Masakry v Liepāji

Masakry v Liepāje byly série hromadných poprav. Mnoho jich bylo veřejných nebo poloveřejných. Konaly se v Liepāje a v jejím okolí na západním pobřeží Lotyšska v roce 1941 po nacistické okupaci Lotyšska. Hlavními pachateli byly oddíly Einsatzgruppen,Sicherheitsdienst (SD), Ordnungspolizei (ORPO), lotyšská pomocná policie a milice. Wehrmacht a německé námořní síly se účastnily střelby.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 292-293 Kromě Židů zabíjeli nacisté a jejich lotyšští spolupracovníci také Romy, komunisty, mentálně nemocné a tzv. „rukojmí“. Na rozdíl od ostatní vražd v Lotyšsku během Holocaustu bylo zabíjení v Liepāje prováděno na otevřených místech.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 33, n.81. Asi 5 000 z 5 700 Židů uvězněných v Liepāje bylo zastřeleno, většina z nich v roce 1941. K zabíjení docházelo na různých místech uvnitř i vně města, včetně Rainisova parku (Raiņa parks) v centru města, v oblasti přístavu pak u stadiónu fotbalového klubu Olimpija a majáku. Největší masakr 2731 Židů a 23 komunistů se stal 15. – 17. prosince 1941 v dunách nedaleko Šķēde na starém výcvikovém území lotyšské armády. O zabíjení Židů v Liepāje se ví více než v jiných městech s výjimkou Rigy.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 305 n.1

Německá invaze Liepāja byla nacisty považována za obzvláště významné město – byla zde námořní základna a také významný mezinárodní přístav. S ohledem na to předpokládali, že jeho obyvatelé jsou více nakloněni ke komunismu.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 286 - 287. Německá armáda plánovala obsadit město v první den války, v neděli 22. června 1941. Útok na Liepāju byl veden německou 291. pěší divizí."Liepāja", pending article, Encyclopedia of Camps and Ghettos Silný odpor Rudé armády a dalších sovětských sil však bránil Němcům vstoupit do města až do 29. června 1941. Odpor včetně odstřelování pokračoval ještě několik dnů poté. Město bylo v bojích těžce poškozeno a požáry hořely po celé dny.

Popravy začínají V Lotyšsku začal holokaust v noci z 23. na 24. června 1941, kdy v Grobině (město nedaleko Liepāji) členové Sonderkommanda 1a zabili 6 místních Židů na kostelním hřbitově.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 211 - 212. Jakmile Liepāja 29. června 1941 padla, „v prvních hodinách okupace začal hon na Židy“.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 286. Profesor Ezergailis odhaduje, že do rukou Němců padlo asi 5700 Židů z Liepāji a okolí .Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 286 - 287

Ve dnech 29. a 30. června 1941 němečtí vojáci vykonávali náhodné popravy Židů ve městě Liepāja.Anders a Dubrovskis, Who Died in the Holocaust, str. 127 a 128. Bylo při nich zabito kolem 99 Židů (plus/minus 30). Popravy začaly téměř okamžitě. Například 29. června v 17.00 přijíždějící němečtí vojáci chytili 7 Židů a 22 Lotyšů a zabili je v kráteru, který vytvořila bomba, uprostřed ulice Ulicha. Ten samý den v 21.00 přišli němečtí vojáci do ulice Hika, kde shromáždili všechny obyvatele a zeptali se, jestli jsou tu nějací uprchlíci z Německa. Jeden muž, Walter (nebo Viktor) Hahn, dirigent,http://www.liepajajews.org/ps14/ps14_318.htm který uprchl z Vídně v roce 1938,<ref name = Exile_155>Schneider, Gertrude, Exile and Destruction: the fate of Austrian Jews, 1938–1945, Westport, Conn. : Praeger, 1995, str. 155, citující Vestermann, Aaron, Survival in a Libau Bunker", publikováno v Muted Voices</ref> vystoupil a byl okamžitě zastřelen. (Jiný zdroj tvrdí, že byl Hahn zabit davem Lotyšů podněcovaným nacisty.) Další den, 30. června, šli vojáci do městské nemocnice, kde přes protesty Lotyšů mezi nemocničním personálem zatkli několik židovských lékařů a pacientů a zastřelili je. Mezi oběťmi byla desetiletá Maša Blumenau.

Masakr v Rainisově parku 29. června 1941 oddíl Einsatzkommanda 1a (EK 1a) pod vedením SS-Obersturmbannführera Reicherta vstoupil do Liepāji.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 290. Jeden z prvních lidí, které EK 1a zabila, byl 30. června hudebník Aron Fränkel, který nevěděl, že si Einsatzkommando zřídilo sídlo v místě jeho zaměstnání v hotelu St. Petersburg. Když přišel do práce, byl identifikován jako Žid a na místě zastřelen.

