Adolf Wenig

Adolf František Wenig (13. srpna 1874 Staňkov – 19. března 1940 Praha) byl český spisovatel, pedagog, libretista a překladatel.

Život Adolf František pocházel z učitelské rodiny ze Staňkova, kde jeho děda František (1805–1873) a otec Josef (1847–1888) působili na tamní škole jako řídící učitelé. Po dokončení obecné školy ho otec poslal na studia do Domažlic, kde byl ubytován u krejčího Votruby (bylo tehdy zvykem, že menší řemeslníci a úředníci ubytovávali přespolní studenty). Toto období bylo pro Adolfa poměrně obtížné, Votrubova manželka na něm velice šetřila (podle slov jeho matky bylo skrze krajíce Votrubovou ukrojené vidět až ke kostelu).

Osudnou ránou, nejen pro Adolfa, ale celou rodinu, byl otcův dobrovolný odchod ze světa v květnu 1888. Matka Maria Wenigová (rozená Šubrtová, 1846–1912) spolu s dětmi opustila po smrti manžela Staňkov a přestěhovala se k bratrovi Františku Adolfu Šubertovi do Prahy.Komparací pramenů (Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914; Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910) je zřejmé, že František Adolf Šubert se v roce 1881 přistěhoval do Prahy, do domu č. 808 na Novém Městě. Na stejnou adresu se v roce 1888 nastěhovala Marie Wenigová s dětmi.

Adolf studoval nižší střední školu na Smíchově. Následně Pražský učitelský ústav. Poté přijal místo učitele, nejprve na Žižkově, pak na Královských Vinohradech. Současně se studiem pedagogiky studoval zpěv na pražské Pivodově pěvecké škole.Vzpomínáme významného pohádkáře, In: Český deník, roč. 33 (1944), č. 219 (10. 8.), s. 3

Dne 21. listopadu 1903 se oženil s Paulinou Korbovou (30. červenec 1880 – 26. březen 1963), dcerou pražského obchodníka Alberta Korba. Od roku 1904 bydleli manželé Wenigovi v Praze v Královských Vinohradech na Korunní třídě číslo 71. Dne 23. července 1905 se jim narodil syn Jan a 28. dubna 1912 syn Adolf.

náhled|Hrob rodiny Adolfa Weniga na pražském Vinohradském hřbitově

Adolf František Wenig zemřel 19. března 1940 po srdečním záchvatu ve vinohradské nemocnici.čt: Zemřel Adof Wenig, In: Večer, roč. 27 (1940), č. 68 (21. 3.), s. 3

náhled|Na zahradě u Wenigů – pestrý týden, 14. 9. 1929

Rodina Adolf Wenig pocházel z umělecké rodiny, jeho blízcí i vzdálení příbuzní patřili mezi divadelníky, redaktory, literáty a malíře.

Strýc František Adolf Šubert (1849–1915), ke kterému se v roce 1888 po otcově smrti s matkou a sourozenci přestěhovali, byl mladším matčiným bratrem. Strýc působil v Praze jako významný český dramatik, publicista, redaktor, spisovatel, a především divadelní ředitel. Mezi lety 1883 až 1900 byl prvním ředitelem Národního divadla, v letech 1907–1908 prvním ředitelem Divadla na Vinohradech. Adolf Šubert stál u prvních divadelních kroků nejen synovce Adolfa, ale i jeho bratra Josefa a bratrance. V pozdějších letech byl Adolf Wenig obviňován, že měl u strýce protekci. On sám však toto vyvracel s tím, že strýc pro něho měl laťku výš než pro kohokoli jiného.

Adolf Wenig byl nejstarším ze čtyř sourozenců. Roku 1878 se narodila sestra Marie, následoval bratr Josef, malíř, ilustrátor, jevištní a kostýmní výtvarník. Jako nejmladší ze sourozenců se narodila sestra Růžena (1887), provdaná v roce 1912, na Smíchově, za Vojtěcha Kristiána Blahníka, divadelního historika a kritika. Blízkým spolupracovníkem se Adolfu Wenigovi stal bratranec, hudební skladatel Antonín Vojtěch Horák, syn Anny Horákové, rozené Šubertové (1837–1989), sestry Adolfovy matky Marie.

Adolfovým bratrancem byl také Arnošt Wenig-Malovský, právník, profesor obchodního a směnečného práva a děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy, syn Františka Weniga, bratra Adolfova otce Josefa. Dalším významným bratrancem Adolfa Weniga byl Frank Wenig, spisovatel, novinář a učitel, syn Julia Weniga, třetího z bratrů otce Josefa.

V uměleckých stopách otce i strýce kráčeli i oba synové Adolfa Weniga. Jan byl spisovatel a rozhlasový publicista a Adolf mladší malíř, jevištní a kostýmní výtvarník.

