Portheimka nebo také Dienzenhoferův palác či Bukvojka je barokní letohrádek nacházející se v pražské čtvrti Smíchov. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. V současnosti je Portheimka využívána jako galerie městské části Praha 5. K letohrádku přiléhá jen zčásti dochovaná zahrada Portheimka.

Historie náhled|vlevo|Letohrádek Portheimka od východu

náhled|Někdejší expozice skla UPM v letohrádku Portheimka náhled|Museum skla - logo Část rozsáhlých pozemků vinic a zahrad, patřící do roku 1420 kartuziánskému klášteru, vlastnil po bělohorské bitvě Pavel Michna z Vacínova a po něm Michal Schofflera. Od něj je v roce smrti svého otce Kryštofa Dientzenhofera († 1722) zakoupil Kilián Ignác Dientzenhofer. Ten v jejich západní části při Plzeňské silnici v roce 1728 postavil pro sebe a svou rodinu letohrádek. Sochařskou výzdobu s pískovce na průčelí vytesal Antonín Braun: jsou to poprsí římských imperátorů (na atice) a dvojice alegorických ženských bust "Den" a "Noc". Dvě chybějící busty imperátorů (sňaté před bouráním jižního křídla letohrádku) byly přeneseny do parku Klamovka. Ostatní originály byly v 70. letech přemístěny do Národní galerie v Praze a na fasádu umístěny jejich kopie).

Malířskou výzdobu vytvořil Václav Vavřinec Reiner roku 1729. Dochovala se z ní freska Bakchanálie v oválném poli klenby ústředního sálu a zbytky ornamentální dekorace kolem dveří, ostatní malby podlehly v roce 1872 požáru. Součástí letohrádku byla i barokní zahrada. Směrem k řece po obou stranách dnešních ulic V botanice a Zborovská s touto zahradou sousedila Slavatovská zahrada s letohrádkem, tehdy již v držení jezuitů, kterým Dientzenhofer v zahradě postavil pavilon.

Po Dienzenhoferově smrti v roce 1752 podle závěti letohrádek zdědila jeho manželka Anna a tři děti z prvního manželství. Kvůli dědickým sporům však došlo k prodeji smíchovského domu a novou majitelkou se stala paní Felicitas Nellová z Nellenberku, jejíž rodina vlastnila dva malostranské domy (U sedmi čertů a čp. 174/III ve Sněmovní ulici). Paní Nellová prodala v roce 1756 nebo 1758 letohrádek Františku Leopoldu Buquoyovi. Hrabě Buquoy upravil zahradu v rokokovém stylu a vystavěl zde skleníky pro exotické rostliny, zejména módní oranžérie a fíkovny. Po deset let pak Buquoyka byla středem společenského života. V zimě se tu konaly taneční slavnosti a plesy, v létě slavnosti zahradní. Ale již syn Františka Leopolda opustil své smíchovské sídlo a pronajal je.Timoteus Čeněk Zelinka: Smíchovská BUquoyka, in: Ochrana památek, věstník Klubu Za starou Prahu, ročník XXVII, 1952, č. 1-2, s. 11-12 Patrně koncem 18. století byla k letohrádku přistavěna dvě boční křídla v klasicistním slohu. Od roku 1804 stavba sloužila jako továrna na cikorku Ferdinanda Delorme (1755–1827), který ji vlastnil až do smrti, pak byla roku 1828 dědici ve veřejné dražbě prodána.

Další majitelé, bratři Moses Porges von Portheim (1782–1870) a Leopold Porges von Portheim (1785–1869) si dali roku 1830 na polovině zahrady postavit továrnu na výrobu kartounu. Velkou zkázu na letohrádku napáchal rozsáhlý požár v roce 1872. V souvislosti se stavbou kostela sv. Václava dále došlo k parcelaci další části zahrady a ke zboření jižního křídla letohrádku (v roce 1884).

Letohrádek byl zestátněn v roce 1945. V roce 1963 se zde usídlil Svaz českých výtvarných umělců a jeho galerie současného výtvarného umění byla na počest stavitele Portheimky nazvána Galerie D. Chátrající objekt v devadesátých letech převzala do své správy městská část Praha 5 a dala jej rekonstruovat pod vedením Tomáše Zetka. Pokračovala dramaturgie galerie současného umění, zejména knižních ilustrací. Vysílala odtud rozhlasová stanice Classic FM.

Současnost V současné době Portheimka patří městské části Praha 5. V roce 2016 proběhla výměna střešní krytiny, oprava historického krovu a obnova fasády. Galerii a reprezentační prostory v 1. patře mělo v letech 2017-2022 pronajato Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, které zde na základě koncesní smlouvy s Prahou 5 a ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze provozovalo expozici skla. Provoz musea skla byl na jaře 2022 ukončen. Od roku 2023 je prostor v režii městské části Praha 5 opět využíván k výstavní činnosti. U příležitosti znovuobnovení výstavní činnosti byla uspořádána rozsáhlá výstava nazvaná Dientzenhoferova Portheimka – barokní klenot Smíchova. náhled|Snímek z výstavy Dientzenhoferova Portheimka

Od 30. ledna do 6. dubna 2025 se zde konala výstava soch Jaroslav Róna a jeho žáci.

Samostatným bočním vchodem je přístupná část bývalé "Galerie D", kterou městská část využívá pro pořádání krátkodobých výstav umělců, spjatých s Prahou 5. V přízemí objektu se nachází kavárna "Českavárna Portheimka".

Odkazy Reference

Literatura ASSMANN, Jan Nepomuk: Dientzenhoferův letohrádek na Smíchově, Portheimka (1.,2.,3). In: Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy. Roč 9, č. 9,10,11, 1999, s. 1-9. KREJČÍ, Marek: Smíchovská Portheimka. In: Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy. Roč. 5, č. 4, 1995, s. 13 – 16. LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. . S. 234 – 236.

Externí odkazy

Portheimka - Museum skla Galerie Portheimka Českavárna Porteimka

Kategorie:Kulturní památky na Smíchově Kategorie:Letohrádky v Praze Kategorie:Porgesové z Portheimu Kategorie:Galerie v Praze Kategorie:Stavby Kiliána Ignáce Dientzenhofera