Vesnické divadlo (VD) bylo založeno komunistickým ministrem zemědělství J. Ďurišem v roce 1945 při ministerstvu zemědělství. Po únoru 1948 převedlo ministerstvo zemědělství řídící agendu Vesnického divadla na Jednotný svaz českých zemědělců. V letech 1945–1950 sídlilo v podkroví budovy ministerstva zemědělství a v roce 1950 přesídlilo do zámečku v Praze–Hloubětíně. Po rozpuštění Jednotného svazu českých zemědělců (r. 1952) podléhalo od začátku roku 1953 Státnímu výboru pro věci umění, později pak Ministerstvu kultury. Vesnické divadlo fungovalo až do roku 1959, kdy bylo přejmenováno na Státní zájezdové divadlo (SZD) a v roce 1962 bylo zrušeno.
Vznik divadla a jeho začátky náhled|NS-Kraft durch Freude-Bühne auf Rädern (KdF-jeviště na kolech) během svého vystoupení v roce 1939 (Jüterbog u Berlína) Již na konci druhé světové války se objevila myšlenka vytvořit pro vesnici putující (kočovné) divadlo podle vzoru sovětského „Kolchozního divadla” v duchu Leninova hesla „Umění patří lidu“. Obdobné zájezdové divadlo jako nástroj propagandy využívala také NSDAP při své organizaci „Kraft durch Freude” (KdF-Bühne auf Rädern / Síla z radosti-jeviště na kolech).Wolf-Eberhard August: Die Stellung der Schauspieler im Dritten Reich: Versuch einer Darstellung der Kunst- und Gesellschaftspolitik in totalitären Staat am Beispiel des "Berufsschauspielers", W. August, 1973.
Po květnovém povstání v roce 1945 vznikl v redakci „Zemědělských novin“ (deníku Jednotného svazu českých zemědělců), pod vedením šéfredaktora Antonína Nedvěda, který vystřídal šéfredaktora Antonína Volavku, a po diskusích s divadelními teoretiky a kritiky A. M. Brousilem a Emanuelem Janským, plán zájezdového divadla.Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha 1961, str. 13 Divadlo mělo vzdáleně navazovat na dřívější kočující divadla, mj. na „První divadelní společnost českou pro venkov“, řízenou Josefem Aloisem Prokopem, na společnost Pavla Švandy ze Semčic, na „Divadlo sdružených měst Východočeských“ a celou řadu dalších.Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961 str. 10 Svým repertoárem mělo být zaměřeno nejen na dospělého diváka, ale i na nejmenší.
V říjnu 1945 se rozhodl komunistický ministr zemědělství Július Ďuriš zřídit podle sovětského vzoru zájezdové „Vesnické divadlo”, kterému až do roku 1948 konkurovala na venkově celá řada místních ochotnických spolků. Divadlo obdrželo prostory v podkroví budovy ministerstva zemědělství na Těšnově, kde si zřídilo kanceláře, dílny a zkušební místnosti s malým jevištěm. Zájezdy Vesnického divadla probíhaly za pomoci vlakového spojení a do odlehlých vesnic místními zemědělskými dopravními prostředky. Provozovatelem divadla byl ministerstvem zemědělství ustaven Jednotný svaz českých zemědělců, uměleckým ředitelem režisér Zdeněk Jaromír Vyskočil, provozním ředitelem František Smažík (od listopadu 1945 do června 1946), v čele ústavu stála divadelní rada, tvořená zástupci ministerstva školství, ministerstva zemědělství, Jednotného svazu českých zemědělců, redakce Zemědělských novin a ředitelství divadla.
První divadelní soubor (pracovní skupina) byl ustaven z divadelníků z Ústí nad Orlicí. Tento soubor vyjel na své první představení 17. prosince 1945 železnicí na Vlašimsko, kde uvedl hru F. F. Šamberka J. K. Tyl v režii Fr. Smažíka. Při založení VD bylo stanoveno, že smí hrát jen v obcích do 1000 obyvatel. Zájezdová činnost divadla čítala dva dny v každé zájezdové obci, přičemž první večer se hrála činohra, druhý den odpoledne pohádka pro děti a večer opět činohra. Po volbách v roce 1946 byl ředitelem a uměleckým vedoucím jmenován František Smažík. Již v únoru 1946 byla ustavena druhá pracovní skupina, čítající 17 osob, včetně divadelních profesionálů.
