Un été brûlantZ francouzštiny česky Horké léto. je francouzsko-italsko-švýcarský dramatický film z roku 2011. Natočil jej režisér Philippe Garrel podle scénáře, který napsal spolu s Marcem Cholodenkem a Caroline Deruas. Hlavními postavami jsou herečka Angèle (Monica Bellucciová), její manžel, malíř Frédéric (Louis Garrel), herec Paul (Jérôme Robart) a jeho přítelkyně Élisabeth (Céline Salletteová). Film je vyprávěn z Paulova pohledu, který po Frédéricově smrti retrospektivně vypráví o jejich přátelství. Film rozvíjí vztahy dvou párů – rozpadajícího se manželství prvního z nich a začínajícího vztahu druhého.
Zčásti je poctou filmu Pohrdání, který natočil Jean-Luc Godard, a částečně byl inspirován režisérovým přítelem Frédéricem Pardem. Autorem originální hudby k filmu je velšský hudebník John Cale, který s režisérem spolupracoval již v minulosti. Svou premiéru si snímek odbyl na Benátském filmovém festivalu, později byl uveden na festivalech v další zemích, stejně jako v kinech a později na DVD. Filmu se dostalo převážně negativní odezvy ze strany kritiků. Některým recenzentům vadily herecké výkony, jiným celkový koncept Garrelových vztahových filmů. Pochvaly se dostalo například kameře a hudbě. Sám Garrel na negativní odezvu reagoval tak, že filmy natáčí pro své fanoušky, nikoliv pro širokou veřejnost.
Produkce Autory scénáře jsou spolu s Garrelem jeho manželka Caroline Deruas a dlouholetý spolupracovník Marc Cholodenko. Po Garrelově předchozím snímku Hranice úsvitu (2008) jde o druhý (a zároveň poslední) film, který vzešel ze spolupráce se společností Rectangle Productions a producentem Édouardem Weilem. Rozpočet snímku činil 3 100 000 euro, přičemž z 26 % byl francouzský film natočen v koprodukci s Itálií (podíl společnosti Faro Film) a z 11 % je zastoupeno Švýcarsko (Prince Film). Dalšími financemi přispěly francouzská organizace Centre national du cinéma et de l'image animée, italské ministerstvo kultury, švýcarský Spolkový úřad pro kulturu, organizace Eurimages (400 000 euro) a region Île-de-France (192 000 euro). Záměr natočit tento film byl veřejnosti oznámen v roce 2009, kdy se měl jmenovat J'ai gardé les anges (Střežil jsem anděly). Natáčení filmu trvalo po dobu osmi týdnů počínaje koncem července 2010 v Římě a Paříži.
Snímek je zčásti poctou Godardovu filmu Pohrdání (1963), zčásti Garrelovu příteli, malíři Frédéricu Pardovi. Garrel k tomu řekl, že jej „chtěl zvěčnit ve filmu, aniž by sklouzl k fetišismu.“ Například obrazy, které se ve filmu nachází, nejsou Pardovým dílem. Dále prohlásil, že si filmem nechtěl svého přítele vynahradit. Jedním z několika odkazů k Pohrdání je okamžik, kdy leží nahá Angèle na posteli – ve filmu Pohrdání leží nahá Brigitte Bardotová. Režisér v rozhovoru na otázku, jaký má tato nahá scéna význam, odpověděl, že obraz pochází z hlavy člověka, který se chystá zabít. Dále uvedl, že ženu snímal z dálky dvakrát větší, než je ona sama, a to v reakci na pokyny Leonarda da Vinciho, podle nichž se řídil během studií. Monica Bellucciová schválila svou nahou scénu ve filmu dva měsíce po narození dcery. Spojitosti s Godardem jsou také v technickém obsazení filmu – spolupracovali s ním jak kameraman Willy Kurant, tak i zvukař François Musy. Jde o Garrelův první barevný film od roku 1999, kdy uvedl Le Vent de la nuit.
