Prorogace je dohoda sporných stran o tom, že jejich spor bude projednávat jiný soud, než který by byl jinak k projednání podle obecných pravidel příslušný. Uplatňuje se především v obchodních věcech. V rámci smlouvy se ujednání o prorogaci označuje jako prorogační doložka.
Na evropské úrovni je umožněna čl. 25 nařízení Brusel I bis, podle kterého se lze dohodnout na založení soudní příslušnosti určitého členského státu EU v obchodněprávních i občanskoprávních věcech (jistá omezení platí pro pojištění, spotřebitelské smlouvy a pro individuální pracovní smlouvy, a vyloučena je pak tam, kde platí tzv. výlučná příslušnost, např. ve věcech sporů o nemovitosti). Lze určit pouze stát, jehož soudy budou příslušné věc projednat, nebo přímo konkrétní soud (pokud určen není, pak jej určí vnitrostátní předpisy zvoleného státu). Dohoda musí být uzavřena písemně nebo v takové formě, která odpovídá obvyklým obchodním zvyklostem, případně zvyklostem, jež mezi sebou strany zavedly. Prorogaci zakládající soudní příslušnost dalšího členského státu EU je možné dohodnout i v čistě vnitrostátních smluvních vztazích, přesto že nařízení Brusel I bis dopadá pouze na smluvní vztahy s mezinárodním prvkem. Tento závěr vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU v případu Inkreal vs. Dúha reality (C‑566/22) z roku 2024. Dle soudního dvora totiž již samotná prorogace zakládá mezinárodní prvek.
V českém vnitrostátním právu je prorogace umožněna § 89a občanského soudního řádu, ale jen v obchodních sporech, přičemž dohoda musí být opět písemná.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Právní pojmy Kategorie:Procesní právo