Josef Lada (17. prosince 1887 Hrusice – 14. prosince 1957 Praha) byl český malíř, ilustrátor, karikaturista, scénograf a spisovatel. V raném dětství přišel o oko, což se krom dalšího projevilo na jeho charakteristickém plochém kresebném stylu s využitím silných obrysů a linií. Mezi jeho nejznámější díla patří ilustrace k Osudům dobrého vojáka Švejka a řada jeho vlastních knih pro děti, např. O Mikešovi (Příhody kocourka, který mluvil) nebo O chytré kmotře lišce. Ve své volné výtvarné tvorbě se opakovaně vracel k motivům vodníků, rusalek a ponocných. Již za svého života patřil v Československu mezi široce uznávané umělce.
Životopis Dětství Narodil se hrusickému ševci Josefu Ladovi (1847–1904) a jeho manželce Alžbětě, rozené Janovské (1843–1912), jako nejmladší z pěti dětí. Měl o šestnáct let staršího bratra Františka (1871–1943) a sestry Antonii (1877–1898) a Marii (1881–1954). Jménem Josef byl pokřtěn jako druhý (starší sourozenec stejného křestního jména se narodil v květnu 1873 a zemřel jako půlroční na onemocnění spálou). Přestože řada předků z rodu Ladů byla v Hrusicích rychtáři, žila celá rodina v chalupě s jednou obytnou místností na udusané hlíně.
Jako půlroční chlapec upadl na knejp (ševcovský nůž) a poranil si oko. Proto viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění, což ovlivnilo jeho výtvarné vyjadřování.
V pěti letech nastoupil do hrusické základní školy. Ve škole kreslil domácí zvířata a jednoduché kresby pro pobavení spolužáků. Základní školu ukončil v dubnu roku 1901 a jako třináctiletý byl poslán rodiči do Prahy, aby se vyučil malířem pokojů. V těžkých podmínkách učení vydržel jen čtyři týdny, než se vrátil zpátky domů. Rok nato odešel opět do učení do Prahy, tentokrát ke knihařskému mistru Janu Karáskovi, který měl dílnu v Ječné ulici.Olič – Pavluch (2021), s. 17, 19
Časopisový karikaturista Lada nadále kreslil a snažil se své kresby udat u redakcí časopisů. Prvního zveřejnění své tvorby se dočkal v roce 1904, kdy jednu kresbu tehdy šestnáctiletého Lady vydal anonymně časopis Máj. Povzbuzen tímto úspěchem se Josef Lada ucházel o přijetí na Umělecko-průmyslové škole, ale neuspěl a byl pouze přijat do večerních kurzů kreslení. Další úspěch přišel o rok později, kdy celou řadu jeho kreseb otiskoval humoristický časopis Švanda Dudák. Přes jeho tvůrčí ambice nebyla jiná jeho díla v té době přijímána a Lada se tak živil pouze kreslením humoristických kreseb a karikatur pro noviny.Olič – Pavluch (2021), s. 19–20
Postupem času se rozrůstal počet humoristických časopisů, do kterých Lada přispíval. Krom Švandy dudáka přispíval do Novin mládeže, Veselé Prahy, Besídky malých a do časopisu Neruda, později přejmenovaného na Nového Nerudu. Také se začal sbližovat s anarchistickým hnutím a přispíval do jejich časopisu Chuďas. V roce 1906 se Josefu Ladovi podařilo na druhý pokus dostat na Umělecko-průmyslovou školu. Také získal svou první zakázku na knižní ilustraci pro knihu Pohádka o Honzíkovi a zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka.Olič – Pavluch (2021), s. 31, 33
V roce 1909 se stal redaktorem nově vzniklého časopisu Karikatury. Rok nato podnikl dvě cesty do Německého císařství a byl poprvé otištěn v zahraničním periodiku – italském humoristickém časopise Pasquino.Olič – Pavluch (2021), s. 714
Dobrý voják Švejk náhled|Malba na stěně staroměstské restaurace Švejk napodobuje styl, ve kterém Švejka maloval Josef Lada V roce 1911 vydal v Karikaturách spisovatel Jaroslav Hašek svou první povídku o dobrém vojáku Švejkovi. Po svém návratu z první světové války požádal Hašek právě Ladu o ilustrování obálek jednotlivých sešitů, ve kterých začínají v roce 1921 vycházet Osudy dobrého vojáka Švejka. Stihly vyjít tři díly než v roce 1923 Jaroslav Hašek zemřel. Lada poté začal vydávat pokračování Osudů dobrého vojáka Švejka ve formě kresebného seriálu.Olič – Pavluch (2021), s. 715–717
