náhled|upright=1.5|Oficiální portrét císaře Ťia-ťinga|alt=Malba mladého muže sedícího na trůnu obklopeného ze tří strany paravánem s malbami draků, muž je oděn v široké žluté róbě s vyšitými draky. Velký spor o obřady () v čínské říši Ming v letech 1521–1524 byl spor mezi císařem Ťia-ťingem a naprostou většinou úředníků vedených velkými sekretáři v čele s prvním velkým sekretářem Jang Tching-cheem o status císařových rodičů a související adopci Ťia-ťinga císařem Chung-č’.
Roku 1521 zemřel bezdětný císař Čeng-te, po něm nastoupil na trůn jeho třináctiletý bratranec Ťia-ťing. Ťia-ťingův otec Ču Jou-jüan († 1519) byl nevlastním mladším bratrem císaře Chung-č’, otce Čeng-teho. Ču Jou-jüanovou matkou nebyla císařovna, ale jedna z císařových konkubín a proto on, ani jeho syn, neměli nástupnické právo na trůn. Nástupnické právo naopak měli členové některých vzdálenějších linií císařského rodu, byli však opomenuti. Velcí sekretáři v čele s Jang Tching-cheem podpoření téměř všemi úředníky prosazovali adopci Ťia-ťinga císařem Chung-č’, aby se tak stal mladším bratrem svého předchůdce Čeng-tea a pokračovatelem hlavní linie císařského rodu a legalizoval tím svoji vládu. Po adopci by se rodiči Ťia-ťinga stali Chung-č’ a Chung-č’ho císařovna Čang, zatímco vlastní Ťia-ťingovy rodiče by pro něj klesli na strýce a tetu, což bylo pro Ťia-ťinga, hluboce milujícího otce i matku, naprosto nepřijatelné. Tvrdošíjný odpor třináctiletého chlapce byl pro velké sekretáře a úřednictvo nepříjemným překvapením. Obě strany rozhodně hájily své pozice: pro císaře bylo zachování úzkého vztahu k rodičům zásadní emocionální potřebou, pro úředníky byla adopce klíčová pro stabilitu státu a legalitu císařovy vlády. Jang Tching-che si přitom nekompromisně vynucoval jednotu v řadách úředníků, když na ojedinělé hlasy podporující císařovo stanovisko reagoval odesíláním dotyčných úředníků do vzdálených provincií. Po urputných diskuzích bylo na přelomu let 1521/1522 dosaženo kompromisu, když byla oběma Ťia-ťingovým rodičům i babičce (matce Ču Jou-jüana) udělena císařská hodnost, na druhé straně Ťia-ťing uznal Chung-č’a za svého „Zesnulého císařského otce“ a císařovnu vdovu Čang za „Moudrou matku“.
S kompromisem císař nebyl spokojen a v letech 1522–1523 požadoval zlepšení titulů svých rodičů, což velcí sekretáři i úřednictvo odmítali s odůvodněním, že je nutno zachovat rozdíl mezi hlavní císařskou linií a rodnou linií císaře. Začátkem roku 1524 mezi úředníky vznikla skupinka císařových stoupenců, kteří obnovili diskuzi. Od března 1524 císařova ochota strpět kritiku dosáhla svých mezí a nadále panovník neváhal odporující úředníky zatýkat a odvolávat z úřadu. Týž měsíc Jang Tching-che, vyčerpaný úmornými spory, s odvoláním na špatné zdraví zažádal o rezignaci a císař, který ho mezitím přestal považovat za nezbytnou oporu vlády, rezignaci přijal. Po Jangově odchodu zesílila pozice císaře a císařových stoupenců, které začal prosazovat na vysoké úřední pozice. Spory pokračovaly a ještě získaly na urputnosti. Situace vyvrcholila v srpnu 1524, když desetina všech pekingských úředníků v počtu více než dvou set osob na protestní demonstraci před branou audienční síně několik hodin skandovala jména císařů Chung-wua (zakladatele dynastie) a Chung-č’a a odmítala se rozejít. Demonstrace skončila až pozatýkáním účastníků, na následky bití jich 17 zemřelo, více či méně potrestáni byli všichni ostatní účastníci. Velký sekretariát i další vrcholné úřady poté převzali stoupenci císaře a tituly a postavení jeho rodičů byly upraveny dle jeho přání.
