náhled|Bývalá pamětní deska připomínající V. sjezd na budově Domoviny V. sjezd Komunistické strany Československa se konal v únoru 1929. Přinesl radikalizaci (dobovou terminologií „bolševizaci“) strany, podřízení moskevskému vedení a nástup k moci mladé generace, kterou vedl Klement Gottwald.
Dobové souvislosti V červenci 1928 neuspěl Rudý den naplánovaný namísto zakázané spartakiády organizovaný KSČ: po jeho zákazu se demonstrace zúčastnilo jen cca 6 000 lidí v Praze místo očekávaných 120 000, přičemž chaotické pokyny vedení strany přispěly k jejich rozehnání policií. Fiasko se pro mladé levicové radikály v KSČ stalo podnětem k zostření kritiky dosavadního vedení, které reprezentovali členové politického byra a ústředního sekretariátu, generální tajemník Bohumil Jílek (předseda a zakladatel strany Bohumír Šmeral působil převážně v Moskvě v exekutivě Kominterny) a Václav Bolen. Mezi radikály, označované „karlínští kluci“, patřili Klement Gottwald, Rudolf Slánský, Jaromír Dolanský, Václav Kopecký, Jan Šverma nebo Josef Guttmann. V pozadí sporu byla i otázka podřízení KSČ směrnicím Kominterny (dosavadní Jílkovo vedení si v tomto ohledu udržovalo jistou programovou samostatnost). náhled|Domovina: bývalé umístění pamětní desky mezi dopravní značkou a zamřížovaným oknem vedle vchodu zcela vlevo, který vede k sálu
Průběh a výsledky sjezdu Sjezd se konal od pondělí 18. do soboty 23. února 1929 v pražských Holešovicích v Lidovýchovné budově Domovina. Byl svolán narychlo a bez větší diskuze mezi členskou základnou. Zúčastnili se ho i funkcionáři Kominterny. Klement Gottwald zde ostře kritizoval stávající vedení a dokázal prosadit hlubokou personální obměnu většiny vedoucích funkcionářů: Odvoláno bylo dosavadní vedení (terminologií KSČ byla odstavena od moci skupina Jílek, Bolen, Hais, pozdější režimní historií označovaná za „oportunisticko-likvidátorské křídlo“) – Bohumír Šmeral nebyl ani zvolen do ústředního výboru. Sjezd znamenal vítězství radikálního křídla mladé generace komunistů; Gottwald sám stranu ovládl v nově primární pozici generálního tajemníka politického byra ÚV. KSČ se v jejich pojetí měla stát revoluční stranou a odvrhnout některé kompromisní postoje předchozí dekády.
Reakcí na výsledky sjezdu byl masový odchod členů; počet poklesl na 40 tisíc. Proti Gottwaldově politice se postavilo 26 poslanců a senátorů KSČ; velká část ze strany odešla nebo byla vyloučena a pokoušela se dál vést nezávislou komunistickou politiku, ale bez většího úspěchu. Od nového vedení se distancovalo i mnoho komunistických intelektuálů a umělců: zásadní kritický leták „Spisovatelé komunisté komunistickým dělníkům“ (tzv. Projev nebo Manifest sedmi) vydali Jaroslav Seifert, Ivan Olbracht, Marie Majerová a další,http://www.ucl.cas.cz/edicee/antologie/avantgarda-znama-a-neznama/81-avantgarda-znama-a-neznama-iii byli za to obratem vyloučeni. V následujících parlamentních volbách v říjnu 1929 Gottwaldova KSČ výrazně oslabila, nicméně ne fatálně a zachovala si pozici důležité politické síly.
Na sjezdu byl zvolen rozšířený dvaapadesátičlenný ústřední výbor, který vzápětí vybral užší vedení strany, politbyro o 13 členech a 6 kandidátech a z členů politbyra čtyřčlenný sekretariát (Evžen Fried, Klement Gottwald, Artur Melzer a Jan Šverma).
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy KSČ – ústřední orgány – sjezdy – V. sjezd KSČ (Národní archiv) Doc. RSDr. Zdeněk Košťál, CSc.: KSČ v letech 1921 až 1929 V. sjezd v učebnici dějepisu pro ZŠ z roku 1982
Kategorie:Sjezdy Komunistické strany Československa Kategorie:Události roku 1929 Kategorie:Politika v roce 1929 Kategorie:Československo v roce 1929