Petr Matějů (22. července 1950 Praha – 16. červen 2017 Praha) byl český sociolog a politik, na přelomu 20. a 21. století poslanec Poslanecké sněmovny PČR za Unii svobody (ve straně zastával i post místopředsedy), v letech 2006 až 2007 náměstek ministryně školství a od roku 2008 do roku 2014 předseda Grantové agentury České republiky.
Biografie
Studium a pracovní kariéra Vystudoval sociologii a teorii kultury na filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1972). V letech 1976–1998 pracoval v Sociologickém ústavu AV ČR (dříve Československá akademie věd). Počátkem 90. let měl spory s vedením AV ČR.
V roce 1987 na základě pozvání R.M.Hausera absolvoval stáž na Department of Sociology University of Wisconsin-Madison v Madisonu. V letech 1994–2003 působil jako hostující profesor na Department of Sociology UCLA v Los Angeles, Northwestern University v Evanstonu a na dalších zahraničních univerzitách. Habilitoval se na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v roce 1999, roku 2005 byl jmenován profesorem. Působil jako prorektor pro výzkum na Anglo-Americké vysoké škole v Praze (2003-05), byl zakládajícím členem a do 2006 předsedou think-tanku Institut pro sociálně ekonomické analýzy (ISEA). Od roku 2011 byl členem vědecké rady na Vysoké škole finanční a správní.Vědecká rada VŠFS Podle databáze Web of Science byly jeho práce (bez sebecitací) citovány 158krát.http://apps.webofknowledge.com/CitationReport.do?product=WOS&search_mode=CitationReport&SID=Q1hg5WMIoXNrqiLD54X&page=1&cr_pqid=1&viewType=summary&colName=WOS
Od konce 80. let se orientuje na problémy sociální mobility a stratifikace, zejména pak na vzdělanostní nerovnosti a roli vzdělání v životních šancích. Výrazně ovlivněn generací amerických sociologů kriticky rozvíjejících klasický Blau-Duncanův model procesu sociální stratifikace (Sewell, Haller, Portes, Hauser) se již na počátku své dráhy stal stoupencem „sociálně-psychologického modelu sociální stratifikace“, v jehož centru stojí jak sociálně-ekonomické, tak zejména sociálně-psychologické faktory „predikující“ dosažení vyššího vzdělání, jež je pak dominantním prvkem modelu vysvětlujícím sociálně-ekonomický status. Právě snaha aplikovat tento teoretický koncept úzce spjatý s rozvojem strukturního modelování jej již na konci 80. let přivedla k analýze stratifikačních procesů české společnosti, a to zejména v transformačním období. Do tohoto období lze zasadit i kritiku (zejména metodologickou) aplikace klasického Blau-Duncanova stratifikačního modelu na analýzu sociálního rozvrstvení české společnosti v pozdně komunistickém období.
Orientaci na sociální nerovnosti na počátku 90. let rozšířil o subjektivní dimenzi sociální stratifikace a analýzu transformace a reprodukce elit v období post-komunistické transformace. V analýze společenských změn v transformačním období pak projevila jeho teoretická inspirace v teorii různých forem kapitálu Pierra Bourdieu. O tuto teorii opřel zejména analýzy cirkulace a reprodukce ekonomických, politických a kulturních elit provedené zejména na datech z projektu „Social Stratification in Eastern Europe after 1989 and Circulation of Elites“, na jehož přípravě a realizaci se společně s D. Treimanem a I. Szelényim a dalšími výrazně podílel.
V této době, právě ve vazbě na koncepci více forem kapitálu, též formuluje a testuje tezi o konverzi sociálního a politického kapitálu na kapitál ekonomický jako dominantní strategie úspěchu v období post-komunistické transformace, a to zejména v oblasti reprodukce elit. V tomto období a ve stejném kontextu Matějů vnáší do mobilitní analýzy koncept subjektivní sociální mobility, jejíž analýzou se snaží přispět k pochopení proměn v životních šancích sociálních skupin a tříd, v jejichž objektivních charakteristikách v období transformace k žádným velkým změnám nedošlo. Zde lze vysledovat inspiraci v Darhrendorfově konceptu životních šancí, k níž se též otevřeně hlásí.