Uznávaný umělec a spisovatel dětských knih thumb|vlevo|Josef Lada, malíř, 1940 Když v roce 1926 uspořádal spolek Mánes Ladovu první samostatnou výstavu, byl Josef Lada již uznávaným umělcem. Ke konci 20. let začal vydávat vlastní knížky pro děti, které psal i ilustroval, například Říkadla našeho Kadla a Dobrodružství Tondy Čutala. Do řady dalších dětských knih přispíval pouze ilustracemi. V roce 1930 byla uspořádána Ladova druhá samostatná výstava tentokrát v Krásné jizbě v Praze. V témže roce se pustil do nového oboru – scénografie, když byl pověřen vytvořením scénické výpravy k Tylově hře Strakonický dudák pro Národní divadlo. Ve třicátých letech pokračoval s vydáváním knih pro děti a v roce 1933 vydal asi tu nejznámější – O Mikešovi (Příhody kocourka, který mluvil). Další dvě pokračování Cirkus Mikeš a Kludský a Zlatý domov vyšla tři roky poté. V roce 1937 pak Lada vydal další známou pohádkovou knihu O chytré kmotře lišce.Olič – Pavluch (2021), s. 718–721
Vodníci a rusalky S příchodem druhé světové války Lada přestal kreslit karikatury, stáhl se více do ústraní a zaměřil se na volnou tvorbu. V roce 1942 vydal svou autobiografii nazvanou Kroniky mého života. Toto první vydání bylo ještě poznamenané válečnou cenzurou. Významnou část Ladovy tvorby tvořily ve válečných letech díla s motivy rusalek a vodníků.Olič – Pavluch (2021), s. 722–723
Závěr života Za třetí republiky byl Josef Lada členem Československé strany národně socialistické. V jeho tvorbě se v této době opakoval motiv ponocného. Po únorovém převratu se Lada několikrát pokusil vyhovět alespoň náměty svých děl novým požadavkům socialistického realismu. Jeho čím dál silnější tendence k výběru melancholických témat obrazů byla umocněna smrtí jeho manželky v roce 1951. I přesto nadále maloval a psal pro děti. V roce 1952 poprvé vyšla jeho kniha Josef Lada dětem a od roku 1954 se začíná podílet na realizacích animovaných filmů Čert a Káča a Hrátky s čertem. Josef Lada zemřel v prosinci roku 1957 zatímco byla připravována velká jemu věnovaná výstava k příležitosti jeho nedožitých sedmdesátých narozenin.Olič – Pavluch (2021), s. 724–728
Dcery Dne 18. června 1923 se oženil s Hanou Budějickou (1888–1950) a narodily se jim dcery Alena (1925–1992) a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl. Dcera Eva se narodila 18. prosince 1928, byla nadaná klavíristka a zahynula v 16 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945.
Umělecký styl Josef Lada byl samouk, nekreslil ani v přírodě (plenéru), ani podle modelů v ateliéru. Podle uměleckého kritika Jiřího Oliče byl Lada bytostným figuralistou a všechny vyobrazované věci tak pro něj měly hodnotu figury. Cokoli mohlo být antropomorfizováno, v jeho tvorbě se objevují mnohé variace jednotlivých motivů a lidské postavy jsou často stereotypizované. Ladovy náčrty často obsahovaly mnoho hustě uskupených tmavých čar, z nichž ty, které neodpovídaly jeho představě o díle, jednu po druhé překrýval krycí bílou barvou. Tato krycí běloba na originálech časem často zažloutla, což zakrytým čarám naopak přidává na nápadnosti. Teprve, když byly zakryty nepotřebné linie, zůstala kresba s jedinou silnou linií, která je nejcharakterističtějším znakem většiny Ladových děl.Olič – Pavluch (2021), s. 23
Nálepka antimodernisty Kvůli tomu, že velká část Ladova raného díla vyšla v časopise Švanda dudák, který byl výrazně konzervativním periodikem, byl později Lada zahrnován do názorových skupin vymezujícím se proti vznikající nové vlně modernismu v českých zemích. V době, kdy byly ve Švandovi dudákovi otiskovány Ladovy kresby (1905), v něm byly totiž mimo jiné zároveň zveřejňovány odmítavé reakce na pobuřující výstavu děl Edvarda Muncha v Praze, která byla tehdejšími modernisty naopak přijata s nadšením.Olič – Pavluch (2021), s. 27
Vzory V začátcích své tvorby považoval Lada za své oblíbené malíře Mikoláše Alše, Adolfa Kašpara a Zdenku Braunerovou.Olič – Pavluch (2021), s. 19 Ze zahraniční tvorby ho zaujal například kresebný styl Francouze Charlese Luciena Léandrea.Olič – Pavluch (2021), s. 33
Dílo Působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem úspěšného českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956, natočeného podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy.
