thumb|Pohled na stropní desku objektu R-S 78 „Na pasece“ tvrze Hanička se čtyřmi pancéřovými prvky: zvonem pro lehký kulomet (vpředu), kopulí pro těžký kulomet (vzadu) a dvojicí malých ventilačních zvonů (vpravo) thumb|upright|Pěchotní pancéřový zvon pro lehký kulomet (AJ/N) volně stojící před vchodovým objektem K-Ba-S 22a „Krok“ dělostřelecké tvrze Bouda Stropní pancéřové prvky v československém opevnění jsou ocelolitinové prvky československého opevnění zabudované ve stropech těžkých objektů. Většina z nich byla obsluhována osádkou daného objektu a sloužila pro boj či pozorování, jedinou výjimkou jsou malé ventilační zvony. Podle účelu je lze rozdělit na pěchotní zvony (pozorování a možná palba pro ochranu objektu), kopule (výhradně pro palbu), dělostřelecké zvony (pouze pro pozorování), ventilační zvony a pohyblivé věže.
Charakteristika thumb|Pěchotní zvon AJ/N na bratislavském srubu B-S 13 „Stoh“ s maskovacím železobetonovým kuželem Pancéřové zvony (kódové označení AJ) a kopule (kódové označení JA) jsou prvky pevně osazené ve stropní šachtě objektu. Podle svého taktického určení disponují jednou či několika střílnami nebo průzory. Jedná se o ocelolitinové odlitky mírně kuželovitého až válcového tvaru, jejichž temeno je zaobleno. Ve spodní části zvonu či kopule se nachází příruba, která zlepšuje upevnění prvku v železobetonové stropní desce a zajišťuje větší dosedací plochu pro přenášení nárazů.[Dále jen Aron.] V případě vyššího stupně odolnosti objektu a s tím související silnější stropní deskou, větší hmotností i výškou zvonu/kopule (přibližně od 43–45 tun výše[Dále jen Kupka.]) jsou tyto prvky vybaveny samostatným ocelolitinovým podkladním prstencem, na které posléze byly ve stropní šachtě usazovány. Každý zvon (kopule) má na opačných stranách dvě dvojice čepů (nálitky), které sloužily pro manipulaci s prvkem pomocí jeřábu.[Dále jen Ráboň.]
Zvony a kopule byly od výrobce dopravovány po železnici na speciálních hlubinných nebo plošinových vozech na nádraží, které se nacházelo poblíž stavěného úseku opevnění. Zde byly jeřábem přesunuty na vozy tzv. benzino-elektrického vlaku (silniční soupravy původně sloužící za první světové války k dopravě nejtěžších děl), který je odvezl k určenému objektu. Zde byl prvek portálovým jeřábem zvednut a osazen do připravené stropní šachty. Po kontrole a úpravě natočení byl zvon nebo kopule v šachtě zabetonován. Ze strany, kde se nenacházely střílny/průzory, byly tyto prvky chráněny železobetonovým maskovacím kuželem, který sloužil jak pro vlastní ochranu „pancíře“, tak pro jeho lepší splynutí s objektem. Některé kopule byly, vzhledem ke svým palebným úkolům a rovněž lepšímu maskování, zapuštěny do stropní desky objektu.Kupka, s. 320–322.
Pancéřové ventilační zvony (tzv. houby) se od ostatních zvonů a kopulí liší svým účelem. Jejich úlohou bylo nasávání čerstvého vzduchu do objektu a odvod zkaženého vzduchu mimo objekt, byly tak součástí ventilačního systému daného objektu. Jedná se o menší válcové ocelolitinové prvky se zaobleným vrchlíkem. V horní části zvonu se nachází vždy čtyři trychtýřovité otvory pro vstup/výstup vzduchu rozmístěné po 90 °. Uvnitř zvonu ústí potrubí složené ze čtyř bezešvých, do sebe vložených trubek, které prostupují celou sílou železobetonového stropu do interiéru objektu, kde na ně přes přírubu navazuje vnitřní ventilační potrubí.
Základní technické údaje thumb|Prázdný vnitřek zvonu pro lehký kulomet s viditelným otvorem pro periskop a třemi střílnami po obvodu (objekt R-S 81 „U obrázku“) Rozměry zvonů a kopulí jsou rozdílné a závisely na stupni odolnosti daného prvku, pro odolnější prvky byl mj. použit silnější pancíř. Vnitřní rozměry jsou shodné, proto se tyto skutečnosti projevily pouze na vnějších rozměrech. Odolnost pancéřového prvku je odvozená od odolnosti celého objektu. Pro tzv. „arabské“ odolnosti pěchotních srubů označené čísly 1 a 2 byly navrženy zvony a kopule o síle stěn 150 mm se shodným označením (1 a 2). Objekty „římských“ stupňů odolnosti byly vybaveny zvony a kopulemi o síle pancíře 200 mm (verze M pro srub odolnosti I, verze S pro odolnost II) nebo 300 mm (verze V pro odolnost III, verze W pro odolnost IV). Jednotlivé verze o shodné síle stěn se liší výškou (odolnější objekt → silnější stropní deska → vyšší zvon/kopule)Ráboň, s. 99–102. a podle okolního terénu též depresemi střílen a pozorovacích otvorů (1:1,7, 1:2, 1:3, 1:5).