Výběr císaře Ťia-ťinga náhled|Oficiální portrét Ču Jou-jüana, knížete ze Sing a otce císaře Ťia-ťinga, po jeho posmrtném povýšení na císaře.|alt=Malba muže středního věku sedícího na trůnu v široké žluté róbě a vyšitými draky. Roku 1505 zemřel Chung-č’, císař čínské říše Ming. Měl pouze jediného syna, který po něm nastoupil na trůn, znám je pod jménem své éry vlády, Čeng-te. Čeng-te zemřel 20. dubna 1521 jako bezdětný. Novým panovníkem se stal jeho nejbližší mužský příbuzný, mladý (narozený roku 1507) bratranec Ču Chou-cchung jako císař éry Ťia-ťing. Ču Chou-cchung byl jediným žijícím synem knížete ze Sing Ču Jou-jüana († 1519), nevlastního mladšího bratra Chung-č’a. Za císaře byl vybrán na návrh prvního velkého sekretáře Jang Tching-chea schválený ostatními velkými sekretáři, vedoucími císařskými eunuchy a velkou císařovnou vdovou Čang (vdovou Chung-č’a a matkou Čeng-teho).
Ču Chou-cchung žil na svém údělu v An-lu, ve střední Číně. V den císařovy smrti Jang Tching-che s ostatními velkými sekretáři sestavil edikt podepsaný císařovnou vdovou vyzývající knížete k příjezdu do Pekingu a nástupu na trůn. Problémy s třináctiletým mladíkem se nečekaly. Ču Chou-cchung v An-lu oficiálně přijal delegaci oznamující mu edikt císařovny vdovy, souhlasil s nástupem na trůn a 7. května 1521 se vydal do Pekingu.
Povolání Ču Chou-cchunga bylo z hlediska nástupnických pravidel problematické. Nástupnické právo měli pouze synové císařovny (resp. u knížat hlavní manželky), a pokus o dosazení na trůn potomka vedlejší manželky či konkubíny zákon trestal smrtí. Ču Chou-cchungův otec Ču Jou-jüan byl synem jedné z vedlejších manželek, proto neměl nástupnické právo. Synové vedlejších manželek a konkubín byli i ostatní bratři Chung-č’a, oni ani jejich potomci proto také neměli nárok na trůn. Nejbližším zákonným nástupcem Čeng-teho byl Ču Chou-jao (1501–1537), kníže z Čchung a vnuk Ču Ťien-ceho (1455–1505), vlastního bratra císaře Čcheng-chuy (vládl 1464–1487, otec císaře Chung-č’).
Potíž s nástupnickým právem se Jang Tching-che rozhodl obejít adopcí Ču Chou-cchunga císařem Chung-č’, aby se stal panovníkem jako mladší bratr zesnulého Čeng-teho. Adopce Ču Chou-cchunga Chung-č’em by zachovala nepřerušenou císařskou linii a dala Ču Chou-cchungovu nástupu legitimitu a legalitu. Ideu adopce podpořili ostatní velcí sekretáři, ministři i ostatní úředníci. Jang se však dopustil hrubé chyby, která se mu později vymstila – v ediktu císařovny vdovy, kterým byl Ču Chou-cchung povolán na trůn, byl osloven jako kníže ze Sing a vyzván k příchodu do Pekingu a nástupu na trůn bez sebemenší zmínky o tom, že právo na trůn získává a trůn přebírá jako adoptivní syn Chung-č’a.
Diskuze bezprostředně před nástupem na trůn (květen 1521) náhled|vlevo|Císařovna vdova Čang, matka císaře Čeng-teho.|alt=Portrét Číňanky ve slavnostním úboru, v róbě žluté barvy bohatě zdobené, s korunou na hlavě rovněž bohatě zdobenou. Dne 26. května Ču Chou-cchunga a jeho doprovod 30 km před Pekingem úředníci ministerstva obřadů seznámili s plány dalšího postupu, a objevily se první potíže – ohledně názvu éry vlády nového císaře (která měla začít od Nového roku, ale její jméno mělo být ohlášeno při nástupu na trůn) a postavení Ču Chou-cchunga.
Ču Chou-cchung požadoval vstup do města hlavní branou, jako designovaný císař; nikoliv boční branou jako kníže, resp. následník trůnu. Neustoupil ani naléhání Jang Tching-chea, který osobně přijel na předměstí. Velcí sekretáři, ministři i úředníci centrálních úřadů vycházeli z předpokladu, že nový císař nastupuje na trůn jako mladší bratr Čeng-teho. Tudíž ministerstvo obřadů plánovalo, že Ču Chou-chung bude postupovat, jako by byl následník trůnu. Ču Chou-cchung a jeho rádci ale plány odmítli. Argumentovali, že v ediktu není žádná zmínka o tom, že by byl následníkem, ani že by císařskou hodnost získal jako syn Chung-č’a a bratr Čeng-teho; nýbrž je jednoduše ediktem císařovny vdovy vyzván k nástupu na trůn a převzetí císařské hodnosti. Jang Tching-che i úředníci ministerstva obřadů Ču Chou-cchungovi v časové tísni ustoupili a na druhý den, 27. května 1521, umožnili jeho vstup do města s císařskými poctami. Téhož dne Ču Chou-cchung slavnostně usedl na trůn. Jako císař je historiky nazýván Ťia-ťing, podle názvu jeho éry vlády.
