náhled|400px|Anatomie psa: Anatomie psa domácího popisuje stavbu těla psa domácího a s ní související vlastnosti. Během domestikace bylo vyšlechtěno nespočet psích plemen, lišících se výrazně stavbou těla i velikostí: nejmenším plemenem je čivava, s ideální hmotností 1,5 až 3 kg, obecně největším psem je irský vlkodav s kohoutkovou výškou minimálně 71 cm, rekordmanem je nicméně německá doga s kohoutkovou výškou přesahující 1 metr, nejtěžšími psy jsou bernardýn a anglický mastif, s hmotností přesahují 100 kg. Přesto jsou všichni psi příslušníci jednoho živočišného druhu a jejich vnitřní anatomie je do značné míry totožná.
Pes patří mezi psovité šelmy a stavbou těla je podobný svým divokým nejbližším příbuzným, vlku obecnému, zvláště vlku indickému () a vlku himálajskému (), a dále šakalovi obecnému (). V porovnání s vlkem má pes domácí obecně širší a kratší čenichovou partii, těžší kostru, kratší končetiny, menší a kulatější tlapy a nemívá zcela rovný ocas.
Pes domácí má štíhlé svalnaté tělo s mohutným hrudníkem. Na hrudník je pod úhlem asi 40° nasazen svalnatý krk, který nese hlavu s prodlouženou čenichovou partií. Oči jsou menší, naopak ušní boltce nápadné, původně vzpřímené a zašpičatělé, u prošlechtěných plemen též klopené a převislé. Končetiny jsou stavěny pro vytrvalost v chůzi i běhu. Pes je prstochodec, našlapuje na pružné nášlapové polštáře, což jsou zrohovatělé bezsrsté útvary na tlapkách, drápy jsou pevné, tupé a nezatažitelné. Na hrudní končetině má pes pět prstů, z nichž palec je zakrnělý a nedotýká se země, na pánevních končetinách jsou zpravidla jen čtyři prsty. Ocas psa je obecně středně dlouhý a jen málokdy je zcela rovný, často bývá šavlovitý, srpovitý nebo aspoň jeho konec je stočený vzhůru. Tělo psa je zpravidla kryté srstí různé délky i struktury.
Kosterní soustava vlevo|náhled|Kostra psa
Kostra psa se bez ohledu na plemennou příslušnost psa skládá z 271–282 kostí.Procházka, Chov psů, str. 39 Kostra se dělí na tři hlavní části – lebku, která chrání mozek a nese silné čelisti umožňující masožravý způsob života, osový skelet – páteř a hrudní koš, které tvoří osu těla a chrání vnitřní orgány, a kostru končetin. U většiny psů je růst dlouhých kostí do délky dokončen mezi 10. a 12. měsíci věku, i když uzavírání všech růstových plotének trvá déle, horní epifýza pažní lýtkové kosti se s tělem kosti definitivně spojuje do 15. měsíců věku a kompletní osifikace pánevní spony je dokončena do 6 let věku.Černý, Veterinární anatomie, kapitola 9.6. vývoj skeletu pánevní končetiny jako podklad pro hodnocení rentgenogramů psa a kočky, s. 475-479
Jednotlivé kosti jsou navzájem spojeny klouby, které umožňují jejich vzájemný pohyb. Na konci kostí je pružná hladká chrupavka, která ve spojení s kloubním mazem tento pohyb dále usnadňuje. Některé klouby jsou natolik zpevněné vazy, že jsou prakticky nepohyblivé, jako je např. kloubní spojení pánve a křížové kosti. Kosti lebky jsou u psa spojeny pomocí pevných vazivovitých švů.
Svalová soustava
Kosterní svaly psa se šlachami upínají na kosti a přenáší na ně svalovou práci, čímž umožňují pohyb celého zvířete. V psích svalech je jen málo vazivové složky, převládá svalová tkáň, přičemž v hlubokých svalech končetin zcela převládají pomalá červená vlákna typu I, která zajišťují neustálé napětí, aniž by se unavila. V povrchových svalech jsou červená vlákna společně s rychlými bílými vlákny typu II.A, která umožňují rychlý silový pohyb a přitom jsou rovněž velmi odolná proti únavě. Svaly odpovídají přizpůsobení psa jako vytrvalého běžce. Rychlá červená vlákna, která umožňují maximální silový pohyb, ale rychle se unaví, u psa nejsou. Pes ale nemá žádný mechanismus pro neúnavné stání a v klidu usedá nebo lehá.
Pes má dobře vyvinuté mimické svaly, které mu umožňují širokou obličejovou mimiku, která je pro psa důležitá při komunikaci. Stejně tak žvýkací svaly jsou mohutně vyvinuté. Pes má dále mnoho malých, uchohybných svalů, které mu umožňují pohybovat s ušními boltci.