Obsazení náhled|upright=.85|Louis Garrel na fotografii z roku 2011
Další spolupráce Louis Garrel je režisérův syn, který se představil v několika dalších filmech svého otce, například Hranice úsvitu (2008) nebo Žárlivost (2013). Menší roli ve filmu hraje i režisérův otec Maurice Garrel, který ještě před premiérou zemřel. Jedná se o poslední film, v němž hrál. Svůj monolog si Maurice Garrel napsal sám. Céline Salletteová, Jérôme Robart a Vladislav Galard s režisérem taktéž v minulosti spolupracovali, konkrétně měli malé role v jeho filmu Pravidelní milenci (2005). Monica Bellucciová je ve skutečnosti o osmnáct let mladší než její filmový manžel Louis Garrel, což je zpodobňováno s Garrelovým skutečným vztahem s herečkou Valerií Bruni Tedeschiovou, která je téhož věku jako Bellucci.
Děj Úvod V prvním záběru je Frédéric (Louis Garrel), pijící z placatky u svého automobilu značky BMW u čerpací stanice. Po chvíli nasedá do vozu. V další scéně je nahá Angèle (Monica Bellucciová), ležící v posteli. Následuje další scéna s Frédéricem, který jede noční krajinou v automobilu, přičemž scénu poprvé podkresluje klavírní hudba. Postupně se rozjíždí a nabourá. V okamžiku nehody kamera snímá Frédéricův obličej, nikoliv automobil, a následuje tma. Po chvíli je vidět nabouraný automobil, z jehož motoru se kouří, a nehybný Frédéric uvnitř. Vůbec první slova filmu jsou „Frédéric je mrtvý“. Mluví o něm jeho přítel Paul (Jérôme Robart), divák se dozvídá, že Frédéric byl malířem a mluví o jejich seznámení.
Francie náhled|upright=.85|vlevo|Monica Bellucciová na fotografii z roku 2009 Děj se v retrospektivě vrací do okamžiku jejich seznámení. Paul se s Frédéricem seznámil díky společnému příteli Damienovi (Damien Mongin), s nímž přichází do jeho bytu. Frédéric říká, že se neměl stěhovat do Říma, protože „veškerá ta mrtvá krása je tak neinspirující“. Následně ukazuje svůj nový obraz. V tu chvíli přichází Angèle (Monica Bellucciová), Frédéricova manželka, která v Itálii pracuje jako filmová herečka. Vypravěč filmu, tedy Paul, retrospektivně říká, že její fotografie znal z časopisů. Angèle se po seznámení s Paulem začíná bavit s Frédéricem a říká mu, že přijdou pozdě, načež Frédéric odvětí, že mu nejprve musí vyndat třísku z chodidla. Následně z bytu Damien s Paulem odchází. Další scéna se zaměřuje na Paula v jeho bytě, Paul retrospektivně uvádí, že tou dobou žil sám. Po chvíli děj přechází na natáčení válečného filmu a Paul vypráví, že chtěl hrát ve filmech, ale ve skutečnosti byl jen komparzistou. Režisér mu na scéně vysvětluje jeho roli a po chvíli přichází režisérův asistent Roland (Vladislav Galard). Jednu roli v právě natáčeném filmu měla také Élisabeth (Céline Salletteová), která hrála jednu ze dvou žen, které s Paulem leží v posteli. Následuje střelba, při níž se všichni probudí, a Paul utíká se zbraní ven z místnosti a zastřelí několik protivníků (Němců). Následuje další scéna, v níž se již Paul nevyskytuje, a retrospektivně vypráví, že si následujícího rána povídal s Élisabeth, s níž se posléze vrátil zpět domů do Paříže a od té doby spolu žili. Následují scény, o nichž Paul právě vyprávěl – nejprve si povídají, poté jsou v Paulově bytě. Povídají si, brzy se dostanou k tématu sebevraždy, o níž se Élisabeth v minulosti několikrát pokusila. Paul si přivydělává prodejem novin, ale příliš úspěchu nemá – své přítelkyni prozradí, že prodal pouhé tři výtisky. Následuje setkání Paula s Frédéricem, při němž řeší smutek při žití bez ženy, stejně jako manželství. Divák se brzy dozvídá o pozvání Paula a Élisabeth do římského domu Frédérica a jeho manželky.
