Koháryové (též Koháriové, maďarsky Koháry család) byli uherský šlechtický rod se sídly v Čabradi, Sitně a ve Svätém Antonu na Slovensku (Horních Uhrách), také v Dolních Uhrách a v Dolním Rakousku v oblasti Weinviertel, kde je v Kleinhadersdorfu jejich rodinná hrobka z 19. století.
Koháryové patřili od raného novověku mezi nejvýznamnější magnátské rody Uherska a byli činní hlavně jako vojáci a politici.
Historie rodu vlevo|160px|náhled|Štěpán I. Koháry, rytina Eliase Widemanna (1664) vlevo|160px|náhled|Hrob a epitaf Štěpána I. Koháryho (datovaný 1664), krypta u sv. Benedikta Hronský Beňadik Rodina svůj původ odvozovala ze Zalanské župy v jihozápadním Maďarsku, odkud pocházel první člen rodu Jiří (György) Koháry, který byl v roce 1470 na dvoře uherského a moravského krále Matyáše Korvína v Budíně zmíněn s titulem nobilis regis Hungariae aulicus. V roce 1510 byl Benedikt Koháry jmenován šlechticem na dvoře krále Vladislava II. Jagellonského. Günter Fuhrmann, Der Löwe mit dem Krummsäbel, Die Geschichte der Familie Koháry und ihre Beziehungen zum Weinviertel. In: Heimat im Weinland. Heimatkundliches Beiblatt zum Amtsblatt der Bezirkshauptmannschaft Mistelbach, ročník 2016/1 (Mistelbach 2016) Imrich Koháry se roku 1568 oženil s Katharinou Jákóffyovou, jako voják byl následně jmenován podkapitánem Krupiny a velitelem na hradě Čabraď. Jeho jediný syn Petr Koháry (1564-1629) byl roku 1616 císařem Matyášem Habsburskýmo povýšen do šlechtického stavu s titulem baron a v roce 1629 dostal panství s hrady Čabraď a Sitno. Vojenská dráha se stala rodinnou tradicí: 160px|vlevo|náhled|Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský Koháry|alt=|vlevo 170px|náhled|Ruina hradu Čabraď Štěpán I. Koháry, také Štefan/Ištván Kohary (1614-1664) byl Petrův jediný syn z druhého manželství s baronkou Evou Ujfalušiovou. Vstoupil do rakouské císařské armády, za zásluhy byl povýšen na dědičného velitele fiľakovského hradu a v roce 1661 jmenován županem Hontské župy. V roce 1664 zahynul v bitvě u Levic v boji proti Turkům. Jeho hrob z roku 1664 s epitafem z roku 1690 jsou v kryptě klášterního kostela v Hronském Beňadiku. Jeho syn Štěpán II. Koháry (1649-1731) byl vystudovaný teolog, voják, politik a básník zdědil po otci Fiľakovský hrad. Během Tökölyho povstání byl zajat a po propuštění v roce 1685 získal grófský (hraběcí) titul, místo zemského soudce pro Uhersko a stal se tajným rádcem císaře Karla VI. Jeho synovec Andrej Koháry (1694–1757), syn Farkaše (Wolfganga/Vlka), bojoval ve vojsku prince Evžena Savojského a zastával funkci župana Hontské župy. Právě on dal v letech 1744–1750 přestavět dvojkřídlý kaštel ve Svätém Antonu na velké šlechtické sídlo, kam přesunul rodové sídlo z hradu Čabraď. Jeho vnuk říšský kancléř František Josef Koháry (1760–1826), předseda Uherské královské komory, byl hlavní královský komorník a hejtman Hontské župy. V roce 1815 byl povýšen do rakouského knížecího stavu. Byl ovšem posledním mužským potomkem rodu Koháryů. S manželkou Marií Antonií z Valdštejna-Vartenbergu zplodil sice syna, ten však zemřel v dětském věku a jedinou dedičkou se tak stala jeho dcera, a tou byla Marie Antonie Gabriela (1797–1862), která se provdala za německého knížete Ferdinanda Jiřího ze Sasko-kobursko-gothajské dynastie. Manželé přijali společné jméno Sasko-Koburk-Gotha-Koháry, protože smrtí jejího otce v roce 1826 rod Koháryů vymřel.
Ferdinand Jiří byl příbuzný s několika královskými dvory. Jeho neteřemi byly královna Viktorie, císařovna Charlotta Belgická a jeho synovci princ Albert Britský a král Leopold II. Rod Koháryů se tak skrze Marii Antonii stal předchůdcem mnoha panovnických rodů. Mezi přímé potomky Marie Antonie Gabriely Koháry patřili mimo jiné portugalský král Ferdinand II. (její syn) a bulharský car Ferdinand I. (její vnuk).
Zajímavost Podle staré lidové pověsti na sebe František Josef Koháry měl přivolat zánik svého rodu. Byl totiž vášnivý lovec – na rodovém hradě ve Svätém Antonu na západním Slovensku, který hrabě často využíval pouze jako lovecký zámeček, se nachází asi tisíc loveckých trofejí. Lesní zvěř se knížeti za jeho neumírněný lov a zabíjení pomstila tak, že jednoho dne unesla jeho dceru. Konal se lesní soud a rozsudek zněl: „Dcera bude poslána domů. Ale za trest nebude mít Koháry žádné mužské dědice – jeho rod vymře po meči.“ Tak se také skutečně stalo, neboť jeho syn František Josef, narozený v roce 1792, zemřel ve věku neclých šesti let.
Odkazy
Reference
Související články Koháryháza, dnes Pohorelá (ves na Slovensku) Koháryszentlőrinc, dnes Nyárlőrinc (město v Maďarsku)
Externí odkazy
Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 12. Theil. Wien 1864, s. 277–279 Rodokmen Koháryů na euweb.cz
Kategorie:Uherské šlechtické rody Kategorie:Slovenské šlechtické rody