Vytvořil asi 600 obrazů volné tvorby a okolo 15 tisíc ilustrací. Toto číslo není konečné a stále stoupá – neexistuje soupis díla. Jeho ilustrace inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy (1956). Sbírka je malebným slovním doprovodem k Ladovým obrázkům.
Společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. „moderní pohádky“ v české literatuře a obdržel za svoje dílo roku 1947 titul národní umělec.
Nejznámější obrazy
Literární dílo (vlastní s vlastními ilustracemi) náhled|Kocour Mikeš
Ilustrace děl jiných autorů Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal ilustroval především: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (pro Švejka nakreslil 1339 kreseb) a další knihy Jaroslava Haška Tyrolské elegie, Král Lávra a Epigramy Karla Havlíčka Borovského Velká kniha českých říkadel (2008), výběr nejznámějších českých lidových říkadel a písní s ilustracemi Josefa Lady. Čáry máry fuk, ať jsem zase kluk! (2012), verše Jiřího Žáčka inspirované ilustracemi Josefa Lady.
Dále ilustroval pohádky Karla Jaromíra Erbena a Jana Drdy a řadu děl méně známých spisovatelů.
Scénografie (výběr) V studni (opera, skladatel Vilém Blodek, Národní divadlo 1934) Prodaná nevěsta (opera, skladatel Bedřich Smetana, Národní divadlo 1936)
Dokumenty, ve kterých hrál Josef Lada Vystupoval ve dvou dokumentech Československé televize; oba režíroval herec a režisér Hugo Huška: Ladovi furianti (1956). Národní umělec Josef Lada (1953).
Posmrtné pocty a připomínky Byl po něm pojmenován asteroid 17625 Joseflada. Na jeho počest do prosince 2018 nesl název rychlík Českých drah Praha – České Budějovice Josef Lada. Ladova ulice je v Praze, Olomouci, Hradci Králové a dalších městech. Památník Josefa Lady je v Hrusicích. V Ladově kraji se nacházejí dvě naučné stezky – Cesta kocoura Mikeše a Pohádkové Hrusice.Ladovy stezky lákají turisty – zkuste to NaKole.cz
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 77, 96, 153.
FORMÁNEK, Václav. Josef Lada. 1 vyd. Praha: Odeon, 1981. 65 s., 15 nečísl. s. Malá galerie, sv. 22.
KOLOC, Tomáš. Lada nebyl jen malíř betlémů. Včera ho cenzurovali nacisti, dnes politická korektnost. Svět Tomáše Koloce. Krajské listy: Zprávy z Královéhradeckého kraje [onlie]. 17. 12. 2022 [cit. 19. 12. 2022]. Dostupné z: https://www.krajskelisty.cz/praha/28163-lada-nebyl-jen-tvurce-betlemu-vcera-ho-cenzurovali-nacisti-dnes-politicka-korektnost-svet-tomase-koloce.htm
LADA, Josef. Kronika mého života. 11 vyd. (v EMG 3. vyd.). Praha: Euromedia Group, 2022. 435 s. Universum. ISBN 978-80-242-8428-6.
Související články Vodník Ponocný Víla Svazek obcí Ladův kraj
Externí odkazy
Oficiální stránky Obrazová databáze Ladovy Hrusice na internetu Co bubáci a hastrmani netušili video z cyklu České televize Příběhy slavných Josef Lada , záznam z archivu Českého rozhlasu, cyklus Portréty Mikroregion Ladův kraj (včetně obrazové dokumentace)
Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Čeští ilustrátoři Kategorie:Čeští karikaturisté Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Čeští scénografové Kategorie:Scénografové Národního divadla Kategorie:Kostýmní výtvarníci Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Čeští anarchisté Kategorie:Anarchističtí výtvarníci