V květnu 1946 se rozjelo Vesnické divadlo na Šternbersko, kam bylo posláno ministerstvem zemědělství jako odměna zemědělcům za vzorné plnění dodávkových povinností. VD mělo na okrese v květnu sehrát přes 20 představení pro dospělé a několik představení pro mládež v následujících obcích: Hnojice, Žerotín, Újezd, Paseka, Uničov, Medlov a Troubelice. Jednalo se o představení „Zdravý nemocný” (Molière), „Veronika” (Faltis), „Tvrdohlavá žena” (J. K. Tyl), „Pohádka o třech princeznách” (F. Smažík podle Bratři Grimmové). Katastrofální úroveň divadelních představení si vysloužila na stránkách deníku «Volného Slova» dlouhou kritiku (z hovorů na scéně čpělo cosi stranicky agitačního).
V rámci Vesnického divadla při ministerstvu zemědělství vystupoval od prosince 1945 komik Jindřich Plachta spolu s divadelním a filmovým hercem Františkem Kovaříkem a skupinkou mladých herců Vl. Němotou, Evou Šmeralovou, Zd. Řehořem a režisérem Z. Míkou (členové divadla Divadla 5. května se zájezdovou skupinou zvanou Divadlo pod Plachtou). Pro své první turné si vybrali trojici ruských aktovek, spojených pod názvem »Medvěd« (Krylov: »Medvěd námluvčím«, Čechov: »Medvěd«, Gradov: »Směs práce«).Ladislav Tunys: Dobrák od kosti Jindřich Plachta, vyd. Ametyst, Praha, 2003, str. 164, 169, Na začátku května 1946 vystupovala skupina herců s Plachtou například na Znojemsku.
Skupina odehrála na 70 představení, avšak v říjnu 1946 skončila činnost z důvodu zdravotního stavu J. Plachty. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961 str. 14
V době od 1. do 22. října 1946 vyjednala Okresní rada odborů (ORO) ve Strakonicích zájezd Vesnického divadla do 11 obcí (Katovice, Střelské Hoštice, Velký Bor, Lažany Defurovy, Pačejov, Malý Bor, Veřechov, Volenice, Kraselov, Čestice a Vacov), celkem 22 představení pro dospělé a 11 loutkových představení pro děti. Pro dospělé sehrálo VD hry „Dobrodruzi” (E. Bozděch) a „Grand hotel Nevada” (Fr. Langer), pro děti maňáskové divadélko „Kašpárek a hodný koníček”.Šumavský hraničář: orgán osidlovacích komisí v šumavském pohraničí. Vimperk: Osidlovací komise v pohraničí, 04.10.1946, s. 5.
Až do první sezóny po únoru 1948 nemělo Vesnické divadlo většinu profesionálních herců, které později odčerpalo z oblastních divadel.Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 26.08.1948, s. 3. ISSN 0862-7967. V roce 1947 se konala v Brně porada zástupců všech stálých moravských divadel, které se ohrazovaly proti projektu VD ministerstva zemědělství a poskytování mu značných financí. Na poradě též zaznělo, že divadlo mělo sloužit potřebám venkova, ale že zajíždí více do měst a velkých obcí.Národní obroda: ústřední orgán Československé strany lidové. V Brně: Československá strana lidová, 06.06.1947, (Zemědělské vydání č. 130, s. 2.
Od 1. září 1947 studovaly všechny tři pracovní skupiny na třetí sezónu nový repertoár: F. F. Šamberk: „Jedenácté přikázání”, F. Šrámek: „Měsíc nad řekou”, J. Verner: „Bohatý chudák”, Z. Bláha: „Hodí se žít” (1947), Petrovič: „Uzel” a Lope de Vega: „Sedlák svým pánem”. Ve třetí sezóně pohostinsky spolupracovali s Vesnickým divadlem režiséři: Karel Palouš z Realistického divadla a Gabriel Hart z Městských divadel pražských, výtvarníci: inž. Miroslav Kouřil, architekt Jan Sládek a František Tvrdek. Zájezdy třetí sezóny byly zahájeny první pracovní skupinou 16. září 1947 na okrese Český Krumlov, druhou a třetí pracovní skupinou 15. října 1947 výjezdem z Prahy. Každý zájezd po okrese trval minimálně 24 dní.Jihočeská Pravda: orgán Komunistické strany Československa v Čes. Budějovicích. V Českých Budějovicích: Komunistická strana Československa, 25.09.1947, s. 2.
