Wirich Filip Vavřinec hrabě z Daunu, kníže z Teana ( Wirich Philipp Lorenz Reichsgraf von Daun, Fürst von Theano, 19. října 1669, Vídeň – 30. července 1741, Vídeň) byl rakouský šlechtic a vojevůdce císařské armády. Vyznamenal se ve válce o španělské dědictví a v necelých čtyřiceti letech dosáhl hodnosti polního maršála (1708). Později zastával vysoké funkce ve správě enkláv habsburské monarchie, byl místokrálem v Neapoli (1707–1708 a 1713–1719), místodržitelem v Rakouském Nizozemí (1724–1725) a nakonec guvernérem v Miláně (1726–1733). Ve vojenské tradici rodu pokračoval syn Leopold Daun (1705–1766), který dosáhl taktéž hodnosti polního maršála a za sedmileté války proslul jako vítěz bitvy u Kolína.
Životopis náhled|vlevo|Polní maršál Wirich Filip Daun Pocházel ze starého německého rodu Daunů (von Daun), původem z Porýní, ovšem během 17. století zdomácnělého v zemích habsburské monarchie. Jeho otcem byl Vilém Jan Antonín hrabě z Daunu (1621–1706), který roku 1657 vstoupil do rakouských služeb. Jeho matka byla Anna Marie Magdalena hraběnka z Althannu (1635–1712) a jeho sourozenci byli Jindřich Josef (1678–1761) a Jindřich Richard (1673–1729), kteří také v armádě dosáhli vysokých hodností.WISSGRILL, Franz Karl: Schauplatz des landsässigen niederösterreichischen Adels, Vídeň, 1795; s. 197–199 (heslo Daun) dostupné online
Od mládí sloužil v armádě, vyznamenal se ve válce s Osmanskou říší a pod Evženem Savojským bojoval v bitvě u Zenty (1697). Na začátku války o španělské dědictví byl jmenován generálním polním vachtmistrem, respektive generálmajorem (1701) a znovu s Evženem Savojským operoval převážně v Itálii. V roce 1704 dosáhl hodnosti polního podmaršála, poté se vyznamenal především obranou Turína v roce 1706 a pak také tím, že hned v následujícím roce se jako vrchní velitel císařských vojsk v Itálii bez boje zmocnil Neapole.KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016; 280 s. (kapitola Dobytí Turína a situace v Itálii roku 1706, s. 179–182) ISBN 978-80-7557-037-6 Po kompetenčních sporech s Jiřím Adamem z Martinic jej nahradil na postu neapolského místokrále (1707–1708)KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 228–229 ISBN 978-80-7422-574-1 a dočasně byl postaven mimo aktivní vojenskou službu (1707). Již v lednu 1708 byl jmenován polním maršálemSlužební postup Wiricha Dauna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 24 dostupné online a pokračoval ve výbojích v Itálii. V roce 1709 přinutil papeže Klementa XI. k uzavření míru. Na konci války o španělské dědictví se vrátil do Neapole, kde byl pak dalších šest let znovu místokrálem (1713–1719).Přehled představitelů státní správy v Neapolském království na webu worldstatesmen dostupné online Během války čtverné aliance vypravil proti Španělům vojenské jednotky na Sicílii, kde byl však 15. října poražen v bitvě u Milazza. V roce 1719 byl povolán do Vídně, kde se stal městským velitelem a také vrchním velitelem dělostřelectva. V roce 1725 byl jmenován místodržitelem Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie).Přehled představitelů státní správy v Belgii na webu worldstatesmen dostupné online Zde působil jen dočasně do příjezdu nové místodržitelky, císařovy sestry arcivévodkyně Marie Alžběty. I přes krátké působení v Bruselu realizoval některé státoprávní reformy a mimo jiné začlenil belgické vojenské jednotky do struktury císařské armády. Byl také pověřen obchodními záležitostmi ve vztahu k Velké Británii v souvislosti s aktivitami Ostendské společnosti.WANNER, Michael, STANĚK, Karel: Císařský orel a vábení Orientu. Zámořská obchodní expanze habsburské monarchie (1715–1789), Scriptorium, Dolní Břežany, 2021; s. 221–223 ISBN 978-80-7649-010-9VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 164, 443 ISBN 978-80-200-2364-3 V roce 1726 odcestoval znovu do Itálie, kde nahradil zemřelého Jeronýma z Colloreda na postu guvernéra v Miláně (1726–1734).Přehled představitelů státní správy v Lombardii na webu worldstatesmen dostupné online Za války o polské dědictví se dostal do obklíčení ze dvou stran, ze severu od francouzského maršála Villarse a od jihu vojskem sardinského krále Karla Emanuela III. Daun musel vyklidit Milán a ustoupit k Mantově, tím upadl v nemilost a vrátil se do Vídně, kde dožil v ústraní.Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 84 (heslo Daun) ISBN 80-7185-104-3
Zemřel ve svém vídeňském paláci v roce 1741 ve věku 71 let a byl pohřben v augustiniánském kostele ve Vídni.
