Miloš Vignati (28. dubna 1897, PřerovMatriční záznam o narození a křtu farnost Přerov – 9. listopadu 1966, tamtéž) byl český právník, dirigent, hudební skladatel a pedagog.
Život Po maturitě na gymnáziu v Přerově musel narukovat do rakouské armády. Po vzniku Československa vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vedle toho navštěvoval přednášky Zdeňka Nejedlého z hudební vědy. Po získání doktorátu z práv studoval soukromě skladbu u Viléma Petrželky a krátce i u Josefa Bohuslava Foerstera.
Jako právník působil v rodném Přerově a významně se podílel na hudebním životě města. Založil pěvecké sdružení Tyrš a podílel se na vzniku Volného pěveckého sdružení ve Vyškově. V Přerově nastudoval i několik českých oper a organizoval pravidelné hudební besedy za účasti předních českých umělců. Po 2. světové válce se stále více věnoval hudbě. Byl v Přerově předsedou klubu Svazu československých skladatelů, krajským inspektorem pro hudbu, učil na Pedagogické škole v Přerově a později i na Vejvanovského konzervatoři v Kroměříži. Podílel se rovněž na založení Oblastního divadla Přerov. Svými kritickými a popularizačními články přispíval do novin a časopisů.
V roce 1949 vstoupil do Svazu československých skladatelů, roku 1953 vznikla olomoucká odbočka a Miloš Vignati se stal jejím předsedou. O dva roky později ale byla olomoucká odbočka Svazu zrušena (září 1955), členové olomoucké odbočky byli převedeni pod odbočku Svazu v Ostravě.https://slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz/component/mdictionary/?task=record.record_print&tmpl=component&id=6446
Jeho bratr Vilém Vignati (1915–1981) vystudoval medicínu, ale stejně jako bratr se celoživotně aktivně věnoval hudbě. Stal se odborným lékařem v lázních Luhačovice a ve své vědecké práci se zabýval léčebnými účinky hudby. Jeho bratr Jan Vignati (1899-1942) byl primářem patologie v Uherském Hradišti a odbojářem popraveným nacisty.
Dílo
Klavírní skladby Rozmarná suita op. 3 Fantasia marittima op. 7 Sonata revoluční op. 14
Komorní skladby Terzetto pro dvoje housle a violu op. 9 Partita a 6 duet pro dvoje housle op. 13 Dvě skladby pro violu a klavír (instrumentováno i pro orchestr) Sonata quasi ballata (housle sólo) Lidová suita pro violoncello op. 16 Dechový kvintet op. 17 Suita pro dvoje housle, sólový hlas, violoncello a klavír (1945) 1. smyčcový kvartet op. 20, „Rapsodie proletáře“ 2. smyčcový kvartet op. 28, „Tři pastorely“ Sonata pro housle a klavír op. 32
Orchestrální skladby Lidové tance op. 19 Mladým pionýrům op. 24 Bulharské fresky op. 24
Písně Čtyři písně na slova Rabíndranátha Thákura op. 2 10 písní na slova lidové poesie podkarpatské op. 4 Vzkazuji milému pro soprán a orchestr op. 18 Dojmy op. 27 (slova Marie Pujmanová) Písně vojenské a regrutské op. 30 a op. 39 Písně milostné pro alt a klavír op. 31 Důvěrná setkání pro soprán a smyčcový kvartet op. 31
Sbory Dva mužské sbory op. 15 (slova Jaroslav Seifert a Li Po) Čtyři moravské poemy op. 36 Tři básně Vítězslava Nezvala op. 38
Kromě toho byl autorem četných dobových masových písní a příležitostných skladeb s politickou tematikou.
Odkazy
Literatura Československý hudební slovník II. (M–Ž), 1965, SHV, Praha Čeněk Gardavský a kol.: Skladatelé dneška, Panton, Praha, 1961 Hudební rozhledy X. 1957, S. 348.
Reference
Externí odkazy
východní Moravy
Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Skladatelé 20. století Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Čeští právníci Kategorie:Čeští hudební pedagogové Kategorie:Čeští sbormistři Kategorie:Narození v roce 1897 Kategorie:Úmrtí v roce 1966 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Přerově Kategorie:Úmrtí v Přerově