Theodor hrabě Baillet de Latour ( Theodor Franz Graf Baillet von Latour) (15. června 1780, Linec, Habsburská monarchie – 6. října 1848, Vídeň, Rakouské císařství) byl rakouský generál a politik. Jako absolvent vojenské akademie sloužil od roku 1799 v c. k. armádě a vyznamenal se během napoleonských válek. Získal prestižní Řád Marie Terezie, postupoval v hodnostech a byl velitelem vyšších jednotek po celém Rakousku. V letech 1832–1848 byl zástupcem vrchního velitele ženijních vojsk a v roce 1846 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Na jaře 1848 byl povolán do funkce rakouského ministra války, během revolučních nepokojů v roce 1848 byl zavražděn přímo v budově ministerstva války.
Životopis náhled|vlevo|Hrabě Theodor Baillet de Latour Pocházel ze staré belgické šlechtické rodiny Bailletů, která od 18. století působila ve službách Habsburků.Ottův slovník naučný, 15. díl; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 708 (heslo Latour) ISBN 80-7185-226-0 Narodil se jako mladší syn generála Maximiliana Bailleta de Latour (1737–1806), který byl v závěru kariéry krátce prezidentem Dvorské válečné rady. Theodor vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě, další průpravu získal na Inženýrské akademii ve Vídni. Do armády nastoupil v roce 1799 jako poručík a bojoval v bitvě u Marenga. Zúčastnil se také dalších bojů v Německu a v roce 1805 byl povýšen na majora. V třetí koaliční válce se podílel na obraně Ulmu (1805), následně sloužil u různých jednotek. V tažení roku 1809 vedl jednotky ve sboru arcivévody Ferdinanda d'Este v Haliči. Po uzavření míru a spojenectví s Francií byl důstojníkem generálního štábu v Napoleonově tažení do Ruska (1812). Po přechodu Rakouského císařství do protifrancouzské koalice bojoval v bitvách u Drážďan a Lipska (1813).
náhled|vlevo|Smrt ministra Latoura v říjnu 1848 V závěrečné fázi napoleonských válek byl k datu 26. září 1814 povýšen do hodnosti generálmajora a v konečné porážce císaře Napoleona za Stodenního císařství se znovu vyznamenal v bojích ve Francii (1815). V dalších letech byl velitelem brigády v Linci, Olomouci a Praze.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1826; Vídeň, 1826; s. 46 dostupné online V letech 1829–1832 byl delegátem Rakouského císařství a členem vojenské komise u Německého spolku ve Frankfurtu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1831; Vídeň, 1831; s. 43 dostupné online V této funkci byl ke dni 25. března 1831 povýšen na polního podmaršála. Po návratu do Vídně se stal zástupcem vrchního velitele ženijních vojsk arcivévody Jana a na tomto postu setrval šestnáct let (1832–1848).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1847; Vídeň, 1847; s. 12, 38 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1845; Vídeň, 1845; s. 281 dostupné online K datu 19. října 1846 obdržel hodnost polního zbrojmistra.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 55 dostupné online
V revolučním roce 1848 byl v dubnu 1848 povolán do funkce ministra války v tehdejší rakouské konstituční vládě. S cílem podpořit přesun vojsk chorvatského šlechtice a rakouského generála Josipa Jelačiće se mu rozhodl poslat na pomoc vídeňský batalión, který by tak měl bojovat proti bouřícím se Uhrům. Vzbouřenecká část vídeňského obyvatelstva se tomu pokoušela zabránit a vzala útokem říšské ministerstvo války na náměstí Am Hof. Hrabě Latour byl lynčován, zavražděn a jeho tělo bylo následně pověšeno na pouliční lampu na náměstí.
Rodina V roce 1816 se oženil s francouzskou šlechtičnou hraběnkou Sophií Bourcierovou de Montureux (1796–1859). Z jejich manželství se narodily dvě děti, dcera Catherine (1817–1876) se provdala za chorvatského šlechtice hraběte Jiřího Draškoviće, syn Karel (1822–1899) sloužil v armádě a sňatkem s hraběnkou Kristinou Szapáryovou (1824–1908) získal statky v Banátu.Rodokmen Szapáryů dostupné online V další generaci potomstva vynikl Karlův syn Vinzenz (1848–1913), v letech 1897–1898 rakouský ministr školství.Vinzenz von Baillet-Latour na webu Rakouského parlamentu dostupné online
Jeho starší bratr Josef (1775–1831) byl plukovníkem v rakouské armádě a v jeho potomstvu získala rodina později majetek v Čechách (zámek Radenín). Sestra Karolina (1777–1840) byla dámou Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze,ŽÁKOVÁ, Michaela: Chudé aristokratky? Strategie šlechtičen k uchování společenského postavení v dlouhém 19. století; Národní archiv Praha, 2023; s. 144, 318 ISBN 978-80-200-3381-9 další sestry Charlotte (1784–1809) a Nicolasine (1788–1840) se provdaly do rodin Rodenů z Hirzenau a Thun-Hohensteinů.
Tituly a ocenění Užíval šlechtický titul hraběte, který rodina získala v roce 1719 v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie). V roce 1806 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1834 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během služby v armádě se stal nositelem několika vyznamenání, v roce 1813 získal komandérský kříž prestižního Vojenského řádu Marie Terezie, obdržel také ocenění od cizích panovníků.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1847; Vídeň, 1847; s. 38dostupné online Od roku 1832 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 28.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 434 dostupné online
Rakousko 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1813)
Zahraničí 60x60pixelů komandér Řádu čestné legie (Francie) 60x60pixelů Řád sv. Jiří IV. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád svatého Vladimíra III. třídy (Rusko) 60x60pixelů rytíř Domácího řádu věrnosti (Bádensko) 60x60pixelů rytíř Řádu Fridrichova (Württembersko) 60x60pixelů rytíř Řádu Ludvíkova (Hesensko)
Odkazy Reference
Baillet de Latour, Theodor Graf. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). sv. 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, str. 45. Neuhaus, Helmut: Latour, Theodor, Graf Baillet de. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). sv. 13, Duncker & Humblot, Berlin 1982, str. 683
Literatura KOŠŤÁLOVÁ, Renata, KOŠŤÁL, Vratislav: Francouzská šlechta v českých zemích; Brno, 2021; (kapitola Baillet de Latour s. 8–14); ISBN 978-80-7364-118-4 POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2007; Praha, 2006; 488 s. ISBN 80-85955-34-2 Kroměřížský sněm 1848–1849. Praha : Melantrich, 1988. 40 s. 2. vyd. Praha : Argo, 1998. 109 s. .
Související články Revoluce 1848-1849 v Rakouském císařství
Externí odkazy
Theodor
Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Rakouští ministři Kategorie:Rakouští politici Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Důstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Domácího řádu věrnosti Kategorie:Nositelé Řádu Ludvíkova Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Rakouští velitelé napoleonských válek Kategorie:Narození v roce 1780 Kategorie:Narození 15. června Kategorie:Narození v Linci Kategorie:Úmrtí v roce 1848 Kategorie:Úmrtí 6. října Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Zavraždění vojáci Kategorie:Zavraždění politici Kategorie:Muži