Velké Zimbabwe neboli také Království Zimbabwe byl státní útvar na území dnešního státu Zimbabwe, který největší rozkvět zažil ve 14. a 15. století. Vládnoucím etnikem byli Šonové, hlavní město je známo pod názvy Velké Zimbabwe nebo Dzimbabwe (Domy z kamene – doslovný překlad šonštiny), které se nacházelo blízko dnešního města Masvingo, západně od řeky Mutirikwe. Dnes je Dzimbabwe významnou archeologickou památkou.
Dějiny Původními obyvateli regionu byli Sanové, kteří zde žili minimálně 100 tisíc let. V období 2. století př. n. l. se v regionu usídlili Bantuové. Od 4. století. n. l. Bantuové utvářeli náčelnické celky.
Do oblasti, ve které později vzniklo Velké Zimbabwe, začali přicházet okolo roku 1000 Šonové (mluvčí šonštiny). Nejvíce se dařilo osídlením kolem velkých řek Limpopo (království Mapungubwe) a Sabi (Velké Zimbabwe). Oblasti byly bohaté na zlato a zdejší populace se brzy zapojily do obchodu se zeměmi Indického oceánu.
Zdejší obživa byla založena na zemědělství a pastevectví. Od 12. století docházelo ke konfliktům s okolními náčelnickými útvary, které Zimbabwe poráželo a připojovalo do své obchodní sítě, čímž bohatlo. Bohatá vrstva začala stavět kamenné zdi kolem svých domů, což vyvrcholilo rozvojem tradiční techniky suchého zdiva. Ve 13. století docházelo k vylepšování hradeb postavených metodou suchého zdiva a z Velkého Zimbabwe se stalo obchodní centrum regionu, a to i díky úpadku království Mapungubwe.
vlevo|náhled|upright|Mapa obchodních tras, do kterých bylo Velké Zimbabwe zapojené Během svého vrcholu se město Velké Zimbabwe rozléhalo na území o rozloze 7,2 km2. Centrem města bylo sídlo panovníka, které mělo mocenský a rituální význam. Toto sídlo bylo obehnáno vysokou kamenou zdí (zejména z žuly, postavenou metodou suchého zdiva). Před zdí žili poddaní, kterých bylo kolem deseti tisíc a jejich domy (postavené z hlíny a dřeva) byly obehnány nižší obrannou zdí. Město bylo plně zapojeno do obchodních tras vedoucích Indickým oceánem, a to zejména díky obchodníkům ze svahilských městských států, jakým byla například Sofala. Obchod byl veden také po řekách Sabi a Runde. Mezi archeologickými nálezy ve Velkém Zimbabwe byly mj. keramiky z Persie a Číny, což také svědčilo o zapojení do mezinárodního obchodu. Mezi vývozní artikly patřily: dobytek, měď, sůl nebo obilniny.
Celé království bylo tvořeno 150 menšími sídly, která platila králi tribut, a rozprostíralo se na území o rozloze 50 tisíc km2. Panovník nesl titul mambo. Ten byl prostředníkem mezi politickou a duchovní mocí. Zdejší obyvatelé vyznávali mhondoro (kult předků).
Od 15. století nastal pokles obchodu, a to z důvodu poklesu poptávky po zlatu. Podle orální historie byl důvodem úpadku království nedostatek soli. Ten měl donutit panovníky vysílat expedice do dalších regionů, kde narazili na království Mutapa, které se právě v této době začalo rozvíjet a postupně převzalo dominantní roli v jižní Africe. Historici dále spekulují, že za úpadkem mohlo být dlouhé období sucha, vytěžení zlata v okolí, znehodnocení zemědělské půdy nebo kontaminace vodních zdrojů. K definitivnímu opuštění města došlo v 17. století.
Umění Mezi významné umělecké předměty patří čtyřiceticentimetrové sochy ptáků z mastku, které se později staly státním symbolem Zimbabwe (a předtím Rhodesie). Sochy byly nalezeny Evropany a odcizeny. V roce 1889 jednu odvezl Willi Posselt a prodal ji Cecilu Rhodesovi, který si jí ozdobil svůj dům v Kapském Městě. Rhodes poté zorganizoval expedici, kterou do oblasti Velkého Zimbabwe v roce 1891 vedl James Theodore Bent, který nalezl dalších osm soch ptáků (šest velkých a dvě menší). Bent uváděl, že sochy byly fénického původu, protože nedokázal uvěřit, že by je vyrobili subsaharští Afričané. V roce 1981, rok po získání nezávislosti Zimbabwe, Jihoafrická republika během výměny artefaktů vrátila čtyři sochy ptáků. V roce 2026 došlo k vrácení poslední odcizené sochy.
