náhled|vpravo|Znak Italského království Následnictví italského trůnu bylo do zrušení monarchie v Itálii (1946) určeno podle salického práva.
Podmínky a okolnosti následnictví Následník trůnu musí být mužského pohlaví a pocházet z mužské linie savojské dynastie. Dále musí být římskokatolického vyznání a musí být zákonným potomkem svých rodičů. Následnictví bylo upraveno v ústavě italského království (Statuto Albertino), které bylo nástupcem sardinského království a mělo stejné následnické právo.
Následnictví dle salického práva výhradně pro mužské potomky v mužské linii Savojského domu mělo za důsledek fixaci funkce italského krále na post hlavy rodu a tudíž nedělitelnost koruny a savojské dynastie (pokud by dynastie zcela nevymřela); tím pádem nemohlo dojít ke sloučení italské koruny s trůnem jiné země.
Současným pretentem italského trůnu je princ Viktor Emanuel, kníže neapolský, který byl posledním italským korunním princem a synem posledního krále Umberta II. Jeho pozice jediného nárokovatele zaniklého trůnu, ale není absolutní. V červenci 2006 se jeho vzdálený bratranec Amadeus, vévoda z Aosty (třetí v pořadí následnictví) prohlásil hlavou savojské dynastie a pretendentem italského trůnu. Důvodem dle Amadea bylo to, že Viktor Emanuel nepožádal svého otce Umberta II. o povolení ke sňatku a nemá tak právo být následníkem trůnu. Spor oba uchazeči o trůn řešili také soudní cestou a došlo k fyzické potyčce během královské slavnosti v paláci Zarzuela v Madridu v roce 2004. Pokud by syn nynějšího pretendenta princ Emanuel Filibert, který má pouze dvě dcery neměl mužského potomka, následnictví trůnu i tak přechází do aostské větve rodu. 28. prosince 2019 však princ Viktor Emanuel, kníže neapolský upravil linii následnictví a určil, že nástupnictví je dědičné podle kritéria absolutní primogenitury, tedy bez rozdílu pohlaví.DISPOSIZIONI DI S.A.R. IL PRINCIPE VITTORIO EMANUELE , publikované na stránkách ordinidinasticicasasavoia.it. Prohlásil tak, že jeho vnučky Vittoria Cristina Chiara Adelaide Maria a Luisa Giovanna Bianca Agata Gavina Maria jsou královskými princeznami a mají nárok na titul Její královská Výsost. Druhý pretendent italského trůnu, Amedeus Savojský prohlásil již 15. ledna 2020 toto zrušení salického práva za neplatné a nelegitimní.COMUNICATO STAMPA del 15 gennaio 2020 , na stránkách crocerealedisavoia.org. Podobně se vyjádřila Konzulta senátorů království stejného dne.PRECISAZIONE SULLA LEGGE SALICA .
Dále jsou v článku uvedena následnictví někdejších monarchií na území Itálie, před jejím sjednocením.
Linie následnictví italského trůnu Linie následnictví na zrušený italský (a sardinský) trůn je následující:Číslo za lomítkem označuje pozici následníka, pokud se opomenou primogeniturní potomci.
* 15px JV král Viktor Emanuel II. (1820–1878) 15px JV král Umberto I. (1844–1900) 15px JV král Viktor Emanuel III. (1869–1947) 15px JV král Umberto II. (1904–1983) JkV Viktor Emanuel, kníže neapolský (1937–2024) JkV Emanuel Filibert, kníže piemontský (* 1972), pretendent trůnu (1) JkV Vittoria Cristina Chiara Adelaide Maria (* 2003) (2) JkV Luisa Giovanna Bianca Agata Gavina Maria (* 2006) JV Amadeus I. Španělský (1845–1890) JkV Emanuel Filibert Savojský z Aosty (1869–1931) JkV Aimon, vévoda z Aosty (1900–1948) JkV Amadeus, vévoda z Aosty (1943–2021) JkV Aimon, vévoda z Apulie (* 1967) (1) JkV Umberto (* 2009) (2) JkV Amedeo (* 2011)
Následnictví trůnu bývalých italských monarchií
Modena Linie následnictví na bývalý modenský trůn je následující:Následnický řád Modeny na webu heraldica.org
