náhled|upright|Zednářský znak – úhelník a kružidlo. Písmeno „G“ znamená „geometrie“ nebo „gnosis“ (řecky „poznání“), přisuzovány jsou i mnohé další významy. Používá se také varianta bez písmene „G“. Svobodné zednářství je uzavřená mezinárodní organizace, která je zasvěcena společnému cíli (morální a intelektuální zdokonalení lidstva) skrze rituály a obřady. Zednářství oficiálně vzniklo v roce 1717 v Anglii spojením několika lóží. V tzv. lóži se setkávají tzv. bratři, kteří tvoří bratrstvo a přijímají nové členy na základě kooptace během iniciačního obřadu. Utajené konání těchto bratrstev mělo mít jako hlavní cíle uskutečňování sociálně spravedlivé, rovnostářské společnosti a konání dobročinnosti. Zednářství je opředené řadou mýtů a je oblíbeným tématem příznivců různých konspiračních teorií. Zednáři mají různé symboly, např. Bibli, úhelník a kružítko, kladivo a zednickou lžíci, krychli, hvězdu, dva sloupy, lebku, také Měsíc, Slunce a vševidoucí oko. Dále zástěru, jako symbol čistoty a nevinnosti, která odkazuje na dřívější fyzickou práci a bílé rukavice. Neodmyslitelnou součásti je zednářská legenda o Šalamounově chrámu a příběh jeho stavby.
Dne 7. února 2019 při otevření výstavy v Kutné Hoře o zednáři Alfonsi Muchovi a 100. výročí založení lóže Národ, řekl velmistr Veliké lóže Miloš Hošek: „Zednářství, to je vlastně taková zvláštní mravouka obalená v symbolech, vyjadřovaná též symboly. Všechno je velmi dobře ukryto, ale otevřeno pro ty, kteří chtějí naslouchat.“
Veřejně se málo prezentují.
Cíle zednářství Cíle a hodnoty svobodného zednářství jsou odvozeny z jeho historie, které se vyvinulo ze středověkých hutí kameníků a zedníků. Z důvodu velkého počtu lóži se zednáři zavázali k víře v principu stvořitele, kterého nazývají Velký architekt všehomíra.
Většina zednářských hodnot vychází z doby osvícenství. Lze je shrnout jako pět pilířů svobodného zednářství: Svoboda, Rovnost, Bratrství, Tolerance a Humanita.
Svoboda by měla být uskutečňována prostřednictvím svobody od útlaku a vykořisťování, jako základního předpokladu svobody mysli a individuální realizace. Rovnost znamená rovnost mezi lidmi bez třídních rozdílů a rovnost před zákonem. Bratrství je realizováno prostřednictvím bezpečnosti, důvěry, péče, sdílené odpovědnosti a porozumění mezi sebou. Tolerance je žita skrze aktivní naslouchání a porozumění jiným názorům. Humanita zahrnuje součet všech čtyř předchozích pilířů a je symbolizována tzv. „Chrámem lidstva“, na kterém zednáři pracují.
Cílem svobodného zednářství je žít tyto principy v každodenním životě tak, aby se propagovalo lidské dobro na celém světě. V zednářském smyslu znamená humanita vyučování lidské důstojnosti. Zednáři se při své práci sdružují v lóžích, je zde kladen důraz na člověka jako takového. Emanuel Schikaneder, svobodný zednář, stejně jako Wolfgang Amadeus Mozart, vyjádřil tento postoj v libretu Mozartovy opery Kouzelná flétna slovy „Je to princ, ještě více, je lidskou bytostí!“ (německy Er ist Prinz, noch mehr, er ist ein Mensch!)
Původ náhled|Náčrt představy Šalomounova chrámu Jednou z teorií je, že původ zednářství byl již v bájné Atlantidě. Odtud se dostalo do Egypta, Persie, Řecka, Říma a později bylo Kelty přeneseno na dvůr krále Artuše.Teorie byla založená na tom, že pyramidy mají na svém vrcholu pyramidion, což je egyptská forma vrcholového klenáku, jaký byl používán i středověkými staviteli. Dále např. W. A. Mozart použil ve své Kouzelné flétně některá egyptská tajemství, jako bylo zasvěcování vodou, ohněm a další. Jiná teorie je, že počátky zednářství lze najít v Bibli, přesněji prvním zednářem měl být Adam.Podle ústavy Jamese Andersona.
Původ zednářství bývá nejčastěji odvozován od zedníků, kteří v Egyptě stavěli pyramidy a chrámy, v Řecku chrámy a veřejné budovy, zde se jednalo o bratrstvo (profesní sdružení) tzv. Dionýsových služebníků, a ve Starém Římě stavěli města a ve středověku katedrály. Od 13. století začali stavět nezávisle na církvi, zde vznikl okolo roku 1375 pojem „freemason“, tedy „kameník, který pracuje s „free-mason“ tedy neotesaným kamenem“.Mělo jít o křídovým kamenem z Kentu, v jihovýchodní Anglii.