Během bojů kopaly sovětské síly obranné příkopy v Rainisově parku v centru Liepāji. 3. a 4. července 1941, v prvním zdokumentovaném masakru v Liepāje, muži z Reichertova EK 1a, vesměs Němci a členové SD, obklíčili Židy a donutili je vypochodovat k příkopům v parku. Jakmile byli u příkopu, zastřelili je a těla shodili dolů. Není známo, kolik lidí bylo při těchto popravách zabito. Odhady se pohybují od několika desítek do 300.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 306, n.67. Po válce došla vyšetřovací komise Sovětského svazu k závěru, že v parku bylo zastřeleno 1 430 lidí; profesor Ezergailis to označuje za přehnané. Jeden účastník, Harry Fredrichson, později vypověděl, že se účastnil jednoho z masakrů, ve kterém bylo zabito 150 lidí.

Protižidovská opatření náhled|vlevo|Protižidovská opatření nařízená německým námořním velitelem v Liepāji 5. července 1941 náhled|Lotyšské znění protižidovských opatření nařízených německým námořním velitelem. Jako námořní základna se Liepāja dostala pod vedení německého námořnictva Kriegsmarine. Nadporučík (Korvettenkapitan) Stein byl jmenován velitelem města. 1. července 1941 Stein nařídil, že za každou sabotáž bude zastřeleno deset rukojmích, a dále umístil civilisty do zaměřené oblasti, když tvrdil, že se vojáci Rudé armády schovávají mezi nimi v civilním oděvu. Toto bylo první oznámení o ohrožení rukojmích střelbou v Lotyšsku. 5. července 1941 vydal Korvettenkapitan Brückner, který nastoupil místo Steina, soubor protižidovských nařízení.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 209 Byla zveřejněna v místních novinách Kurzemes Vārds. Byla tato:Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 233, n.26 a str. 287: Všichni Židé musí nosit žlutou hvězdu na přední i zadní části svého oděvu; Všichni židovští muži od 16 do 60 let byli povinni vykonávat veřejné práce; Nákupní hodiny byly pro Židy omezeny od 10 do 12 hodin. Židé mohli vycházet ze svých sídel v těchto hodinách a také mezi 15. a 17. hodinou; Židé byli vyloučeni z veřejných akcí a dopravy, nesměli chodit na pláž; Židé museli opustit chodník, pokud se setkali s Němcem v uniformě; Židovské obchody musely být označeny ve výloze nápisem „Židovský obchod“; Židé museli odevzdat rádia, psací stroje, uniformy, zbraně a dopravní prostředky.

Popravy rukojmích 7. července 3. nebo 4. července vstoupil velitel oddílu Einsatzkommanda 2 Erhard Grauel do města s třiceti muži, většina z nich byla od policejního praporu 9 z Ordnungspolizei. Reichert byl tehdy zaměstnán popravami v parku Rainis, což popsal Grauelovi jako „zvláštní úkol“. Reichert odešel den po Grauelově příjezdu. Grauel převzal Ženskou věznici a použil ji jako vězení pro osoby stíhané nacistickým režimem. Jednalo se většinou o Židy, ale byli zatýkáni také komunisti a jejich stoupenci. Byly rozšiřovány zvěsti o odpovědnosti Židů za komunistická zvěrstva během sovětského režimu v Liepāji. Většinu zatčení, pokud ne všechna, prováděla lotyšská milice („domobrana“). 6. července 1941 viděl německý válečný korespondent Werner Hartman Ženskou věznici tak přeplněnou, že nebyl ani dostatek místa na to, aby si vězni mohli lehnout.

První popravy byly provedeny Grauelem. Bylo zabito asi 30 Židů a komunistů, kteří byli zatčeni od 5. do 7. července a popraveni 7. července 1941 jako „rukojmí“ podle vyhlášky nadporučíka Steina ze dne 1. července, kterou pravděpodobně vydal jako odplatu za výstřely, které byly směřovány na německé hlídky v okolí Liepāji. Grauel na popravu vybral každého pátého vězně a jeho muži je zastřelili na pláži v dunách nedaleko majáku.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 291 Poválečný soud oznámil, že zabitých rukojmích bylo 30. Anders a Dubrovkis odhadovali 27 plus/minus 16.

