Amursko-jakutská magistrála ( [Amuro-Jakutskaja železnodorožnaja magistraľ]), zkráceně AJAM (АЯМ) je železnice vedoucí od Transsibiřské magistrály na sever do Republiky Sacha. Železnice je rozestavěna s cílem dosáhnout do Magadanu, případně až na Čukotku s možným tunelovým propojením na Aljašku.
Trať začíná u stanice Bamovskaja, 33 km od Skovorodina v Amurské oblasti a vede přes Tyndu, kde se kříží s Bajkalsko-amurskou magistrálou, se kterou má společných 26 km. U stanice Bestuževo se odpojuje na sever a v současnosti (2018) je pravidelně provozována do Tommotu a ve zkušebním provozu do Nižního Besťachu (předměstí Jakutska).
Trať Trať je jednokolejná s výjimkou společného úseku s Bajkalsko-amurskou magistrálou, který je dvojkolejný. Trať není kompletně elektrizována. Podstatná část trati je vedena na podloží věčně zmrzlé půdy. Na trati se nachází značné množství mostů s větším rozpětím, které překonávají významné říční toky (např. Giljuj, Aldan, Čulman). Nejdelším tunelem na trati je tunel Nagornyj o délce zhruba 1,3 km, kterým trať podchází Stanové pohoří.
V souvislosti s výstavbou vzniklo podél trati množství sídel, z nichž nejvýznamnější je Berkakit, založený v r. 1977, který je střediskem současné výstavby. Provozovaná délka je 1 213 km.
Trať vznikla jako odbočka Bajkalsko-amurské magistrály a je někdy tak dosud chybně uváděna.
Provoz Hlavním dopravcem jsou Ruské železnice (Rossijskije železnyje dorogi), ovšem pro přepravu v Jakutsku byla zřízena organizace Železnice Jakutska (). V důsledku toho má trať dvojí staničení, druhé počínajíc stanicí Berkakit.
Přepravní výkony Železnic Jakutska byly cca 730 mil. tun zboží (2008) a 130 tis. cestujících (2009). Až do konečné stanice bylo roce 2020 dopraveno přibližně 6 milionů tun zboží.
Provoz na trati je komplikován klimatickými vlivy a teploty zde panují v rozsahu -50° až +30 °C.
Historie Úvahy o stavbě železnice do Jakutska vznikaly v době výstavby Transsibiřské magistrály začátkem 20. století. Stavba byla zahájena ve 30. letech na úseku Bamovskaja – Tynda jako součást plánované Bajkalsko-amurské magistrály, ale již hotové úseky byly v r. 1942 rozebrány a použity při výstavbě povolžské železnice. 1972 – druhé zahájení stavby 1974 – průjezd prvního vlaku na trase Bamovskaja – Tynda 1975 – zahájení stavby na trase do Berkakitu a dále 1977 – zahájení pravidelného provozu na trase Bamovskaja – Tynda 1978 – zahájení pravidelného provozu na trase Tynda – Berkakit 1984 – zahájení provozu osobní dopravy do stanice Něrjungi 1985 – zahájení stavby na trase do Jakutska 2004 – prodloužení běžného provozu do Tommotu 2011 – dokončení trati do Nižního Besťachu (bez inženýrských staveb a infrastruktury) 2014 – zahájení zkušebního provozu 2019 – zahájení pravidelného osobního provozu (od 1. prosince). Vlak jezdí každý šestý den.
Doprava do města Jakutsk Po otevření silničního Mostu přes řeku Lenu poblíže města Jakutsk, který se od roku 2026 staví a který by měl být otevřen do konce roku 2028, by měla jezdit automobilová doprava po nově vzniklém silničním spojení mezi Nižním Besťachem a centrem Jakutsku na vzdálenost asi 14,5 km.
Galerie
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Stránka Železnic Jakutska
Kategorie:Železniční tratě v Rusku Kategorie:Amurská oblast Kategorie:Stavby v Saše Kategorie:Rozchod 1520 mm