Václav Hollar (13. července 1607 Praha – 25. března 1677 Londýn), známý pod latinizovanou formou jména Wenceslaus Hollar Bohemus či Wenceslas Hollar nebo poněmčenou podobou jména Wenzel Hollar, byl český barokní rytec a kreslíř. Od roku 1627 jako protestant odešel do zahraničí a působil v dílnách ve Frankfurtu nad Mohanem u Matthäuse Meriana, ve Štrasburku, v Kolíně nad Rýnem a v Antverpách. Od roku 1636 působil ve službách hraběte Thomase Howarda z Arundelu, s nímž se dostal do Anglie. Za války z Anglie utekl, ale později se vrátil. Jeho syn zemřel při morové epidemii, dotkl se ho velký požár Londýna v roce 1666. I když většinu života prožil v cizině, zůstal Čechem a dával to najevo. Byl pohřben do společného hrobu pro zvláště nemajetnou chudinu na malém hřbitově při kostele sv. Markéty ve Westminsteru.
Hollar je autor realistických barokních leptů, mezi jeho časté náměty patří přírodní motivy, krajiny, veduty, mapy, portréty, městské prospekty, kroje a zátiší na volných listech i v souborech. Vytvořil také pohled na Prahu podle svých kreseb z krátké návštěvy v roce 1636.
Život
Mládí Václav Hollar pocházel z významné a majetné pražské rodiny. Léta mládí Václava Hollara spadají na počátek třicetileté války. Otec Jan Hollar byl depozitorem českých zemských desek na Pražském hradě a člen nižší zemské šlechty. Od roku 1600 mohl z rozhodnutí Rudolfa II. používat erb a přídomek z Práchně (von Prachenberg). Jeho matka Markéta Löwová byla rodem z německé rytířské rodiny z Löwengrünu a Bareytu z Horní Falce. Švagr jeho strýce, Pavel Aretin, byl významným kartografem, autorem třetí nejstarší mapy Čech (1619).Vladimír Denkstein, 1978, s. 30-31
S prvními uměleckými pokusy začínal Hollar již dříve, ale rytí začal praktikovat až ve svých osmnácti pod vedením Aegidia Sadelera, v Bruselu narozeného grafika, který se do Prahy dostal za dob rozkvětu Rudolfova dvora. Mladý Hollar měl také možnost se seznámit s Rudolfovou kunstkomorou, která již v této době byla z části rozprodána nebo odvezena do Vídně. Z této doby pocházejí jeho kopie podle Dürera, kterého si Hollar velmi vážil. Hollarův otec jeho umělecké snažení nepodporoval a chtěl, aby se syn stal právníkem.Urzidil, Hollar: A Czech Emigré to England, s. 17
První umělecká léta náhled|Katedrála sv. Martina v Mohuči; kresba z roku 1632 V roce 1627, podobně jako řada dalších kvůli Obnovenému zřízení zemskému, opustil Čechy a odebral se do Německa. Hollar nejspíše neodešel z důvodů politických, ale spíše z existenciálních, kdy mu zahraničí dokázalo nabídnout lepší uplatnění. Velkou roli snad ani nehrály náboženské důvody, snad i přes informace naznačující, že Hollar pocházel z českobratrské rodiny. (K tomu níže sekce Hollarovo náboženské vyznání.)
V Německu žil nejprve ve Stuttgartu (1627–1628) a později pracoval ve Štrasburku pro nakladatele Heydena a kolínského nakladatele Hogenberga (1629–1630). Odtud na přelomu let 1629–1630 podnikl svou první cestu po Rýně do Kolína nad Rýnem.Vladimír Denkstein, 1978, s. 31-39 Kolem roku 1631 se Hollar usadil ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se začal učit u nejvýznamnějšího mědirytce své doby, Matthäuse Meriana. Zde se podílel i na Merianově vrcholném díle Topographia Germaniae. Hollar byl jedním z prvních umělců, kteří začali soustavně zachycovat krajinu středního Porýní a stal se předchůdcem rýnského romantismu.
V roce 1633 se Hollar dostal do Kolína a zůstal tam tři roky. Zde v roce 1635 vydal svou první knihu rytin u Abrahama Hogenberga. V roce 1636 došlo k důležitému setkání s lordem Thomasem Howardem z Arundelu, který cestoval jako anglický vyslanec k Ferdinandu II., aby vyřešil problém s majetkovým vyrovnáním vdovy Alžběty, sestry krále Karla I. v oblasti Falce.
