Ctirad Kohoutek (18. března 1929 Zábřeh – 19. září 2011 Brno) byl český hudební skladatel, vědec a pedagog.

Život Ctirad Kohoutek se narodil 18.3.1929 v domě svých prarodičů na Tunklově ulici v Zábřehu. Zajímavé je, že jeho dědečkem byl národní buditel a výtečný pedagog František Merta, který působil i jako senátor. Také rodiče se věnovali pedagogické práci, zejména v Podolí u Bouzova, kde mladý skladatel zažil své dětství. Přestože se rodina ještě před okupací odstěhovala do Ostravy, měl Ctirad Kohoutek rodný kraj stále v srdci. A tak sem jezdíval na letní byt a mnoho jeho kompozic vzniklo na chalupě v Hrabové. Také část jeho díla našla inspiraci v místním lidovém folkloru i v textech regionálních autorů.

Pro přesídlení rodiny do Ostravy rodiče mladého muže pochopili, že má nevšední hudební talent, a tak začal studovat na tamním Masarykově ústavu hudby, kde dostal nejen základy interpretace, ale také hudební teorie a tam také vznikla jeho první skladba s názvem Dědečkova polka. Bylo mu 14 let. Kromě toho však navštěvoval i gymnázium, které dostudoval po dalším stěhování rodiny do Kroměříže.

Po maturitě nastoupil mladý muž  – již jako nový obyvatel Brna studoval na brněnské konzervatoři v abiturientském kurzu hudební teorii, základy kompozice a dirigování. Byl přijat na Hudební fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (JAMU) a stal se žákem Jaroslava Kvapila. Současně působil v Moravském tanečním a pěveckém souboru a v souboru Radost v Brně.

Studium kompozice na Hudební fakultě JAMU dokončil v roce 1953. Zůstal na škole nejprve jako asistent a odborný asistent. V roce 1965 se stal docentem skladby a teorie skladby, v roce 1965 vedoucím katedry skladby, hudební teorie a dirigování a v roce 1976 prorektorem pro uměleckou a vědeckovýzkumnou činnost a zahraniční styky. Doktorát filozofie získal na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 1973 a hodnost kandidáta věd na Masarykově univerzitě v Brně v roce 1980.

Absolvoval stáž na Summer school of Music v Dartingtonu u Witolda Lutoslawského (1963) a účastnil se prázdninových kurzů moderní hudby v Darmstadtu u Pierre Bouleze a György Ligetiho.

V letech 1980–1990 působil na pražské HAMU jako profesor skladby. Současně byl ředitelem České filharmonie. Byl členem Asociace hudebních umělců a vědců a místopředsedou Klubu moravských skladatelů (1992–2002).

Pomineme-li drobné kompozice z mládí, začal se Ctirad Kohoutek výrazně skladatelsky realizovat již v rámci studia na JAMU. Jednou z prvních tiskem vydaných prací byla Ukolébavka černošské mámy. Je také autorem festivalové předehry pro festival demokratické mládeže. Po absolutoriu se pustil do studia novodobých skladebných postupů a postupně vytvořil nový směr kompoziční práce – projektovou metodu, kterou nabízel nejen jako prostředek tvorby svým žákům, ale také ji s úspěchem používal v pedagogické práci.

Jeho péčí prošly desítky hudebních skladatelů, z nichž někteří patří ke špičce evropské hudby, jiní působí jako pedagogové. Sám Ctirad Kohoutek komponoval do vysokého věku a zachovalo se po něm rozsáhlé dílo.

Významné je i jeho teoretické dílo, zejména Novodobé skladebné směry v hudbě (1965) a Projektová hudební kompozice (1969).

Jeho bratrem je český astronom Luboš Kohoutek.

