Nature versus nurture (anglicky také jako nature vs. nurture, česky též přirozenost versus výchova, přirozenost proti výchově nebo dědičnost proti prostředíMURPHY, Robert F. Úvod do sociální a kulturní antropologie. Praha : SLON, 2001. – Str. 18. (Kapitola 2. Kultura a lidská situace ) je vědecký i filozofický spor o tom, co určuje rozvoj charakteru a sociálních vlastností člověka – zda je to biologie (genetický základ, hormony, přirozenost atd.) nebo prostředí (výchova, vzdělání, techné atd.).
Nature v podstatě znamená genetické a fyziologické faktory, které formují každý živý organismus, proti tomu nurture se pojí v širším smyslu k veškerému okolí, tedy ke všemu, co ovlivňuje živý organismus (společnost, rodina, autority, strava – lidská výživa apod.)
Autorem anglického terminu je Francis Galton.
Výzkum rozporu mezi nature a nurture přetrvává dodnes. Podle služby Google Ngram Viewer se termín „“ v evidované anglicky psané literatuře začíná objevovat kolem roku 1900. Od roku 1960 je možné pozorovat stálý nárůst, který znamená přibližně zpětinásobení výskytu mezi roky 1960 a 2008. Metaanalýza za posledních 50 let statisticky ukazuje v průměru na přibližně stejný podíl u sledovaných vlivů.http://medicalxpress.com/news/2015-05-nature-nurture-results-twins-meta-study.html - Nature vs. nurture results in a draw, according to twins meta-study Model nemocí ale ukazuje, že jsou spíše způsobeny výlučně dědičností nebo výlučně prostředím, ale nikoli kombinací obou těchto faktorů.http://medicalxpress.com/news/2016-12-mathematical-disease-causation-index.html - New mathematical model provides 'disease causation index'
Ovšem jisté znaky (chování) nemusí způsobovat dědičnost („biochemie“) ani prostředí („sociologie“, „ekologie“), ale jsou spíše determinovány fyzikou.http://phys.org/news/2015-07-nature-nurture-physics-nematode-behavior.html - Nature, nurture, or physics? Researchers answer question about nematode behavior Každopádně chování nemůže být kódováno dědičně.https://phys.org/news/2020-05-scientific-zombie-nature-nurture-debate.html - Time to kill the scientific zombie that is the 'nature vs. nurture' debate Rakovinu může vedle dědičnosti a prostředí určovat také neštěstí, které způsobuje například náhodné mutace kmenové buňky.http://phys.org/news/2015-12-cancer-myth-debunked.html - Cancer risk myth debunked mathematically
Filosofie Existují tři základní filosofické náhledy na otázku dědičnosti a prostředí: empirismus, nativismus a interakcionismus.BYTEŠNÍKOVÁ, Ilona. Analýza komunikačních kompetencí u dětí předškolního věku v mateřských školách v Jihomoravském region. Disertační práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Brno, 2006.
Empiristé vycházejí z předpokladu, že člověk se rodí jako „nepopsaný list“ (tabula rasa), který je potřeba popsat (Komenský, Rousseau, A. Gesell). Podle empiristů jsou psychologické a behaviorální znaky jedinců výsledkem učení. Výchova formuje psychologicky významné aspekty vývoje jedince. Empirismus dále vysvětluje kojenecké přimknutí k matce jako naučené opětování mateřské lásky, jazyk vychází z napodobování řeči druhých a kognitivní vývoj závisí na stupni stimulace okolím. Podle Bandury a jeho teorie sociálního učení je agrese naučená z prostředí pozorováním a napodobováním. Skinner věřil, že jazyk se lidé učí od ostatních lidí přes operativní podmiňování a je tedy plně v moci prostředí. K učení však dochází již před narozením,http://phys.org/news/206164323-twin-fetuses-social-womb.html - Twin fetuses learn how to be social in the womb takže i vliv těhotenství (například fetální alkoholový syndrom) musí být brán v úvahu jako vliv prostředí. Nedávná analýza 172 kmenů ukázala, že sociální učení převažuje v adaptaci chování.http://phys.org/news/2015-06-nurture-physical-environment-human-behavior.html - Nurture, not physical environment, explains human behavior
