Občanská válka na Srí Lance byl ozbrojený konflikt na ostrovním státě Srí Lanka, který leží v Indickém oceánu. Válka začala v červenci 1983 povstáním organizace zvané Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE, známé také pod jménem Tamilští tygři) a dalších místních ozbrojených skupin proti srílanské vládě. Tamilští tygři se snažili na severu a východě ostrova, který byl obývaný Tamily, vytvořit samostatný stát tzv. Tamilský Ílam. Válka trvající 26 let skončila v květnu 2009 vítězstvím srílanských vládních vojsk. Napětí mezi většinovými Sinhálci (73,8 %) a menšinovými Tamily (13,9 %) ale stále trvá.
Příčiny války náhled|vlevo|250px| Srí Lanka Kořeny konfliktu je třeba hledat už v koloniální éře. Ostrov, který v té době nesl název Cejlon, byl korunní kolonií Velké Británie. Britové ekonomicky i při správě ostrova velmi výrazně využívali Tamily, a to nejen místní obyvatele, ale také Tamily nově přivezené z Indie. Etnika kromě rozdílného původu rozdělovalo i náboženství. Sinhálci jsou buddhisté a Tamilci jsou, jako většina Indie, hinduisté. V roce 1948 získala Srí Lanka nezávislost a správa země se dostala do rukou většinových Sinhálců. Tamilové byli zbaveni občanství a měli být vystěhováni zpátky do Indie. Diskriminace Tamilů vedla k vytvoření We Tamils Movement (WTM, česky Hnutí My Tamilové). K prvním krvavým střetům, které si vyžádaly lidské oběti, došlo na začátku roku 1958 za vlády premiéra Solomona Bandáranájakeho.
V roce 1963 začaly po Srí Lance kolovat materiály podporující tamilskou nezávislost. Anton Balasingham emigroval ze země a stal se hlavou rodícího se separatistického hnutí. Ve stejnou dobu se mladí Tamilové vedení Vellupilájem Prabhakaranem začali angažovat na Srí Lance. Společně tyto síly vytvořily v roce 1972 organizaci Tamil New Tigers (TNT, česky Tamilští noví tygři). Ideologie nově vzniklé skupiny byla inspirována tamilskou říší Čóla, která existovala od 3. století př. n. l. do roku 1279 a patřila mezi nejvýznamnější státní celky v oblasti.
K separatistickému hnutí se přidávali i mladí Tamilové studující v zahraničí, a tak vznikla v anglickém Manchesteru Ílamská revoluční studentská organizace. Zanedlouho se stala hlavní hnací silou tamilského Ílamu v diaspoře. Na domácí politické scéně se objevila strana, která hájila zájmy Tamilů – Tamilská národní aliance (TULF). Strana byla podporována ozbrojenými jednotkami, které tvořili mladí Tamilové. Většinou se jednalo o poválečnou generaci, která trpěla nedostatkem vzdělání a vysokou nezaměstnaností, a viděla v revoluci proti vládě zlepšení své situace. V roce 1977 strana TULF dosáhla výrazného vítězství ve volbách a stala se nejsilnější opoziční stranou v parlamentu. Ve stejném roce došlo k pogromům proti Tamilům na místech, kde tvoří menšinu. TULF nebyla schopna útokům zabránit a nedařilo se tak plnit volební sliby. Díky tomu začala ztrácet kontrolu nad tamilskými ozbrojenými skupinami.
Vypuknutí války Nespokojenost s politikou TULF byla hnací silou k tvorbě nových ozbrojených skupin, které působily zcela bez kontroly tamilských vůdců v parlamentu. Nejsilnější skupinou byla TNT, která začala od roku 1976 používat název Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE). Tamilští tygři začali útočit na orgány státní správy (převážně policejní stanice) a páchali atentáty na umírněné Tamily, kteří byli ochotni vést dialog s vládou. V červenci 1983 došlo k útoku na vojenskou hlídku Four four bravo v blízkosti města Thirunelveli. Ozbrojenci LTTE zabili velitele jednotky a 12 vojáků. Jako pomsta vypukl v hlavním městě Colombo pogrom na Tamily. Udává se, že si pogrom vyžádal 400 – 3 000 mrtvých Tamilů a mnoho jiných opustilo oblasti, kde měli Sinhálci silnou většinu. Tento den se považuje za oficiální začátek občanské války.