Tvorba Spisovatel náhled|Adolf Wenig: Světem pohádek (obálka), vyd. F. Topič, 1926 Povoláním Adolfa Weniga byla pedagogická činnost, pro současníky byl však znám víc než pedagog jako spisovatel. Jeho literární dílo bylo rozsáhlé, databáze Národní knihovny České republiky eviduje 189 vydaných titulů. Wenigovou prvotinou byla lyrická sbírka prosy a veršů Zahrada srdce, vydaná v roce 1905. O čtrnáct let později (1919) si dvanáct básňových textů z této sbírky vybrala Ema Destinnová k zhudebnění a vydání tiskem. Zahrada srdce, jako jedna z mála Wenigových knih, byla určena pro dospělého čtenáře. Následně převažovala produkce pro děti, především literární zpracování pověstí, na nichž spolupracoval i se svým bratrem Josefem, který k nim často vytvářel ilustrace. Většina rukopisů byla psána ručním tiskacím krasopisem, psací stroj začal používat teprve na sklonku života.

Nejznámějšími, mezi čtenáři oblíbenými, opakovaně vydávanými (i v současnosti) byly: Kocourkov (první vydání 1903), Pověsti o hradech (1907), Čertoviny (1907), Zvířátka a loupežníci (1909), Kytka pověstí (1911), Staré pověsti pražské (1930) a České pověsti (1932). Tvorba Adolfa Weniga podle současníků navazovala na díla Augusta Sedláčka a Aloise Jiráska, za jehož žáka a pokračovatele byl považován, a to nejen ve výběru témat, ale i pro jeho jasný, průhledný sloh a ryzí spisovnou češtinu.Spisovatel Adolf Wenig zemřel, In: Venkov, roč. 35 (1940), č. 66 (20. 3.), s. 5 Na sklonku svého života, po šedesátém roku věku, se Adolf Wenig téměř odmlčel. Přestal být literárně činný. S jeho tvorbou se mohli čtenáři setkávat už jen v opakovaných vydáních jeho starších knih, nebo na stránkách několika novin a časopisů. Po roce 1930 to byly především Týdeník rozhlasu, Malý čtenář, Venkov a Polední list. Na stránkách posledních dvou uveřejňoval v letech 1939 a 1940 texty vycházející z české historie a pověstí, některé ilustrované jeho synem Adolfem. Úplně posledními Wenigovými otištěnými texty byly Pověsti z Vyšehradu, vydané pod pseudonymem Petr Skála v únoru a březnu roku 1940 na stránkách Poledního listu.Skála, Petr: Pečeť kapituly vyšehradské, In: Polední list, roč. 14 (1940), č. 68 (9. 3.), s. 3

Krátce před smrtí Adolf Wenig dokončil rukopis knihy věnované historii, místopisu a pověstem Českého ráje, který po otcově smrti vydal syn Jan. V rukopisu zůstaly a nikdy vydány nebyly Wenigovy vzpomínky nazvané Barevné střípky.Z literární pozůstalosti spisovatele Adolfa Weniga, In: Venkov, roč. 35 (1940), č. 68 (22. 3.), s. 6

Redaktor Po mnoho let se součástí Wenigova života stala redaktorská práce.

Stál u zrodu a redakce dvou časopisů. V roce 1908 spoluzaložil a od třetího ročníku se po dvanáct let ujal redakce Osení.Adolf Wenig sedmdesátníkem, In: Český deník, roč. 33 (1944), č. 222 (13. 8.), s. 3 Druhý, Úsvit, založil a redigoval spolu s několika přáteli, například pedagogem a spisovatelem Františkem Flosem, v roce 1919.Wenig, Adolf: Deset let "Úsvitu", In: Český učitel, roč. 32 (1928–1929), č. 44–47 (12. 7.), s. 728 Po dvanáct ročníků (1913–1924), spolu s Jaromírem Boreckým, připravoval k vydání Topičův sborník literární a umělecký. Spolu s Bomunilem Boušem a dalšími literáty čtyřsvazkové dílo Za domovem: vlastivěda Čech (s ilustracemi bratra Josefa Weniga).

Libretista

Čert a Káča Méně početná než literární, ale pro Adolfa Weniga stejně významná, byl tvorba operních libret. Proslavilo jej libreto k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča napsané v roce 1898. Podnět k napsání přišel v roce 1897od Wenigova kolegy, učitele překladatele a spisovatele Josefa Flekáčka (1857–1906). Ten Adolfu Wenigovi se slovy: „Panečku, tohle by byla opera, to byste mohl napsat! “ přinesl knihu pohádek Boženy Němcové rozevřenou na pohádce Čert a Káča. Wenig výzvu přijal a při vzniku libreta se inspiroval nejen Flekáčkem doporučeným pohádkovým příběhem o čertovi a Káče, ale i další pohádkou B. Němcové, Čertův švagr.