Opačný pohled na věc zastávají nativisté. Jejich základní předpoklad staví na myšlence, že charakteristiky lidského druhu jako celku jsou produktem evoluce a že individuální rozdíly jsou způsobeny unikátním genetickým kódem každého jedince. Čím dříve ve vývoji se zkoumaný znak jedince projeví, tím je pravděpodobnost genetické podmíněnosti vyšší. Znaky, které nejsou pozorovatelné při narození, jsou vysvětlovány jako zrání. Jednotlivé změny během vývoje jedince tak považují za časově podmíněné a předem nastavené. Příkladem těchto předem nastavených vývojových změn je puberta. Nativisté dále argumentují geneticky podmíněnou vazbu na rodiče v kojeneckém věku, osvojování jazyka a kognitivní vývoj osobnosti. Příkladem krajního nativismu je Bowlby s teorií citové vazby, který prohlíží na pouto mezi matkou a dítětem jako vrozený proces, který zajišťuje přežití. Ovšem citová vazba se rozvíjí až po narození a byl zjištěn vliv rodičů.https://eric.ed.gov/?id=EJ805609 - Caregiver Sensitivity, Contingent Social Responsiveness, and Secure Infant Attachment Stejně tak Chomsky považuje učení jazyka za schopnost na základě vrozených vlastností. Ovšem experimentálně se ukazuje, že gramatika je spíše naučená.https://medicalxpress.com/news/2017-04-language-acquisition.html - Study analyzes what 'a' and 'the' tell us about language acquisition Zastáncem nativismu byl i Freud s jeho teorií agrese jako vrozené motivace. I zde se ukazuje, že nemůže být čistě vrozená.http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/agrese-a-nasilne-chovani-457912 - Agrese a násilné chování
Interakcionismus je považován za kombinaci obou zmíněných pojetí.
Dědičnost Je důležité si uvědomit, že pojem dědičnost se vztahuje pouze ke stupni genetické variability znaků mezi jedinci. Dědičnost tedy nereferuje, z jaké části k určitému rysu jedince přispívají faktory prostředí nebo genetické výbavy. Rysy jedince jsou vždy komplexní a obsahují obě složky.PINKER, Steven. The Blank Slate: The Modern Denial of Human Nature. Viking; 1st edition (September 30, 2002) . I znaky pro jinak silně geneticky podmíněné vlastnosti, jako je barva očí, určuje prostředí v průběhu ontogenetického vývoje (např. určité rozsahy teplot, obsahu kyslíku, atd.). Navíc jistou roli v dědičnosti hrají například i priony.http://www.osel.cz/6295-ze-zloducha-klicovy-hrac-evoluce.html - Ze zloducha klíčový hráč evoluce
Naproti tomu index dědičnosti statisticky kvantifikuje, jakou roli na rozdílu ve sledovaném znaku mezi jednotlivci hraje rozdíl v genetické informaci, kterou tito jedinci nesou. U zvířat, kde je možné měnit prostředí experimentálně, lze zkoumat dědičnost poměrně snadno. Takovéto pokusy nejsou u lidí přípustné z etického hlediska. Tento problém lze vyřešit tím, že se najde existující populace lidí, která svou existencí odráží podmínky experimentu, který by býval výzkumník zamýšlel vytvořit. Pro tento proces je typická metoda dedukce.
Jeden způsob, jak určit podíl genů a prostředí na rysech, je studovat dvojčata. V jedné studii porovnávali jednovaječná dvojčata vychovávaná od sebe ve srovnání s náhodně vybranými páry lidí. Jednovaječná dvojčata sdílela stejné geny, ale různé rodinné prostředí. V jiné studii dvojčat byla jednovaječná dvojčata vychována společně (sdílela tak rodinné prostředí a geny) jsou ve srovnání s dvojvaječnými dvojčaty vychovaných společně (která sdílela rodinné prostředí, ale jen polovinu svých genů). Dalším způsobem, který umožňuje odloučení vlivu genů od prostředí je adopce. V jedné studii adopce byli biologičtí sourozenci chování během společně (sdíleli stejné rodinné prostředí a půlku genů) porovnáni s adoptivními sourozenci (kteří sdíleli rodinného prostředí, ale geny ne).