Celkem existovalo 24 variant pěchotních zvonů (12 pro lehký a 12 pro těžký kulomet), 30 verzí kopulí (18 pro sólo těžký kulomet, 12 pro dvojče), čtyři varianty dělostřeleckého zvonuKupka, s. 317–318. a tři verze ventilačního zvonu.Ráboň, s. 106.
Vnitřní vybavení thumb|left|Pohled na zachovanou poválečnou podlážku zvonu se střední vodící trubkou v jihomoravském objektu MJ-S 3 „Zahrada“ Střelec či pozorovatel ve zvonu nebo kopuli stál na výškově nastavitelné podlážce z děrovaného plechu, která byla přístupná ocelovým žebříkem. Otvory pro střílny byly osazeny střílnovými vložkami, do nichž byla upevňována lafeta se zbraní. V případě, že nebylo nutné mít zbraň ve střílně, byla zde nasazena závěrná deska. U zvonů mohl být otvor také osazen pozorovací vložkou s neprůstřelným sklem. Na stěnách zvonu/kopule byly přišroubovány držáky pro potřebné vybavení – kulomet, lafetu, náhradní hlavně. Dále se zde nacházela pohotovostní dávka střeliva v zásobnících, signální pistole, sklopné sedátko, horní konec výtahu na munici a spojovací zařízení se zbytkem objektu a obsluhou ostatních zbraní (telefon, zvukovod, optická signalizace). Odtah plynů byl řešen středovou trubkou, která sloužila též jako vodící trubka pro výškové nastavení podlážky a jako odpad nábojnic.Aron, s. 114–115. Ve vrchlíku zvonů se nachází otvor pro periskopický dalekohled, kopule tímto otvorem nedisponují.Aron, s. 133. Pro pěchotní zvony bylo uvažováno doplnění výbavy o světlomet a příruční 5 cm minomet pro vykrývání hluchých prostorů, jehož vývoj v roce 1938 teprve začínal.Aron, s. 131.
Pozorovací zvony neměly osazenou vložku, neboť stupňovitý pozorovací průzor, uzavřený neprůstřelným sklem, se nacházel přímo ve stěně zvonu. Průzor bylo možné rovněž zcela zaslepit pomocí ocelového šoupátka. Další odlišností byla tzv. košilka z ocelového plechu, která byla osazena uvnitř zvonu a která zvyšovala bezpečnost pozorovatele a pozorovací techniky před odštěpky pancíře.Ráboň, s. 101.
Typologie Pěchotní zvony thumb|Pravé krycí křídlo pěchotního srubu R-S 74 „Na holém“ se zvonem AJ/N Zvon pro lehký kulomet vz. 26 (AJ/N) Nejpočetnějším stropním pancéřovým prvkem československého opevnění je pěchotní zvon s kódovým označením AJ/N, který sloužil pro pozorování a případnou palbu lehkým kulometem vz. 26 (kódové označení zbraně N). Byl navržen téměř na všech pěchotních srubech, známá je pouze jediná výjimka v podobě objektu DM-S 5. Podle svého taktického určení byl vyráběn se dvěma až šesti střílnami, z nichž každá má 60° palebný vějíř, ve všech šesti odolnostech (1, 2, M, S, V, W). Ve vrchlíku má otvor o průměru 9 cm pro pěchotní periskopický dalekohled 4× vz. 38. Zvon sloužil především pro pozorování a střežení předpolí a okolí objektu a k řízení paleb hlavních zbraní. Druhotným úkolem byla obranná palba, do které se měl zapojit až při případném blízkém napadení srubu.Ráboň, s. 99–101.
Vnitřní průměr zvonu v úrovni střílen činí 1300 mm, výška prvku se pohybuje (dle odolnosti objektu) mezi 2000 a 4500 mm, hmotnost mezi 13 000 a 52 000 kg. Cena závisela na odolnosti zvonu a počtu střílen, zvon AJ/N ve variantě M stál 90 050 Kč, nejodolnější verze W stála 241 700 Kč. Vnitřní vybavení zvonu AJ/N stálo 5273 Kč.
