Julij Markovič Daniel (; 15. listopadu 1925, Moskva, Sovětský svaz – 30. prosince 1988 tamtéž) byl sovětský spisovatel, básník, překladatel, disident a politický vězeň.
Užíval pseudonymy Nikolaj Aržak () a Ju. Petrov ().
Profesní život Narodil se v rodině židovského spisovatele a dramatika Marka Daniela (, vlastním jménem , 1900–1940).
Od října 1943 se účastnil Velké vlastenecké války. Byl telefonistou telefonní a kabelové roty 363. samostatného spojovacího praporu 29. Znamenského tankového sboru. Byl raněn a vyznamenán medailí Za statečnost ().
Vystudoval filologickou fakultu Moskevské státní regionální univerzity () a působil jako učitel v Kalužské oblasti – na západě evropské části Ruska, zhruba 150–200 km jihozápadně od Moskvy.
Do roku 1955 vyučoval literaturu na škole č. 720 v Moskvě, poté odešel, pravděpodobně proto, že se odchýlil od povinných osnov.
Vedl velmi zajímavé hodiny a studenti si ho vážili.
Od roku 1957 publikoval v SSSR jako překladatel poezie.
Dne 8. září 1965 – v den, kdy byl zatčen Andrej Donatovič Siňavskij (1925–1997) – odjel do Novosibirsku, kde tehdy pracovala jeho první žena Larisa Bogorazová. Daniel byl místním oddělením KGB zatčen a o čtyři dny později převezen do Moskvy. V roce 1966 byl za publikace odsouzen (Soudní proces s Andrejem Siňavským a Danielem) k pěti letům vězení, na základě obvinění z protisovětské agitace.
Po propuštění v roce 1970 žil ve městě Kaluga ležícím v centrální části Ruska a publikoval jako překladatel pod pseudonymem Jurij Petrov. Poté se vrátil do Moskvy a žil v rodině své druhé ženy Iriny Uvarové a nevlastního syna.
Zemřel 30. prosince 1988 na mrtvici. Je pohřben na Vagaňkovském hřbitově (). Na jeho pohřeb z Francie přiletěla rodina Siňavských – Andrej Siňavský a Marie Rozanová (*1929).
Dne 17. října 1991 ruský deník Izvestija informoval, že případy Ulmanise, Timofejeva-Ressovského a Carapkina, Siňavského a Daniela byly pro nedostatek důkazů v jejich žalobách přezkoumány.
Osobní život Z prvního manželství (asi do roku 1971) s Larisou Josifovnou Bogorazovou () (1929–2004) vzešel syn Alexandr Juljevič Daniel () (*1951). Z jeho strany je vnuk lingvista Michail Alexandrovič Daniel () (*1972).
Jeho druhou manželkou (cca 1971) byla umělecká kritička Irina Pavlovna Uvarova () (1932–2021). S ní vyženil nevlastního syna, kterým je historik Pavel Jurjevič Uvarov () (*1956).
Próza Nejcharakterističtější pro spisovatele Aržaka a nejvýznamnější pro ruskou prózu poloviny 20. století je antiutopická novela Moskva promlouvá (), vyprávění o zavedení Dne otevřených vražd () v SSSR výnosem prezidia Nejvyššího sovětu, pojednávající o jednomyslném schválení této iniciativy pracujícími masami a o nesnadném odporu jednotlivých občanů proti tomuto obludnému „svátku“.
Překlady Většinu Danielových překladů tvoří básníci 20. století (finští, lotyšští, arménští atd.), překládaní doslovným překladem.
Daniel byl také talentovaným překladatelem klasiků světové poezie (Walter Scott, William Wordsworth, Victor Hugo, Théophile Gautier, Charles Baudelaire, Adelbert von Chamisso, Ramón María del Valle-Inclán, Federico García Lorca a další), publikoval většinou pod pseudonymem Jurij Petrov.
Překlady z francouzského básníka Guillauma Apollinaira (Vybraná lyrika. Moskva: Kniha, 1985) byl kvůli dobové cenzuře nucen podepisovat jako Bulat Okudžava (po dohodě s Okudžavou).
Danielovy překlady básní z Knihy písní () od italského básníka Umberta Saba jsou publikovány pod jménem Davida Samuiloviče Samojlova.
Eseje
Аржак, Николай. Руки. Человек из МИНАПа: Рассказы. — Вашингтон, 1963. (rusky)
Стихи из неволи. — Амстердам, 1971. (rusky)
Reference
Související články Kalužská oblast Sovětský svaz
Externí odkazy
Kategorie:Ruští spisovatelé Kategorie:Sovětští Židé Kategorie:Vězni svědomí Amnesty International Kategorie:Sovětští disidenti Kategorie:Vězni gulagů Kategorie:Narození v Moskvě Kategorie:Narození v roce 1925 Kategorie:Úmrtí v roce 1988 Kategorie:Pohřbení na Vagaňkovském hřbitově Kategorie:Muži