Průběh války
1984–1987 LTTE začala s útoky na Sinhálce. Mezi nejvýznamnější patří masakr na farmě Dollarových a Kentových v roce 1984, kde ozbrojenci LTTE povraždili 62 civilistů včetně dětí. Ještě horší masakr se odehrál následující rok v Anuradhápuře. Ozbrojenci zaútočili na autobusové nádraží a otevřenou palbou zavraždili 146 civilistů. Sinhálci odpověděli se stejnou brutalitou. Povraždili na trajektu převážejícím Tamily 23 civilistů.
První mírový dialog z roku 1985 skončil neúspěchem a masakry civilního obyvatelstva pokračovaly dál. V roce 1987 vytlačila vládní vojska Tamilské tygry až na sever k městu Jaffna. Konflikt se tak rozhořel s velkou silou. Jak vládní vojsko, tak Tamilští tygři provedli řadu velice krvavých operací. Armáda na přelomu května a června 1987 podnikla operaci „Osvobození“, která skončila úspěchem. Vláda ovládla město Jaffna a vůdci LTTE unikli jen těsně dopadení. LTTE byla okolnostmi přinucena změnit svůj styl boje. V červenci 1987 provedla svůj první sebevražedný útok a následně je začala hojně využívat. Během války uskutečnila přes 170 sebevražedných útoků, což ji vyneslo nelichotivé první místo v počtu sebevražedných útoků v historii.Jane's Information Group, Suicide terrorism: a global threat
Indická intervence Indie se začala živě zajímat o situaci na Srí Lance v 80. letech a měla k tomu hned několik důvodů. Indická vláda se bála, že by separatistické hnutí mohlo přesunout i na území Indie, kde žije skoro 61 miliónů Tamilů. Silné hnutí vzniklo hlavně v indickém státě Tamilnádu. Na druhou stranu totální porážka Tamilských tygrů by znamenala příliv uprchlíků do Indie a vytvoření jejich základen na jejím území. Zpočátku Indie nepodporovala Tamily přímo, ale dodávala zbraně jednotlivým bojujícím skupinám. Velkou část dodávek dostala skupina Tamil Eelam Liberation Organization (TELO, Tamilská Ílamská osvobozenecká organizace), která byla hlavním rivalem Tamilských tygrů. Od podpory jednotlivých soupeřících skupin si Indie slibovala, že tamilské hnutí zůstane roztříštěné a nedosáhne dostatečné síly, aby vytvořilo samostatný stát. Na druhou stranu by bylo dost silné, aby se ubránilo před vládními silami.
Prvním přímým zásahem do války bylo shození 25 tun potravin a zdravotnického materiálu rebelům při operaci Osvobození. Vládě v Colombu bylo jasné, že Indie nenechá Tamilské tygry padnout, a tak začala jednat. V červenci 1987 se sešli vládní představitelé Indie a Srí Lanky a sepsali mírovou dohodu. Podle ní měla vláda udělat několik ústupků vůči Tamilům. Přenést mnohé pravomoci z vlády v hlavním městě na vládu v provinciích, sloučit severní a východní provincie s tamilským obyvatelstvem do jedné provincie a uznat tamilštinu jako oficiální jazyk. Na oplátku se Indie zavázala poslat do tamilských provincií mírové jednotky složené z příslušníků indické armády – Indické mírové síly (IPKF), které by dohlížely na klid zbraní a odzbrojily by místní separatistické jednotky. Vojenské skupiny Tamilů včetně Tamilských tygrů s dohodou souhlasily.
Příchod indických jednotek vyvolal ale velkou nelibost v řadách Sinhálců. Na jihu země vypuklo povstání proti vládě do jehož čela se postavila Janatha Vimukthi Peramuna (JVP, česky Lidová osvobozenecká fronta, de facto komunistická strana Srí Lanky – strana obviňovaná ze sinhálského šovinismu i ze stálého praktikování násilí v rámci politického (třídního) boje, strana označována za rasistickou a protitamilskou a vládou viněná z protitamilských pogromů na Srí Lance v roce 1983 během takzvaného „Černého července“). Zemí začalo zmítat povstání, které trvalo dva roky (1987–1989) a vyžádalo si životy přibližně 50 000 lidí. Zpráva prezidentské Komise pro mládež z roku 1990 zdůraznila zásadní význam meritokratických procesů na Srí Lance pro udržení sociální (společenské) a politické stability.