Zvon pro těžký kulomet vz. 37 (AJ/D) Zvon s kódovým označením AJ/D pro pozorování a případnou palbu těžkým kulometem vz. 37 (kódové označení zbraně D) byl oproti zvonu AJ/N využíván v mnohem menší míře. Jeho úkoly byly shodné s úkoly zvonu pro lehký kulomet, navržen byl u srubů, u kterých se poblíž v předpolí nacházel důležitý objekt (most, komunikace, apod.). Od zvonu AJ/N se mírně odlišuje tvarem, střílnami a lafetací, takticko-technické parametry (odolnosti, výška, hmotnost, vnitřní průměr, počty střílen) ale jsou shodné.
Dělostřelecké zvony Pozorovací zvon (AJ/P) Dělostřelecký pozorovací zvon s kódovým označením AJ/P (nebo AJ/děl) sloužil výhradně k pozorování a řízení paleb hlavního dělostřelectva (pevnostní 10cm houfnice vz. 38 a minomety, případné polní dělostřelectvo), byl tedy osazován do objektů s dobrým výhledem a strategickým umístěním. Pozorovatel měl k dispozici dělostřelecký periskopický dalekohled 10/6× vz. 38, který se vysouval otvorem ve vrchlíku zvonu, a přímé pozorovací průzory (pozorování okem či polním triedrem). Byl vyráběn s jedním až čtyřmi průzory, každý s odměrem 60 °. Celkový vnitřní průměr pozorovacího zvonu 1380 mm byl zmenšen osazením ochranné ocelové košilky na standardní hodnotu 1300 mm. Hmotnost prvku se pohybuje v rozmezí hodnot 20 000 až 52 000 kg, výška od 2220 do 3750 mm. Cena zvonu AJ/P v nejvyšší odolnosti W činila 248 000 Kč.
Kopule thumb|Stropní deska pěchotního srubu R-H-S 76 „U lomu“ tvrze Hanička se čtyřmi zachovanými pancéřovými prvky. Zleva: pozorovací zvon AJ/P, zvon AJ/N (vzadu), kopule JA/M (vpředu), ventilační zvon. Kopule pro těžký kulomet vz. 37 (JA/D) Kopule pro palbu z těžkého kulometu vz. 37 (kódové označení zbraně D) nahrazovala zbraně pod betonem tam, kde by jejich střílny byly příliš ohrožené nepřátelskou palbou. Hlavním úkolem kopule tedy byla, na rozdíl od zvonu, střelba. Kopule JA/D byly vyráběny s jednou či dvěma střílnami (každá s palebným vějířem 54 °), po jejichž bocích se nachází vždy dva pozorovací otvory pro záměrný dalekohled. Navrženy byly pro všech šest stupňů odolnosti (1, 2, M, S, V, W), výška prvku činí 2000 až 4600 mm, vnitřní průměr v úrovni střílen 1300 mm a hmotnost 13 000 až 65 000 kg.Ráboň, s. 102.
Kopule pro dvojče těžkých kulometů vz. 37 (JA/M) Početně mnohem více rozšířenější kopulí měla být kopule pro palbu z dvojčete těžkých kulometů vz. 37 (kódové označení zbraně M). Její úkoly byly shodné s kopulí JA/D, odlišovaly se ale takticko-technické parametry. Vyráběna byla výhradně ve verzích M, S, V a W (tedy pro objekty římské odolnosti) s jednou střílnou (palebný vějíř 45 °) a dvěma pozorovacími otvory po stranách. Vnitřní průměr v úrovni střílny byl pro potřeby manipulace se zbraněmi rozšířen na hodnotu 1500 mm, výška prvku se pohybuje v rozmezí 2000 až 4600 mm, hmotnost mezi 13 000 a 65 500 kg. Kopule JA/M v nejvyšší odolnosti W stála 264 220 Kč.
Protože rychlá stavba pěchotních srubů předběhla definitivní řešení pancéřových kopulí JA/M, byly některé kopule vyrobeny jako tzv. zaškrcené. Projektanti objektů totiž počítali s konstantním vnitřním průměrem 1300 mm i pro ně, jejich průměr byl ale zvýšen na 1500 mm, což však nerespektovaly šachty již některých vybetonovaných srubů. Proto musely být kopule pro tyto objekty vyrobeny s přírubou vyhnutou dovnitř.
Ventilační zvony thumb|Dvojice ventilačních zvonů (sacího a evakuačního) na objektu K-Bg-S 12 „Na kótě“ tvrze Hůrka Ventilační zvony byly až na výjimky využívány pouze u tvrzových objektů. Samostatné sruby měly totiž otvory pro nasávání vzduchu umístěné ve vchodu, výfukové otvory se nacházely v týlové stěně. Většina tvrzových objektů (vyjma dělostřeleckých srubů) ale vlastní vchod postrádala a většina jejich stěn byla zahrnuta zeminou. Objekty pro dělostřeleckou věž a minometnou kopuli byly navíc navrženy tak, že na zemský povrch vystupoval pouze strop objektu.