15px Ercole III. (1727–1803) Marie Beatrice d’Este (1750–1829)Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský (1754–1806) 15px František IV. Modenský (1779–1846) 15px František V. Modenský (1819–1875) Ferdinand Karel Viktor (1821–1849) Marie Tereza (1849–1919) Ruprecht Bavorský (1869–1955) Albrecht Bavorský (1905–1996) JKV František, vévoda bavorský (*1933) (1) JKV Max-Emanuel Bavorský (*1937) (2) JKV Sophie Bavorská (*1967) (3) JJ Joseph Wenzel (*1995) (4) JJ Georg Antonius (*1999) (5) JJ Nikolaus (*2000) Marie Tereza (1773–1832) Marie Tereza (1803–1879) Karel III. Parmský (1823–1854) Robert I. Parmský (1848–1907) příslušníci Bourbonsko-Parmské dynastie, viz níže Zita Bourbonsko-Parmská (1892–1989) Robert Rakouský-d’Este (1917–1996) Jckv Lorenz Rakouský d’Este (*1955) (1) Jckv Amadeo Belgický (*1986) (2) Joachim Belgický (* 1991) (3) Jckv Gerhard Rakouský d’Este (*1957) (4) Jckv Martin Rakouský d’Este (*1959) (5) Jckv Bartolomeo Rakouský d’Este (*2006) (6) Jckv Emanuele Rakouský d’Este (*2008) (7) Jckv Luigi Rakouský d’Este (*2011)
Parma V parmském vévodství vládli od roku 1545 dědičně vévodové z rodu Farnese (nemanželští potomci papeže Pavla III.), koruna přecházela z otce na syna, až do smrti vévody Raunutia II., který zanechal 3 syny: nejstarší Eduard (Odardo), prostřední František (Francesco) a nejmladší Antonín (Antonio). Potomka zanechal pouze nejstarší Eduard a to pouze dceru Alžbětu, která se po smrti svého otce a poté strýců stala dědičkou Parmy. Tasi za manželka vzala ovdovělého španělského krále Filipa V. a dědicem Parmy se stál jejich syn Karel, který byl také potenciálním dědicem Toskánska. Karel vládl Parmě po smrti vévody Antonína od roku 1731 do 1735, kdy vídeňským mírem, kterým Karel sice získal Neapolsko a Sicílii, ale ztratil Parmu, která připadla Habsburkům v osobě císaře Karla VI. a poté jeho dcery Marie Terezie. Potomci Alžběty Farnese získali Parmu zpět v osobě karlova mladšího bratra Filipa roku 1748 a jeho potomci zde vládli až na malé období během a po napoleonských válkách do sjednocení Itálie v roce 1860. Navrácení Parmy právoplatným dědicům, ale byl pod podmínkou, že pokud vymře Filipovo potomstvo v mužské linii (tj. bourbonsko-parmská dynastie) vrátí se Parma Rakousku. Stejně tak by se Parma vrátila Rakousku pokud by se jeho bratr Karel, stal španělským králem a Filipovi by připadla obojí Sicílie resp. později upraveno tak, že pokud se pozdější vládce Parmy měl stát králem Španělska nebo obojí Sicílie měla Parma připadnout zpět Rakousku.
Následnický řád byl de facto salické právo. Následníkem trůnu byl legitimní mužský potomek Filipa Parmského dle pravidla primogenitury: nejstarší syn měl přednost před mladším, starší linie před mladší.Následnický řád Parmy na webu heraldica.org
Linie následnictví na bývalý parmský trůn je následující:
Alžběta Parmská (1692–1766) 15px Filip Parmský (1720–1765) 15px Ferdinand Parmský (1751–1802) Ludvík Parmský (1773–1803) 15px Karel II. Parmský (1799–1883) 15px Karel III. Parmský (1823–1854) 15px Robert I. Parmský (1848–1907) František Xaver Bourbonsko-Parmský (1889–1977) Karel Hugo Bourbonsko-Parmský (1930–2010) JKV Karel Bourbonsko-Parmský (*1970) (1) JKV Karel Bourbonsko-Parmský (*2016) (2) JKV Jakub Bourbonsko-Parmský (*1972) (3) JKV Sixtus Bourbonsko-Parmský (*1940) René Bourbonsko-Parmský (1894–1962) Jacques Bourbonsko-Parmský (1922–1964) (4) JKV Philippe Bourbonsko-Parmský (*1949) (5) JKV Jacques Bourbonsko-Parmský (*1986) (6) JKV Joseph Bourbonsko-Parmský (*1989) (7) JKV Alain Bourbonsko-Parmský (*1955) Michel Bourbonsko-Parmský (1926-2018) (8) JKV Éric Bourbonsko-Parmský (*1953) (9) JKV Michel de Bourbon-Parme (*1989) (10) JKV Henri Bourbonsko-Parmský (*1991) (11) JKV Charles-Emmanuel Bourbonsko-Parmský (*1961) (12) JKV Amaury Bourbonsko-Parmský (*1991) André Bourbonsko-Parmský (1928–2011) (13) JKV Axel Bourbonsko-Parmský (*1968) (14) JKV Côme Bourbonsko-Parmský (*1997) Louis Bourbonsko-Parmský (1899–1967) Guy Bourbonsko-Parmský (1940–1991) (15) JKV Louis Bourbonsko-Parmský (*1966) (16) JKV Guy Bourbonsko-Parmský (*1995) (17) Rémy Bourbonsko-Parmský (*1942) (18) JKV Tristan Bourbonsko-Parmský (*1974) (19) JKV Jean Bourbonsko-Parmský (*1961) (20) JKV Arnaud Bourbonsko-Parmský (*1989) (21) JKV Christophe Bourbonsko-Parmský (*1991)