V Římě byl stavitel Marcus Vitruvius Pollio, v době vlády Julia Caesara a Augusta. V té době se stavělo podle intuice, která byla znázorňována symboly. Stavitelství, resp. stavitelské umění, souviselo s přímým poznáním Vesmíru, v proporcích a formách staveb byl zobrazován nebeský prostor, pohyb hvězd, stavba lidského těla, které bylo obrazem kosmu. Při předávání znalostí nešlo o rozumové učení, ale o poznání skrytých sil a rozvoj určitých schopností, které byly spojené s tělesnou disciplínou. Proto zde byl každý učeň přidělen mistrovi, který jej zasvětil a udělal z něj tovaryše. Šlo o tzv. předání „mistrovského umění“, které bylo udržováno v tajnosti. Proto zde byl i pojem zasvěcení v rámci cechu. S rozvojem matematiky, geometrie a fyziky zůstaly jen symboly a rituály.
V 15. století po zasvěcení Christiana Rosenkreuze do učení hermetismu vznikl řád Fraternitas Roseae et Crucis (česky Bratrstvo růže a kříže).Christian Rosenkreuz (také Rosenkreutz, Christian Rose Cross) byl legendární, možná alegorický zakladatel řádu Rosicruciánů (Řád růžového kříže). Je uveden ve třech manifestech, které vyšly počátkem 17. století: 1) Fama fraternitatis Roseae Crucis oder Die Bruderschaft des Ordens der Rosenkreuzer (publikováno 1614 v Kasselu, Německo); 2) Confessio oder Bekenntnis der Societät und Bruderschaft Rosenkreuz (publikováno 1615 v Kasselu, Německo); Chymische Hochzeit Christiani Rosencreutz anno 1459 (publikováno 1616 ve Štrasburku, Německo). Později došlo k propojení zednických bratrstev a tzv. rozekruciánů. Učení Christiana Rosenkreuze se stalo základem svobodného zednářství v podobě tzv. Chrámové legendy. Legenda obrazným způsobem zobrazovala vývoj člověka a lidstva. Šlo o apokryf ze Starého zákona, který parafrázoval biblickou verzi stvoření člověka a stavbu Šalamounova chrámu. Hlavním zaměřením rosekruciánů byla alchymie.
Odkaz na Chrámovou legendu Podle zmíněné Chrámové legendy se svobodné zednářství odvozuje od Hirama Abiffa (také psán jako Chíram Abí, Adoniram, Hiram Abif, v angličtině Widow's son), stavitele Šalamounova chrámu. V hebrejské bibli (Starém zákonu) je tato osoba zmíněna v:
2. kniha Samuelova 5,11 1. kniha Královská 5,15–32 1. kniha Královská 7,13–51 2. kniha Letopisů 2,1–17
Odkaz na Řád templářů
náhled|upright|vlevo|Bafomet, od Éliphas Lévi, z díla Dogma a rituál vysoké magie. Podle jiné hypotézy měli svobodní zednáři navázat na odkaz Řádu templářů, který byl založen roku 1118. Znám jako Řád templářů. Mimo svého hlavního zaměření, tedy ochrany poutníků, poskytovali finanční půjčky, které se jim staly osudnými. Francouzský král Filip IV. Sličný z rodu Kapetovců se dostal do konfliktu s papežem Bonifácem VIII. Spor byl ukončen, protože papež byl unesen a brzy po tom zemřel. Další papež Benedikt XI. zemřel za záhadných okolností. Následný papež Klement V. byl již podporován Filipem IV. Sličným, který si vyřešil své dluhy k Řádu templářů tak, že je nechal zlikvidovat. Byli označeni, za podpory papeže Klementa V. za kacíře. Byli obviněni, že se oddávají pohanským a perverzním rituálům. Například jim bylo připisováno vyznávání ďábla a tzv. Bafometa.Jeho význam není jednotný. Někdy byl vykládán jako Petrovo zapření Ježíše. Někteří zase tvrdili, že je to symbol pro ďábla. Francouz Eliphas Lévi ztvárnil Bafometa, jako bytost s hlavou kozla, mezi jeho rohy stoupají sírové výpary z hořícího pentagramu, který má na čele. Někdy se také zobrazoval, s ženským tělem a křídly, sedící na černé kostce. Kozlí nohy měl podložené zeměkoulí a trup porostlý šupinami mořské panny.
Templáři věřili v jediného Boha, a také tvrdili, že se křesťanství odvrátilo od původní myšlenky a změnilo se na organizaci, prostřednictvím které Řím ovládá svět. Likvidace řádu začala 13. října 1307 a skončila v roce 1312.
