Vestfálský mír, uzavřený 24. října 1648, byl soubor dvou smluv, Münsterské a Osnabrücké, ukončující třicetiletou a osmdesátiletou válku. První trvala od začátku 40. let 17. století a každoročně byla vedena v zimě, zatímco v létě se bojovalo. Podepsání dohody bylo jedním z nejvýznamnějších mezinárodních traktátů v historii novověké Evropy a první politicko-geografický mezník.

Dvě města thumb|Mírová jednání v Münsterupodle Bartolomea van der Helst (19. století)|vlevo|350x350pixelů Všechna jednání o míru byla vedena ve dvou německých městech, vzdálených padesát kilometrů od sebe: v Münsteru, který leží v dnešním Severním Porýní-Vestfálsku (odtud také vestfálský mír), a v Osnabrücku, nacházejícím se v Dolním Sasku. Tato nejednotnost byla způsobena tím, že Švédsko upřednostňovalo protestantský Osnabrück, zatímco zástupci Francie katolický Münster, a vzhledem k neochotě katolických a protestantských vůdců se setkat došlo k oddělení táborů. Po podepsání dohod následovalo jejich veřejné vyhlášení v hlavních městech účastnických zemí.

Strany dohody Dohody byly uzavřeny mezi Svatou říší římskou, reprezentovanou císařem Ferdinandem III. a dalšími německými knížaty, Španělskem, zástupci Francie Ludvíkem XIV. a kardinálem Julesem Mazarinem, delegáty Republiky spojených nizozemských provincií a Švédskem. thumb|upright=1.3|Mapa Svaté říše římské v roce 1648 náhled|Zjednodušená mapa Evropy v roce 1648

Výsledek Náboženské změny ve Svaté říši Byla výrazně omezena moc císaře nad celou říší. Vládcové jednotlivých částí Svaté říše měli nově právo vládnout na svém území podle „cuius regio, eius religio“, neboli vyznávat vlastní náboženství. Z toho vyplývá i poněkud paradoxní situace: ač v ostatních částech říše vzniká náboženská svoboda, v zemích Koruny české a Rakouských dědičných zemích dochází nadále k upevňování pozice katolické církve. Jako třetí náboženství byl ustanoven kalvinismus. Křesťanům, kteří žili na území, kde nebylo jejich náboženství panovníkem podporováno, bylo povoleno sloužit mši na určeném místě v určenou hodinu.

Územní změny Švýcarské spříseženství, které bylo dlouhodobě fakticky nezávislé na Svaté říši římské bylo formálně uznáno za nezávislé. Nezávislost severního Nizozemí, které se v roce 1581 odtrhlo od Španělska, byla uznána jak Španělskem, tak Svatou říší římskou. Největší územní zisky si odnesla Francie, a to hlavně zásluhou kardinála Mazarina, v této době skutečného vládce Francie z důvodu nezletilosti krále Ludvíka XIV. Francouzi získali Trojbiskupství (zahrnující métské biskupství, toulské a verdunské) a města tzv. décapolu v Alsasku (vyjma Mylhúz). Švédsko spolu s dalšími odškodněními získalo například západní Pomořansko a dohromady získalo tři hlasy sněmu kurfiřtů. Bavorsko získalo hlas za Falcké kurfiřtství. Naopak syn Fridricha Falckého Karel I. Ludvík získal osmý hlas na sněmu kurfiřtů. Braniborsko-Prusko získalo Zadní Pomořansko, biskupství Magdeburské, Halberstadtské, Kaminské a Mindenské. Bylo ustanoveno, že vláda v Osnabrücké diecézi bude střídavě připadat katolíkům a protestantům – za předpokladu, že protestantští biskupové budou voleni z rodu Brunšvik-Lünenburg. Byla uznána nezávislost města Brémy. Falc byla rozdělena na Horní a Dolní Falc. Dolní, u Rýna, získal syn Fridricha Falckého Karel I. Ludvík, tj. protestanti, a Horní si ponechal katolík Maxmilián I. Bavorský. Na Rýnu byl obnoven volný obchod, který byl z důvodu války blokován. Jednotlivé země Svaté říše římské získaly mezinárodní subjektivitu.

Citát K události se váže ideologicky zatížený citát komunistického ministra kultury Zdeňka Nejedlého:

Odkazy Reference

Související články Vestfálská suverenita

Externí odkazy

Rok 1648 - rok konce třicetileté války a Švédů v Praze a v českých zemích – video z cyklu České televize Historický magazín

Kategorie:Mírové smlouvy Švédska Kategorie:Třicetiletá válka Kategorie:Mírové smlouvy Nizozemska Kategorie:Mírové smlouvy Španělska Kategorie:Osnabrück Kategorie:Trojbiskupství Kategorie:Smlouvy Španělského impéria