Čejkové z Badenfeldu (německy: Czeike von Badenfeld) byl slezský podnikatelský a šlechtický rod původem z Opavy. V 18. století se Karel Antonín Čejka prosadil jako podnikatel v textilním průmyslu a byl povýšen do šlechtického stavu. V další generaci rod dosáhl povýšení do stavu svobodných pánů (1827). Kromě podnikatelských aktivit na Opavsku vlastnili v 18. a 19. století několik panství a zámků na severní Moravě a ve Slezsku (Fulnek, Dřevohostice, Slezské Rudoltice).

Historie náhled|vlevo|Zámek Fulnek, majetek rodu Čejků 1788–1842 Jedním z prvních příslušníků rodu je Martin Čejka (Czeike), který je poprvé zmiňován ke dni 21. srpna 1634 při příležitosti uzavření sňatku. Další zmínka pochází z 31. července 1644, kdy si vzal Annu, dceru Blasia Polentaria, jenž byl ředitelem kůru v kostele sv. Jiří v Opavě. Podle všeho se tedy již v té době jednalo o váženého měšťana. Pokračovateli rodu byli Martin (1641–1699), Jiří František (1671–1715) a Martin Ignác (1706–1733).Čejkové z Badenfeldu na webu Města Opavy dostupné online

V 18. století z rodiny vynikl Karel Antonín (1732-1809). Ten brzy po narození osiřel a vychovával ho otčím Jan Adam Pröbstel. Po jeho smrti Karel Antonín získal dům na Horním náměstí v Opavě. Dále nechal v Otické ulici vybudovat barvírnu a sklad sukna. Jako výrobce textilu zbohatl dodávkami pro armádu za sedmileté války, do Opavy povolal soukeníky a tkalce z různých regionů a v roce 1770 ve svých manufakturách zaměstnával již přes 1000 dělníků. Nakupoval kvalitní vlnu, produkoval však výrobky průměrné kvality, prosadil se s nimi ale v celé habsburské monarchii, později se uplatnil i na zahraničních trzích (Bavorsko, Polsko, Turecko).MYŠKA, Milan: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita 2003; s. 76–77 (heslo Karl Anton Czeike) ISBN 80-7042-612-8 Za zásluhy o rozvoj průmyslu byl v roce 1771 nobilitován s predikátem z Badenfeldu.BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita 2015; s. 184, 235 ISBN 978-80-7464-461-0 V roce 1788 získal šlechtický titul rytíře.

Karel Antonín Čejka své zisky zpětně investoval do rozvoje průmyslových podniků, později se ale zaměřil na nákupy velkostatků a z podnikatelské rodiny stál u zrodu pozemkové aristokracie s šlechtickým titulem. V roce 1788 odkoupil za 377 000 zlatých od hrabat z Vrbna panství Fulnek. Dále zakoupil Jilešovice a Chabičov, Bohušov a Dolní Povelice. Jako věřitel hraběte z Hodic získal v roce 1773 část jeho movitého majetku, v dražbě nakonec v roce 1791 koupil celé Hodicovo panství Slezské Rudoltice.Historie zámku Slezské Rudoltice dostupné onlineHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 214

náhled|vlevo|Zámek Dřevohostice, majetek Čejků 1839–1897 Nástupcem Karla Antonína byl nejstarší syn Karel Josef (1764–1842), který byl za otcovy zásluhy v roce 1827 povýšen do stavu svobodných pánů.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 143 dostupné online Po požáru Fulneku (1801) realizoval stavební úpravy zámku a předevšímn rozšířil zámecký park.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 855, 857 ISBN 80-85983-13-3 V roce 1839 přikoupil panství Dřevohostice, kde později došlo také ke stavebním úpravám zámku.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 770 ISBN 80-85983-13-3 Dědicové v roce 1842 prodali Fulnek za 740 000 zlatých belgickému králi Leopoldovi I. (zahraniční panovníci tehdy nesměli vlastnit majetek v Rakousku, prostředníkem koupě byl osobní lékař Leopolda I. Christian Friedrich von Stockmar.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 71 Pokračovatelem této linie byl Karel Eduard (1794–1864), který byl majitelem Dřevohostic a dalších statků v Rakousku. Jeho dědičkou byla dcera Leonie (1838–1911), provdaná za Filipa Skrbenského z Hříště ze starého moravského rodu Skrbenských. Její syn Lev Skrbenský z Hříště (1863–1938) strávil na zámku Dřevohostice část dětství, později byl arcibiskupem v Praze a arcibiskupem v Olomouci. Leonie byla majitelkou velkostatku Dřevohostice s rozlohou přes 500 hektarů půdy a hodnotou 375 000 zlatýchNeuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren, Brno, 1893; s. 70 dostupné online do roku 1897, kdy jej prodala za 225 000 zlatých obci Dřevohostice pro potřeby zřízení školy.

