Société des Artistes Indépendants (Společnost nezávislých umělců) či Salon des Indépendants – Salon nezávislých byla založena v Paříži dne 29. července 1884. Společnost začala svou činnost organizováním velkých výstav v Paříži a jako slogan si ustanovila „sans jury ni récompense“ („bez poroty a bez odměny"). Mezi jejími zakladateli byli Albert Dubois-Pillet, Odilon Redon, Georges Seurat a Paul Signac. Po následující tři desetiletí se společně s Podzimním salonem jejich každoroční výstavy zaměřovaly na umělecké trendy počátku 20. století. Na těchto výstavách se o vystavených uměleckých dílech často široce diskutovalo. První světová válka ukončila pořádání výstav, ale společnost Artistes Indépendants (Salon nezávislých) zůstala aktivní. Od roku 1920 se její sídlo nachází v rozsáhlých suterénech Grand Palais (vedle Société des Artistes Français, Société Nationale des Beaux-Arts, Société du Salon d'Automne a dalších).
náhled|Georges Seurat, Jedno nedělní odpoledne na Ile de la Grande Jatte (studie), 1884, 70,5 x 104,1 cm, Metropolitní muzeum umění, New York náhled|Paul Signac, 1890, Portrét Felixe Feneona, 73,5 cm x 92,5 cm, Metropolitní muzeum umění, New York
Historie Salon nezávislých je nezávislá, veřejná, umělecká výstava konaná každoročně v Paříži. Salon byl založen v reakci na rigidní tradicionalitu oficiálního, vládou sponzorovaného Salonu, založeného Ludvíkem XIV. v roce 1667. Od první výstavy v roce 1884 konané v "Pavilionu de la ville de Paris" na Champs-Elysées, se organizátoři Salonu nezávislých zavázali společně vystavovat práce těch umělců, kteří ve svých dílech zastávají určitou nezávislost. Akce je charakterizována absencí udělování jakýchkoli cen a poroty, určující která díla mohou být vystavena. Ovšem existovaly výbory určující umístění obrazu. Na rozdíl od Podzimního salonu, který se konal v Paříži během podzimních měsíců, Nezávislí vystavovali během jara a inspirovali tak uměleckou produkci v zimních měsících, kdy se umělci na výstavu připravovali. Historie Salonu se vyznačuje několika důležitými daty.
Během druhé francouzské republiky umělci, kteří nebyli podporováni oficiální Académie royale de peinture et de sculpture (Akademií malířství a sochařství), neměli mnoho příležitostí vystavovat. Tak se každým rokem zvyšoval počet umělců pracujících v Paříži, kteří se nakonec podrobili uměleckému diktátu oficiálního Pařížského Salonu a zvyšoval se počet prací odmítnutých porotou. Ani Třetí francouzská republika nebyla schopná či ochotná situaci řešit.
Dlouhá léta se umělci spoléhali pouze na oficiální podporu. Nakonec, v roce 1884, se umělci rozhodli založit vlastní organizaci a vytvořili "Group of independent artists (skupina nezávislých umělců)" a dostali povolení od Ministry of Fine Arts uspořádat vlastní výstavu a Paříž souhlasila s poskytnutím výstavních prostor. Od 15. května do 15. července se tedy konala první „svobodná“ výstava současného umění. Výstava ukázala více než 5000 prací více než 400 umělců.
Přestože výstava byla podporována oficiálními institucemi, nebyl počátek pro "Salon des Indépendants" nijak jednoduchý.
Zřízení Dne 11. června 1884, Maître Coursault, notář metropolitní oblasti Paříže Montmorency v departmentu Val-d'Oise oficiálně potvrdil založení Société.
Článek 1. stanov organizace zní: ... Účelem „Société des Artistes Indépendants“ - společnosti založené na zásadě zrušení přijímací poroty - je umožnit umělcům prezentovat svá díla veřejnému soudu s úplnou svobodou.
Groupe vs. Société Členové skupiny "Group of independent artists" napadli "Société des Artistes Indépendants" a podařilo se jim uspořádat výstavu „pro oběti nedávné epidemie cholery“, která byla slavnostně otevřena 1. prosince 1884 předsedou pařížské městské rady Lucienem Boué. Výsledkem však byla finanční katastrofa. Na jaře roku 1885 však „Groupe“ uspořádala další výstavu, tentokrát s určitým úspěchem.
