Závazkové právo nebo také obligační právo je součást soukromého práva a tvoří ho souhrn právních norem, které upravují závazky (obligace). Tyto závazky jsou jako právní vztahy povahy relativní, když jde vždy o vztahy mezi dvěma či více konkrétními subjekty (na jedné straně věřitel, na druhé dlužník), a práva a povinnosti vyplývající z takového závazkového právního vztahu platí jen mezi těmito subjekty (inter partes). Tím se závazkové právo podstatně liší od práv věcných, která působí proti všem (erga omnes). Liší se ale významně i od práva dědického, protože to upravuje přechod majetku pro případ smrti (), zatímco závazkové právo reguluje vztahy mezi živými ().
Druhy závazků Závazkové právo je možné rozlišovat podle typů závazků, které se tradičně dělí na: závazky ze smluv () závazky z deliktů () – odpovědnost za újmu závazky z jiných právních důvodů (): kvazikontrakty – nepřikázané jednatelství, veřejná soutěž, veřejný příslib kvazidelikty – objektivní odpovědnost za újmu (chybí zavinění), bezdůvodné obohacení
== Prameny závazkového práva v českém právu == Základním pramenem upravujícím závazkové právo je občanský zákoník z roku 2012. Právo závazkové tvoří jeho část čtvrtou Relativní majetková práva rozdělenou do čtyř hlav dle druhu závazků:
Všeobecná ustanovení o závazcích – §§ 1721–2054 Závazky z právních jednání – §§ 2055–2893 Závazky z deliktů – §§ 2894–2990 Závazky z jiných právních důvodů – §§ 2991–3014
Kategorie:Závazky