Ohledně jména éry vlády, velcí sekretáři původně navrhovali „Šao-č’“, „Pokračování řádné vlády“. Slovní spojení šao-č’ bylo zřejmě shrnutím věty z výzvy vlády k Ťia-ťingovi k převzetí trůnu, říkající, že následování politiky a obřadů stanovených zakladateli dynastie přinese řádnou vládu; tudíž vyjadřovalo program kontinuity vlády. Bylo ho možné interpretovat i jako „pokračování [Chung]-č’ho linie“, tudíž také odkazovalo na adopci Ťia-ťinga Chung-č’em. Ťia-ťing jméno předložené velkými sekretáři odmítl a vybral vlastní, „Ťia-ťing“. Jeho významem je „skvěle/obdivuhodně a klidně“ a objevuje se v pasáži v Knize dokumentů, ve které vévoda z Čou napomíná mladého krále Čchenga a mimo jiné chválí šangského krále Wu Tinga, který „obdivuhodně a klidně“ vedl říši. Wu Ting byl chválen za obnovu prestiže upadlé dynastie Šang, provedenou však nikoliv silou, ale vyzařováním ctnosti. Fráze ťia-ťing tudíž je kritikou stavu státu a Čeng-teho režimu a vyhlášením politiky změny a obnovy. Ve zmíněném napomenutí je také stavěn do kontrastu král Wen, šlechetný otec zakladatele dynastie Čou krále Wua, vzorného panovníka, a nehodný poslední šangský král Čou. Ťia-ťing viděl paralelu mezi králi Čouem, Wenem a Wuem a nehodným císařem Čeng-tem, svým ušlechtilým otcem a sebou samým. Proto soudil, že za trůn nevděčí velkým sekretářům, ministrům, nebo císařovně vdově, ale ctnosti svého otce oceněné Nebesy. Z toho vycházela jeho úcta k rodičům a odmítnutí adopce Chung-č’em.
Spor o adopci císaře a postavení císařových rodičů (červen–srpen 1521) Po nástupu na trůn Ťia-ťing přikázal ministerstvu obřadů předložit návrh, jaké bude postavení jeho matky a zemřelého otce. Jang Tching-che reagoval nařízením, jak má být věc řešena, s odkazem na jím vybrané precedenty nástupů císařů z vedlejších větví císařského rodu adoptovaných bezdětnými císaři, z 1. století př. n. l. (císař Aj-ti) a 11. století (císař Jing-cung), s tím, že nesouhlas s jeho rozhodnutím bude mít za následek odvolání z úřadu. V důsledku výše zmíněné koncepce adopce Ťia-ťinga Chung-č’em by se Ťia-ťingovými (adoptivními) rodiči stali Chung-č’ a velká císařovna vdova Čang, zatímco Ču Jou-jüan a jeho manželka, paní Ťiang, by poklesli na strýce a tetu. Stejné rozhodnutí padlo i v případu sungského Jing-cunga, kdy se tak významné autority jako S’-ma Kuang, Čcheng I a Ču Si shodli na tom, že principem a smyslem adopce je přechod adoptovaného do nové rodiny, přičemž adopce ruší vazbu adoptovaného k biologickým rodičům. Adopci žádalo i čínské rodinné právo, v němž se považovalo za samozřejmé, že není-li přímý dědic, je následnictví a dědictví podmíněno adopcí. Tudíž Jang Tching-che instruoval ministerstvo, že Chung-č’ má mít titul „Zesnulý císařský otec“, Ču Jou-jüan „Zesnulý císařský strýc a velký kníže ze Sing“, Ťia-ťingova matka paní Ťiang „Císařská teta a velká manželka ze Sing“ a císař má sebe ve vztahu k Ču Jou-jüanovi a paní Ťiang označovat za „Císařského synovce“. Aby byly zajištěny náležité oběti Ču Jou-jüanovi jako otci, bude adoptivním synem Ču Jou-jüana jmenován Ču Chou-süan (1500–1577), kníže z Čchung-žen, který tím zdědí titul knížete ze Sing. Ču Chou-süan byl druhým synem Ču Jou-pina (1479–1539), knížete z I a nevlastního mladšího bratra Chung-č’a a Ču Jou-jüana.