Navzdory zjevným rozdílům ve tvaru těla se svalová soustava psa liší od svalstva člověka jen v detailech. Největší rozdíly jsou na končetinách, pes nemůže pohybovat samostatně jednotlivými prsty, počet svalů, které ovládají pohyby prstů je u něj velmi omezený. Na druhou stranu má pes na rozdíl od člověka ocas a k němu vyvinutou svalovinu ocasu, která mu umožňuje natáčet a zvedat ocas do všech stran.
Trávicí soustava Trávicí soustava psa odpovídá svou stavbou tomu, že pes je především masožravec. Poměr délky jeho trávicí trubice a délky těla je asi 5–6:1. náhled|Dutina ústní u psa
Dutina ústní Začátek trávicí trubice je dutina ústní, u psa nazývaná morda. Vstup do mordy vymezuje dolní a horní pysk, přičemž pysky jsou velmi citlivé, dobře pohyblivé a často tmavě pigmentované. Ze sliznice na okrajích pysků vyrůstají pyskové papily. Uprostřed horního pysku je hluboká brázdička, . Sliznice pysků a tváří přechází na alveolární, tzn. zubní lůžka nesoucí plochy horní a dolní čelisti, kde je sliznice již označována jako dáseň. Tam se pevně spojuje s okosticí a vytváří dásňové papily kolem korunek zubů. Po stranách je ohraničena tvářemi. Strop dutiny ústní tvoří tvrdé a měkké patro. Na tvrdém patře na za řezáky ústí řezákový průchod, spojený s malým Jacobsonovým orgánem. Uprostřed patra je naznačený patrový šev a napříč patrem probíhá 6–10 patrových stupňů (), které zabraňují vypadávání potravy. Měkké patro je tvořené svaly a při zpracovávání potravy chrání vstup do nosohltanu.
Jazyk psa je dlouhý, s hlubokým středovým žlábkem, který však nedosahuje až k hrotu jazyka. Na spodní straně se od hrotu jazyka až k uzdičce táhne hmatný útvar zvaný lyssa, který je tvořen tukovou a vazivovou tkání s ostrůvky chrupavky. Na kořeni jazyka je na každé straně jedna lístkovitá a 2–3 hrazené papily, které nesou chuťové pohárky. Většinou je jazyk růžový, mohou se na něm vyskytnout pigmentové skvrny, některá asijská plemena psů, jako je čau-čau nebo šarpej, mají jazyk černěmodré barvy.
Chrup psa je heterodontní, rozlišený na čtyři různé typy zubů: řezáky, špičáky, třenové zuby (premoláry) a stoličky (moláry). Všechny zuby jsou brachyodontní, tzn. s ukončeným obdobím růstu, třenové zuby a moláry jsou sekodontní, tedy vybíhající ve výrazné hrotité výběžky. Čtvrtý třenový zub (P4) v horní čelisti a první stolička (M1) v čelisti spodní jsou největšími zuby a vytvářejí společně tzv. trhákový komplex.
Mléčný chrup Mléčný chrup psa se skládá z 28 zubů: šesti řezáků v horní čelisti, šesti řezáků v dolní čelisti, špičáků a v každé čelisti z 6 premolárů, p2, p3 a p4. Zubní vzorec štěněte tedy je: 3.1.3.0 3.1.3.0 Mléčné zuby jsou menší a mají řidší sklovinu šedivě bílé barvy, která se liší od barvy skloviny trvalých zubů. Štěňata se rodí zcela bez zubů: mléčné řezáky se prořezávají mezi 4.–6. týdnem věku, špičáky mezi 3.–5. týdnem, třenové zuby mezi 5.–6. týdnem věku. Ve stáří dvou měsíců jsou již všechny mléčné zuby plně prořezány.
Mezi třetím a čtvrtým měsícem věku se mléčné zuby postupně otírají a rozestupují se. Trvalé zuby jsou založené pod mléčnými a svým růstem mléčné zuby postupně vytlačují. Výměna zubů začíná na konci čtvrtého až v polovině pátého měsíce věku, přičemž u velkých plemen psů začíná a je ukončena dříve, než u plemen středních a malých. Nejprve dochází k výměně řezáků, kolem pátého měsíce vyrůstá trvalý třenový zub P1 a trvalá stolička M1, u půlročního štěněte začíná růst trvalých špičáků, premolárů a molárů. Trvalé špičáky mohou narůstat před mléčnými špičáky, přičemž ty ještě nevypadávají, a štěně má dočasně v mordě špičáků více, než čtyři. Přetrvává-li tento stav nad sedmý měsíc stáří, nebo je v této době v mordě psa ještě nějaký jiný mléčný zub, jedná se již o retenci mléčného chrupu. Je to stav častý u trpasličích plemen psů, zvláště u jorkšírkého teriéra, čivavy, jezevčíků nebo trpasličích pudlů. Řeší se extrakcí mléčných zubů v celkové anestezii.