Třetí teoretická inspirace, na níž dodnes staví analýzy vývoje v subjektivní dimenzi sociální stratifikace české společnosti, spadá do oblasti krystalizace norem distributivní spravedlnosti. Tato opět spíše sociálně-psychologická inspirace, kterou společně s americkým sociologem J. Klugelem “přeložili” do sociologického pojmosloví a zejména pak do testovatelné podoby (byl vyvinut model měření pro ideologie distributivní spravedlnosti), Matějů umožnila přispět k poznání vývoje představ o distributivní spravedlnosti v období postkomunistické transformace a peripetií přechodu od dominantní rovnostářské ideologie k ideologii zásluhové.
Již na počátku 90. let inicioval zapojení České republiky do významných programů mezinárodních komparativních výzkumů širokého zaměření jako je International Social Survey Programme (ISSP) a Sociální spravedlnost, v oblasti vzdělání a dovedností pak EUROSTUDENT, International Adult Literacy Survey (IALS) a Programme for International Assessment of Adult Competencies (PIAAC). Spolu s Jiřím Večerníkem inicioval projekt Sociální trendy: výzkum – archivace – publikace – vzdělávání, v jehož rámci byl mimo jiné založen Sociologický datový archiv (dnes Český sociálněvědní datový archiv při Sociologickém ústavu AV ČR) a který vyústil v syntetizující „zprávu o české společnosti“ vydanou česky a anglicky.
Veřejné a politické aktivity Na počátku roku 1998 se stal členem nově vzniklé Unie svobody. Patřil ke skupině politiků Unie svobody, kteří do ní nepřestoupili z ODS, ale přišli do ní jako dosavadní nestraníci. Již v době před formálním ustavením Unie svobody byl spolu s dalším sociologem Jiřím Večerníkem autorem programových tezí, které pak US přijala na svém 1. republikovém shromáždění v únoru 1998. Byl rovněž místopředsedou Unie svobody.
Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za Unii svobody (volební obvod Východočeský kraj). Byl členem sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a předsedou podvýboru pro vědu a vysoké školy. V parlamentu setrval do voleb v roce 2002. Soustředil se zejména na reformy vzdělávacího systému (v roce 2002 předložil návrh zákona o školném a finanční pomoci studentům (Zákon o změně ve financování studia na vysoké škole).
Se svou stranou se ale později rozešel. 21. června 2002 oznámil odchod z Unie svobody-DEU, přičemž ale vedení strany reagovalo s tím, že nezaplacením členských příspěvků beztak od 1. dubna 2002 již nebyl formálně jejím členem. Matějů odchod ze strany, kterou zakládal, odůvodnil ztrátou její původní identity.
V evropských volbách v roce 2004 kandidoval jako nominant strany Cesta změny na 30. místě kandidátní listiny Unie liberálních demokratů, získal 246 preferenčních hlasů, ale neuspěl.
Za vlády Mirka Topolánka a vlády Jana Fischera působil od prosince 2008 jako předseda Grantové agentury České republiky a v letech 2007–2010 byl členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Zároveň působil v první vládě Mirka Topolánka jako náměstek ministryně školství Miroslavy Kopicové, později jako pracovník ministerského odboru koncepcí a analýz a garant projektu Reforma terciárního vzdělávání. Z funkcí na ministerstvu ho stáhl později ministr Ondřej Liška, který ho popsal následovně:„jako odborníka si ho vážím, ale arogantní způsoby, kterými prosazuje své myšlenky, jsou až kontraproduktivní.“ Kromě toho v této době byl vedoucím oddělení sociologie vzdělání a stratifikace v Sociologickém ústavu Akademie věd, vlastníkem soukromé výzkumné agentury ISEA a členem vedení vzdělávacích institucí jako Škoda Auto Vysoká škola. Týdeník Ekonom ho pro tyto četné funkce označil v roce 2009 za šedou eminenci českého školství a vědy.
V letech 2006-11 zastupoval ČR ve Výboru pro vzdělávací politiku OECD. V období 2007-08 byl členem mezinárodního týmu Fulbright New Century Scholars: Higher Education in the 21st Century – Access and Equity.
V červnu 2014 oznámil, že s účinností od 1. října 2014 rezignuje na post předsedy Grantové agentury ČR. Zdůvodnil to tlakem ze strany vědecké obce. Požadavek na odstoupení Matějů z funkce předsedy Grantové agentury ČR vznesla akademická obec v reakci na problematická rozhodnutí předsednictva GA ČR v grantové soutěži o pětileté projekty tzv. center excelence.
