Uhříněves (zámek)

Zámek Uhříněves je renesanční památka nacházející se ve stejnojmenné pražské čtvrti. Jedná se o obdélnou patrovou budovu s nevýrazným středním rizalitem, na kterou od severu navazují další hospodářská stavení. Zámek byl postaven koncem 16. století Janem Smiřickým, jehož panský dům tvoří jádro zámecké budovy. Od roku 1626 vlastnili velkostatek se zámkem Lichtenštejnové. V roce 1639 zámek vypálili Švédové. Do dnešní podoby byl upraven Janem A. z Liechtensteina v roce 1711.

Lichtenštejnové na zámku sídlili až do roku 1919, kdy byl za první pozemkové reformy Janu II. z Lichtenštejna dán vedle celé řady dalších velkostatků velkostatek Uhříněves se dvory Škvorec a Zděbrady (dvůr Zděbrady u Říčan) do záboru, následně byl pronajímán a odkoupen pro účely Školního statku Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze. Přístavby školního statku v Uhříněvsi a Netlukách projektoval architekt Theodor Petřík. V roce 1953 byl Školní statek zrušen a do zámeckého areálu přemístěn v roce 1951 zřízený Výzkumný ústav živočišné výroby z Prahy-Dejvic, který jej využívá stále. Zámecký areál je veřejnosti nepřístupný.

Nedaleko zámeckého areálu na adrese Rozdělená čp. 240/8 se nachází novobarokní vila se zahradou, kterou si nechal vystavět v roce 1900 Ferdinand Böhm, ústřední ředitel Jana II. z Lichtenštejna, též rytíř rakouského řádu Františka Josefa, komtur portugalského řádu Panny Marie z Villa Vicosy, atd. Vilu mu navrhl architekt František Hošek a v roce 1910 byla rozšířena podle projektu architekta Aloise Jenšovského. Ferdinand Böhm ji obýval až do roku 1918, v 80. letech sloužila jako domov pro matky s dětmi a nyní je v ní provozován hotel Na Zámečku, často zaměňovaný na pohlednicích za zámek v Uhříněvsi.

Nejstarší historie První písemná zmínka o vsi Uhříněves pochází z roku 1227 a z roku 1233, kdy ves byla v majetku kláštera sv. Jiří. V roce 1292 je zmíněna komenda templářů v Uhříněvsi. V roce 1312 ji získala komenda johanitů u Panny Marie, za nichž došlo pravděpodobně k přestavbě komendy na tvrz, zmíněné v roce 1436, kdy ji spolu s dalšími majetky po husitské sekularizaci císař Zikmund přenechal svému podkomořímu Janovi z Kunvaldu a Anně Kbelské. Tvrz v Uhříněvsi s poplužním dvorem a vsi Kolovraty, Lipany, Přestavlky, Tehovičky, Voděrady a Zděbrady odkoupilo od Janových synů v roce 1449 Staré Město pražské. V roce 1547 uhříněvské panství konfiskoval Ferdinand I. Habsburský a v roce 1550 prodal jako vzpurný statek Hanušovi Reinšpergerovi z Reinšperka (saský Reinsberg, též Reinsperg a Regensberg) a Drškovic (slezských Dzierżkowic). Po něm zdědil uhříněvské panství syn Ferdinand Reinšperger z Reinšperka a Drškovic. Uhříněves v majetku rodu Smiřických ze Smiřic Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (1513–1597), sezením na Kostelci nad Černými lesy, zakoupil Uhříněves v roce 1579 od Ferdinanda Reinšpergera z Reinšperka a Drškovic. V areálu uhříněvského dvora nechal v roce 1591 vystavět renesanční zámek. Objekt staré tvrze využívala hospodářská správa, která zde zřídila olejnu, maštale a špýchar. Tvrz nakonec ustoupila stavbě kostela v letech 1740–1743. Přízemí jednopatrového zámku sloužilo hospodářské správě a jejich bytům, v prvním patře se nacházely kanceláře vrchnostenské správy, hejtmana panství a bohatě vybavené panské pokoje. V roce 1597 zdědil Uhříněves a Černý Kostelec Zikmund II. Smiřický, v roce 1608 Jaroslav II. Smiřický, v roce 1611 Albrecht Václav Smiřický, v roce 1614 účastník stavovského odboje Albrecht Jan Smiřický, roku 1618 po jeho smrti a po vymření rodu po meči Markéta Salomena, provdaná Slavatová, která uprchla ze země. Správcem majetku Smiřických se stal v roce 1621 Albrecht z Valdštejna, který panství Černý Kostelec s Uhříněvsí a dalšími statky v roce 1622 odprodal Karlovi z Lichtenštejna.

