Slovenská provincie římskokatolické církve byla zřízena roku 1977 a existovala do 31. března 1995, kdy byla rozdělena na Košickou provincii a Bratislavsko-trnavskou provincii.
Skládala se z těchto diecézí: metropolitní arcidiecéze trnavská, od roku 1995 arcidiecéze bratislavsko-trnavská se sídlem v Trnavě, vznikla roku 1977 z trnavské apoštolské administratury, která byla roku 1922 vyňata z ostřihomské arcidiecéze. Roku 2008 byla rozdělena na metropolitní arcidiecézi bratislavskou a sufragánní arcidiecézi trnavskou. diecéze banskobystrická, založena roku 1776 diecéze nitranská, založena roku 880, obnovena roku 1110. Roku 2008 z ní byla vyčleněna diecéze žilinská, k níž připadla i část dosavadní banskobystrické diecéze. diecéze košická, diecéze zřízena 1804, roku 1995 povýšena na metropolitní arcidiecézi diecéze spišská, zřízena roku 1776 diecéze rožňavská, zřízena roku 1776
Historie Většina Slovenska spadala před vznikem Československa k Ostřihomské a Jagerské provincii.
V Československu za první republiky sídlily dvě církevní provincie, česká v Praze a moravská v Olomouci, na Slovensku samostatná církevní provincie až do roku 1977 neexistovala. Prvorepubliková vláda usilovala o to, aby se hranice církevních provincií přizpůsobily státním hranicím (části území Československa spadaly do působnosti polských a maďarských biskupů). K dohodě však nedošlo a mnichovská krize pak dořešení zabránila.
Papežská bula „Ad ecclesiastici regiminis incrementum“ ze dne 2. září 1937, o zevní delimitaci československých diecézí, prohlásila slovenské diecéze (Košickou, Rožňavskou a Spišskou z Jagerské provincie a Báňskobystřickou, Nitranskou, Mukačevskou a Prešovskou z Ostřihomské provincie) za přímo podřízené apoštolskému Stolci. Současně byly části Rožňavské a Košické diecéze ležící na území Maďarského království vyňaty z těchto diecézí a rovněž přímo podřízeny apoštolskému Stolci prostřednictvím expozitur, a bylo potvrzeno vynětí území trnavské apoštolské administratury z ostřihomské arcidiecéze a rovněž vynětí 45 farností diecéze Satumarské. Veškeré farnosti byzantského obřadu na československém státním území, dosud rozdělené do diecézí společně s římskokatolickými farnostmi, podřídila bula řeckokatolické diecézi Mukačevské.Papežská bula „Ad ecclesiastici regiminis incrementum“ ze dne 2. září 1937, o zevní delimitaci československých diecézí, oficiální český překlad, převzato z knihy: Jaroslav Rektořík: Ekonomická dimenze křesťanství a církve - její reflexe v ČR, Masarykova univerzita Brno, 2000
Za Pražského jara 1968, kdy došlo k částečné obnově církevního života, Vatikán zpočátku váhal a s návrhem na zřízení slovenské církevní provincie s arcibiskupstvím v Bratislavě a převedení některých území z působnosti polských biskupů pod české a moravské diecéze tak přišel až po sovětské okupaci, na podzim 1968. Československá strana a vláda dlouho odolávaly snahám státního církevního sekretariátu o zahájení jednání, v březnu 1969 byro ÚV KSČ na přípravu jednání přistoupilo, ale již v dubnu 1969 rozhodlo o zastavení příprav. K jednáním došlo v roce 1972, Vatikán však vyžadoval v rámci změn hranic provincií zřízení nové provincie zvýšení počtu biskupů (ve hře bylo zřízení nových diecézí v západních Čechách a na severní Moravě), na což stát nepřistoupil, pokud Vatikán nezakročí proti tajně působícím biskupům a katolickým emigrantům. Delegace se pak v červenci 1976 dohodly na zřízení nové Slovenské církevní provincie se sídlem v Trnavě a na úpravě hranic diecézí podle státních hranic Československa. Jednání byla završena v září 1977, předsednictvo ÚV KSČ dohodu schválilo v říjnu 1977 a příslušná papežská bula byla publikována k 30. prosinci 1977.Československo–vatikánská jednání a vztahy 1948 – 1989, Ústav pro soudobé dějiny, řešitel Jaroslav Cuhra, resume výzkumného projektu RB 16/18/02, nedatováno
Reference
Kategorie:Církevní provincie na Slovensku