Vesnické divadlo po únoru 1948
Po komunistickém puči a zrušení soukromého podnikání v divadelnictví a rozpuštění více než 60 venkovských divadelních společností převedlo ministerstvo zemědělství řízení Vesnického divadla na Jednotný svaz českých zemědělců, kterému po odebrání odborné zemědělské agendy přidělilo agendu zemědělské osvěty. Repertoár divadla určovalo ministerstvo školství a ministerstvo informací a jeho hlavním úkolem byla kolektivizační agitace a po roce 1951 i agitace pro zakládání JZD (např. Zrotal: Slepice a kostelník; Skalka: Kozí mléko; Prachař: Hádajú sa o rozumné; Smažík: Tvrdohlavci; Řezáčová: Tichá vesnice).
Dosavadní tři soubory Vesnického divadla byly postupně doplněny ministrem informací a osvěty Václavem Kopeckým dalšími herci z oblastních a venkovských divadel, takže v září 1948 čítalo kolem 200 herců a hereček v celkem deseti pracovních skupinách. Samostatnou složku tvořil slovenský soubor, který se k 1. srpnu 1948 osamostatnil a vytvořil základ „Dědinského divadla“. Později existovaly 4 slovenské a jedna maďarská skupina. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961str. 14 V září 1949 byl založen samostatný loutkářský soubor, který existoval až do konce roku 1951.
K výročí 28. října přijal ministr zemědělství delegaci Syndikátu českých spisovatelů a umělecké vedení Vesnického divadla. Jménem uměleckých pracovníků Vesnického divadla sdělil ministru Ďurišovi umělecký vedoucí Antonín Martin Brousil, že Vesnické divadlo splnilo k 28. říjnu 1948 svou povinnost na 100 procent. Upozornil ho také na to, že Vesnické divadlo získalo v celostátní dramatické soutěži Divadelní žatva III. cenu mezi oblastními divadly a že až dosud předvedlo svou práci v 600 vesnicích pro čtvrt milionu diváků.
Nastudované hry se nejprve předváděly na zkušební scéně v Těšnově menší porotě, která posuzovala, zda je představení „po všech stránkách způsobilé” naplnit nejen předpoklad osvěžení vesnického života ve chvílích odpočinku, ale také zajistit vesnické kulturní povznesení a výchovu. Teprve po kontrolním představení se Vesnické divadlo rozjelo do míst, která mu před tím vybral Jednotný svaz českých zemědělců. Po únoru 1948 obdrželo také vlastní autobusy, dekorace, skládací jevištní konstrukce, zasouvací látkový horizont, reflektory, elektrorozvodnu a zvukovou aparaturu.
V každé obci hrálo Vesnické divadlo dva dny. Vedle dvou večerních představení pro dospělé se představilo i v jednom maňáskovém představení pro děti. Vstupné se pohybovalo od 5 do 15 Kčs. Každému představení předcházel proslov o poslání Vesnického divadla a po představení se konala rozprava vedoucího souboru s obecenstvem, která se už nesla na vlně agitační zemědělské kolektivizační politiky ministerstva zemědělství. Výsledky debaty s obecenstvem následně vyhodnotil v písemné zprávě vedoucí souboru, kterou předával ředitelství Vesnického divadla dalším a dalším příslušným orgánům.
Ze začátku pracovalo VD s hostujícími režiséry z Národního divadla i dalších divadel, k nimž patřili např. Karel Dostal, Vojta Novák, Jiří Plachý, František Salzer, František Filipovský, Jiří Steimar, Ota Ornest, Antonín Kandert, Míla Mellanová, Karel Palouš, Bohuš Stejskal, Oldřich Nový, Stanislav Langer, Drahoš Želenský a další. Téměř 30 pohostinských režisérů nastudovalo do roku 1952 celkem 80 her. V letech 1948 až 1957 byl stálým dramaturgem divadla Emanuel Janský. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961str. 15
Na konci roku 1950 pak dostalo VD k dispozici zámeček v Praze–Hloubětíně. Od začátku roku 1953 podléhalo VD Státnímu výboru pro věci umění, později pak Ministerstvu kultury. V srpnu 1950 byl založen stálý soubor režisérů VD, kde působili např. František Smažík, Gabriel Hart, Jaroslav Pleva, Alfréd Radok, Oto Ševčík aj. S divadlem spolupracovali různí výtvarníci a scénografové, mj. Václav Gottlieb, Adolf Wenig, František Tröster, Alex Vladimír Hrstka, Vlastislav Hofman a Jarmila Konečná. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961 str. 144
V roce 1954 byl ustaven jedenáctý soubor VD – německý divadelní soubor. Od roku 1956 mělo VD již jen 9 souborů, neboť dva postoupilo Klatovskému zájezdovému divadlu pro západočeské pohraničí, kam přešel i ředitel František Smažík.