Protikrál (též vzdorokrál, latinsky Contrarex) byl protikandidát legálně panujícího krále, v důsledku nástupnických sporů nebo politické opozice.
Protikrálové se častěji vyskytují ve volených monarchiích. V dědičných monarchiích se protikrál často objevil po vymření vládnoucí dynastie, když se o trůn ucházelo několik kandidátů, přičemž obvykle jsou tito uchazeči označeni jako pretendent. Někteří protikrálové uspěli ve své snaze a stali se legálními králi, například Konrád III. nebo Fridrich II. Štaufský, u jiných je jejich postavení dodnes předmětem diskusí (Jindřich II. Bavorský).
Protikrálové se nejčastěji vyskytli ve Svaté říši římské, kde tento jev úzce souvisel s vzdoropapeži, když císařové často jmenovali vzdoropapeže a naopak papežové korunovali protikrále. Protikrálové se však vyskytli i v Polsku, Uhrách, Francii a Anglii.
Čeští protikrálové Matyáš Korvín (1469–1490), proti Jiřímu z Poděbrad a Vladislavu Jagellonskému Karel Albrecht Bavorský (1741–1743), proti Marii Terezii
Protikrálové Svaté říše římské Arnulf Bavorský Rudolf Švábský Heřman Lucemburský Alfons X. Kastilský Fridrich I. Habsburský Jindřich Raspe Vilém II. Holandský
Odkazy
Reference
Kategorie:Panovnické tituly