C je třetí písmeno latinské i české abecedy. Vzniklo z písmene gama Γ řecké abecedy. V češtině označuje neznělou alveolární afrikátu.
Písmeno původně označovalo latinské hlásky [g] i [k], potřebou jejich grafického rozlišení vzniklo později písmeno G. V období pozdního Říma se výslovnost latinského písmene C v pozici před hláskami [e] a [i] změnila na [c]. Např. jméno Cicero se pak místo [kikero] četlo [cicero]. Tato výslovnost byla přejata i do českého pravopisu, kde doplněním háčku vzniklo písmeno Č pro hlásku, která se v latině nevyskytuje.
Významy C
Biochemie aminokyselina cystein DNA báze cytosin Elektrotechnika označení standardní velikosti elektrického článku ve tvaru válce o průměru 23 mm a délce 43 mm (tzv. „malý buřt“) Formát papíru normalizovaná pomocná řada Fyzika značka veličiny elektrická kapacita označení kvantového čísla půvabu Hromadná doprava Linka C Chemie značka uhlíku Informatika C:\ je konvenční označení prvního pevného disku (resp. prvního logického disku na primární diskový oddíl) v operačních systémech založených na CP/M, jako třeba DOS programovací jazyk C – programovací jazyk, od něhož byly odvozeny i další (C++, C#, Objective-C) Jednotky v soustavě SI značka odvozené jednotky elektrického náboje – coulomb Mezinárodní poznávací značka Kuba Nutriologie vitamín C Potravinářství vejce – druhá nejmenší velikost slepičích vajec Sport C se používá jako označení pro kapitána týmu (-C-) Šestnáctková soustava (a další číselné soustavy o základu větším než 12) číslice 12 Vzdělávání průměrná známka (v anglosaském školství, odpovídající českému stupni dobře) Železnice označení vozů třetí třídy
c Fyzika značka konstanty pro rychlost světla jednotka aktivity – curie značka pro měrné teplo označení kvarku c (půvabného) Geometrie při aplikaci Pythagorovy věty ve tvaru c2 = a2 + b2 přeponu pravoúhlého trojúhelníku v trojúhelníku stranu protilehlou k vrcholu C v mnohoúhelnících o 4 a více vrcholech stranu mezi vrcholy C a D Hudba nota Jednotky v soustavě SI značka předpony pro jednu setinu (centi-) Železnice označení lehátkových vozů označení vozů s oddíly s místy k sezení, která jdou upravit na místa k ležení – lehátkový vůz
Ⅽ
Římské číslice symbol pro 100 (z latinského centum); též psáno jako obyčejné C
ℂ
Matematika Množina komplexních čísel
₡
Měnová jednotka značka pro měnovou jednotku colón
℃
Jednotky v soustavě SI je ℃ (též psáno jako °C) značka vedlejší jednotky teploty – stupeň Celsia
¢
Měnová jednotka značka pro měnovou jednotku cent
©
Typografie značka pro copyright
Ↄ Ↄ: ROMAN NUMERAL REVERSED ONE HUNDRED; Unicode: U+2183; html: Ↄ ↄ: LATIN SMALL LETTER REVERSED C; Unicode: U+2184; html: ↄ
Písmeno Ↄ (antisigma) bylo jedním ze tří tzv. klaudiánských písmen přidaných do latinské abecedy císařem Claudiem a vyjadřovalo dvojhlásku BS či PS (podobně jako X se již dříve používalo pro KS či GS). V běžném písmu se klaudiánská písmena neuchytila a používala se řídce pouze za Claudiova života. Mnohem déle se znak Ↄ udržel v římských číslech pro vyjádření vyšších řádů než stovky. náhled|left|upright|Číslo 1630 (MDCXXX) klasickým způsobem zápisu náhled|left|Příklad zápisu ze 16. století
Historie Písmeno C v latině označovalo neznělou souhlásku []. Vyvinulo se spolu s písmenem G (označujícím znělý protějšek []) z etruského znaku zvaného gimmel, který pocházel z řeckého písmene gamma. Etruština na rozdíl od latiny nerozlišovala znělou a neznělou výslovnost této hlásky, proto pro ni měla pouze jeden znak.
V nejstarších latinských textech se pro zápis i používala písmena C, K a Q: Q před zaokrouhlenými samohláskami, K před A a C v jiných pozicích. Ve 3. století před n. l. bylo vytvořeno písmeno G a pro zápis neznělého zcela převládlo používání C nad K a Q. C se tedy stalo ekvivalentem řeckého písmena kappa a G ekvivalentem písmena gamma. Podle tohoto pravidla pak byla řecká slova přepisována do latinky.
V pozdějším období se ve vulgární latině původní před předními samohláskami změnilo na [], resp. [], což ovlivnilo výslovnost psaného C v různých jazycích psaných latinkou.
Výskyty v současných jazycích náhled|Výslovnost psaného <c> v evropských jazycích Písmeno C je součástí abeced různých jazyků zapisovaných latinkou, má však různé využití a různou zvukovou platnost, danou různým historickým vývojem. C je často součástí různých spřežek, jako například CH.
Ve všech slovanských jazycích psaných latinkou (čeština, slovenština, polština, lužická srbština, slovinština, chorvatština) se písmeno C vyslovuje jako neznělá alveolární afrikáta . K zápisu slouží písmeno K.
Stejná situace je i v maďarštině, litevštině, lotyštině a albánštině.
V románských jazycích je základní výslovnost neznělá velární ploziva . Před předními samohláskami (I, E) se však výslovnost mění. Ve francouzštině a portugalštině se vyslovuje jako neznělá alveolární frikativa . V italštině a rumunštině se měkčí na neznělou postalveolární afrikátu (jako české č). Ve španělštině se vyslovuje jako neznělá dentální frikativa (jako neznělé anglické th), v některých oblastech se však vyslovuje .
Písmeno K se v těchto jazycích využívá jen zřídka, především v cizích slovech. Hláska se v italštině zapisuje jako Z a v rumunštině Ț. V ostatních románských jazycích se spojení /ts/ nepovažuje za samostatnou hlásku, tedy pro něj nemají zvláštní znak.
V angličtině se C čte podle stejných pravidel jako ve francouzštině, tedy jako nebo . Angličtina kromě toho používá i písmeno K. Spojení /ts/ není samostatnou hláskou.
V němčině se zapisuje zpravidla písmenem K a jako Z. Písmeno C se používá v cizích slovech a čte se buď , nebo (před předními samohláskami).
V ostatních germánských jazycích se rovněž používá písmeno K. Písmeno C je (s výjimkou spřežek) pouze v cizích slovech, kde se před předními samohláskami vyslovuje . Spojení /ts/ není samostatnou hláskou.
V angličtině, němčině a švédštině se namísto zdvojeného KK píše CK.
V turečtině se C čte jako znělá postalveolární afrikáta (jako české dž).
Tvary s diakritikou řazeno podle pořadí v Unicode Çç (cedilla) albánština, francouzština, katalánština, portugalština, turečtina Ćć (čárka nad vpravo) chorvatština, polština, srbština Ĉĉ (vokáň) esperanto Ċċ (tečka nad) maltština, staroangličtina Čč (háček) čeština, estonština, chorvatština, litevština, lotyština, slezština, slovenština, slovinština Ḉḉ (cedilla a čárka nad vpravo) ???
Znaky jiných abeced Сс (cyrilice – výslovnost [s]; pochází z řeckého písmena sigma) ruština, srbština, bulharština aj.
Externí odkazy
Kategorie:Zkratky Kategorie:Značky