Uhříněves v majetku rodu Lichtensteinů Karel z Liechtensteinu (1569–1627), moravský zemský hejtman a později český pobělohorský místodržící, obdržel po Bílé Hoře od císaře za své věrné služby Moravskou Třebovou, Zábřeh, Rudu, Štíty, Brannou, Uničov a Šumperk. Rozsáhlé majetky na severu Moravy pak v roce 1622 rozšířil koupí východočeského panství Landškroun i středočeských statků Smiřických (Kostelec nad Černými Lesy, Uhříněves, Škvorec) od Albrechta z Valdštejna. Ve stejném roce získal i Uherský Ostroh a Moravský Krumlov a černokostelecké panství s Uhříněvsí odkázal svému synovi Karlu Eusebiovi z Lichtenštejna (1611–1684).

V roce 1639 Švédové zámek vydrancovali a následkem založeného požáru se propadly stropy a narušena byla i část obvodového zdiva. Do roku 1654 se podařilo vrchnostenské správě obnovit krovy a zámek pokrýt šindelem. Panství i s opravovaným zámkem obdržel syn Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna (1662–1712), který na přelomu 17. a 18. získal Šternberk (1695), Karlov (1699), Hodonín (1692) i Červený Hrádek v Čechách (1708). Švédy vypálenou Uhříněves nechal upravit do současné barokní podoby rok před svou smrtí v roce 1711.Vlastivědný věstník moravský. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1991, ročník 43, č. 3, s. 391. ISSN 0323-2581.

Dcera Marie Theresie, provdaná Savojská (1694–1772) vlastnila panství v letech 1711–1712. Po ní přešlo na knížete Františka Josefa I. z Lichtenštejna (1726–1781), jehož syn Alois I. z Lichtenštejna (1759–1805) zámek stavebně upravoval. Po jeho smrti přešlo panství na bratra Jana I. Josefa z Lichtenštejna (1760–1836) a v roce 1836 na prvorozeného syna Aloise II. Josefa (1796–1858), který přikoupil škovorecké panství. Právě za panování Aloise II. Josefa se stala Uhříněves významným administrativním střediskem panství, které po jeho smrti převzal syn Jan II. z Lichtenštejna (1840–1929).

Pozemková reforma probíhala za Jana II. z Lichtenštejna (1840–1929) a po jeho smrti František I. z Lichtenštejna (1853–1938), který pokračoval v jednáních o konfiskovaném majetku. O mnohé velkostatky měl zájem hlavně stát. Což byl právě případ velkostatku Uhříněves, který kníže Jan II. v roce 1920 pronajal zemědělskému odboru ČVUT v Praze. V letech 1922–1923 byla polnohospodářská část panství rozparcelována mezi majitele zbytkových statků a drobné nabyvatele půdy. Zámek se zbytkem půdy koupil stát. Jednání se táhla a ještě v prosinci 1936 nebyla koupě lesů od velkostatku Uhříněves-Škvorec městskou radou v Praze ukončena.

Pozemková reforma V roce 1921 byla zahájena pozemková reforma na majetku Janu II. z Lichtenštejna. Jednalo se o velkostatky: Moravská Třebová: Trnávka, Suchý Dvůr (Městečko Trnávka), Roztání, Umírázka (Unerázka, Bezděčí u Trnávky) a Útěchov; Bučovice: Mouřínov, Nemochovice a Nemotice; Zábřeh: celé panství; Úsov: celé panství; Černý Kostelec: Komorec (dvůr u Barchovic), Bohumil (dvůr a hájovna u Jevan) a Tismice; Lanškroun: Horní a Dolní Libchavy, Dlouhá Třebová, Parník a Dobrouč—Scheibe; Plumlov: Krumsín a Ptení; Křtiny: Pozořice, Kovalovice a Šumice; Uherský Ostroh: Hluk, Kobořice a Kunovice; Břeclav a Lanžhot: celý velkostatek; Šternberk: celý velkostatek; Kounice: Tejnice (Týnice), Mochov, Velké a Malé Nehvizdy, Černíky, Tlustovousy, Horoušany a Vyšerovice; Radim: Tatce a Třebovle-Broučkov; Rataje: Nový Dvůr (dvůr Rataje nad Sázavou) a Kozojedy (dvůr Rataje nad Sázavou); Uhříněves: Škvorec a Zděbrady (dvůr Zděbrady u Říčan); Rumburk: celé panství; Krnov: celé panství.Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 10.06.1921, s. 2. ISSN 1805-0905.

Za účelem provedení přídělové akce na objektech Benice, Pitkovice, Nupaky, Kolovraty a Zděbrady (Lichtenstein Jan II.) a Radonice a Cvrčovice (Czernin Otakar) byl v listopadu 1922 Státním pozemkovým úřadem jmenován přídělovým komisařem pražské obvodové úřadovny se sídlem v Uhříněvsi К. Hanf.Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 10.11.1922, s. . ISSN 1805-0905.