Byl též císařským tajným radou a komořím.Wirich Daun na webu kaiserhofgeschichte dostupné online Za zásluhy na italských bojištích během války o španělské dědictví obdržel italské šlechtické tituly markýze z Rivoly (Marchese di Rivola, 1706) a knížete z Teana (Principe di Teano, 1710).Wirich Daun na webu geneanet dostupné onlineWirich Daun in: Deutsche Biographie dostupné online Z doby, kdy si císař Karel VI. nárokoval španělský trůn, pochází také titul španělského granda I. třídy.Wirich Daun na webu geschichtewikiwien dostupné online V roce 1712 obdržel Řád zlatého rouna.
Rodina a majetkové poměry náhled|vlevo|Daunův palác ve Vídni V roce 1696 se oženil s hraběnkou Marií Barborou z Herbersteinu (1675–1735), dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodilo sedm dětí, dospělosti se dožili však pouze dva synové:
Ferdinand Jindřich (19. 5. 1698 – 21. 10. 1739), císařský komorník, dolnorakouský vládní rada, manž. 1722 hraběnka Marie Rosina z Herbersteinu (3. 1. 1706 – 1769) Leopold Josef (24. 9. 1705, Vídeň – 5. 2. 1766, tamtéž), polní maršál, velitel císařských vojsk za sedmileté války a prezident dvorské válečné rady, manž. 1745 Maria Josefa Fuchsová, ovdovělá hraběnka Nosticová (4. 4. 1711, Vídeň – 19. 1. 1764)
Po otci byl dědicem několika panství v Dolním Rakousku (Ladendorf, Kirchstetten). Zámek Ladendorf nechal v roce 1722 barokně přestavět podle projektu Donata d'Allio. Ve Vídni byl jeho sídlem Daunův palác na náměstí Freyung (dnešní obvod Innere Stadt), který byl postaven císařským dvorním architektem Johannem Lucasem Hildebrandtem v letech 1713–1719. Palác včetně hodnotné výzdoby v interiérech patří k významným památkám barokní architektury ve Vídni. Zde také Wirich Daun zemřel. Později se palác dostal do majetku Kinských a byl znám pod názvem Daun-Kinsky Palais, dnes Kinsky Palais.
Odkazy
Související články Daunové
Reference
Literatura KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016; 280 s. ISBN 978-80-7557-037-6 VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka; Praha, 2001; 872 s. ISBN 80-7185-380-1
Externí odkazy
Záznam Wirich Daun v Austria-Forum (v AEIOU Österreich-Lexikon)
Kategorie:Daunové Kategorie:Rakouští maršálové Kategorie:Neapolští místokrálové Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Osobnosti válek o španělské dědictví Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Nizozemští místodržitelé Kategorie:Narození 19. října Kategorie:Narození v roce 1669 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 30. července Kategorie:Úmrtí v roce 1741 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení v augustiniánském kostele ve Vídni Kategorie:Muži