Jing-cung (; 16. února 1032 – 25. ledna 1067), vlastním jménem Čao Cung-š’ (), od roku 1062 Čao Šu () z dynastie Sung v letech 1063–1067 vládl čínské říši Sung. Byl nástupcem císaře Žen-cunga.
Mládí Čao Cung-š’ byl třináctý z osmadvaceti synů Čao Jün-žanga (, 995–1059), posmrtným jménem knížete An-i z Pchu (). Čao Jün-žang byl první ředitel Velkého úřadu císařského rodu a tedy mezi členy císařského rodu držitel nejvýznamnější funkce. Navíc byl potenciální dědic císaře Čen-cunga předtím než se roku 1010 narodil budoucí císař Žen-cung. Čao Jün-žang byl totiž synem Čen-cungova mladšího bratra.
Císař Žen-cung Čao Cung-š’a povolal do císařského paláce jako možného následníka už roku 1035, ale po narození Žen-cungova druhého syna o čtyři roky později byl Čao Cung-š’ vrácen rodičům. Nicméně všichni tři synové Žen-cunga zemřeli v dětství a tak císař Čao Cung-š’a nakonec roku 1062 adoptoval a jmenoval následníkem trůnu, současně princ dostal nové jméno Čao Šu.
Vláda Po nástupu na trůn Čao Šu, posmrtným jménem Jing-cung, z psychického vypětí onemocněl. V řízení státu ho zastupovala císařovna vdova Cchao, v čele administrativy stáli Chan Čchi a Ceng Kung-liang. Na jaře 1064 se císař vrátil ke svým povinnostem, jeho nejstarší syn Čao Čung-čen byl jmenován následníkem trůnu a první manželka paní Kao císařovnou.McGrath, College, s. 338.
Poté, co skončilo období císařova smutku za jeho předchůdce, roku 1065, vypukl spor o rituály uctění Jing-cungových předků. Císař totiž podle části hodnostářů jako adoptivní syn Žen-cunga měl právě jeho oficiálně považovat za otce a svého biologického otce mít za strýce; S'-ma Kuang a další argumentovali, že se má řídit právním stavem bez ohledu na svoje city k biologickému otci. Jing-cung však s podporou Ou-jang Sioua, který naopak kladl důraz na následování lidských citů, prohlásil Čao Jün-žanga za otce a rodiče. Diskuze vedly k rozdělení vlády na oponující si skupiny hodnostářů a časem sklouzly k debatě o roli kontrolních úředníků a jejich práv oponovat císaři.McGrath, College, s. 341–342.
Spor se později opakoval o století později za vlády císaře Siao-cunga a v 16. století ve vyostřené formě jako Velký spor o obřady za císaře Ťia-ťinga.
Vláda pohlcená debatami o obřadech nevěnovala příliš pozornosti povýšení se říše Liao na říši Velká Liao (Ta Liao). Vážnější byly nájezdy tangutských vojsk ze státu Západní Sia, vláda reagovala posílením místních milic v pohraničí (roku 1064), Tanguti se však stáhli až roku 1067 po pohrůžce, že nedostanou pravidelný tribut v čaji a hedvábí.McGrath, College, s. 344. Náklady na zmobilizování statisícové armády však ještě zhoršily finanční potíže vlády. Císař se je pokoušel zmírnit stanovením limitů počtu úředníků a prodloužením doby mezi úřednickými zkouškami na tři roky, intervalu který zůstal zachován až do počátku 20. století. Dále než k uvedeným opatřením a k držení pod kontrolou výdajů na pohřeb předešlého císaře však ekonomické uvažování Jing-cunga nesahalo.McGrath, College, s. 344–345.
Císař zemřel 25. ledna 1067 po několikatýdenní nemoci. Nastoupil po něm jeho nejstarší syn jako císař Šen-cung.
Rodina Hodnost císařovny držela první manželka Jing-cunga paní Kao (, 1012–1035), posmrtným jménem císařovna Süan-žen ().
Jing-cungovy manželky mu daly čtyři syny a stejný počet dcer: Čao Čung-čen (1048–1085), od roku 1067 císař Šen-cung; Čao Chao (1050–1096), kníže Žung z Wu; Čao Jen (zemřel v dětství), kníže z Žun; Čao Jün (1056–1088), kníže Tuan-sien z I princezna Te-ning (, † 1085); princezna Pao-an (, 1051–1080); princezna Šou-kchang (, 1051–1123); princezna Šu-kuo (, zemřela v dětství).
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Narození v roce 1032 Kategorie:Úmrtí v roce 1067 Kategorie:Sungští císaři Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 25. ledna Kategorie:Narození 16. února