deutschen Künstlerbundes seit 1951 |url=http://www.kuenstlerbund.de/deutsch/historie/archiv-seit-1950/vorstaende/index.html |wayback=20151217023130 |archiv-bot=2018-04-07 19:44:30 InternetArchiveBot - abgerufen am 13. Januar 2016 V roce 1955 byl jmenován členem Akademie umění v Berlíně.vgl. Archiv der Akademie der Künste: Akademie der Künste (West), Personalnachrichten; Pers-AdK-W 229 Od roku 1946 vyučoval na Landeskunstschule v Hamburku, kde zemřel v roce 1955.

Desky pro dvě protilehlé hrobky Edwina Scharff a jeho manželky na hamburském hřbitově Ohlsdorf zhotovila jeho studentka Ursula Querner, pravděpodobně z mramoru Trani Perlato.edwin-scharff.de: Die Grabstätte des Ehepaars Scharff. abgerufen am 9. November 2011.

Na uměleckých výstavách documenta 1 (1955) a documenta 2 (1959) v Kasselu byly jeho práce předvedeny i mezinárodní veřejnosti. Na jeho počest uděluje město Hamburk Výroční cenu Edwina Scharffa.

V roce 1999 bylo v jeho rodném městě Neu-Ulmu otevřeno muzeum Edwina Scharffa, které ve stálé expozici podává ucelený přehled o jeho životu a díle. V majetku muzea jsou mimo jiné dvě bronzové plastiky rodičů sběratelů umění Franze Moufanga, busta staršího Wilhelma Moufanga a reliéfní tondo jeho manželky Julie Stutzmannové z roku 1920.edwinscharffmuseum.de

Socha herečky Anni Mewesové, která byla vytvořena v roce 1917, byla znovu objevena spolu s dalšími sochami dalších umělců zabavených v roce 1937 na berlínském sochařském fondu v roce 2010, během záchranných vykopávek na Rathausstraße u Červené radnice před výstavbou metra.Kostbare Kunstwerke am Roten Rathaus entdeckt. In: Berliner Morgenpost, 8. November 2010

Dílo Tematicky Scharffova práce líčí humanistické tradice související s reprezentací koně. Jeho formální idiom je stylistické, expresivní a kubistické zobrazení.

Koně Terrakotta-Dose mit Pferd (1914) Denkmal der Pferde (1924) Rossbändiger (Krotitel koní 1926–1939) v Nordparku v Düsseldorfu

Lidé Stehende (1912) Kore (1926) Quellnymphe (1947) Emil Nolde (1947), byl spolu s Quellnymphe na první výstavě DKB 1951 v Universität der Künste v BerlíněDeutscher Künstlerbund 1950. Erste Ausstellung Berlin 1951. Brüder Hartmann, Berlin 1951. Ausstellungskatalog (ohne Seitenangaben). Kolosální busta říšského prezidenta von Hindenburga v budově berlínského Reichstagu Válečný památník padlým v první světové válce (1924–1926; dokončen 1932) v Neu-Ulmu Mutter mit Kind-Trauernde Pastorale (1921–1939) Drei Männer im Boot (Tři muži v lodi, 1952–1953), plastika z bronzu, 1. odlitek v Hamburku, Außenalster, 2. odlitek v Neu-Ulmu, Rathausplatz

Pocty a vyznamenání Ocenění Edwin-Scharff-Preis města Hamburku (od roku 1955) Edwin Scharff Museum v Neu-Ulmu V části města Hamburk Steilshoop je po něm pojmenováno náměstí Edwin-Scharff-Ring. V jeho rodném městě Neu-Ulm je po něm pojmenováno kongresové centrum na Dunaji Edwin-Scharff-Haus.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura Edwin Scharff, Einführung von Gottfried Sello, Hamburk 1956. Ausstellungskatalog Edwin Scharff zur Ausstellung in der Kestner-Gesellschaft Hannover vom 27. September bis 4. November 1962, Städtische Kunsthalle Mannheim 1962/63, Städtisches Karl-Ernst-Osthaus-Museum Hagen 1963, Kunsthalle zu Kiel 1963, Städtisches Kunstmuseum Duisburg 1963. Ludger Alscher et al: Lexikon der Kunst. Architektur, Bildende Kunst, Angewandte Kunst, Industrieformgestaltung, Kunsttheorie. Band IV, Das europäische Buch, Westberlin 1984, , S. 334 f. Helga Jörgens, Siegfried Salzmann (Hrsg.): Edwin Scharff. Retrospektive: Skulpturen – Gemälde – Aquarelle – Zeichnungen – Graphik. Zum 100 Geburtstag des Künstlers. Edwin Scharff Museum, Neu-Ulm; Skulpturenmuseum Glaskasten, Marl; Städtische Museen Heilbronn; Kunsthalle Bremen; Schleswig-Holsteinisches Landesmuseum, Schleswig; Bremen 1987 (výstavní katalog). Helga Jörgens-Lendrum: Der Bildhauer Edwin Scharff (1887–1955). Untersuchungen zu Leben und Werk, mit einem Katalog der figürlichen Plastik, Georg August-Universität, Göttingen 1994. Helga Gutbrod, Edwin Scharff Museum Neu-Ulm (Hrsg.): Edwin Scharff 1887–1955. „Form muss alles werden“. Wienand, Köln 2013, .

Externí odkazy

Edwin-Scharff-Homepage Edwin-Scharff-Museum Auf der Ausstellung Schaffendes Volk 1937

Kategorie:Němečtí sochaři Kategorie:Muži Kategorie:Narození v roce 1887 Kategorie:Narození 21. března Kategorie:Úmrtí v roce 1955 Kategorie:Úmrtí 18. května