Teddy Riner

Teddy Riner (* 7. dubna 1989 Les Abymes, Guadeloupe) je francouzský zápasník – judista afro-karibského původu. Je majitelem zlatých olympijských medailí z let 2012, 2016 a 2024. Je osminásobným mistrem světa v těžké váze. V letech 2010 – 2020 nepřetržitě neprohrál ve 154 soutěžních zápasech.

Sportovní kariéra S judem začínal v 5 letech v pařížské čtvrti Quartier de la Chapelle. Do svých 15 let se připravoval v klubu Bolivar pod vedením Alaina Perriota. V mládí se věnoval několika kolektivním sportům, především basketbalu. Kvůli individuálnímu zaměření však zvolil judo. Vrcholově se začal judu věnovat v pařížském tréninkovém centru mládeže INSEP. Členem širší francouzské reprezentace se stal v roce 2006. V roce 2007 přestoupil do profesionálního klubu Lagardère Paris Racing, kde se připravoval pod trenérskou dvojicí Patrick Rosso, Stéphane Frémont a dosáhl prvních mezinárodních úspěchů. Po olympijských hrách v Pekingu přestoupil do klubu v Levallois-Perret a připravoval se pod vedením trenérské dvojice Christian Chaumont, Benoît Campargue. Od roku 2012 spolupracoval s Franckem Chambillym.

Se svými rozměry (výška 204 cm, váha mírně pod 130 kg) poutal od dorosteneckých let pozornost trenérů. Jeho mimořádné silové dispozice byly podpořeny i schopností na sobě tvrdě pracovat a vůlí vítězit. Po technické stránce vyspěl kolem roku 2011 v jednoho z technicky nejlepších judistů světa. V začátcích své sportovní kariéry soupěře především zalamoval chvaty ko-soto-gari(gake) a o-uči-gari. Tyto nožní techniky provádí na pravou, ale v případě nutnosti i na levou stranu. Techniky které v průběhu své sportovní kariéry vyladil téměř k dokonalosti jsou z pravého úchopu harai-goši, uči-mata a o-soto-gari. Často tyto tři chvaty dokončuje strhy joko-sutemi-waza –> harai-makikomi, uči-mata-makikomi a o-soto-makikomi. Ze strhů ma-sutemi-waza u něho dominuje specifický chvat podobný sumi-gaeši zvaný lidově "Chabareli", japonskou terminologií hikikomi-gaeši. Z kombinací je pro něj netypičtější chvat o-uči-gari dokončený ko-soto-gake nebo o-soto-gari dokončené technikou aši-guruma. Od roku 2016 přidal do své sbírky chvatů techniky sasae-curikomi-aši a hiza-guruma. V poslední řadě se nezdráhá souboji na zemi, ve kterém převládají technicky znehybnění (držení) osae-komi-waza a škrcení šime-waza. Své souboje zvládá i po taktické stránce. Často kvůli tomuto čelí kritice z řad sportovních fanoušků, která ve finálovém zápase olympijských her (nejsledovanější zápasy) očekává ukončení zápasu stylově na ippon. Riner však všechny své dosavadní olympijská vystoupení podřídil taktice a zisku olympijské medaile pro Francii bez riskování.

Od svého debutu ve francouzské reprezentaci v roce 2005 prakticky přeskočil dorosteneckou věkovou kategorii. V roce 2006 poprvé startoval na mezinárodním turnaji nižší kategorie s muži v belgickém Visé. Třetím místem si řekl o start na prvním světovém poháru počítaném do evropského rankingu v Leondingu, kde skončil na děleném pátém místě. O pozici francouzské reprezentační jedničky v těžké váze nad 100 kg si řekl v roce 2007 v 18 letech výsledky na zimních turnajích. V dubnu se stal poprvé mistrem Evropy v srbském Bělehradě a v září se stal poprvé mistrem světa mezi muži v brazilském Riu.

V roce 2008 patřil k favoritům na zisk zlaté olympijské medaile na olympijských hrách v Pekingu. Ve čtvrtfinále se utkal s Uzbekem Abdullou Tangrievem. Taktická bitva bez náznaků bodované techniky pro něho skončila nešťastně. Minutu před koncem prodloužení prohrál souboj o úchop a za stahování obdržel trestný bod. Přes opravy však postoupil do souboje o třetí místo proti Gruzínci Lašovi Gudžedžijanimu. Minutu před koncem podrazil Gudžedžijaniho technikou o-soto-gari a po následném držení zápas ukončil před časovým limitem. Získal bronzovou olympijskou medaili.