Do roku 1926 byly z majetku v záboru zřízeny zbytkové statky: Vyšerovice (89 ha, přídělová cena 517 717 Kč, majitel Huka V.) Mochov (46 ha, přídělová cena 260 000 Kč, majitel Pechatý V.) Tlustovousy (90 ha, př. cena 686 000 Kč, Košatý-Vojtová) Horoušany (130 ha, př. cena 665 000 Kč, majitel Vaněk L.) Černíky (78 ha, př. cena 520 000 Kč, majitel Oberland) Tejnice (91 ha, př. cena 787 883 Kč, majitel Sm. Kadeřávek) Mochov (46 ha, př. cena 330 000 Kč, majitel Kvapil F.) Hostín (82 ha, př. cena 511 351 Kč, majitel Bradáč K. 1/2), nyní Úvaly, okres Praha-východ Nupaky (80 ha, př. cena 690 000 Kč, majitel Nouzák) Limuzy (75 ha, př. cena 564 000 Kč, majitel Bambásek) Pitkovice (77 ha, př. cena 500 000 Kč, majitel Tichý) Břežany (85 ha, př. cena 604 000 Kč, majitel Straka) Zděbrady (82 ha, př. cena 340 000 Kč, majitel inž. Daneš), zaniklý, nyní les Zděbrady u Modletic, okres Praha-východ a ulice Zděbradská, Říčany Škvorec (86 ha, př. cena 677 000 Kč, majitel dr. Urban) Nehvizdy (90 ha, př. cena 820 000 Kč, majitel Hůla) Kolonicty (67 ha, př. cena 522 000 Kč, majitel Polák) Hodov (76 ha, př. cena, 530 000 Kč, Prokůpek Alois), nyní Úvaly, okres Praha-východ

Uhříněveský školní zemědělský závod Po zřízení zemědělského odboru při Českém vysokém učení technickém v Praze usiloval profesorský sbor o získání vhodného zemědělského závodu, který by sloužil k praktické zemědělské výchově posluchačů, což se mu podařilo během pozemkové reformy. Po prohlídce několika bývalých zestátněných císařských dvorů v okolí Prahy a několika jiných soukromých objektů projevil ministr zemědělství Vladislav Brdlík zájem o dvůr v Uhříněvsi a Netluk s mlýnem Podleskem, které patřily knížeti Janu II. z Lichtenštejna. Mlýn v Podlesku měla v pronájmu firma „Parní automatické mlýny J. Mencl, společnost s.r.o. v Uhříněvsi”, která byla dána do likvidace a po jejím ukončení dne 1. února 1921 vymazána v obchodním rejstříku krajského soudu v Praze.Zemědělský archiv, časopis věnovaný vědě a praxi výroby zemědělské, ročník 1934, číslo 7-8, s. 394: Václav Rosam, Uhříněveský školní závod zemědělský.Mlynář: orgán spolku mlynářů českomoravských. Praha: Jan Vávra, 25.02.1921, 42(8). s. 50. Po parcelaci 48 ha orné půdy sousedním domovinářům k individuálnímu obhospodařování zbylo pokusnému vysokoškolskému statku, propachtovaného Lichtensteinského panství v Uhříněvsi, ze dvorů Uhříněves a Netluky: 387,22 ha rolí, 51,27 luk a 20,07 pastvin, celkem 458,56 ha pozemků.Zemědělský archiv: časopis věnovaný vědě a praxi výroby zemědělské. Praha: Zemědělský archiv, 05.-06.1921, 12(5-6). s. 265. ISSN 1805-5222.

Nájemní smlouva byla uzavřena dne 20. ledna 1920 na dobu 20 let za roční nájemné 53 318,97 Kč, vedle příplatku 14 266,67 Kč pro případ, že by stoupla cena hlavních pěstovaných plodin. Nájemce se musel také zavázat, že bude plnit povinnost vlastníka pěstovat na určité ploše cukrovou řepu. Dne 1. února převzali zástupci čsl. státu objekty velkostatku s veškerým inventářem a zásobami a hospodaření bylo vedeno na účet ministerstva školství a národní osvěty v Praze. Vedením byl pověřen Správní výbor, jehož předsedou byl zvolen Dr. Vl. Brdlík a místopředsedou nájemce arcibiskupských statků ve Štědříku (Psáry, okres Praha-západ) O. Paroubek.

Podnik nesl název „Školní závod”, jeho ředitelem byl ustanoven vládní rada v. v. a profesor Královské hospodářské akademie v Táboře Václav Rosam, kterému byl přechodně přidělen dosavadní vrchní správce objektu Antonín Čepela a dva asistenti Čes. vys. učení technického Ing. Zl. Bilian a Ing. V. Wildman. Královská hospodářská akademie v Táboře byla po vzniku Československa na podkladě zákona ze dne 24. července 1919 zrušena a nahrazena Vysokou školou zemědělskou v Brně. Náhradou za zrušenou hospodářskou akademii vláda zřídila v Táboře střední čtyřletou hospodářskou školu s názvem „Zemská vyšší hospodářská škola“, která měla vychovávat samostatné zemědělské hospodáře (statkáře, rolníky, nájemce dvorů).

Školní statek - státní podnik