Trvalý chrup Zubní vzorec dospělého psa je: 3.1.4.2 3.1.4.3 náhled|Detail zámku – dolní špičák přesně zapadá do mezery mezi horním špičákem a střeďákem Řezáky psa jsou malé a v každé polovině čelisti jsou tři: I1 jsou též nazývány klíšťky, I2 střeďáky a I3 krajáky. Řezáky pes používá při péči o srst, k vykusování parazitů a k odhryzávání zbytků masa z kostí. Pravidelné oblouky řezáků také tvoří podporu linie mezi špičáky. Horní krajáky se dále společně se špičáky dále podílejí na stavbě tzv. zámku, který umožňuje pevné uchopení kořisti.
Špičáky psa jsou dlouhé, jednokořenové a mohutné zuby, horní špičáky zapadají do prohlubně v dolním pysku, dolní špičáky mezi horní krajáky a horní špičák. Kořeny špičáku mohou být až dvakrát delší než korunka. Jejich funkce je jak mechanická – horní špičáky pomáhají udržet horní pysk vně tlamy a dolní drží jazyk uvnitř tlamy – hlavně jsou ale uzpůsobeny k uchopení kořisti či nepřítele a k utrhávání tkáně. První premolár v horní čelisti je malý zub, který svou přítomností pravděpodobně dále zpevňuje fixaci špičáků v čelisti. Trhákový komplex složený z největších premolárů a molárů slouží ke krájení kusů masa a drcení kostí. Poslední stolička M3 je malá a nemá větší význam. Psi nemají schopnost žvýkat potravu a v dutině ústní ji rozmělnit na malá sousta, kusy potravy polykají vcelku.
Zuby psa jsou v čelisti uchyceny kořeny, kterých je v závislosti na zubu různý počet. Nejvíce kořenů, tři, mají čtvrtý premolár a stoličky v horní čelisti. Tyto zuby vězí v čelisti opravdu pevně a k jejich vypadnutí dochází zřídkakdy, jen při pokročilém onemocnění dásní. Špičáky mají sice jediný kořen, ale jeho značná délka sama o sobě tvoří dostatečné ukotvení v čelistech a špičáky proto také vypadávají jen vzácně.
počet kořenů zubů v trvalém chrupu psa (dle Černého Černý, Veterinární anatomie, kapitola =2.7.3.1. Ústní dutina, cavum oris, s. 101) jednokořenové dvoukořenové tříkořenové horní čelistdolní čelist I1, I2, I3, C, P1I1, I2, I3, C, P1, M3 P2, P3P2, P3, P4, M1, M2 P4, M1, M2 —
Chrup psa se 42 trvalými zuby je chrup kompletní a dotyčný pes může být označen jako plnochrupý. Chybí-li některý trvalý zub, nazývá se tento stav jako oligodoncie, chudozubost. Plemenné standardy většiny plemen vyžadují kompletní chrup, přičemž chybějící P1 nebo M3 nebývá považováno za vadu vylučující. Chybějící zuby se tolerují u plemen s krátkými, deformovanými čelistmi a jsou běžné u naháčů, protože nepřítomnost třenových zubů a stoliček je geneticky svázaná s genem pro bezsrstost. Řezáky v čelisti tvoří dva pravidelné oblouky, přičemž jejich vzájemné postavení se označuje jako skus. U většiny psích plemen je požadován skus nůžkový: horní řezáky jsou umístěné mírně před řadou řezáků spodních a při skousnutí se přední plochy dolních řezáků lehce dotýkají zadních ploch řezáků horních. Těsný nůžkový skus je charakterizován přílišným dotekem dolních a horních řezáků, volný nůžkový skus je naproti tomu nůžkovým skusem s mezerou mezi řezáky 1–2 mm.Procházka, Chov psů, str. 48-49
Jsou-li oba dva oblouky řezáků ve stejné úrovni a kousací hrany řezáků dosedají na sebe, vzniká skus klešťový. Standardy plemen bývá tolerován, i když není ideální a vede k rychlému obrušování zubů. Je-li dolní čelist zkrácená a mezera mezi horními a dolními řezáky je větší než 2 mm, jedná se o podkus. Vždy je považován za chybu a patologii. Občas se vyskytne u psů s příliš jemnou stavbou hlavy. Předkus je stav, při kterém je oblouk dolních řezáků před řezáky horními. Je běžný a často i standardem požadovaný u krátkolebých plemen psů. Netvoří-li řezáky pravidelné oblouky, ale některý ze zubů vystupuje, hovoří se o nepravidelném skusu. Podle odchýlení řezáku vzhledem k podélné ose oblouku může být nepravidelný skus podélný, příčný nebo kombinovaný.
Chrup a stáří psa