Nejmladší syn Karla Antonína Eduard (1800-1860) byl básníkem a většinu života žil pod pseudonymem Eduard Silesius v Drážďanech. František (1767–1829), bratr Karla Josefa, zakoupil Mokré Lazce, Chabičov, Štítinu, Dvořisko, Kravařov, Hrabyni a Smolkov. Těmi obchody se však zadlužil a musel některé statky prodat velmistru Řádu německých rytířů, arcivévodovi Maxmiliánovi, za 340 000 zlatých.

Erb V erbu měli modro-červeně čtvrcený štít uprostřed se zlatým štítkem a v něm černou orlici. V 1. poli štítu se nacházela na moři dvoustěžňová loď s červenými plachtami. V 2. a 3. poli byl zlatý lev směřujíc do středu štítu, držící stříbrnou kotvu. V 4. poli pak byla trojice zlatých hvězd. Nad štítem pak byla umístěna trojice klenotů – mezi stříbrno-červeně dělenou dvojicí buvolích rohů byl muž v červeném šatu a držící klas, dále se tu nacházela rozevřená černá křídla se zlatým perizoniem a zlatý lev se stříbrnou kotvou.

Rodokmen Karel Anton Czeike von Badenfeld (1732–1809) ∞ 1. Barbora Rumolt von Liebenthal, 2. Josefina Jahn

Karel Josef Czeike von Badenfeld (1764–1842) ∞ Kateřina von Hauer (1773–1855) A. Karel Boromejský Eduard Mořic (1794–1864) ∞ Maria Filipína Erdődyová z Monyorókeréku B. Irena (1836–1856) ∞ František von Beulwitz B. Leonie (1838–1911) ∞ Filip Skrbenský z Hříště A. Ludvíka Barbora A. Vilém Josef Eduard (1796–1863) ∞ Emilie Chorinská z Ledské B. Vilemína (1830–1899) ∞ František von Ensch B. Emilien B. František de Paula Otto (1833–1890) ∞ Helena hraběnka von Bulgarini C. Ernst Maria (1865–1921) C. Marie Luisa (1903–1976) ∞ ∞ Andreas von Gizowski C. Vilém (1867–1931) ∞ Marie von Wehner C. Marie Helena (1872–1916) ∞ Egon Peter Maria von Bulgarini C. Marie Gisela (1873–1941) ∞ František Julius von Wehner C. Oskar (1875–1931) ∞ Sophie Petra von Bulgarini D. Johanna (1900/01–1941) D. Margarete (1902–2003) D. Egon Maria (1903–1976) ∞ Walpurga von Spaun E. Ursula (1939) F. Christian Gottlieb Badenfeld E. Beatrix Maria (1940) ∞ Karl Heinz Hecke E. Maria Walpurga (1942) ∞ Bruno Gritzky E. Alexander (1943–1996) ∞ Elisabeth Peyrin D. František de Paula (1904–1985) ∞ Margarethe Arich E. Astrid (1950) ∞ Ernst Petrovsky D. Helena Maria Sophia (1906) D. Alice Marie Helena (1907–1990) B. Anna (1837–1904) ∞ Roderich Leonhard Arz von und zu Vasseg A. Marie Julie Anna (1797–1835) ∞ Jiří Bernhard von Unkhrechtsberg A. Eduard Karel František (Eduard Silesius), (1797–1835) ∞ 1.Marie Carbon de Lery, 2. Adelaide Carbon de Lery B. Laura Kateřina (1828–1861) ∞ Ludvík Adam Gruttschreiber-Czopkendorf B. Adelhaid (*1829) B. Eduard (1830–1870) B. František (1833–1901), v roce 1865 emigroval do USA, přijal jméno Francis Badenfeld B. Edmund (*1835) B. Karel (*1836) B. Františka (*1837) František von Badenfeld (1767–1829) ∞ Anna Helvettü A. Ernst Otto ∞ Marie von Puthan Josef von Badenfeld (1776–1844) ∞ Terezie Wenzelides A. Rudolf (1811–1869) ∞ Anna Scholz B. Alexander (1849–1871) B. Alfréd (1851–1851) B. Marie ∞ Hugo Merkel Emanuel von Badenfeld (1776–1844) ∞ 1.Terezie von Beer, 2. Josefina Hillerbrand

Související články Šlechta Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

Odkazy Reference

Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016; Praha, 2012; s. 92–97 (heslo Čejka z Badenfeldu) ISBN 978-80-904241-7-3 Externí odkazy Článek dr. Gebauera na stránkách Opavy

Kategorie:Slezské šlechtické rody Kategorie:Rakouské šlechtické rody Kategorie:Rakouští podnikatelé