Itálie Děj filmu se přesouvá do Říma. Čtveřice je téměř bez řečí na terase, později Frédéric ukazuje Paulovi uvnitř domu své obrazy. Paul se hostitele ptá, kdo je muž na fotografii, a dozvídá se, že jde o Frédéricova dědečka (Maurice Garrel; jde o skutečného prarodiče Louise Garrela). Divák se dozvídá, že jeho dědeček je již mrtvý, ale byl to právě on, kdo Frédérica vychoval, neboť jeho rodiče zahynuli, když byl mladý. V další scéně řeší Paul s Élisabeth otázku manželství, později si Élisabeth zkouší Angèliny šaty, které jí poté daruje. Ženy se znenadání leknou krysy a s křikem utíkají, načež přichází muži a uklidňují je. Děj se přesouvá na terasu, kde si Paul s Frédéricem povídají. Paul říká, že by v Římě rád zůstal a druhý odpoví, že klidně může. Jeho přítelkyně mu vyčítá, že s ní netráví žádný čas a místo toho je pořád s Frédéricem. S ním v další scéně řeší revoluci a své předky, kteří bojovali ve válce. V další scéně Élisabeth ukazuje svému příteli šaty, které dostala od Angèle, ale Paul nejeví příliš zájem. V další scéně jsou opět oba muži – Frédéric žádá Paula, který se dříve rovněž věnoval, byť amatérsky, malířství, aby nakreslil jeho portrét. Paul se zdráhá. Další scéna se odehrává v klubu, v němž lidé tančí.Autorkou choreografie taneční scény je Caroline Marcadé. Později již v domě proběhne menší hádka mezi Frédéricem a Angèle a následuje další noční venkovní scéna, v níž figurují pouze obě ženy a Angèle si stěžuje na svého muže, že jí již nemiluje a nyní maluje vše kromě ní. Élisabeth jí utěšuje. Angèle pokračuje, říká, že Frédéric si platí prostitutky (v tu chvíli je zde záběr na Frédérica, bavícího se s ženou na ulici) a ona, nikoliv však z pomsty, je také s jinými muži. Když Angèle přichází domů, najde omluvný dopis od svého manžela. náhled|upright=.85|Céline Salletteová na fotografii z roku 2014 V další scéně jsou Angèle a Frédéric spolu a oba brečí a navzájem se utěšují. Muž říká, že se nechce rozejít. Poté vychází z domu Élisabeth s polštářem v rukou, prochází se kolem bazénu a následně jde zpět do postele za Paulem. Po chvíli je volá k venkovnímu stolu Frédéric, aby jim přečetl pochvalnou recenzi na Angèlin herecký výkon. Začíná číst italsky, Élisabeth jej však kvůli neznalosti jazyka přeruší a on začne číst francouzsky – v jazyce, v němž je namluven celý film. U stolu se Élisabeth od Frédérica dozvídá, že byla náměsíčná, ona o tom nevěděla. Po přesunu děje do pokoje Paula a Élisabeth se dvojice hádá kvůli tomu, že první z nich u stolu prohlásil, že je Angèle nádherná. Na stejné téma naráží u kuchyňského stolu, kde je kromě nich ještě Frédéric. Ten si rovněž všiml, že Paul na jeho manželku příliš kouká. Po Angèlině příchodu jí její muž říká, že se do ní Paul v tajnosti zamiloval. Následuje ťukání na dveře, Frédéric si vzpomene, že pozval Rolanda, kterého uvádí jako svého přítele a asistenta režie, pracujícího v Římě. Roland se s Paulem a Élisabeth zná již z natáčení válečného filmu. Po večeři následuje scéna, při níž jsou Roland a Angèle sami v pokoji. Po střihu se Roland obléká, zatímco Angèle leží v posteli a říká mu, že neví nic o ženách. V další scéně je Frédéric, právě pracující na obrazu. Po chvíli sledování se kamera přesouvá na ulici, kde jde Angèle, a dějištěm se opět stává místnost, v níž Frédéric maluje. Přichází k němu jeho manželka s hrnkem, který mu dává. Muž se ptá, zda se jí obraz líbí, načež odpovídá, že ano. Frédéric svou manželku uráží, ona začíná brečet. Následuje venkovní scéna u auta, kde jsou Frédéric a Paul, mluví o projížďce a krásném místě, které první chce ukázat. Přichází k nim Achille (Vincent Macaigne). Následuje scéna v interiéru, kde jsou Angèle a Élisabeth, přičemž první z nich říká, že se necítí dobře a raději by zůstala doma. Élisabeth jde k autu sama a informuje trojici mužů, že druhá žena nepřijde. Po chvíli jízdy sedí čtveřice u stolu a připíjí si, později jde ve dvojicích po kamenné cestě. Frédéric si povídá s Achillem, druhá dvojice jde mlčky.