První výstava náhled|Georges Seurat, Une baignade à Asnières (Koupání v Asnières), olej na plátně, 1884, retuš z roku 1887, 201 cm x 300 cm, National Gallery, Londýn náhled|Henri-Edmond Cross, 1896, La Plage de Saint-Clair (Pláž Saint-Clair), olej na plátně, 54,50 cm x 65,40 cm
Salon des Indépendants vznikl z potřeby umělců prezentovat svá díla široké veřejnosti svobodně, nikoli prostřednictvím oficiální selektivní metody Salonu, který založil Ludvík XIV. Salon des Indépendants vytvořil malý kolektiv inovativních umělců – Paul Cézanne, Paul Gauguin, Henri de Toulouse-Lautrec, Camille Pissarro spolu s Albertem Dubois-Pilletem, Odilonem Redonem, Georges Seuratem a Paulem Signacem. Jejich jedinou podmínkou bylo mít právo představit svá díla veřejnosti bez omezení podle článku 1. stanov organizace.
První výstavu otevřel 1. prosince 1884 Lucien Boué, předseda městské rady v Paříži. Výstava byla pořádána v paláci Palais Polychrome v blízkosti Palais de l'Industrie (Průmyslového paláce). Salon se stal útočištěm pro umělecká díla považovaná tradičním Salonem za nepřijatelná. Mezi vystavenými díly byly Seuratova La baignade à Asnières (Koupání v Asnières), Signacova Le Pont d'Austerlitz (Most v Austerlitz) a díla Henri-Edmonda Crosse, další byli Odilon Redon, Albert Dubois-Pillet, Louis Valtat, Armand Guillaumin, Charles Angrand, Paul Cézanne, Paul Gauguin, Henri de Toulouse-Lautrec a Vincent van Gogh.Salon des Indépendants, Merriam-Webster
Výtěžek z první výstavy byl určen obětem cholery. Druhá výstava se konala v roce 1886 v dočasné budově v Jardin des Tuileries (Tuilerijské zahradě) s 200 vystavenými obrazy. V roce 1905 zde vystavovali Henri Rousseau, Pierre Bonnard, Jean Metzinger a Henri Matisse. V období mezi lety 1890 a 1914 známým pod názvem La Belle Époque prakticky všichni umělci spojovaní s modernismem a avantgardou vystavovali u Nezávislých. Vystavovaná díla se pohybovala ve stylu od realismu po postimpresionismus, styl skupiny Nabis, symbolismu, pointilismu, fauvismu, expresionismu, kubismu a abstraktního umění.
Platba za vystavení práce byla 10 franků za čtyři díla. V roce 1906 bylo možné odevzdat deset prací za 25 franků a od roku 1909 pouze dvě. V roce 1901 bylo vystaveno více než tisíc obrazů. V roce 1904 bylo vystaveno 2 395 prací, v roce 1905 pak 4 269 prací od 669 umělců. V roce 1908 bylo vystaveno šest tisíc děl. V roce 1910 se počet umělců zvýšil na 1 182, do roku 1930 se postupně zvyšoval na 2 175. V roce 1926 kritik Louis Vauxcelles odhadl, že pouze 100 z 3 766 uměleckých děl mělo nějakou uměleckou hodnotu.Kubisme.info, Salon des Indépendants
V letech 1895 a 1897 se výstavy "Salon des Indépendants" pořádaly v paláci "Palais des Beaux-Arts et des Arts libéraux" (Palác výtvarných a svobodných umění)" na Champ de Mars. V letech 1901 až 1907 se výstava konala v pařížském "Grandes Serres de la Ville de Paris" (Cours-la-Reine, zvaném také "Grande Serre de l'Alma"), který byl postaven pro Světovou výstavu v roce 1900. Od roku 1920 byly výstavy pořádány v paláci Grand Palais na Champs-Élysées v Paříži.
V roce 1902 uváděli Nezávislí retrospektivní výstavu prací Henriho Toulouse-Lautreca. Jean Metzinger v roce 1903 poslal na Salon nezávislých tři obrazy a poté se za výtěžky z prodeje přestěhoval do Paříže. V roce 1904 znovu vystavoval několik obrazů, tentokrát spolu s Robertem Delaunaym, kde Henri-Edmond Cross představil svou sérii obrazů z Benátek. V roce 1905 Salon uspořádal retrospektivní výstavu prací Georgese Seurata a Vincenta van Gogha.
Rok 1905, počátek fauvismu Od 24. března do 30. dubna bylo na obrazech umělců vystavujících na Salonu znát vzkvétání fauvismu a to ještě před nechvalně známou výstavou Salon d'Automne z roku 1905, která je uměleckými historiky označována jako výstava, která přinesla označení tohoto stylu termínem fauvismus. Stalo se tak poté, co kritik Louis Vauxcelles popsal vystavená díla větou "Donatello chez les fauves" ("Donatello mezi divokou zvěří),Louis Vauxcelles, Le Salon d'Automne, Gil Blas, 17 October 1905. Screen 5 and 6. Gallica, Bibliothèque nationale de France, srovnávajíc kontrast vystavených obrazů se sochou v renesančním stylu, která sdílela výstavní prostor spolu s obrazy.Chilver, Ian (Ed.). "Fauvism" , The Oxford Dictionary of Art, Oxford University Press, 2004. Retrieved from enotes.com, 26 December 2007.