Divadlo na okraji V roce 1969 spolu s Miki Jelínkem a Zdenkem Potužilem založil amatérské Divadlo na okraji. Působil zde jako recitátor a herec. Divadlo se po roce 1974 profesionalizovalo. Ukončilo činnost v roce 1987.
Bibliografie Vybrané knižní publikace a kapitoly v monografiích
Matějů, P., J. L. Peschar 1990. Family Background and Educational Attainment in Czechoslovakia and The Netherlands. pp. 121–145 in Class Structure in Europe. New Findings from East-West Comparison of Social Structure and Mobility, ed. by M. Haller. New York: Sharpe. Matějů, P. 1993. Who Won and Who Lost in a Socialist Redistribution. pp. 251–272 in Persistent Inequality. Changing Educational Attainment in Thirteen Countries, ed. by Y. Shavit and H. Blossfeld. Oxford: Westview Press. Kluegel, J. R., P. Matějů. 1995. Principles of Distributive Justice in Comparative Perspective. pp. 209–238 in Social Justice and Political Change: Public Opinion in Capitalist and Post-Communist States, ed. by J. R. Kluegel, D. S. Mason and B. Wegener. Hawthorne, NY: Aldine deGruyter. Matějů, P., and E. Hanley 1999. Die Herausbildung ökonomischer und politischer Eliten in Ostmitteleuropa. pp. 145–172 in Eliten im Wandel. Politische Führung, wirtschaftliche Macht und Meinungsbildung im neuen Osteuropa, ed. by M. A. Hatschikjan and F. L. Altmann. Paderborn: Verlag Ferdinand Schöningh. Matějů, P., B. Řeháková, and G. Evans 1999. The Politics of Interests and Class Realignment in the Czech Republic, 1992-96. pp. 231–253 in The End of Class Politics? Class voting in comparative context, ed. by G. Evans. Oxford: Oxford, University Press. Večerník, J. and P. Matějů (eds.) 1998. Zpráva o vývoji české společnosti 1989–1998. Praha: Academia. Večerník, J. and P. Matějů (eds.) 1999. Ten Years of Rebuilding Capitalism. Czech Society 1898–1998. Praha: Academia. Matějů, P. 2000. Mobility and Perceived Change in Life-Chances in Post-Communist Countries. pp. 291–232, in: New Markets, New Opportunities? Economic and Social Mobility in a Global Economy, ed. by C. Graham and N. Birdsall. Washington, DC.: Brookings Institution Press. Matějů, P. and K. Vlachová (eds.) 2000. Nerovnost, spravedlnost, politika. Česká republika 1991–1998. Praha: Slon. Matějů, P., B. Řeháková and N. Simonová. 2007: Structural Growth of Inequality in Access to Higher Education. Pp. 374 – 399 in: Shavit, Y., G. Menahem, R. Arum, and A. Gamoran (eds.). Stratification in Higher Education: A Comparative Study. Stanford: Stanford University, 2007. Matějů, P., J. Straková. 2006. Nerovné šance na vzdělání. Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha. Academia. Matějů, P., B. Řeháková, N. Simonová 2007. „Czech Republic: Structural Growth of Inequality in Access to Higher Education.“ pp. 374–399 in: Y. Shavit, G. Menahem, R. Arum, and A. Gamoran (eds.). Stratification in Higher Education A Comparative Study. Stanford: Stanford University Press. Matějů, P., J. Straková, A. Veselý (eds.). 2010. Nerovnosti ve vzdělávání. Od měření k řešení. Praha: SLON. Matějů, P., S. Weidnerová, H. Vossensteyn, T. Konečný. 2012. The Social Dimensions of Modernizing Higher Education. A Czech-Dutch Comparative Study on Student Finance and Equity. pp. 167–198 in M. Kwiek and A. Kurkiewicz (eds). Modernization of European Universities. Cross-National Academic Perspectives. Frankfurt am Main. Peter Lang.
Vybrané články v odborných recenzovaných a impaktovaných časopisech Matějů, P. 1985. K využití logaritmicko-lineárních modelů v analýze mobilitních dat. Sociologický časopis 21: 53-70. Matějů, P. 1989. Metoda strukturního modelování. Přehled základních problémů. Sociologický časopis 25: 399-418. Boguszak, M., I. Gabal a P. Matějů. 1990. Ke koncepcím vývoje sociální struktury v ČSSR. Sociologický časopis, 26: 168 – 186.