Indické mírové síly úspěšně odzbrojily separatistické skupiny až na Tamilské tygry. Ti odmítli vydat zbraně, a tak se mírové složky pokusily demobilizovat Tamilské tygry silou. Celé indické snažení skončilo plnohodnotným vojenským konfliktem indických mírových sil proti Tamilským tygrům, při kterém přišlo o život okolo 1 200 indických vojáků IPKF. Odpor Sinhálců k intervenci vyvrcholil tajnou dohodou vlády a Tamilských tygrů o zastavení bojů. Indická armáda pokračovala ve vojenských operacích, které často porušovaly základní lidská práva. Volání jak srílanské vlády, tak Tamilských tygrů po stažení vyslyšel až nově zvolený premiér Indie Višvanáth Pratáp Singh. Poslední indický voják opustil Srí Lanku 24. května 1990.
Indická pomoc Tamilům a hlavně Tamilským tygrům se zcela zastavila po roce 1991, kdy se 21. května stal obětí atentátu 7. indický expremiér Rádžív Gándhí – nejstarší syn indické političky a premiérky Indiry Gándhíové (oběť atentátu 31. října 1984) a vnuk indického expremiéra Džaváharlála Néhrú. Z útoku byli podezřelí právě Tamilští tygři. V roce 1992 byla Indie první zemí, která Tygry osvobození tamilského Ílamu (LTTE) zařadila na seznam teroristických organizací.
1990–1993 náhled|vpravo|250px|Provincie na Srí Lance
Po odchodu indických vojsk začali Tamilští tygři zřizovat svoji vlastní správu na územích, které ovládali. Příměří z roku 1990 pomohlo LTTE zničit všechny zbývající tamilské opoziční skupiny, zatímco vládní vojska bojovala s povstáním JVP na jihu země. Jakmile obě strany dosáhly ve svých bojích svého, začala občanská válka nanovo. První operací byl útok vládních vojsk na Jaffnu.
Boje se rozhořely s nepředstavitelnou brutalitou. V červnu 1990 zajala a popravila LTTE přes 600 policistů ve východní provincii (některé údaje udávají dokonce 774 mrtvých). Vláda odpověděla embargem na dovoz potravin a zdravotnického materiálu do Jaffny a začala letecky bombardovat pozice Tamilských tygrů. Separatisté na oplátku zintenzivnili útoky na civilní obyvatelstvo. Největší masakr války se odehrál v Palliyagodella v říjnu 1991. Tamilští tygři povraždili 166 muslimů včetně žen a dětí. Po tomto masakru byla LTTE zařazena na list teroristických organizací 33 státy světa. Místní muslimové začali tvořit svoje vlastní vojenské jednotky a mstili se v tamilských vesnicích stejným způsobem. Nakonec celá situace vyústila ve vyhnání muslimů z území ovládaných Tamilskými tygry. Domov muselo opustit okolo 72 000 muslimů převážně ze Severní provincie.
Největší bitva války proběhla v červenci 1991 ve Sloním průsmyku, který je úzkým pruhem země oddělujícím Jaffnu od zbytku ostrova a je tak jedinou suchozemskou cestou do Jaffny. LTTE s 5 000 vojáky oblehla vládní vojska. Během měsíčního obléhání padlo 2 000 vojáků na obou stranách. Obléhání ukončil až příchod vládních posil v počtu 10 000 vojáků. Vládní ofenzívy v roce 1992 skočily neúspěchem díky politickému zásahu Indie. V srpnu 1992 zemřeli tři vrchní generálové srílanské armády, když jejich auto najelo na minu. LTTE se dokonce podařilo v květnu 1993 spáchat úspěšný atentát na prezidenta Ranasingheho Premadasu a zvítězila v bitvě u Poonerynu na severu země.
1994–2000 náhled|vlevo|350px|Námořní hlídka Tamilských tygrů v době míru. V roce 1994 vyhrála volby na Srí Lance aliance vedená političkou Chandrikou Kumaratungovou, která prosazovala mírové řešení problému. V lednu 1995 bylo vyhlášeno příměří, ale následné jednání k ničemu nevedlo. Válka propukla nanovo v dubnu 1995. Nová vláda začala razit heslo Válka za mír a vložila hlavní úsilí do obsazení Jaffny, která byla od začátku války hlavní baštou rebelů. Po sedmi týdnech těžkých bojů se podařilo vládnímu vojsku dobýt město, které bránilo 2 000 rebelů. Dne 5. prosince 1995 byla ministrem obrany Anuruddou Ratwattou nad městem slavnostně vyvěšena srílanská vlajka. Při bitvě padlo 2 500 vojáků a rebelů a 350 000 civilistů muselo opustit město. Mnoho uprchlíků se ale vrátilo následující rok zpátky.