v roce 2009 začal spolupracovat s trenérem Benoîtem Camparguem pod jehož vedením vyzrál v prakticky neporazitelného judistu. V září 2010 prohrál na dlouhých skoro 10 let poslední soutěžní zápas po verdiktu na praporky (hantei) s Japoncem Daiki Kamikawou na turnaji mistrovství světa v neolympijské kategorii bez rozdílu vah. V roce 2011 poprvé předváděl na velkých turnajích dominantní výkon plný krásných technických hodů. Žádný z jeho soupeřů s ním na tatami nevydržel celou hrací dobu. V únoru 2012 se na pařížském turnaji prezentoval ve výborném světle, na srpnových olympijských hrách v Londýně však styl boje plně podřídil taktice. V turnaji předvedl jediný bodovaný hod, když ve druhém kole v závěru poslal za rozhodnutého stavu Tunisana Fajsala Džáballáha uči-matou na ippon. Ve finále proti Rusu Alexandru Michajlinovi se pouze přetlačoval v boji o úchop a zvítězil na nižší počet napomenutí (šido). Získal zlatou olympijskou medaili.

Období od roku 2013 je pro jeho sportovní kariéru charakteristické minimalizováním startů na turnajích. V tomto období změnil osobního trenéra, kterým se stal Franck Chambilly, přibral na váze cca 10 kg a začal trpět různými zdravotními neduhy. V roce 2015 na mistrovství světa v kazašské Astaně (Nur-Sultanu) jen s problémy ustál ve finále chvat o-uči-gari Japonce Rjú Šičinoheho. Na olympijských hrách v Riu se opět neprezentoval v optimální formě. V semifinále urval v posledních sekundách vítězství technikou hikikomi-gaeši proti Izraelci Orimu Sasonovi, když v průběhu zápasu s problémy odrazil dva Sasonovy výpady sode-curikomi-goši. Ve finále proti Japonci Hisajoši Harasawovi se hned v úvodu dostal do výhody na šido po stahování soupeře a udržovací taktikou dovedl zápas do vítězného konce na nižší počet trestů. Získal druhou zlatou olympijskou medaili.

Svůj čtvrtý olympijský cyklus začal na podzim 2017 vystoupením na mistrovství světa v maďarské Budapešti a získal osmý titul mistra světa v těžké váze nad 100 kg. Stále častěji se však omílala otázka jeho další porážky. Na tu si dělala zálusk celá řada judistů, mimo jiné i Čech Lukáš Krpálek. Sezonu 2018 vynechal z neznámých důvodů, pravděpodobně kvůli zranění. V tomto období narostla jeho váha až k 160 kg. V roce 2019 se očekával jeho návrat na turnaje z důvodu výrazného propadu rankingem (žebříčkem) IJF. K návratu si zvolil menší turnaj Grand Prix v kanadském Montréalu počátkem června a na podzim turnaj v brazilském hlavním městě Brasílii. Oba turnaje vyhrál, ale několikrát byl v situaci, kdy na něm soupeř skoro získal technické body. V Brasilii dokonce ve čtvrtfinále s Inalem Tasojevem rozhodčí zahlásil proti němu wazari, ale videorozhodčí bodovaní posléze zrušil. Zářijové Mistrovství světa v Tokiu vynechal.

Na grandslamu v Paříži 9. února 2020 po více než devíti letech a 154 zápasech skončila jeho vítězná série bez porážky. V osmifinále prohrál v prodloužení s Japoncem Kokoro Kageurou kontrachvatem uči-mata-sukaši.

Vítězství 2008 – 1× světový pohár (Paříž) 2009 – 1× světový pohár (Paříž) 2010 – 2× světový pohár (Paříž, Lisabon), turnaj mistrů (Suwon) 2011 – 1× světový pohár (Paříž), turnaj mistrů (Baku) 2012 – 2× světový pohár (Paříž, Lisabon) 2013 – 1× světový pohár (Paříž) 2014 – 1× světový pohár (Čedžu) 2015 – 2× světový pohár (Čching-tao, Čedžu), turnaj mistrů (Rabat) 2016 – 1× světový pohár (Samsun) 2017 – 1× světový pohár (Záhřeb) 2019 – 2× světový pohár (Montreal, Brasilia)

Výsledky

Váhové kategorie Turnaj 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 těžká váha Olympijské hry 3. 1. 1. Mistrovství světa — 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1. — — Evropské hry — — Mistrovství Evropy — — 1. — — — 1. — 1. 1. 1. — — — — — Středomořské hry — 1. — — — Turnaj mistrů 1. 1. — — 1. — — — — — 1. VC Francie — — 3. 1. 1. 1. 1. 1. 1. — — — — — — úč. — MS juniorů 1. 1. ME juniorů 3. 1. — —

Bez rozdílu vah Turnaj 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 Mistrovství světa — — 1. 2. — 1.

Olympijské hry a mistrovství světa

Teddy Riner

Źródło i licencja