Dílo

Orchestrální skladby Festivalová předehra pro velký orchestr (1955-56) Koncert pro housle a orchestr (1958) Velký přelom, symfonie pro orchestr (1960/62) Symfonické tance pro velký orchestr (1961) Symfonieta pro velký orchestr (1962/63) Concertino pro violoncello a komorní orchestr (1964-66) Preludia pro komorní orchestr (1965) Miniatury pro smyčcový orchestr (1966) Divadlo světa (Teatro del mondo), symfonická rotace o čtyřech scénách (1968-69) Panteon, zvukový obraz pro orchestr (1970) Slavnostní prolog pro velký symfonický orchestr (1971) Slavnosti světla, cyklus symfonických obrazů pro velký orchestr (1974-75) Symfonické aktuality, koncertní fresky pro orchestr (1976/78) Pocta životu (Omaggio a vita), monolit pro orchestr (1988-89) Jediná naděje, symfonický akvarel pro orchestr (1997) Pohledy na člověka, dvě reflexe pro orchestr (1989-97) Symfonický tanec pro velký dechový orchestr (2001/2004)

Jevištní skladby Balady z povstání (Jano - Jablíčka malinová). Dvě kantáty na slova Jarmily Urbánkové (1960), Za všechny děti (Ukolébavka černošské mámy). Kantáta pro alt, smíšený sbor a orchestr na slova Jiřího Navrátila (1951-52) O Kohoutkovi a Slepičce. Dětská opera (1988-89) Pátý živel. Melodram pro recitátora a malý orchestr na slova Oldřicha Mikuláška (1962)

Vokální skladby Lyrické texty. Tři písně pro 2 střední ženské hlasy, klavír s bicími nástroji na slova Vladimíry Binarové, Evy Hřibové a Josefa Pavlíka (1976) Zrození člověka. Vokální monology pro vyšší mužský a ženský hlas a orchestr (klavír) na texty českých básníků. (1981)

Komorní skladby Suita romantica pro violu a klavír (1957) Suita pro dechové kvinteto (1958/59) Smyčcový kvartet (1959) Rapsodia eroica pro varhany (1963-65) Concertino pro violoncello a klavír (1964-66) Miniatury pro čtyři lesní rohy (1965) Invence pro klavír (1965) Memento. Koncert pro bicí a dechové nástroje (1966) Panychida. Hudba o dvou zvukových vrstvách pro 2 violy, 2 klavíry, bicí nástroje a magnetofonový pás (1968) Tkaniny doby. Zvukové fantazie pro basklarinet (violoncello) a klavír s bicími nástroji (1977) Metavariace na dvě moravské lidové písně, pro koncertní akordeon (1978), ČHF, též verze pro varhany (1982) Minuty jara. Imprese pro dechové kvinteto (1980) Mateníky. Tři skladby pro 2 akordeony. (1991) Motivy léta, hudební prožitky pro housle, violoncello a klavír (1990) Žerty a úsměvy, novelety pro hoboj, klarinet a fagot (1991) V zahradách chrámů Kyota, meditace pro sólový anglický roh (basklarinet) a bicí nástroj (1992) Šťastné chvilky, malé album vzpomínek pro dvoje housle (1992) Zimní ticha, dojmy a myšlenky pro žesťové a bicí nástroje (1992-93) Oživené zátiší, fragment pro sólový lesní roh (1994) Podzimní zpěvy, rapsodické souvětí pro smyčcové kvarteto (1994-95) Proměny vody, poetické črty pro čtyři flétny (1996) Protipóly, duo pro dvě trubky (1998-99) Kouzlo dřeva, plastiky Antonína Suchana pro housle a klavír (1999-2000) Prvosenky, klavírní črty z mládí (2002) Drobné radosti, flétnové věty se smyčcovým kvartetem (2006) Doušky z pramenů, duo pro housle a hoboj (klarinet) (2007)

Napsal rovněž řadu skladeb pro smíšený, mužský i ženský sbor a instruktivních skladeb pro různé nástroje.

Odkazy

Reference

Literatura Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, SHV, Praha, s. 692 Zuzana Králová: Ctirad Kohoutek a jeho kompozice pro dětské pěvecké sbory, disertace, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, 2009 (viz ) Miroslav Kobza: Osudy – Ctirad Kohoutek, ČRo Vltava 10.11. 2010 Miroslav Kobza: Toulky připomenou nedožité pětaosmdesátiny Ctirada Kohoutka 2014

Externí odkazy

Životopis Životopis a seznam díla Nekrolog Geneaologie Rozhovor

Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Skladatelé 20. století Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Čeští hudební pedagogové Kategorie:Čeští muzikologové Kategorie:Absolventi Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění Kategorie:Signatáři Anticharty Kategorie:Narození 18. března Kategorie:Narození v roce 1929 Kategorie:Narození v Zábřehu Kategorie:Úmrtí 19. září Kategorie:Úmrtí v roce 2011 Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Muži