Valence (vaznost) je schopnost určité lexikální jednotky (slova) vázat na sebe další závislé jednotky (větné členy).
Jedná se o jeden z klíčových termínů tzv. valenční syntaxe. Podle pojetí valenční syntaxe netvoří základ věty (tzv. základovou větnou strukturu) pouze holý podmět a holý přísudek. Schéma základové větné struktury závisí především na valenci přísudku – každý přísudek na sebe váže určitý počet větných členů, jimž předepisuje i jejich formu (především pád jmen). Věta tedy vzniká na základě valence slovesa stojícího v pozici přísudku.
Příklady: nevalenční – Prší. jednovalenční – Dítě spí. dvouvalenční – Pachatel se bojí potrestání. třívalenční – Milan mi vrátil knihu.
Valenční potenciál Všechny pozice, vytvářené valencí, nemusejí být nutně obsazeny, někdy mohou vyplývat z kontextu. Podle toho, zda příslušná pozice musí být obsazena nebo může zůstat nevyužita, se rozlišují: obligatorní pozice – ty, které musejí být obsazeny vždy: Otec ztratil hodinky. potenciální pozice – ty, které nemusejí být obsazeny: základové – nemusejí být vyjádřeny, pokud vyplývají z kontextu, tvoří základovou větnou strukturu: Otec se dívá na syna. x Dívá se. nezákladové (fakultativní) – nemusejí být vyjádřeny, rozvíjejí členy základové větné struktury: Znavený otec se nenápadně dívá z okna na svého syna.
Základové větné struktury v češtině V češtině rozlišujeme jedenáct základových větných struktur s několika podtypy. Základovou větnou strukturu tvoří: Přísudek: Prší. Hoří. Přísudek – podmět: Slunce svítí. Dítě spí. Přísudek – předmět: Došlo k výbuchu. Podtyp přísudek – předmět – předmět: Zželelo se jim ho. Přísudek – příslovečné určení: V komíně hučí. Podtyp přísudek – příslovečné určení – příslovečné určení: Ve sklepě páchne zatuchlinou. Přísudek – předmět – příslovečné určení: Nemocnému se daří lépe. Podmět – přísudek – předmět: Kouření škodí zdraví. Žák píše úkol. Podtyp podmět – přísudek – předmět – předmět: Soud zprostil obžalovaného viny. Podtyp podmět – přísudek – předmět – předmět – předmět: Učitel pověděl rodičům o dětech pravdu. Podmět – přísudek – doplněk: Otec se zdál unavený. Podmět – přísudek – předmět – příslovečné určení: Řidič zavezl auto do garáže. Podmět – přísudek – předmět – doplněk: Lékař uznal vojáka nemocným. Přísudek složený, varianty: Přísudek jmenný se sponou: Otec je učitelem. Do města je daleko. Přísudek s modálním slovesem: Všichni musejí čekat. Přísudek s fázovým slovesem: Lidé zůstali stát. Přísudek se slovesem kategoriálním: Skokan sbírá odvahu.
Tento relativně malý počet větných struktur tvoří základ veškerých možných výpovědí v češtině. Základové větné struktury se obměňují několika jednoduchými způsoby: rozvíjení větných členů: Unavený žák už dvě hodiny píše opomenutý domácí úkol. zmnožování větných členů na členy několikanásobné: Žák i jeho sestra píší slohovou práci a další domácí úkoly. záměna podmětu a předmětu, záměna aktivního a pasivního tvaru přísudku: Úkol je psán žákem.
Další funkce valence Kromě toho, že valence přísudku vymezuje, jaké větné členy na něj budou navázány, předepisuje jim také určitou formu. Slovesa určují, v jakém budou vázané větné členy pádě a s jakou předložkou, např.: přitížit se – předmět ve 3. pádě: Nemocnému se přitížilo. schylovat se – předmět ve 3. pádě s předložkou k: Schyluje se k večeru.
Odkazy Reference
Literatura
Související články Přísudek Syntax Věta (lingvistika) Větný člen Funkční generativní popis
Externí odkazy Vallex valenční slovník nejčastějších českých sloves
Kategorie:Větná stavba