Toulouské hrabství neboli také hrabství Toulouse (okcitánsky , latinsky , středofrancouzsky ) byl středověký státní útvar v Okcitánii (území jižní Francie), jehož centrem bylo město Toulouse a i s okolím bylo za Merovejské dynastie ovládáno hrabaty z Toulouse. Dědičné hrabství bylo založeno Karlem Velikým roku 778 a jeho existence skončila francouzskou anexí v roce 1271. Bylo střediskem zvláštní languedocké kultury, která ovlivňovala celou jižní Francii, kde se mluvilo okcitánsky, jazykem velmi blízkým dnešní katalánštině, poměrně velmi vzdáleným jazyku (Langues d'oïl), kterým se mluvilo v severní Francii. Jména hrabat a vévodů jsou lépe známa až od dob Karlovců, úřad se za jejich dob stal dědičným. Hrabě z Toulouse měl titul pair.
Historie náhled|upright=0.7|vlevo|Politická mapa Languedoku na úsvitu albigenské křížové výpravy kolem roku 1160 – hrabství tmavě zeleně, jeho vazalové světle, vazalové Aragonie žlutě a oranžově Dědičná hrabata z Toulouse vládla městu Toulouse a okolnímu hrabství od pozdního 9. století až do roku 1271. V tomto rozmezí bylo město Toulouse centrem suverénního hrabství. Hrabata a další příslušníci jejich rodu v různých obdobích získali několikrát tituly hrabat z Quercy, Rouergue, Albi či Nîmes, a markrabat Góthie a Provence. Kromě toho se Raimond IV. stal zakladatelem křižáckého hrabství Tripolis a jeho potomci mu v 12. a 13. století vládli.
V pozdním 12. století hrabství zasáhla křížová výprava proti Albigenským, příčinou byla rozšířená hereze katarů na jeho území. Roku 1229 Toulouse po smlouvě z Meaux formálně přijalo svrchovanost francouzské koruny, čímž ukončilo svou nezávislost. Hrabata z Toulouse ještě vládla městu Toulouse a okolnímu hrabství až do roku 1271.
Právní systém Jako následnický stát Vizigótského království podědilo Toulouse, společně s Akvitanií a Languedokem (nikoliv však s Gaskoňskem), právní systém s prvky vizigótského a římského práva, které dovolovaly ženám mít o něco větší práva než jejich současnice. Obzvláště podle vizigótských Liber Judiciorum kodifikovaných v roce 642/643 a rozšířených Recceswinthovým kodexem v roce 653, mohly ženy dědit zemi i tituly a spravovat je nezávisle na svých manželech či mužských příslušnících rodu, disponovat svým majetkem v poslední vůli, pokud neměly dědice, a mohly se samy zastupovat ve přích či svědčit u soudu od dovršení 14 let věku a samy chystat své sňatky od 20 let.Klapisch-Zuber, Christine; A History of Women; Book II: Silences of the Middle Ages, Cambridge, Massachusetts: The Belknap Press of Harvard University Press, 1992; Chapter 6, "Women in the Fifth to the Tenth Century" by Suzanne Fonay Wemple, p. 74. Jako následek tohoto právního systému byla v následnickém právu tamější šlechty praktikována převážně primogenitura s preferencí mužů.
Seznam hrabat z Toulouse Jmenování králem floruit 587 Austrovald floruit 660 Felix 778–790 Torson 790–806 Vilém I., také známý jako Vilém z Gellone 806–816 Beggo Raymond Raphinel (811–818), jeho vztah k předešlému i následujícímu je neznámý 816–835 Berengar 835–842 Bernard I. 842–843 Acfred
Rod z Rouergue (starší větev) 844–852 Fredelon 844–849 Guillaume II., úspěšně se protivil Fredelonovi 852–863 Raimond I.
Hunfridovci 863–865 Humfrid, sesadil Raimonda 863–865 Sunifred, jmenován, aby bojoval proti Humfridovi
Rod z Rouergue (restaurace) 865–877 Bernard II
Rod z Auvergne 877–886 Bernard III.
Rod z Rouergue (restaurace) 886–918 Odo 918–924 Raimond II. 924–ca 950 Raimond Pons, tradičně nazýván Raimond III. dříve se dlouho myslelo, že po něm nastoupil přímo Guillaume III. Přesto nedávný výzkum navrhl přidat nejméně jednoho a možná i tři dříve přehlížená hrabata. Nejméně jeden z nich se jmenoval Raimond, což vyústilo v konfliktní systém číslování, ale většina historiků pokračuje v užívání tradičního číslování pozdějších Raimondů.
první rekonstrukce: ca 950–ca 961 Raimond III. (či IV.) ca 961–ca 972 Hugo ca 972–ca 978 Raimond IV. (či V.)
náhled|upright=0.4|Znak Toulouské dynastie (Raimundovců) druhá rekonstrukce: ca 950–ca 978 Raimond III. (či IV.) 978–1037 Guillaume III. 1037–1061 Pons 1061–1094 Guillaume IV. 1094–1105 Philippa Maude, vévodkyně akvitánská 1094–1098 Raimond IV. de Saint Gilles, strýc Filipy z otcovy strany, uzurpoval Hrabství toulouské po smrti Viléma IV. Zatímco byl Raimond IV. na křížové výpravě, uplatnila v roce 1098 Filipa a její manžel Vilém IX. Akvitánský opět svůj nárok na Toulouse.
Rod z Rouergue (mladší větev) náhled|upright=0.4|Znak Alfonse z Poitiers 1105–1112 Bertrand Toulouse bylo zastaveno Bertrandovi, bratranci Filipy. Poté bylo hrabství přiřčeno Bertrandovým dědicům. 1112–1148 Alfons I. 1148–1194 Raimond V. 1194–1222 Raimond VI. 1222–1249 Raimond VII. 1249–1271 Johana, vdala se za Alfonse z Poitiers V tomto momentu přešlo Toulouse na Korunu francouzskou podle podmínek smlouvy z Meaux z roku 1229.
Odkazy Literatura Genty, Roger. Les Comtes de Toulouse: Histoire et Traditions. Éditions de Poliphile, 1987. Brémond, Alphonse, Nobiliaire toulousain. Bonnal et Gibrac, 1863.
Reference
Související články Tripolské hrabství Cleché Cercelée
Externí odkazy
'Les Régnants Toulousains": seznam Famille MacCarthy Reagh na GeneaWiki
– Toulouse Kategorie:Dějiny Toulouse