Na Salonu nezávislých v roce 1905 Henri Matisse vystavoval společně s malíři jako byl Albert Marquet, Jean Puy, Henry Manguin, Othon Friesz, Raoul Dufy, Kees van Dongen, Andre Derain, Maurice de Vlaminck, Charles Camoin a Jean Metzinger.Société des artistes indépendants: catalogue de la 21ème exposition, 1905, Digital collection: Rare Books in the Thomas J. Watson Library, Metropolitan Museum of Art (New York, N.Y.) Tato výstava byla kritikem Vauxcellesem přirovnávána k postavě z pitoreskní novely Gil Blas spisovatele Alaina-René Lesagea ve dnech 4., 18. a 23. března 1905.Russell T. Clement, Les Fauves: A Sourcebook, Greenwood Publishing Group, 1994
Matisse vystavoval svůj proto-fauvistický obraz Luxe, Calme et Volupté" (Luxus, Klid a Smyslnost). V pointilistické technice a zářivých barvách byl obraz namalován v roce 1904 na francouzské Riviéře v Saint-Tropez po létě stráveném v spolu s neoimpresionisty Paulem Signacem a Henri-Edmondem Crossem.UCLA Art Council et al. 1966, str. 11 Obraz je Matissovým nejdůležitějším dílem, ve kterém použil tuto techniku obhajovanou Signacem. Matisse tuto techniku poprvé uplatnil po přečtení Signacovy eseje „Od Eugena Delacroixe k neoimpresionismu“ v roce 1898.Oxford Art Online, "Henri Matisse" Signac obraz koupil v roce 1905 na Salonu nezávislých. Henri Matisse byl členem výboru, který určoval umístění vystavovaného díla. Pomáhali mu Metzinger, Pierre Bonnard, Charles Camoin, Laprade Luce, Henri Manguin, Albert Marquet, Jean Puy a Félix Vallotton.
1906, všichni jsou fauvisti Salonu nezávislých z roku 1906 se zúčastnili členové výboru pro umístění prací: Matisse, Signac a Metzinger. Po Podzimním Salonu z roku 1905, který znamenal začátek fauvismu, Salon des Indépendants z roku 1906 byl prvním, kterého se poprvé všichni malíři pracující stylem fauvismu zúčastnili společně. Vrcholem výstavy byl Matissův monumentální obraz Le Bonheur de Vivre" (Radost ze života). Trojúhelníková koncepce úzce souvisí s Cézannovými Bathers (Koupající se); série, která se brzy stala zdrojem inspirace pro Picassův obraz Les Demoiselles d'Avignon (Slečny z Avignonu). Kritici byli zděšeni rovinností, jasnými barvami, eklektickým stylem a technikou obrazu Le Bonheur de Vivre. Podle Metzingerových pamětí se setkal na Salonu nezávislých s Albertem Gleizesem a navštívil jeho studio v Courbevoie v roce 1906. V roce 1907 se u Maxe Jacoba Metzinger setkal s Guillaumem Krotowskym, který v té době již podepisoval svá díla Guillaume Apollinaire.Daniel Robbins, Jean Metzinger: At the Center of Cubism, 1985, Jean Metzinger in Retrospect, The University of Iowa Museum of Art, J. Paul Getty Trust, University of Washington Press, str. 9-23
V roce 1906 už měl Metzinger dostatečnou prestiž, aby mohl být zvolen do výboru pro umístění obrazu na Salonu nezávislých, sám přihlásil osm svých prací. V této době si vytvořil blízké přátelství s Robertem Delaunayem, s nímž na začátku roku 1907 sdílel výstavu v galerii Berthe Weilla, francouzského obchodníka s uměním, který sehrál zásadní roli při vytváření trhu s uměním dvacátého století. V roce 1907 byli Metzinger a Delaunay označeni kritikem Louise Vauxcellesem jako dělníci, kteří používají velké mozaiky jako „kostky“ pro vytváření malých, ale vysoce symbolických kompozic.
1907, velkoobchodní transformace náhled|Paul Cézanne, The Large Bathers (Velké koupání), 1906, olej na plátně, 210,50 cm x 250,80 cm, Muzeum umění ve Filadelfii