Toskánsko Toskánské velkovévodství existovalo od roku 1569 do roku 1859. Prvním velkovévodou byl Cosimo I. Medici (předtím byl de facto dědičným vládcem florentské republiky), který byl dědičným velkovévodou ustanoven bulou papeže Pia V. Následnictví trůnu bylo stanoveno v mužském potomstvu Cosima Medicejského dle řádu primogenitury. Problém nastal počátkem 18. století, kdy začal rod Mediciů vymírat. Před smrtí velkovévody Cosima III. zbyl z následníků pouze jeho druhý syn Gian Gaston, který během svého života nezanechal dědice. Proto se Cosimo III. rozhodl ustanovit případnou dědičkou celého velkovévodství svou dceru Annu Marii Luisu, což se ovšem setkalo s odporem císaře Karla VI., který se stále považoval za lenního pána severní Itálie. V červenci 1717 tak Cosimo III. rozhodl že v případě vymření rodu, připadne Toskánsko modenskému rodu Estenů. Rok poté ale císař zrušil Cosimovo rozhodnutí, jelikož považoval spojení Modeny a Toskánska jako nepřijatelné. Dalším potenciálním dědicem byl Karel Španělský (*1716), syn a dědic Alžběty Farnese, která byla sama dědičkou vymírajícího rodu Farnese který vládl v parmskému vévodství. Alžběta byla dcerou prince Eduarda, který byl synem vévody Raunutia II., který sám byl vnukem toskánského velkovévody Cosima II. Medicejského přes jeho dceru Markétu. Karel Španělský byl v roce 1731 za vlády velkovévody Giana Gastona Medicejského (poslední z rodu Medici) uznán dědicem velkovévodství.
Svého následnictví v Toskánském velkovévodství se Karel Španělský vzdal vídeňským mírem v roce 1738, kterým zároveň ztratil Parmu, kde vládl od roku 1731, ale získal království obojí Sicílie. Karel se následnictví po Medicejských vzdal ve prospěch Františka III. Lotrinského, který vyměnil následnictví po Medicejských za rodné Lotrinsko, které získal vyhnaný polský král Stanislav I. Leszczyński a po jeho smrti připadlo Francii. V roce 1764 si Karlova dcera Marie Ludovika vzala za muže syna nového velkovévody Františka, arcivévodu Petra Leopolda Habsbursko-Lotrinského, který byl následníkem svého otce, který rok poté zemřel. Po smrti císaře Josefa II. roku 1790 se jeho právoplatným nástupcem stal bratr Petr Leopold a velkovévodou se stal druhorozený syn velkovévodského páru Ferdinand III., který tak byl potomkem předchozí Medicejské dynastie. Prvorozený syn František se stal následníkem otce v Říši a tak se toskánského následnictví vzdal.Následnický řád Toskánska na webu heraldica.org
Jelikož František II./III. Štěpán vyměnil Toskánsko za Lotrinsko, tak následnické právo zůstalo stejné jako v Lotrinsku tj. dědicem trůnu je nejstarší syn, poté mladší synové, starší linie má přednost před mladší, všichni mužští příslušníci lotrinského rodu před ženami, které nastupují až v případě vymření rodu po meči. Pokud by došlo k vymření potomků Františka Štěpána po meči mělo Toskánsko připadnout potomkům jeho bratrů resp. dalším lotrinským princům v pořadí, jelikož ale jedinou větví lotrinského rodu zůstala habsbursko-lotrinská dynastie, jsou všichni pravděpodobní dědicové Toskánska potomci právě Františka Štěpána Lotrinského.
Linie následnictví na bývalý toskánský trůn je následující:
15px František II. Štěpán (1708–1765) 15px Petr Leopold I. (1747–1792) 15px Ferdinand III. (1769–1824) 15px Leopold II. (1797–1870) 15px Ferdinand IV. (1835–1908) Petr Ferdinand (1874–1948) Gottfried (1902–1984) Leopold František (*1942), své pozice hlavy toskánské větve se vzdal ve prospěch syna Jckv Zikmund (*1966), pretendent trůnu, hlava toskánské větve rodu (1) Jckv Leopold Amadeo (*2001) (2) Jckv Maxmilián (*2004) (3) Jckv Guntram (*1967) Georg Toskánský (1905–1952) (4) Jckv Radbot Toskánský (*1938) (5) Jckv Georg Maria Toskánský (*1952) arcivévoda Karel Salvátor (1839-1892) arcivévoda Leopold Salvátor (1863-1931) arcivévoda Antonín Rakousko-Toskánský (1901-1987) (6) arcivévoda Dominik (*1937); obě jeho manželství jsou morganatická arcivévoda František Salvátor (1866-1939) arcivévoda Hubert Salvátor (1894-1971) Fridrich Salvátor (1927-1999) (7) arcivévoda Leopold Toskánský (*1956)