Ján Marták (10. srpna 1903 Dolné Srnie – 24. října 1982 Bratislava) byl slovenský a československý literární historik, kritik, publicista, překladatel, organizátor divadelních spolků, teatrolog a politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na přelomu 60. a 70. let. Dlouholetý funkcionář Matice slovenské.
Biografie Narodil se do chudé rodiny. V letech 1909–1915 navštěvoval evangelickou školu v rodné obci a měl pak jít do učení na řemeslníka. V roce 1917 ovšem nastoupil do maďarskojazyčné reálné školy v Novém Mestě nad Váhom. Po vzniku ČSR následujícího roku tato škola byla zrušena a v letech 1918–1921 proto studoval na československém reálném gymnáziu v Trenčíně a v letech 1921–1925 středoškolská studia završil na reformním reálném gymnáziu v Novém Mestě nad Váhom. Zde získal důkladné jazykové vzdělání a průpravu z humanistických oborů. Už koncem gymnazijních studií se angažoval v literárních studentských kroužcích a uveřejnil svá první díla. Stal se rovněž členem místního odboru Matice slovenské.
V letech 1925–1931 studoval filozofii, slovenštinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V dizertační práci se zabýval osobností básníka Jána Botta. Jeho manželkou byla Mária Rázusová, dcera slovenského politika Martina Rázuse. V letech 1933–1959 (s přestávkou v letech 1944–1945) pracoval v centrále Matice slovenské v Turčianském Svätém Martinu, nejprve jako referent literárně-historického a pedagogického odboru, později i jako referent a zástupce tajemníka pro personální a administrativní záležitosti. Redigoval knižní edice Matice slovenské jako Čítanie študujúcej mládeže, Čítanie pre meštianske školy, Prekladová a Pokroková knižnica, Pedagogický zborník, Spisy Pedagogického odboru Matice slovenskej, Spisy Martina Rázusa a časopisy Slniečko a Slovensko. Připravil vydání výboru z díla Jozefa Škultétyho, Jaroslava Vlčka a Janka Jesenského. Kromě toho sám publikoval studie a články na kulturní témata. V roce 1938 vydal knihu Útok na spisovnú slovenčinu 1847–1848 a jeho cieľ.
V práci na vedoucích postech v Matici slovenské pokračoval i za Slovenského státu. Jako člen místopředseda její správní rady vstoupil do HSĽS. V roce 1944 se ovšem zapojil do Slovenského národního povstání, po porážce povstání ustoupil do hor a přešel do osvobozených Košic, kde pracoval pro pověřenectví školství. V dubnu 1945 převzal z pověření Slovenské národní rady správu Matice slovenské a v srpnu 1945 byl zvolen řádným správcem této instituce. Na tomto postu setrval až do roku 1959, zároveň působil jako předseda Slovenské národní knihovny v Martině. Angažoval se i v dalších organizacích. V letech 1946–1949 byl členem československého Slovanského výboru a v téže době i členem Československého výboru obránců míru. Během únorového převratu v roce 1948 byl členem Akčního výboru Národní fronty v Matici slovenské, který přebíral moc do rukou komunistického režimu. Působil pak v Matici v době, kdy její postavení bylo kvůli centralistickým tendencím československé vlády omezeno na ryze knihovnické a ediční počiny. V roce 1959 byl donucen odejít z Matice pro obvinění z buržoazního nacionalismu. Roku 1961 přesídlil do Bratislavy. Pracoval pak v Ústavu slovenské literatury při Slovenské akademii věd coby vedoucí divadelního odboru, později odboru starší slovenské literatury.
Během 60. let se postupně vracel do veřejných funkcí. V letech 1960-1961 byl šéfredaktorem listu Slovenské divadlo, roku 1961 byl jmenován předsedou Státní zkušební komise na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Po smrti manželky se oženil s Lýdií Manicovou. V roce 1964 získal pamětní medaili k výročí SNP, roku 1968 získal Řád práce. Za pražského jara roku 1968 byl opět jmenován správcem Matice slovenské, kterou se snažil znovu proměnit na kulturní a politickou organizaci celonárodního významu. Tyto plány byly po nástupu normalizace ovšem utlumeny. Na postu správce Matice setrval do března 1972, pak odešel do penze.
Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada. Ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Ján Marták v parlamentu
Kategorie:Narození v roce 1903 Kategorie:Úmrtí v roce 1982 Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě Kategorie:Osobnosti Slovenského národního povstání Kategorie:Slovenští literární historikové Kategorie:Slovenští literární kritici Kategorie:Českoslovenští politici slovenské národnosti Kategorie:Slovenští politici Kategorie:Členové Hlinkovy slovenské ľudové strany Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Poslanci Slovenské národní rady Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění Kategorie:Muži Kategorie:Narození 10. srpna Kategorie:Úmrtí 24. října Kategorie:Narození v Dolním Srní Kategorie:Úmrtí v Bratislavě