A. Wenig libreto dokončil před koncem roku 1897 a v lednu následujícího roku libreto přihlásil pod názvem Ovčák do soutěže vypsané Družstvem Národního divadla, hledající operní libreta z českého prostředí. Wenigův Ovčák vyhrál první cenu, bez toho, aby měl naději na realizaci.Dvořák, Antonín; Wenig, Adolf: Čert a Káča, Praha, 1954, s. 8, 9 Tu mu vtiskl o pár měsíců později Adolfův strýc František Adolf Šubert poté, co se dozvěděl, že Antonín Dvořák hledá původní libreto. Synovcovo libreto k Antonínu Dvořákovi doputovalo prostřednictvím Františka Ladislava Riegera a A. Dvořáka natolik zaujalo, že se jej rozhodl, po několika úpravách, které si na A. Wenigovi vynutil, realizovat.Wenig, Adolf: Jak jsem dělal s Antonínem Dvořákem "Čerta a Káču", In: Týdeník rozhlasu, roč. 1 (1934), č. 6 (11. 11.), s. 20, 21 Premiéru měla opera pod názvem Čert a Káča na scéně Národního divadla v Praze 23. 11. 1899 pod taktovkou kapelníka Adolfa Čecha a v režii Františka Adolfa Šuberta.-Šneb.-: Jak vznikla Dvořákova opera "Čert a Káča", In: Český deník, roč. 29 (1940), č. 105 (17. 4.), s. 4 Libreto opera "Čert a Káča" se stalo nejvydávanější literární prací Adolfa Weniga.

Na večer Bílé soboty Dva měsíce před operou Čert a Káča měla na scéně Národního divadla premiéru další z oper, jejíž libreto napsal A. Wenig. Jednalo se o jednoaktovou operu s názvem Na večer Bílé soboty, jejímž tvůrcem byl Adolfův synovec Antonín Vojtěch Horák. A. Wenig psal libreto ve stejné době jako Čerta a Káču, ale premiérována Národním divadlem byla již 21. září 1898, dirigentem Adolfem Čechem a v režii strýce autorů, ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šuberta.inzerát, In: Katolické listy, roč. 2 (1898), č. 269 (21. 9.), s. 6 Navzdory kladné kritice se opera Na večer Bílé soboty dočkala jen třinácti repríz.

Babička Další opera, již autory byly bratranci Adolf Wenig (libreto) a Antonín Vojtěch Horák (hudba), se jmenovala Babička a vycházela z knihy Babička Boženy Němcové. Tříaktové představení opět na scéně Národního divadla režírovat strýc obou autorů, František Adolf Šubert a dirigoval Adolf Čech. Premiéra se konala 3. března 1900.inzerát, In: Katolické listy, roč. 4 (1900), č. 60 (3. 3.), s. 6 Dílo bylo obecenstvem i kritikou přijato nejednoznačně, což vedlo jen k deseti reprízám. Zajímavostí je, že oba autoři, spolu se sólisty Národního divadla, účinkujícími v Babičce uctili den po premiéře památku Boženy Němcové u jejího hrobu na Vyšehradském hřbitově položením části květinových darů z premiéry.K uctění památky Boženy Němcové, In: Katolické listy, roč. 4 (1900), č. 62 (5. 3.), s. 2

Nosáček Poslední společnou prací bratranců Adolfa Weniga a Antonína Vojtěcha Horáka byla nikdy nerealizovaná pohádka-melodram Nosáček, na němž pracovali v letech 1907 a 1908. Inspirací ke vzniku byla pohádka Wilhelma Hauffa.Wenig, Adolf: Za A. V. Horákem, In: Dalibor, roč. 32 (1909–1910), č. 27 (19. 3. 1910), s. 195 náhled|Vodnik (opera), dílo B. Vomáčky a A. Weniga, scéna vesnice (Cyril Bouda)

Vodník Na scénu Národního divadla se Adolf Wenig vrátil po mnoha letech libretem čtyřaktové opery Vodník, na motiv stejnojmenné básně Karla Jaromíra Erbena. Autorem hudby byl hudební kritik a skladatel Boleslav Vomáčka a opera měla premiéru 17. prosince 1937 (režie Luděk Mandaus (1898–1971), dirigent Zdeněk Chalabala, Výprava Cyril Bouda) a obnovenou premiéru o jedenáct let později, 7. prosince 1948. V roce 1937 kritika přijala operu velmi kladně s podotknutím, že Adolf Wenig navázal na úspěch libreta Dvořákovy opery Čert a Káča.Vomáčkův Vodník, In: Lidové noviny, roč. 45 (1937), č. 636 (19. 12.), s. 9

Modrý květ