Leonard Clemence „Leo“ Tindemans (16. dubna 1922 Zwijndrecht – 26. prosince 2014 Edegem) byl belgický křesťansko-demokratický politik, který v letech 1974–1978 zastával funkci premiéra. Jako premiér vedl dva kabinety, ten první byl menšinový s liberály, druhý se socialisty a vlámskými nacionalisty. Jako ministr odpovědný za problematiku regionů připravil novelu belgické ústavy, která z Belgie učinila důsledně federální stát.
Je autorem Tindemansovy zprávy, dokumentu, který navrhl konkrétní kroky k prohloubení evropské integrace a vytvoření skutečné Evropské unie se silnější společnou zahraniční, hospodářskou a politickou politikou.
Politická kariéra
Raná kariéra Tindemans byl členem Křesťanské lidové strany (CVP), která v té době měla silnou pozici ve Vlámsku. V roce 1961 byl zvolen do Sněmovny reprezentantů, mandát obhájil v letech 1965, 1968, 1971, 1974, 1977 a 1978. V letech 1965–1973 byl starostou obce Edegem.
V roce 1968 se stal ministrem pověřeným vztahy mezi jazykovými společenstvími (1968–1972). V této funkci připravil první ústavní reformu, která zahájila přeměnu Belgie ve federální stát. Roku 1972 se stal ministrem zemědělství (1972–1973) a v roce 1973 místopředsedou vlády a ministrem rozpočtu (1973–1974). Předseda vlády (1974–1978) Tindemans zastával úřad belgického předsedy vlády ve dvou vládách od 25. dubna 1974 do 20. října 1978. Jeho první kabinet byl menšinovou vládou složenou z křesťanských demokratů a liberálů. Když jeho první vláda v roce 1977 padla, dokázal zvítězit v následných předčasných parlamentních volbách se ziskem 983 000 hlasů, což je v belgických volbách rekordní výsledek. Na základě tohoto výsledku utvořil druhý kabinet složený z křesťanských demokratů, socialistů a vlámských nacionalistů. Jeho druhá vláda (1977–1978) se rozpadla v důsledku sporů kolem Egmontského paktu.
V roce 1976 mu byla udělena Cena Karla Velikého.
Tindemansova zpráva Po skončení pařížského summitu v roce 1974 byl Tindemans pověřen vypracováním zprávy, která měla vymezit obsah pojmu „Evropská unie“. Konzultoval nejen dokumenty Evropského parlamentu, Evropské komise a Evropského soudního dvora, vyžádal si ale také stanoviska členů evropských vlád a „dalších vlivných sil v jednotlivých státech“. Tindemans se záměrně vyhýbal použití pojmu ústava a své návrhy označoval za „novou etapu v dějinách sjednocování Evropy, které lze dosáhnout pouze nepřetržitým procesem“. Zpráva se soustředila na čtyři hlavní oblasti: evropskou zahraniční politiku, evropskou hospodářskou a sociální politiku, práva evropských občanů a posílení stávajících evropských institucí.vlevo|náhled|263x263pixelů|Tindemans (vlevo) na oficiální návštěvě USA s americkým prezidentem Jimmym Carterem; 1977
V oblasti společné zahraniční politiky Tindemans tvrdil, že Evropa musí vystupovat navenek jednotně nejen v otázkách bezpečnosti, cel a obchodu, ale také v hospodářské oblasti. Prosazoval vytvoření jediného rozhodovacího centra pro řešení těchto záležitostí a přeměnu spolupráce členských států v zahraniční politice na právní povinnost. Domníval se, že klíčovou úlohu by v tomto směru měla sehrát posílená Rada. Zdůrazňoval nadřazenost společného evropského zájmu nad zájmy jednotlivých států a navrhoval ustanovit zástupce odpovědného za prezentaci společných evropských rozhodnutí. Zvláštní důraz kladl na posílení vztahů mezi Evropou a Spojenými státy a navrhl jmenování zástupce Evropské unie ve Spojených státech. Zároveň podporoval budoucí vytvoření společné obranné politiky.
V oblasti hospodářské a sociální politiky prosazoval obnovení diskusí o společné hospodářské a měnové politice, které se během hospodářské recese počátku 70. let zastavily. V rámci tohoto procesu podporoval také upevnění a reformu takzvaného měnového hada. Navrhoval rozšířit rozsah měnové politiky vytvořením vnitřní měnové politiky, rozpočtové politiky a plánů na kontrolu inflace. Podporoval odstranění zbývajících překážek volného pohybu kapitálu v rámci Evropského hospodářského společenství.
Tindemans rovněž usiloval o vytvoření „Evropy občanů“. Podporoval evropská občanská práva, práva spotřebitelů a ochranu životního prostředí. Prosazoval vznik evropské pasové unie a integrovaných vzdělávacích systémů. Zároveň vyzýval k rozsáhlé institucionální reformě, zejména k posílení pravomocí Evropského parlamentu a reformě Evropské rady, Rady ministrů i Evropské komise.
Vzhledem k tehdejším hospodářským podmínkám neměla Tindemansova zpráva bezprostřední dopad. Přesto vedla k požadavku Rady ministrů zahraničí a Komise na vypracovávání každoroční zprávy o pokroku Evropské unie. Ačkoli byla zpráva velmi optimistická a federalistická, řada jejích návrhů se později stala součástí Evropské unie, a to například společná hospodářská a zahraniční politika či některé symboly Evropské unie.
Mezinárodní aktivity V 70. letech byl pravidelným účastníkem setkání skupiny Le Cercle.
V roce 1980 se zúčastnil nejméně jedné konference skupiny Bilderberg v Cáchách. Je uveden také na předběžném seznamu účastníků konference Bilderberg z roku 1967, což znamená, že byl pozván a pozvání přijal. Není však jasné, zda svou účast na poslední chvíli zrušil, nebo zda byl následně vyřazen z oficiálního seznamu účastníků.
Pozdější kariéra náhled|Hrob Lea Tindemanse v Edegemu V roce 1976 byl na zakládajícím kongresu Evropské lidové strany v Bruselu zvolen prvním předsedou nové strany. V této funkci měl úkol sjednocovat postoje a hledat shodu mezi různými představiteli a členskými stranami ELS a vést stranu během prvních přímých voleb do Evropského parlamentu v roce 1979.
V roce 1978 obdržel čestný doktorát Heriot-Wattovy univerzity.
Do Evropského parlamentu byl zvolen rekordním počtem hlasů a byl jeho poslancem v letech 1979–1981; v tomto období byl zároveň předsedou CVP. Po parlamentních volbách v roce 1981 se vrátil do belgické politiky a stal se ministrem zahraničních věcí (1981–1989). Po volbách do Evropského parlamentu v roce 1989 se do této instituce vrátil a vykonával mandát po dvě volební období až do svého odchodu z politiky v roce 1999. V letech 1994–1995 byl předsedou Tindemansovy skupiny.
Zemřel dne 26. listopadu 2014 v Edegemu ve věku 92 let.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Profil na Economy-point.org Profil na stránkách Evropského parlamentu Tindemansova zpráva
Kategorie:Narození v roce 1922 Kategorie:Narození 16. dubna Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Belgičtí premiéři Kategorie:Ministři zahraničních věcí Belgie Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (1979–1984) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (1989–1994) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (1994–1999) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Křesťanskodemokratické a vlámské strany Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Leopolda II. Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu koruny (Belgie) Kategorie:Křesťanští demokraté Kategorie:Nositelé Ceny Karla Velikého Kategorie:Úmrtí 26. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 2014 Kategorie:Muži