Existuje legenda, která hovoří o tom, že v noci 13. října 1307 jistá část templářů utekla do Skotska, na západní pobřeží Argyll a Bute, kde jim poskytl ochranu Robert Bruce. Důkazem pravdivosti této legendy je vysoký počet templářských náhrobků na hřbitovech v Argyllu.
Někteří templáři uprchli do Španělska, kde se spojili s Řádem rytířů z Montjoie. V Portugalsku se přejmenovali na Kristův řád. Teorii vzniku společnosti zednářů z templářského řádu odmítl v roce 1782 zednářský kongres ve Wilhelmsbadu.Jasper Ridley, Svobodní zednáři, s. 35: Portugalský král jim byl nakloněn, přijal zednáře a udělili jim svolení rekonstituovat řád pod jiným jménem. 2020-02-13.
Vývoj z kamenických cechů náhled|vlevo|Klenák v kapli na Bezdězu. Ve 13. století se stavělo z kamene jen pro církev (katedrály, kostely), nebo krále a šlechtu (tvrze, hrady). Vznikl cech stavitelů z kamene, tedy kameníků, kteří byli vyjmuti z jurisdikce vrchnosti. Toto jim poskytl např. Rudolf Habsburský v roce 1275. Kameníci používali při stavbě symboly, kterými označovali své dílo, pro další vyúčtování. Jednotlivé hutě udržovaly své symboly v tajnosti. To z důvodu, aby nezasvěcení lidé nerozuměli jejich významu a nehrozilo prozrazení jejich práce a postupů.
První cechy zedníků, stavitelů a kameníků byly formovány převážně ve 13. a 14. století. V Anglii byli známí jako Mistři kameníci, ve Francii se dělili na Děti otce Soubise,Michael z ALBANY - Walid Amin SALHAB, Templáři a tajná moudrost islámu, Praha 2010, s. 172.: Jejich znamením byl uzel a zabývali se čistě křesťanskou tematikou. 2020-02-13.Kniha: Templáři a tajná moudrost islámu. 2020-02-13. Děti mistra Jacquese,Michael z ALBANY - Walid Amin SALHAB, Templáři a tajná moudrost islámu, Praha 2010, s. 172: Jejich znamením v katedrálách byl dubový list. 2020-02-13. a Děti Šalamounovy.Michael z ALBANY - Walid Amin SALHAB, Templáři a tajná moudrost islámu, Praha 2010, s. 172: Znamením byla pečeť Šalamounova nebo Davidova hvězda (je to v podstatě znamená to sluneční znamení, horní trojúhelník představuje trojici bohů, lichá čísla jedničku, trojku a pětku, zatímco dolní trojúhelník představuje svět člověka a sudá čísla dvojku, čtyřku a osmičku. Zabývali se esoterickými motivy židovského a islámského původu. Jejich následovníci jsou pak známí jako Les Compagnos des Devoirsdu Tour de France neboli Compagnonne. náhled|Zlatý řez Kameníci žili v komunitě, ve svém oboru byli vzdělaní a spojovalo je jejich stavitelské tajemství, které je odlišovalo od zbytku obyvatel. Uměli používat kompas, kružidlo a olovnici a další nástroje. Ovládali geometrii, matematiku, měřili úhly. Znali postup jak přenést dvojrozměrný plán do reálné trojrozměrné stavby a rozuměli zlatému řezu. Znali tajemství vrcholového klenáku. Věřili, že jejich znalosti pocházejí od Boha a znázorňovali ho jako tzv. bytost elegansarchitectusse s dvěma velkými kružidly v rukou. Kamenické znalosti (umění) bylo sdělováno pouze ústně a jen vybraným jedincům, kteří přísahali, že o něm nepromluví. Měli velké množství tajných otázek a odpovědí, kterými mohli poznat, kdo jsou pravý a vyučený kameník. Vzhledem k ústnímu předávání bylo nutné mít dobrou paměť a představivost, jelikož se mnoho věcí se předávalo přes symboly.O důležitosti trénování paměti píše William Schaw ve svých stanovách.
Kameníci byli známí svým systémem vnitřních a vnějších zásad a následných trestů, za jejich neplnění. Bylo vyžadováno, aby členové věřili v katolickou církev a odmítali kacířství. Byli povinni plnit úkoly od krále, mít hlubokou úctu k práci a žít morálním životem.Řídili se pravidly řádu svatého Benedikta. 2020-02-13. Bylo zakázáno cizoložství, pobyt venku po osmé večerní hodině, časté navštěvování hostinců a nevěstinců. Kameníci mohli kvůli projektům a stavbám cestovat po zemi, oproti ostatním poddaným, kteří museli setrvávat ve své domovské vsi, městě. Kameníci se, stejně jako ostatní cechy, účastnili o svátcích hraní mystérií pro obec. Mezi hrami byla i legenda o stavbě Šalamounova chrámu v Jeruzalémě.