Střelby 8. – 10. července Okolo 7. července 1941 se Reichert vrátil do Liepāji se zprávou od velitele Einsatzgruppe A Franze Waltera Stahleckera, že je Grauel obviněný z toho, že nepopravuje lidi dostatečně rychle. Grauel Reichertovi ukázal seznam zadržených lidí a Reichert zaškrtl několik lidí a požadoval, aby byli ihned zastřeleni. Grauel nařídil svému asistentovi Neumanovi, aby popravy zorganizoval. 8., 9. a 10. zastřelili Grauelovi muži každý den 100 lidí, téměř všichni byli Židé. Z ženské věznice byli odvezeni na popraviště ve skupinách po dvaceti.

Podle pozdějšího svědectví Hartmana, který se účastnil zabíjení 8. července v 11:00 – 17:00, bylo během této doby zabito 200 lidí. Procedura byla pro lotyšské „bojovníky za svobodu“ (takto byli pojmenováni Hartmanem). Deset obětí šlo dlouhým příkopem, který končil v jámě. Tam byli srovnáni do dvou řad a postříleni Němci, ale možná také Lotyši. Oblast popraviště byla střežena Němci a Lotyši, kteří byli rozlišeni červenobílými páskami na rukávech.

Popravy se nejdříve konaly každé dva týdny, někdy i častěji, na pláži jižně od majáku.Prohlášení (výňatek) SD tlumočníka Paula Fahrbacha, 16. dubna 1964, přeložen a dotisknut v Klee, The Good Old Days, str. 126, s daným zdrojem str. 285 Počáteční popravní oddíly byly německé, později je nahradilo lotyšské komando.

Grauel později u poválečného soudu dosvědčil, že požádal o uvolnění z velení kvůli stresu z masakrů 8. – 10. července. Jeho žádosti bylo vyhověno Rudolfem Batzem, velitelem Einsatzkommanda 2, a na konci října se vrátil do Německa studovat práva. Profesor Ezergailis však poznamenal, že před návratem do Německa i přes jeho tvrzení, že byl masakry šokován, odjel Grauel z Liepāji do blízkého města Ventspils, kde organizoval další zabíjení.

24. – 25. července: První Arajsova akce

Grauel byl nahrazen SS-Untersturmführerem Wolfgang Küglerem 10. nebo 11. července. Pod dohledem Küglera docházelo k masakrům zhruba dvakrát týdně. Střílení malých skupinek Židů pokračovalo po 10. červenci každý večer. Tyto střelby byly organizovány Küglerem.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 295 - 296 Často se jednalo o méně než 10 osob. Přesné číslo zabitých v těchto akcích není známo, ale Anders a Dubrovskis odhadují, že jich mohlo být zabito 81 (plus/minus 27). Také odhadují celkový počet obětí na 287 osob (plus/minus 130).

16. července 1941 byl Fregattenkapitän Dr. Hans Kawelmacher jmenován německým námořním velitelem v Liepāji.Vestermanis, "Local Headquarters Liepaja", str. 224 22. července poslal Kawelmacher telegram německému baltskému velení námořnictva v Kielu, který oznamoval, že chce poslat do Liepāji 100 mužů SS a 50 Schutzpolizei („ochranná policie“) pro „rychlou realizaci židovského problému“. „Rychlou realizací“ Kawelmacher myslel „urychlené zabíjení“. Hromadné zabíjení Židovských mužů začalo v Liepāji ihned a pokračovalo během 25. července 1941. Z Rigy bylo převedeno Arajsovo komando v čele s velitelem Viktorem Arajsem, aby provedlo střelbu, která se konala 24. a 25. července.Ezergailis, The Holocaust in Latvia, str. 308, n.33 Bylo popraveno 910 židovských mužů (plus/minus 90). Výpovědi z jiných zdrojů, že jich bylo zabito 3 000 (Vesterman) a 3 500 (Sovětská mimořádná komise), jsou nesprávné.

První akci Arajsova komanda později popsal Georg Rosenstock, velitel druhé roty 13. praporu policie Reserve. Po válce dosvědčil, když on a jeho jednotka dorazila v červenci 1941 do Liepāji, že slyšeli od procházejících mariňáků, že jsou Židé ve městě neustále popravováni. Mariňáci se na popravy chodili dívat.Prohlášení (výňatek) policejního velitele Rosenstocka, 1. července 1964, přeloženo a dotisknuto v Klee, The Good Old Days, str. 127 -128, s daným zdrojem str. 285 O několik dní později, v sobotu 24. července 1941, viděl Rosenstock Židy (identifikoval je podle žluté hvězdy na jejich oděvu) krčící se v zadní části kamionu, který byl střežen ozbrojenými Lotyši. Rosenstock, který byl sám ve vozidle, následoval vůz na sever města na pláž nedaleko vojenské základny, kde viděl Küglera, muže SD a několik Židů.

Střelby od srpna do 10. prosince