Arundel byl mimo jiné sběratel umění a Hollara si všiml při nákupu děl od Abrahama Hogenberga. Při cestě se zastavili například ve Frankfurtu, kde Arundel získal dalšího umělce, Henrika van der Borcht, který se stal blízkým Hollarovým přítelem. Dále navštívili Prahu, Vídeň a postupně procestovali celou střední Evropu. Stejného roku ještě při návštěvě dvora císaře Ferdinanda II. byl s pomocí Arundela Hollarovi polepšen erb a predikát po jeho matce, takže si mohl říkat „Hollar Prachenberger von Löwengrün und Bareyt“.Urzidil, Hollar…, s. 20 Když se jeho sponzor v roce 1637 vracel do Londýna, Hollar ho následoval a nakonec tam strávil větší část svého života.Urzidil, Hollar…, s. 21–27
Život v Anglii náhled|vlevo|300px|Arundel House, kde Hollar bydlel a tvořil (lept z roku 1646) Zpočátku žil Hollar v Arundlově domácnosti, kde se mohl postupně seznamovat s novým prostředím. Ačkoli již jednou musel odcestovat ze své domoviny, pobýval stále převážně v německých oblastech, které byly v mnohém jeho domovu podobné, proto byl pro něj příchod do Anglie převratnou změnou. U Arundela pracoval především na zdokumentování jeho rozsáhlé umělecké sbírky, což mu umožňovalo být finančně nezávislý. Hollar nebyl Arundelovým služebníkem či zaměstnancem. Na svých autoportrétech nápadně vystavuje rodinný erb aby zdůraznil své postavení urozeného muže.Antony Griffith, in: J. Kotalík (ed.), 1983, s. 49 Ve sbírkách se nacházela díla současníků jako byli Daniel Mytens, Peter Paul Rubens, Jan Lievens, nebo Anthonis van Dyck a Hollar zde dokumentoval i díla starších mistrů jako byl Leonardo da Vinci, Raffael, Parmigianino, Dürer, Hans Holbein mladší, Adam Elsheimer a další. Toto dílo má tím větší hodnotu, jelikož některé z těchto originálů zmizely a jsou známy jen z Hollarových kopií.Urzidil, Hollar…, s. 48–49
Zároveň se zde učil anglicky od Margaret Tracy (ta se na oplátku od něho nechávala vzdělávat v kreslení a základech rytí), která byla komornou lady Alethee Howardové. Dalším Hollarovým zájmem bylo proniknout ke královskému dvoru jako umělec. S tím však měl nemalé problémy, protože ohledně umění měl na dvoře hlavní slovo talentovaný vlámský malíř Anthonis van Dyck, který nebyl Hollarovi nakloněn.Urzidil, Hollar…, s. 31–34 (Van Dyck jakožto malíř oceňoval na rytectví odlišné hodnoty než Hollar, který byl především rytec a kreslíř.Urzidil, Hollar…, s. 35)
náhled|Portrét Arundela podle van Dycka, první z pokusů, kterým se Hollar snažil vlámského malíře přesvědčit o svém umění V této době se v Anglii vyhrocovala politická situace a vznikaly dva tábory – těch, co podporovali krále na straně jedné a co reptali proti špatnému královskému vedení na straně druhé. Hollar se snažil být neutrální, ačkoli ho jeho příslušnost k Arundelovu domu přiřazovala k royalistům. O tom svědčí fakt, že jeden z jeho prvních portrétů, které vytvořil v Anglii, patřil spisovateli a královu odpůrci Johnu Miltonovi, dalším z královských odpůrců byl Hollarem portrétovaný politik John Pym.Urzidil, Hollar…, s. 33 Vyhrocenost situace lze vidět na pádu králova oblíbence Thomase Wentwortha, hraběte ze Straffordu, kterého Hollar poprvé portrétoval v roce 1640 ještě jako irského místokrále a v roce 1641 zdokumentoval proces s ním a jeho popravu.
