náhled|Člen protinacistického Kreisavského kroužku Adolf Reichwein před Lidovým soudem v Berlíně, kde se stal obětí justiční vraždy ve vykonstruovaném procesu. Justiční vražda je udělení trestu smrti nevinnému člověku prostřednictvím zinscenovaného soudního procesu, tedy de facto vražda spáchaná prostřednictvím soudního systému. Na rozdíl od např. justičního omylu při justiční vraždě zástupci justice (soudci, žalobce, obhájce) vědí, že odsouzený nespáchal čin, za který má být zbaven života, a že důkazy a svědecké výpovědi o jeho vině jsou falešné nebo alespoň k odsouzení nedostačující. Justiční vraždy jsou spojeny hlavně s diktaturami. Možnost zneužití trestu smrti k justiční vraždě je jedním z argumentů pro zrušení tohoto trestu.
Definice Pojem justiční vraždy () jako první použil pravděpodobně osvícenský filozof Voltaire roku 1777 v dopise pruskému králi Fridrichovi. O pár let později, pod dojmem švýcarského případu Anny Göldi, které se její zaměstnavatel, s nímž otěhotněla, zbavil tak, že ji obvinil a nechal popravit za čarodějnictví, definoval justiční vraždu () jiný osvícenský učenec, August Ludwig von Schlözer:
Příklady z historie náhled|Witold Pilecki, kapitán polské armády a protinacistický odbojář, se v roce 1948 stal obětí justiční vraždy během vykonstruovaného procesu vedeného komunistickými úřady v Polsku.
Za justiční vraždy jsou označovány některé popravy českých občanů v době, kdy území tehdejšího Československa (respektive Protektorát Čechy a Morava) okupovalo Nacistické Německo. Okupační soudní aparát (například Lidový soudní dvůr v Berlíně či zvláštní soudy v Praze a Brně) systematicky odsuzoval k trestu smrti na základě vykonstruovaných obvinění. Příkladem je případ vojáka Václava Kudibala, který byl v roce 1943 popraven po politicky motivovaném procesu. Jako justiční vraždy jsou vnímány i rozsudky stanných soudů během heydrichiády, které v mnoha případech bez řádného dokazování posílaly na popraviště zatčené osoby a rukojmí.
Mezi justiční vraždy v komunistickém Československu patří např. popravy Milady Horákové, Rudolfa Slánského a Heliodora Píky.
Za justiční vraždu bývá považován také rozsudek nad manželi Rosenbergovými, kteří byli ve Spojených státech amerických odsouzeni k smrti v roce 1951 za špionáž a popraveni. Dříve byl tento proces označován za justiční vraždu jen komunisty, kteří trvali na nevině obou odsouzených. Na základě odtajněných dokumentů z vyšetřování FBI a procesu samotného se k názoru, že poprava Ethel Rosenbergové (nikoliv jejího manžela) byla nespravedlivá a vědomým zneužitím justice, kloní i někteří američtí historikové a právníci. Prohlášení v tomto smyslu vydala v roce 2015 i Městská rada v New Yorku.
Odkazy Reference
Související články Vykonstruovaný proces Vaporizace (1984) Aféra Sacco-Vanzetti Čarodějnické procesy na losinském panství Trojka (NKVD) Moskevské procesy Velká čistka
Kategorie:Justice Kategorie:Smrt Kategorie:Vraždy