Objevování Evropany náhled|Ruiny hlavního města Velké Zimbabwe Prvním písemným pramenem o existenci Zimbabwe je deník arabského cestovatele Ibn Saída, z poloviny 13. století, v němž je zmínka o národu Soyouna, což je zřejmě zkomolenina slova "Šona". Rozkvět státu přišel ve 14. a 15. století, kdy archeologické nálezy dávají důkazy o čilém obchodním styku s východním pobřeží Afriky a potažmo muslimskými kupci.
Evropané se do této oblasti vydali především proto, aby ověřili tvrzení Bible, podle níž se někde na jihu Afriky nachází zlatonosná země Ofir. Zmínka se nachází ve Starém Zákoně a to v 1. knize královské (9:28, 10:11, 22:49), v 1. knize Paralipomenon (29:4) a 2. knize Paralipomenon (8:18, 9:10), dále také v knihách Job (22:24, 28:16), Žalmy (45:10) a Izajáš (13:12). Zmínka o záhadné zemi plné zlata se objevuje i u řeckého zeměpisce Ptolemaia, který ji pojmenoval Sofala. Přístav Sofala skutečně existoval, byl to v té době nejjižnější arabský přístav. Na jeho místě později vzniklo město Nova Sofala.
V roce 1502 do tohoto přístavu připlul Vasco da Gama, který odtud na evropský kontinent zlato opravdu přivezl, oblast však byla pod správou arabských kupců, proto evropská kolonizace této části Afriky začala až v 19. století.
První Evropan, který nalezl kamenné rozvaliny Dzimbabwe, byl v roce 1871 mladý německý cestovatel Karl Mauch, který poslal do Evropy zprávu, že se zde nachází velké množství starých a opuštěných zlatých dolů s tavicími pecemi. Bylo to v době objevení zlata v oblasti Kimberley, a tak za řeku Limpopo vyrazila řada dobrodruhů, kteří se ale nesetkali s žádným velkým úspěchem. Karl Mauch také jako první vyslovil názor, že Dzimbabwe je rozvalinami biblické země Ofir, neboť podle tehdejších názorů nebyli černoši schopni vytvořit městské společenství.
V roce 1876 Dzimbabwe navštívil Emil Holub.
náhled|vlevo|Letecký pohled na ruiny hlavního města Velké Zimbabwe Mýtus o říši Ofir podporoval i britský novinář Richard N. Hall, který v roce 1902 rozvaliny Dzimbabwe dostal do správy. Svými neodbornými vykopávkami způsobil nenapravitelné škody. Oproti tomu o několik let později egyptolog David Randal Mac-Iver provedl nové výzkumy a vyvrátil názory, že se jedná o fénické nebo arabské stavby, neboť na nich není poznat žádný z evropských nebo orientálních vlivů. U většiny nalezeného zboží, vyjma dovezených luxusních předmětů, prokázal jejich africký původ. Anglická archeoložka Gertruda-Caton Thompson v roce 1929 provedla rozsáhlý průzkum a potvrdila Mac-Iverovy závěry.
Ve třicátých letech u evropské veřejnosti uspěl Leo Frobenius s bizarní teorií, že Dzimbabwe patřilo pod říši Eritrea a že ve tvářích Šonů jsou jasně rozpoznatelné mongolské rysy – tedy že město bylo postaveno Araby a že až sem doléhal vliv Zlaté Hordy. K těmto závěrům došel po analýze místní orální historie.
Čistě africký původ Dzimbabwe potvrdil až radiokarbonový rozbor zbytků dřevěných trámů zachovaných jako součást kamenných zdí z roku 1952, který přinesl zjištění, že místní výstavba probíhala v rozmezí 12. až 15. století, čímž byly zcela vyvráceny mýty o fénickém či jakémkoliv jiném přispění. Přesto se legenda o nečernošském původu Dzimbabwe udržela až do 70. let dvacátého století, zejména v době vlády ministerského předsedy Rhodesie Iana Smithe, zastávajícího názor o primitivnosti černošské kultury, neschopné založit kamenné město.
Reference
Externí odkazy
Velké Zimbabwe (Great Zimbabwe) – podrobný popis největšího kamenného monumentu na africkém kontinentě na jih od rovníku
Kategorie:Dějiny Zimbabwe Kategorie:Zaniklé státy Afriky Kategorie:Zaniklé monarchie Afriky Kategorie:Britské kolonie Kategorie:Vzniklo 1220 Kategorie:Zaniklo 1450