Marie Laudová provdaná Hořicová (16. srpna 1867 Mladá Boleslav – 20. října 1931 Praha) byla česká herečka a spisovatelka.
Životopis
Rodina, mládí náhled|Marie Laudová Hořicová|354x354pixelů Jejími rodiči byli Václav Lauda, oficiál při c. k. berním úřadu v Mladé Boleslavi a Marie roz. Čekanská. Její matka brzy ovdověla a vedla pak sama malý obchod s výrobou mýdla a toaletních potřeb. Po přestěhování do Prahy se matka podruhé provdala. Do rodiny tak přibyla Marii nevlastní sestra Anna. Dívky se učily šít šaty a klobouky. Již v obecné škole budila Marie pozornost učitelů živou deklamací, jasnou výslovností a příjemně zvučným hlasem.Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 226
Jako sedmnáctiletá se 14. května 1885 provdala za šestadvacetiletého záložního nadporučíka a novináře Ignáta Hořicu, ovládajícího osm jazykůElmar Kloss ml. – osobní archiv, zakladatele plzeňského časopisu Český západ, autora jedenácti knih, pozdějšího říšského a zemského poslance. Marie byla po sňatku v domácnosti a šila šaty a klobouky. Rok po svatbě se jim narodila dcera Marie. Jediným vnukem Marie Laudové byl filmový režisér, držitel Oscara za snímek Obchod na korze, Elmar Klos.
Divadlo Divadelní činnost začala v karlínském ochotnickém spolku Pokrok jako patnáctiletá. Po přestěhování s manželem ze Slaného do Plzně vystupovala zde s místními ochotníky. V roce 1889 po přestěhování do Prahy studovala u Josefa Šmahy a působila krátce ve Švandově divadle na pražském Smíchově. Do Národního divadla byla angažována v roce 1890 a působila zde až do roku 1915, kdy byla nucena po úraze zanechat aktivní činnosti.
Spolupracovala často s mimopražskými scénami (Plzeň, Brno, Olomouc) a s ochotníky. Vystupovala rovněž v zahraničí (Lvov 1897, Záhřeb 1899, Bělehrad 1901, Petrohrad 1903).Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 274
Pedagogická činnost V letech 1916 až 1931 byla profesorkou pražské Státní konzervatoře hudby, kde vyučovala deklamaci a mimiku na operním oddělení (1916–1919) a po založení dramatického oddělení přešla tam v roce 1919 jako první profesorka a vyučovala zde deklamaci a studium rolíVlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 140, 141, 225, 502. V roce 1925 založila fond na podporu chudých studentů, v roce 1927 zpracovala pro ministerstvo školství návrh na reformu studia herectví.
K jejím žákům patřili např. Otomar Korbelář, Marie Rosůlková, Jiřina Štěpničková, Aloisie Voznicová a další.
Novinářská činnost V Plzni pomáhala manželovi s novinářskou prací – prováděla korektury, psala lokálky a později i větší články (oblastní noviny ve Slaném a v Plzni). V době manželova vojenského cvičení redigovala noviny za něj. Také mu pomáhala s překlady z francouzštiny a němčiny a sama psala odborné texty i beletrii pod pseudonymem Štika.Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 227
K novinařině se vrátila i po odchodu z Národního divadla. Publikovala v novinách a časopisech Zlatá Praha, Národní listy, Národní politika a Lumír,Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 273 byla autorkou publikací z oboru společenské a umělecké výchovy, autorkou publikace Společenský rádce.
Závěr života V závěru života utrpěla opakovaně těžký úraz kyčle. Zemřela v Praze 20. října 1931 a je pochována na pražském Vyšehradském hřbitově.
Dílo
Divadelní role, výběr 1890 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hermie, Národní divadlo, režie František Kolár 1895 William Shakespeare: Julius Caesar, Portia, Národní divadlo, režie František Kolár 1901 William Shakespeare: Romeo a Julie, Hraběnka Capuletová, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil 1910 Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Paní Juliasiewiczová, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil 1915 William Shakespeare: Hamlet, Gertruda, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil 1916 A. P. Čechov: Medvěd, Jelena Ivanova Popova, Národní divadlo, režie Alois Sedláček
Filmografie 1925 Okovy, role: statkářka Vítězová, režie Václav Kubásek
Próza Společenská výchova směřující k vypěstění ušlechtilých karakterů, vybroušení způsobů a ke zpříjemnění života: příručka pro samouky i odborné učitele – Praha: Československé podniky tiskařské a vydavatelské, 1920 Praktická hospodyňka: souhrn nauk, pokynů a předpisů ke správnému a úspornému vedení domácnosti a návod, jak si může hospodyňka svou namáhavou a zpravidla neutěšenou práci neobyčejně ulehčit – řídí Olga Stránská; spolupracovníci: Rpžena Baťková-Dittrichová, K. Bayerová-Kroulíková, Anna Černá, K. Driml, O. Fastrová, O. Fučíková, Anna Guthová-Jarkovská, V. Haering, Kamil Harmach, Vl. Havelková, M. Hykšová, Antonín Chvojka, Lydia Kolátorová, Zdenka Košáková, Amálie Kožmínová, J. Králová, Z. Kroužílková, Marie Kuklová-Tumlířová, Karel Kulhánek, Juliana Lancová, M. Laudová-Hořicová [s. 1218–1299], V. Lesná-Bakešová, A. Luštínová, Duchoslav Panýrek, K. Pavlů, Minka Podhajská, Hana Preisová, Marie Provazníková, G. Sedláčková, Oldra Sedlmayerová, L. Šejba, O. Stránská-Absolonová, Antonín Stránský, Jindřich Veselý. Praha: František Strnadel, 1927
Odkazy
Reference
Literatura FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 81 Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 89, 90, 140–142, 147, 149, 188, 224–230, 245, 282, 283, 285, 286, 460, 462–463, 502 Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1898–1930, Orbis, Praha, 1959, str. 217 Alexander Buchner: Opera v Praze, Panton, Praha, 1985, str. 147 František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 64, 66, 102, 115, 121–122, 167, 185, 204, 211–212, 215, 220, 221, 241, 302, 305, 316, 330, 335, 352 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 83, 86, 178, 287, 299 Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 321, 424, 543. Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 48, 50, 55–56, 67, 114, 126, 219, 239, 270 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 273–274 Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 142 V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 38 Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 28–29, 31, 36, 165, Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 19 Jindřich Vodák. Tváře českých herců: od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha: Orbis, 1967. 250 s. S. 120–131. Jan Bor: Marie Laudová. Praha: Antonín Hajn, 1914 Karel Kamínek: Marie Laudová, kronika její umělecké činnosti. Praha: Mladá generace Ústředního spolku českých žen: Alois Srdce [distributor], 1914
Externí odkazy
Marie Laudová v souborném katalogu Akademie věd ČR
Kategorie:Herečky Národního divadla Kategorie:České publicistky Kategorie:Čeští divadelní pedagogové Kategorie:Fejetonistky Kategorie:Pedagogové na Pražské konzervatoři Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Umělci z Mladé Boleslavi Kategorie:Lidé z Prahy Kategorie:Narození v Mladé Boleslavi Kategorie:Narození v roce 1869 Kategorie:Úmrtí 20. října Kategorie:Úmrtí v roce 1931 Kategorie:Narození 10. července Kategorie:Herečky Kategorie:Divadelní herečky Kategorie:Filmové herečky Kategorie:Herci němého filmu Kategorie:Ženy