Dne 4. července 1641 se Hollar oženil s komornou Margaret Tracy, s níž měl dvě děti – staršího Jamese a mladší dceru. V této době se setkal s Janem Amosem Komenským, který v Anglii do roku 1642 pobýval. Když v roce 1642 vypukla anglická občanská válka, Arundel se nevrátil z cest zpět do Anglie a právě v této době se Hollar dostal do služeb královské rodiny. Často se zmiňuje, že učil kreslit waleského prince a pozdějšího krále Karla II., což první tvrdil již Vertue, ovšem krátká Hollarova biografie publikovaná v Antverpách v roce 1649 toto zcela nepotvrzuje a zmiňuje, že byl ve službách vévody z Yorku, tedy Karlova mladšího bratra Jakuba II.Pennington, s. XXIV
V Antverpách náhled|vlevo|Rukávník s brokátem od Hollara První Hollarův životopisec a rytec George Vertue uvádí, že Hollar bránil spolu s royalisty Basing House a byl po jeho pádu v roce 1645 vojáky parlamentu zatčen, ale podařilo se mu uprchnout do Nizozemska. Ovšem z jiných pramenů je jasné, že Hollar byl v Antverpách již v roce 1644 a nemohl být tedy při pádu royalistické pevnosti.Urzidil, Hollar…, s. 41 V Antverpách se setkal s Arundelem, který však roku 1646 zemřel při cestách v Itálii. I ve Vlámsku se věnoval Hollar dokumentaci Arundelových sbírek, alespoň té části, kterou mecenáš stihl přesunout z Anglie na kontinent. Z této činnosti nakonec vzešly i vysoce ceněné tisky motýlů, hmyzu a mušlí. Nicméně Arundel mu již nedokázal zajistit nezávislost, takže se Hollar seznámil s řadou antverpských nakladatelů, z nichž nejdůležitější byl jeho pozdější přítel Jan Meyssens.Urzidil, Hollar…, s. 46
Snažil se také vyvrátit tvrzení v této době již mrtvého van Dycka o tom, že Hollarovo dílo je překonané Rubensovou školou. Vytvořil proto řadu kopií obrazů tohoto talentovaného Vláma. O tom, že jeho snaha nebyla marná, může svědčit výrok Vertua, který Hollara označil za nejlepšího van Dyckova interpreta.Urzidil, Hollar…, s. 47 V této době se Hollar také mohl blíže seznámit s díly Hanse Memlinga, Huga van der Goese a Rogiera van der Weydena.Urzidil, Hollar…, s. 45
V roce 1647 publikoval s nakladatelem C. Danckertsem celkový pohled na Londýn a v roce 1649 vyryl velký pohled na Prahu (vyšel v Merianově Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae v roce 1650). Obě tato díla vyjadřují také určitý stesk po domově, s nímž souvisí i další známá rytina z této doby (1646) Dobrá kočka, která nemlsá. Tu si Hollar zřejmě udělal pro své potěšení, o čemž svědčí český popis, kterému těžko mohl někdo v Antverpách rozumět.Urzidil, Hollar…, s. 49–50 Nově tvořil sérii holandských lodí v přístavu, také oblečení a módu, například i rukávníky, které dobře na ztvárnění kožešiny ilustrují jeho cit pro detail.
Návrat do Anglie a poslední léta náhled|vlevo|240px|Jeden z tangerských pohledů; zde na York Castle V roce 1652 se Hollar vrátil do Anglie, poněkud překvapivě v kontextu sílícího napětí mezi Nizozemskem a Cromwellovou Anglií. Přesné důvody návratu nejsou zcela zřejmé. Urzidil zmiňuje možnost, že se jeho ženě zastesklo po domově, nejspíše ho také přemlouvali jeho přátelé: spisovatel John Aubrey, sběratel umění Elias Ashmole a historik sir William Dugdale. Kvůli nepřátelství mezi Anglií a Nizozemskem museli cestovat do Calais a odtud do Doveru, ovšem příchodem do Anglie problémy neskončily. Hned po příjezdu byl Hollar zatčen a uvězněn. Sice není známo přesné obvinění, ale vzhledem k tomu, že přijel z Nizozemska, kam se stáhlo mnoho royalistických odpůrců Cromwellova režimu a sám Hollar byl spojen s tímto táborem již před útěkem z Anglie, není toto uvěznění překvapivé. Naštěstí pro Hollara se jeho přátelům podařilo domluvit propuštění. Život pro umělce byl ovšem v puritánské Anglii těžší než v době královské vlády. Zatímco v Hollarových očích byla královská Anglie zemí žijící v míru, kde lidé byli šťastní, v puritánské Anglii jako by žili pod nějakou zlou kletbou.Urzidil, Hollar…, s. 53–54
Zprvu bydlel u svého přítele a žáka Williama Faithorna, nicméně poslední období svého života se Hollar stěhoval často. Pracoval pro Johna Ogilbyho, pro kterého vytvořil ilustrace knih klasických autorů Homéra, Vergilia a Juvenalise, které ale neměly komerční úspěch. Pro téhož nakladatele ilustroval i Ezopovy bajky. Z tohoto období také pocházejí díla vzniklá ve spolupráci se sirem Williamem Dugdalem, jako Monasticon Anglicanum, monumentální trojsvazkové pojednání o anglických kostelích, nebo History of St. Paul’s Cathedral o staré londýnské katedrále svatého Pavla.Urzidil, Hollar…, s. 56