V mnoha případech bylo zjištěno, že geny významně přispívají k výsledným rysům jedinců, včetně psychologických charakteristik, jako jsou inteligence a osobnosti. Přesto se dědičnost může v různých případech lišit. Například deprivace v oblasti životního prostředí jistě změní poměr, v jakém oba faktory přispívají k výslednému souboru rysů jedince. Následující tabulka udává míru dědičnosti různých znaků:
Nízká dědičnostStřední dědičnostVysoká dědičnostSpecifický jazykHmotnostKrevní typSpecifická víraPobožnostBarva očí
Studie dvojčat a adoptivní studie mají metodologické limity. Mezi ně patří například nízká škála prostředí, ve kterých se odehrávají. Většina studií se uskutečnila v západních zemích prvního světa. Výsledky těchto studií tak nemusí reflektovat situaci v chudších zemích. Oba typy studií navíc závisí na určitých předpokladech, jako je stejné prostředí ve studiích dvojčat a v adoptivních studiích se zase nepočítá s efekty období před samotnou adopcí. Klasické studie dvojčat často používají zjednodušené matematické předpoklady, když například neuvažují vliv vzájemné korelace prostředí a genů,http://www.markmfredrickson.com/academics/papers/ace-in-the-hole.pdf - ACE in the Hole: Correlation and Classical Twin Studies a tudíž podávají zkreslené výsledky.
Dědičnost inteligence Pro rozvoj inteligence je potřeba kombinace dědičnosti a prostředí. Je potřeba mít vhodné genetické dispozice. Vývoj genetických predispozic je třeba stimulovat a rozvíjeny ve vhodném podnětném prostředí. To je v prvních letech života zastupováno rodinou, která je tady důležitým faktorem pro vývoj inteligence v raných fázích. Postupně do vývoje vstupují vrstevnické skupiny a širší okolí, které mají významný vliv na formování intelektu. Role rodiny je významná i v pozdějších fázích vývoje nadaného jedince a je komplementární ke školní výuce zejména nižšího stupně. Klíčová je i role školy a jejího příznivého prostředí. Školy by se měly mít implementovány mechanismy pro podporu nadaných žáků z důvodu využití potenciálu nadaných žáků.
Následující tabulka udává vztah IQ a korelační koeficienty mezi různými skupinami:
GENETICKÝ VZTAHKORELAČNÍ KOEFICIENT MEZI SKÓRY IQ Jednovaječná dvojčata – vyrůstající spolu0.86 – vyrůstající odděleně0.72 Dvojvaječná dvojčata – vyrůstající spolu0.60 Sourozenci – vyrůstající spolu0.47 – vyrůstající odděleně0.24 Rodiče/děti0.40 Rodiče/nevlastní děti0.31 Bratranci/sestřenice0.15
Psychologie V psychologii existuje několik obecných přístupů k otázce dědičnosti a prostředí. Následující soupis řadí názorové proudy v psychologii postupně od preferujících přírodu po ty, co preferují prostředí:
Biologický přístup klade důraz na genetiku a neurologické vysvětlení chování. Psychoanalýza považuje sociální charakteristiky za získané během výchovy, vyjma agrese, kterou považuje za vrozenou. Kognitivní psychologie uznává vrozenou schopnost poznávání a paměti, které jsou neustále ovlivňovány prostředím. Humanismus vyzdvihuje fyzické potřeby člověka a společenské ovlivnění osobnosti jedince. Behaviorismus pokládá všechno chování za podmíněně naučené skrze prostředí (včetně společnosti).
Geny a jejich exprese prostředím
Do celého historického sporu míry vlivu prostředí a dědičnosti vstoupil nový aspekt – epigenetika, studující změny v genové expresi. Geny jsou totiž pružnější, než se myslelo za dob Darwina a jeho evoluční teorie. Geny jsou ve stálé interakci s prostředím, které se také neustále mění a není homogenní. Geny jsou však ale stále příliš pomalé, aby sami vysvětlily například změny chování či novodobý nárůst obezity.Behavior, environment, and genetic factors all have a role in causing people to be overweight and obese. Dostupné online. www.cdc.gov Prostředí tak v evoluci člověka hraje významnější roli než genetika.https://phys.org/news/2021-06-culture-human-evolution-genetics.html - Researchers: Culture drives human evolution more than genetics
Genetický kód je souhrn informací obsahuje údaje o tom, jaké proteiny potažmo buňky mají v organismus vznikat, avšak která část z této informace se použije, záleží z velké části na okolním prostředí (zdroji materiálu pro proteiny) – jedná se o genetickou expresi prostředím. Genetická informace tak udává omezení, v jakých mezích se mohou vlastnosti jedince daného druhu měnit. Prostředí pak určuje, která část genetické informace se použije skrze expresi genetické informace.